Do Volterry se znovu vrátila panika. Po napadení Demetriho a Olivera jsou všichni otřeseni, ale nejhorší je to pro Jane a Hanu...
30.04.2010 (15:15) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1898×
10. kapitola – Vzkaz
Ovzduší mezi Volturiovými se znovu změnilo na tu tajemnou paniku. Pro mě to bylo lepší v tom, že tentokrát mě nikdo nepodezříval. Naopak mě litovali. Dokonce i Afton změnil stranu barikády.
Pár hodin po Oliverově skonu za mnou přišel a zřetelně prohlásil: „Chtěl jsem ti jen říct… Ne chtěl jsem se ti omluvit, Hano, že jsem tě podezříval. Vím, že bys na Olivera nikdy nezaútočila.“
Na důkaz natáhl ruku a já ji stiskla.
„Děkuju,“ vymáčkla jsem ze sebe.
Útok na Olivera sice ve mně zažehl pořádnou vášeň pro vypátrání pachatele, ale taky velkou nejistotu.
Došlo mi, že nejde o boj proti jednotlivcům, ale kampaň proti Volturiovým. Někdo se je systematicky snaží oslabit. A já jsem se modlila, že nejsem další na pořadníku.
Aleca jsem se zatím na nic neptala. Bála jsem se, že by mohl být vinen. Radši zůstanu nevědoucí.
Ale Oliver něco věděl a ten útočník to poznal, takže okamžitě jednal. Oliver s touhle možností musel počítat. Určitě se nějak pojistil, kdyby mi to náhodou nestačil říct! Ale co?
Co bych udělala já? Kdybych věděla, že to nikomu nestihnu říct? Asi bych to napsala na papírek a dala do kapsy. Tam by to určitě někdo našel.
Rozběhla jsem se ke dveřím.
„Kam letíš?“ zeptala se mě Jane. Zněla jako mrtvola. To, že ztratila Demetriho na ní neuvěřitelně zapůsobilo. Nezbylo z ní téměř nic z té sadistické holčičky, kterou jsem znala. Ale ona si mohla o mně říkat to samé, protože já jsem dopadla úplně stejně.
„Něco mě napadlo,“ řekla jsem za běhu.
Vlítla jsem do místnosti, kde jsme skladovali zbytky obětí jednotlivých útoků. Přešla jsem k místu, kde uložili Olivera. Začala jsem se přehrabovat v částech těla a snažila sáhnut do nějaké kapsy. Přišlo mi to nechutné, ale nic lepšího jsem neměla. V levé kapse jsem nahmatala malý papírek. Výborně!
Byl zmuchlaný, tak jsem ho pečlivě narovnala. Bezpečně jsem poznala bratrovo písmo.
Jestli tohle čteš, tak musím být na cucky. A hlavně jsem ti to nestačil říct. Je to jednoduché. Přistihl jsem
V té chvíli dopis končil. Pisatele zjevně někdo vyrušil – pachatel. Ve snaze najít ještě něco, jsem obrátila papírek. Našla jsem ještě krátký vzkaz.
Dávej pozor na Jacksona!
Zjevně si dělal o Jacksona starosti, aby se mu nic nestalo. Snažila jsem se nerozvzlykat.
Škoda, že ho někdo nevyrušil v psaní. Mohla jsem to vědět už teď a nebyla bych zase na začátku. Tedy skoro. Musím jít do té knihovny!
Zase jsem se rozběhla a konečně se tam dostala. Přešla jsem rovnou do XVII. řady a k regálu s označením 3, který byl u zdi. Našla jsem i druhou poličku shora, ale neměla jsem ponětí, co hledat.
Vyndala jsem tedy všechny knihy na stůl vedle sebe. Prohlédla jsem si názvy. Šlo o knihy o Volteře. Nezbývalo mi, než prohledat jednu knihu po druhé.
Nejdříve jsem se jen tak zběžně podívala do každé a rovnou jich několik vyřadila, tedy spíš si je nechala na konec, kdybych v těch prvních nic nenašla.
Začala jsem knihou Legendy apeninského poloostrova. Po přečtení první legendy jsem knížku hlasitě zabouchla, protože tam psali neuvěřitelné žvásty.
Co vám při dějepisu zamlčeli - Itálie jsem téměř okamžitě zaklapla, protože šlo o knihu ze série Děsivé dějiny.
Prohledala jsem dalších pět knih, ale bylo to pořád to samé.
To, co jsem hledala, jsem našla v knize Tajemství města Volterra. Hned po přečtení názvů kapitol, jako Aro, Caius a Marcus a Život v gardě mi bylo jasné, že tuto knihu nenapsal obyčejný smrtelník.
Přemýšlela jsem, kde začít. Najednou jsem postřehla vedle nápisu 8. kapitola Boj o Volterru malý znak. Pořádně jsem zaostřila a poznala to tajemné S. Přelistovala jsem rovnou na stranu 258.
Napadení Volterry
Tento příběh se odehrál přibližně v 5. století našeho letopočtu. Volterra se znovu po téměř 1000 letech dostala do ohrožení.
Na jihu Itálie, ve městě Sorrento, se dostal k moci upír Salem. Údajně měl velmi mocný talent, ale nikdy nikdo se o něm nic bližšího nedozvěděl. Salem to přísně tajil. Vytvořil armádu upírů s jediným cílem; získat co největší území.
Získal celý jih apeninského poloostrova a Sicílii. Volterra byla další na řadě. Volturiovi však byli připraveni. Vyhráli s minimálními ztrátami, které doplnili talentovanými upíry z nepřátelského vojska.
Bez přátel nebo spojenců byl Salem snadný cíl, ať byl jeho talent jakýkoli.
Salem byl za vzpouru zničen. Roztrhali ho a jeho zbytky dali upírovi, který je měl spálit a rozprášit neznámo kde. Jeho samotného potom zničili také.
Salem avšak před smrtí přísahal, že se pomstí. Podle legendy udělal něco, co mělo vést ke zkáze Volterry.
A k tomu došlo právě teď, byla moje myšlenka po přečtení toho úryvku. Další byla radost, protože mi bylo poměrně jasné, co se stalo. Někdo ze Sorrentových se infiltroval mezi Volturiovi a teď se je snaží zničit. Ale kdo?
Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Návrat do Volterry - 10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!