Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Návrat do Volterry - 4. kapitola

21.04.2010 (07:00) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1382×

4. kapitola – Pré

Když jsem se dala trochu dohromady, vrátila jsem se do Volterry.

Jane na mě čekala. „Ahoj.“

„Ahoj,“ řekla jsem jasným hlasem.

Když Jane uslyšela můj tón, viditelně se jí ulevilo. „Kde jsi byla?“

„Tak různě.“ To jsem ani nevěděla.

„Aha.“ Asi chtěla změnit téma tak dodala. „Zajímalo by mě, jestli ti ještě nevadí moje schopnost.“

„To je zajímavá myšlenka.“ Ale zájem z mého hlasu moc silný nebyl.

„Tak jo.“ A andělsky se na mě usmála.

Ta bolest, která mě zachvátila, mi ani po půl roce bez tréninku nic neudělala. Ano, cítila jsem ji, ale přišlo mi to jako hlazení. Po tom, co jsem zažila tuhle noc, jsem to doopravdy nevnímala.

Ale moje záliba v bolesti mi alespoň trochu pomohla od mého smutku. Snažila jsem si vzpomenout na to, jak jsem se v té bolesti vyžívala a jak se mi líbila.

Povedlo se mi to. Pustila jsem si ji do mozku, ale jen do centra radosti. Začala jsem si to užívat, jako dítě přes noc zavřené v Legolandu.

Když toho Jane nechala, vydala jsem zklamaný zvuk.

„Tak jaké to bylo?“ zeptala se zvědavě.

Místo odpovědi jsem se jí vrhla kolem krku. „Díky, Jane!“

„Cože?“ nechápala mojí reakci.

„Bylo to úžasné. A zvedlo mi to náladu. Jsi ta nejlepší kamarádka na světě!“ děkovala jsem.

Zase se usmála. „Není zač.“

Usmála jsem se na ni taky.

„Tak se pojď přivítat se zbytkem.“

Zdálo se, že můj návrat vzali dobře všichni… až na Aleca. Se všemi jsem si spokojeně prohodila pár slov. Zdálo se, že i Jackson a Oliver se dobře spřátelili s gardou. Měla jsem podezření, že za to může hlavně Heidi a Renata, protože po sobě zvědavě pokukovali, ale ni jsem nahlas neřekla.

Bohužel hned po prvním týdnu jsme se měli rozdělit. Jednou si nás Aro všechny zavolal.

„Pojedu navštívit svého přítele Carlisla.“ Uklidnilo mě jen, že s ním nejede Caius, protože ten byl poměrně rozrušený tou knihou. Doufala jsem, že Cullen nebude mít žádné problémy, i když by mu to patřilo, protože jsem díky němu vyhubila druh Tygra jihočínského.

Aro určil, že s ním pojede jen Sulpicia, Renata, Santiago a několik přechodných členů gardy. Původně s ním měl jet i Demetri. Jenže Jane nechtěla jet a on by bez ní nikam nejel.

Samozřejmě, když odjede vůdce, tak se garda pořádně rozšoupne.

„Když je kočka pryč, myši mají pré,“ prohlásil Demetri, který se ujal vedení nad gardou. Naplánoval obrovský turnaj v zápasení.

Pravidla byla poměrně jednoduchá; nikdo nesmí použít svou mimořádnou schopnost. Kdyby to pravidlo neplatilo, tak vítěz by byl jasný, Alec.

Kvůli tomu pravidlu se nepřidala Jane. Oliver řekl, že se o to může pokusit, ale neví, jak mu to půjde a klidně se jeho výsledky nemusí počítat.

Po velkém lovu v různých městech se všichni sešli na velké louce. Jane měla soudcovat. Chelsea byla další, která nechtěla bojovat, tak raději zůstala ve Volteře.

A začalo se. Někomu by možná mohlo přijít, jako zdržování, že vždy probíhá jen jeden zápas, ale mělo to spoustu výhod. Každý mohl okoukat, jak ten druhý bojuje. Já jsem se hodně snažila, protože jsem byla jediná holka (navíc blondýna), která zápasí. A rozhodně jsem se nechtěla znemožnit.

Celý zápas zahájili Alec a Afton poměrně nevyrovnaným bojem, který skončil jasným vítězstvím Aleca.

Začala jsem poměrně dobře. Stejně jako Alec jsem hned v prvním zápasu porazila Aftona. Nejhorší pro mě byl zápas s Alecem. Jeho nepřátelskost v očích mě ničila, ale věděla jsem, že pod povrchem to cítí stejně jako já. Nedokázala jsem se soustředit, takže mě přepral. S Demetrim jsem prohrála. S Jacksonem i Oliverem jsem si poradila celkem snadno.

Nakonec zbývali jen dva zápasy. Já s Felixem a Felix s Demetrim.

Jednoduše jsme se s Felixem postavili proti sobě. I když byl silnější, já jsem měla na své straně rychlost. Náš zápas patřil mezi nejdelší. Vyrovnaný boj nakonec přešel v mé vítězství.

„Ano!“

Felix se urazil jako malý kluk. „No aby ses nezbláznila.“ A šel se přichystat na rozhodující finále s Demetrim.

Já jsem měla dvě prohry a čtyři výhry, což mě řadilo hned za Felixe a Demetriho. Jejich zápas měl rozhodnout. Demetri měl pět vítězství a Felix čtyři. Kdyby vyhrál, tak spolu skončí na prvním místě.

Šlo rozhodně o nejnapínavější zápas. Fandila jsem Demetrimu, protože jeho výhra by pro mě znamenala druhé místo. A taky abych si neznepřátelila Jane.

Vsadila jsem si na správného koně. Demetri vyhrál.

Výsledky jsem mohla předpovídat. Prvenství Demetriho bylo jasné. Hned za ním Felix a já, což mě hodně potěšilo. Se třemi vítězstvími třetí místo sdílel Oliver a Alec. Oliver to měl poměrně lehké, protože jeho talent vypnout nešlo. Ale stejně já, Demetri a Felix jsme ho dokázali porazit. Jackson měl pouze jednu výhru, ale myslela jsem si, že je to jen tím, že dostatečně nezná své protivníky. Úplným fiaskem skončil Afton, protože nevyhrál ani jeden zápas.

„Gratuluju,“ vrhla se na mě Jane, jakmile se odtrhla od Demetriho.

„Díky.“ Měla jsem v sobě tolik radosti, že jsem poměrně krutě dodala:  „Za to mohl Felix. Kdyby ho dokázal Demetriho porazit. Ale na to by neměl. Vždyť neporazil ani mě.“

Jenže bohužel to slyšel a pořádně se a mě rozkřičel: „Co jsi to řekla?“

„Nic.“ Hájila jsem se. Zatím jsem nezvyšovala hlas.

„Co si to dovoluješ mě takhle urážet!“

Teď už jsem zvýšila hlas taky. „Já tě neurážím!“

Hněvivě se na mě podíval. „Neurážíš? Víš co madam? Jsi pěkně blbá! Neměla ses sem vůbec vracet! Bez tebe to bylo mnohem lepší!“

Zjištění, že se objevil další upír, který mě tu nechce, zabolelo. Ale věděla jsem, že je to jen chlapská ješitnost, protože ho porazila žena. Místo slov jsem na něj pořádně zavrčela.

Udělal to samé a pak běžel napřed.

Stála jsem na místě jako zařezaná a moje radost z dobrého výsledku se přeměnila na vztek.

„Za to mi zaplatí,“ proťala jsem potichu mezi zuby, ale samozřejmě všechny citlivé upíří uši to slyšely.

Vrátili jsme se do Volterry, kde na nás čekala hostina. Vše bylo perfektně načasované. Heidi přišla krátce po našem příchodu.

Demetri čestně začal. Po jídle všichni začali debatovat o zápase. Felix okamžitě zmizel, což mi moc odvahy nepřidalo.

Jackson byl poměrně zklamaný. „Mohl jsem být lepší.“

„Náhodou jsi byl super,“ řekla jsem rychle. „Stejně je o jen pro zábavu.“

„To je fakt,“ souhlasil. „Byla jsi fakt dobrá.“

„Díky.“ Duchem jsem byla trochu mimo. Vzpomínala jsem na nepřátelskost v Alecových očích. Teď jsem se na něj dívala. Zaujatě se bavil s Chelsea. Zasyčela jsem žárlivostí. Jestli ho Chelsea balí, tak je po ní.

Když Alec zpozoroval můj pohled, okamžitě odešel. Chelsea s ním nešla, což mě trochu uklidnilo.

Celá slavnost se za chvíli rozpadla. Tedy alespoň pro mě. Jackson to taky zabalil poměrně brzo. Bavila jsem se ještě s Jane a Oliverem, ale nakonec jsem šla také.

Procházela jsem se jen tak hradem. Nadávala jsem na svou ješitnost. Kdybych ji neměla, tak by mi tolik nevadila Felixova reakce. Měla jsem plnou hlavu Aleca a tohle mi to ještě ztížilo.

Byla jsem úplně mimo, takže jsem vůbec netušila, kam jdu.

Najednou jsem málem o něco zakopla. Podívala jsem se pod nohy a ztuhla jsem. Uviděla naprosto příšernou věc. Roztrhané tělo. Několik částí poházených na hromadě. Ale něco mu chybělo. S hrůzou jsem si uvědomila, že je to hlava.

Pořádně jsem si prohlédla jednotlivé kousky. Nejhorší pro mě byla ta malá stříbrná věc na zápěstí. Náramek s nápisem Felix…

3. kapitola - Ztráta

5. kapitola - Útok

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Návrat do Volterry - 4. kapitola: