Ahoj... Jsem tady s další kapitolou... Opět vypráví Mary Alice, proto jsem to psala já. Mary Alice se vrací domu. Co jí Summer řekla a proč to Mary Alici tak zasáhlo? Prosím zanechte komentář.
20.05.2010 (10:00) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 895×
-
2. kapitola by VerunkAlice = Návrhy
Přišla jsem domů a setřela si slzy, které mi stékaly od očí.
„Mary Alice, musím ti něco říct!“ přiskočila ke mně Summer u skříněk.
„Jasně, zajdeme do Starbucks?“ usmála jsem se na ní.
„Ano,“ souhlasila.
A tak jsme vyšly ze školy. Čekala jsem, že bude vyprávět o tom, jak se měli s Taylorem. To co mi řekla mě naprosto překvapilo.
„Mary Alice, my se budeme brát!“ vypískla jen co jsme se posadily do kožených gaučíků.
„Vážně? A co, že tak narychlo?“ zeptala jsem se jí.
Rozhlédla se po kavárně. Pak se mně naklonila a pošeptala mi do ucha. „Já budu máma.“
Zarazila jsem se. „Summer, že já jsem se přeslechla? Totiž, slyšela jsem, že budeš máma,“ vykoktala jsem.
„Nepřeslechla ses, já jsem opravdu těhotná.“
„Co? Jak? Kdo? Kde? Kdy? Proč?!“ vyjekla jsem až moc nahlas. Všichni se na mě káravě podívali.
„Co? No, jak říkám, jsem těhotná. Jak? Ehm, podrobnosti si nechám pro sebe. Kdo? Samozřejmě, že já a Taylor. Kde? Víš, že ani nevím. Kdy? Budou to tři měsíce. Proč? Tak na tuhle otázku neznám odpověď,“ zářivě se na mě usmála.
„Summer, zbláznila ses?! Vždyť jsi ještě ani nedodělala školu! A co Taylor?“
„Nezbláznila jsem se. A Taylor o tom už ví. Je rád.“
„Ale ano, zbláznila ses a Taylor také. Probůh, Summer, vždyť je vám devatenáct!“
„Brandonová, tak tohle bych od tebe nikdy nečekala! Ani Taylor takhle přehnaně nezareagoval!“
Zvedla se z gaučíku. Popadla kelímek.
„Summer, ale já to tak nemyslela,“ chytila jsem ji za ruku. Vyškubla se mi. A tak jsem také vstala a vydala se za ní. Po chvilce jsem ji dohnala.
„Promiň, Summer.“
„Co chceš?“ vyštěkla.
„Já. Já, chci se omluvit,“ vzhlédla jsem. „Tak kdy bude svatba?“ usmála jsem se na ní.
Omluvu zřejmě přijala, protože se hned vesele rozpovídala. „No, zasnoubili jsme se dnes, ve škole. Já jsem si nejprve myslela, že si dělá jen srandu, ale pak mi došlo, že to asi myslí vážně. Mělo by to být co nejdříve, takže možná ještě před prázdninami.“
„Proč?“ divila jsem se.
„To kvůli mně. Později už budu mít velké břicho,“ zasmála se.
„Aha. A jak-jak dlouho už to víš?“ zakoktala jsem se.
„Měsíc. Ale zatím to víš pouze ty a Taylor,“ zamyšleně si pohladila břicho. To už se zdálo maličko nafouknuté.
„A Taylor, jak dlouho to ví on?“ vyzvídala jsem.
„Asi tři dny. Měla jsi ho vidět. Nejprve vykulil oči, pak zbledl a nakonec se šíleně rozesmál.“
„Summer, jakou reakci jsi čekala ode mě?“
„Mary Alice, ty jsi moje nejlepší kamarádka. Věděla jsem, že se nebudeš radovat. Ale doufala jsem, že mě nezavrhneš. Jinak nevím, co bych dělala. Ty i Taylor jste zareagovali skvěle. Děkuji ti.“
„Nemáš za co, mimochodem, jak tě napadlo, že bych tě mohla zavrhnout?“
„Tak různě. Na řeči o těhotenství jsi neobvykle citlivá.“
„Eh, no, trochu.“ Páni, ta holka je ale všímavá! „A můžu jít za družičku?“
„Budu moc ráda, jestli se tak stane.
A děťátko potřebuje kmotřičku a kmotra. Jako kmotřičku jsi mě napadla ty a kmotr by mohl být třeba Josh, co ty na to?“
„No, klidně.“
„Mary Alice Brandonová, navrhneš mi šaty?“ ozvala se najednou.
Vykulila jsem oči. „Summer, mile ráda.“ Z očí mi vytryskly slzy.
„Ale zatím to nikomu neříkej. Však ještě chvíli bude trvat než se vzdám minisukní a topíků na ramínka,“ zasmála se.
„Neboj, ty budeš moc roztomilá maminka,“ ujistila jsem jí.
„Díky. Hele, Mary Alice, já už budu muset jít.“
„Jasně, tak zítra maminko,“ usmála jsem se, ale v očích mě pálily slzy. Pospíchala jsem domů, protože jsem nechtěla, aby mě někdo viděl plakat. Proběhla jsem domem, ani Cynthii jsem nepozdravila, až jsem se zastavila v ateliéru. Byl můj. Zamkla jsem se, pustila hudbu a rozplakala se naplno.
Nevnímala jsem Cynthiin naléhavý křik, ani rány do dveří. Jen jsem chodila od papíru k papíru a kreslila a kreslila a kreslila. Svatební šaty pro Summer, školní kostýmy pro Summer, školní kostýmy podlé mě. Ale stejně to všechno bylo pro Summer.
„Ne!“ zavřeštěla jsem na celý dům.
Už to bude několik let… Tenkrát jsem chodila s Oliveček. Bylo mi patnáct a jemu dvacet. Nemysleli jsme to spolu vážně, ale pak jsem já otěhotněla. Olivek zareagoval podivně. Vmetl mi do očí, že je to moje vina. Že jsem prý lhářka a nevděčnice. Poprvé a naposledy mě uhodil, pak už jsem ho nikdy neviděla. Naši zareagovali tak, jak by zareagovali kariéristé.
„Mary Alice, mám tě ráda, ale musíš si to nechat vzít,“ řekla mi tenkrát matka.
„Mami? Nechtěla jsem tomu věřit. „Né!“
„Ale ano, Mary Alice.“
A tak jsem se svého dítěte musela vzdát. Nechtěla jsem, ale matka a otec mi vyhrožovali. Už tenkrát jsem věděla, že je to šílenost. Ale i tak jsem si tehdy koupila jedny malé ponožtičky, dupačky a bodíčko. Měla jsem je schované na bezpečném místě, kam se nikdo nikdy nedostal. Tehdy jsem si řekla, že další dítě nechci. Trpět znovu nemám zapotřebí.
„Ne!“ zavřeštěla jsem znovu, když jsem si to všechno uvědomila.
Ze Summer bude máma…
Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Návrhářka z blázince aneb Příběh Mary Alice Brandonové, 2. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!