Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy, má lásko - 1. kapitola

03.03.2012 (15:15) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3603×

Hned, jak jsem je viděla ve dveřích, ještě dřív než je naše profesorka stačila představit celé třídě, jsem věděla, že tohle pro nás všechny znamená jenom problémy. Tak strašně jsem chtěla, aby to nebyla pravda, že se vrátili. Jako kdybych tušila, že mě s jejich příchodem čeká nejtěžší rozhodnutí v mém životě.

Na obědě jsem si jako vždy sedla ke svým kamarádům z rezervace. Jak jinak, všichni jsme probírali, co to asi pro nás znamená a jak to bude dál.

„Hej, Soph, co říkal táta? Bude se to nějak řešit?“ Hodil na mě oko můj nejlepší přítel.

„Říkal, že v sobotu bude Velká Rada.“ Otočila jsem se na něj.

„Každopádně mi říkal, že do té doby, než se sejde s Jacobem, si jich nemáme všímat. Že se s ním pokusí nějak domluvit,“ odvětila jsem všem očím, co na mě hleděly.

„No, doufám, že je donutí odsud odejít tam, odkud přišli!“ zavrčel Matt. Můj pohled směřoval na lidi, co seděli na druhém konci jídelny. Co lidi, upíry! Cullenovy!

„Sophi, dělej! Jdeme! Ať nepřijdeme pozdě!“ křičela na mě Lilli.

„No jo,“ odsekla jsem jí.

„Slečno Uleyová.“ Slyším za sebou zástupkyni ředitele.

„Ano, paní Davisová?“

„Chtěla bych vás a tady slečnu Clearwaterovou požádat, abyste se chopily příprav na letošní ples.“ Ukázala na nás.

„Jistě. Spolehněte se,“ odvětila jí Lilli. Já jen s úžasem hleděla na naši zástupkyni a nemohla uvěřit vlastním uším.

„A mám ještě jednu prosbu, dámy.“ Přísně se na nás podívala.

„Byla bych vám vděčná, kdybyste do příprav zapojily dvě naše nové studentky. Myslím, že to pro ně bude dobrý důvod se seznámit s novou školou i jejími studenty!“

„Prosím?“ vypadlo ze mě

„Ale to snad.“

„Je to moje podmínka, slečno Uleyová! Prosím, vyhovte mi,“ přerušila moje naléhání, že tohle je totální blbost!!! Nechci je vidět, natož s nimi mluvit nebo dokonce spolupracovat!!!

Ovšem Lilli byla jiného názoru.

„Jistě, paní profesorko, zařídíme to,“ upokojila ji a já myslela, že ji zabiju.

„Zbláznila ses, Lillien Clearwaterová!!!“ křičela jsem na ni, jak nejvíce to šlo.

„Uklidni se, Soph. Však víš… ples?? A letos je to na nás. Celá příprava a rozhodování! Představ si, jak se bude tvářit Val Newtonová, až se to dozví!!! Máme to na starosti my a ne ona! Pukne závistí!“ rozplývala se přede mnou moje bývalá nejlepší kamarádka.

„Lilli, já nevím, nechci se s nimi nijak paktovat.“

„Ale jo, víš. Po vyučování jim to zajdeme říct, třeba to odmítnou, protože s námi také nechtějí nic mít,“ přesvědčila mě.

„Hej, princezny, pojďte nebo přijdete pozdě!“ křiknul na nás Matt a tím přerušil naší konverzaci.

Tělák, uvědomila jsem si. Můj nejoblíbenější předmět. Byla jsem v něm skoro nejlepší. Celá naše smečka v něm excelovala. Dnes byl na pořadu dne volleyball. Jak jinak, náš tým byl vlastně už utvořený. A jako vždy jsme chtěli vyhrát. Ovšem dnes, dnes o hodně víc, vzhledem k tomu, že tým protivníků se z části skládal z Cullenových. No, nakonec jsme je pokořili, ale bylo to o fous, jsou celkem dobří.

„Můžeme?“ houkla na mě Lill v šatně a já souhlasně přikývla.

„Ahoj, holky,“ začala Lilli přehnaně mile.

„Jmenuji se Lillien Clearwaterová a tohle je moje kamarádka Sophie Uleyová,“ začala. Obě si stouply, docela mile se usmívaly a představily se.

„Ahoj, já jsem Melissa a tohle je moje sestřenice Teressa.“

„Cullenovi,“ dodala jsem nepříjemně.

„No, jde o to, že nás zástupkyně, paní Davisová, požádala, abychom se ujaly pořádání letošního maturitního plesu. A chce, abychom vás do toho zapojily,“ vysvětlila jsem

„Takže, máte zájem nám s tím pomoct?“ vyhrkla na ně Lill.

„No jistě, to jste moc hodné,“ odvětila ta hnědovláska.

„Dobře, zítra přes oběd bychom si nad tím mohly sednout, souhlasíte?“ Pomalu jsem už odcházela, bylo mi z toho všeho špatně.

„Ano,“ souhlasily obě.

„Sophi, odpoledne k Vám přijdu a mrkneme se spolu na tu matiku?“ ptal se mě Matt.

„Jo, jasně, budu doma, stav se,“ mrkla jsem na něj souhlasně.

„Tak zatím ahoj, zlato,“ poslal mi vzdušnou pusu. Zatímco si mě měřil docela zlým pohledem ten kluk od Cullenových.

Proč na mě tak zírá? Něco na sobě snad mám? Přejela jsem po sobě nenápadně pohledem. Ne, nic. No co, nasedla jsem do svého auta a namířila jsem si to domů.

„Ahojte všichni,“ vykřikla jsem do našeho domu, tak aby to všichni zaručeně slyšeli.

Proti mně si to namířila moje nejmenší láska, můj malý bráška Robert.

„Ahoj, lásko moje, jak ses měl celý den?“ zašišlala jsem na něj

„Ahoj, Sophi, dobře,“ usmál se na mě

„Ahoj, zlatíčko, jak bylo ve škole?“ volala na mě mamka z kuchyně.

„Nic moc, mami, máme nové spolužáky.“ Sklopila jsem oči, mezitím co na mě vykukovala z kuchyně.

„Koho?“ hlesla.

„Cullenovy,“ řekla jsem. Jen co jsem to dopověděla, řítil se po schodech dolů můj táta.

„Cos to říkala, Sophie?“ křiknul na mě táta.

„Co to sakra znamená? Oni je poslali do školy? To tedy znamená, že tu chtějí zůstat! Sakra, já myslel, teda doufal jsem, že se tu nechtějí moc zdržovat!“ klel.

„Same, nech toho! Už je to tak dlouho,“ vyjekla mamka.

„Jdu zjistit, co to má znamenat,“ zaječel táta a odešel.

„Zlato, nevšímej si toho, pojď mi něco povědět. Jak to, že s tebou dnes nepřišel Matt?“ zeptala se mě.

„Přijde odpoledne a budeme se spolu učit matiku, na tu písemku,“ řekla jsem nesoustředěně.

Nemohla jsem přestat myslet na to, proč na mě ten upír zíral.

Ležela jsem celé hodiny u sebe v pokoji a přemýšlela, co na něm sakra je! Je pravda, že kdyby to nebyl upír, tak by to byl celkem hezký kluk. Má krásné hnědé vlasy, učesané přesně tak, jak se mi to líbí. A postavu má taky pěknou. Ale co to tu plácám, prostě se mi líbí, protože mě přitahuje právě to, že je to upír! Lákají takhle přece svoji kořist!

„Ahoj, Soph,“ přerušil Matt můj tok myšlenek na kluka, co na kluka, na upíra z dnešního dne.

„Ahoj, Matte,“usmála jsem se na něj. Celé odpoledne jsme se učili.

„Hele, Soph, nepůjdeme to ven omrknout?“ Díky bohu za tohle, už jsem málem z té matiky omdlela. Ještě, že ho to napadlo.

Nevím proč, ale strašně jsem se chtěla jít podívat k domu Cullenových. Když jsme se k nim blížili, zaslechli jsme, že se něco děje a spěchali zpět k naší smečce.

Asi čtyři upíři se objevili u Port Angeles a všichni jsme tam vyrazili. Když jsme začali s naháněním těch zpropadených upírů, někde hlouběji v lese jsem něco zaslechla, nemohla jsem rozpoznat, co to bylo.

Odpojila jsem se od nich a začala pronásledovat to, co přede mnou utíkalo. Když jsem doběhla na mýtinu, teprve jsem pochopila. Žádné zvíře nemůže být rychlejší než já, ale jediné zvíře se mé rychlosti vyrovnat může. Vlk. A taky že jo, na druhém konci mýtiny stál obrovský vlk, nemohla jsem slyšet jeho myšlenky, bylo mi jasné, že není od nás, ale byl jako my.

Byl krásný, s hustou, hnědo-zrzavou srstí. Stál a díval se upřeně na mě. Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli a dívali se jeden na druhého a pozorovali se navzájem. Když v tom jsem zavětřila upíra. Přikrčila jsem se a sklonila hlavu do útočné pozice. On zřejmě moji změnu zaregistroval a hned jak jsem zahlédla upíra kousek od něj, přeskočil k němu a stejně jako já se přikrčil do pozice pro boj a hlasitě na mě zavrčel. V té chvíli jsem to pochopila, chtěl chránit toho upíra. Když upír vyšel z toho chroští, uviděla jsem Melissu.

Vše mi došlo. Cullenovi. Tohle tedy musí být Jacob Black. Problesklo mi hlavou, že jí nechci ublížit. Pomalu jsem se zvedala, aby viděl, že nechci zaútočit, že vím, že je to Cullenová a že znám pravidla naší dohody. Když viděl, že nechci zaútočit, také se postavil a přestal na mě vrčet. Nechtěla jsem se otočit. Bála jsem se, co kdyby přece jen chtěl on zaútočit na mě?

„Jdeme,“ slyšela jsem, jak mu Melissa tiše šeptá. Otočili se a oba se vydali na cestu, zřejmě k jejich domu. Spěchala jsem zpět, připojit se k mé smečce, která už byla na cestě zpátky.

Bála jsem se, že to už všichni ví, že jsem se odpojila a co se stalo. Že jsem se potkala s Jacobem Blackem. Ale kupodivu nic, je vidět, že můj cvik nemyslet, když jsem vlk, se čím dál víc zlepšoval.

V noci jsem měla noční můru. Bylo to opravdu příšerné. Zdálo se mi, jak ten návrat Cullenových může špatně dopadnou. Po probuzení opět moje myšlenky směřovaly k tomu klukovi s hnědýma očima! Proč tam byl? Při jakékoliv špatné variantě mého snu, jsem ho v pozadí viděla. Má s tím snad něco společného? Jestli jo, co?

Ráno jsem byla celá rozlámaná a nevyspalá. Nicméně jsem do školy musela. Mamka si dnes brala moje auto, tak se pro mě stavil Matt, ale bez Lill.

„Kde je Lilli?“ dotazovala jsem se nervózně.

„Nestalo se jí včera nic, že ne?“ Hlas mi trochu znervózněl. Co to sakra kecám, to bych snad musela vědět, kdyby jí něco bylo!

„Ale ne, jen jí ráno nikdo nemohl vzbudit. Takže máma rozhodla, že ji dnes výjimečně nechá doma.“ Otráveně se na mě podíval.

„Chudák,“ uchechtla jsem se.

Když jsme přišli do třídy, Cullenovi tam už byli. Sedla jsem si a otočila se, abych vyzvěděla nějaké novinky od mých kamarádů, všimla jsem si, že se na mě ten hnědooký kluk zase dívá. A ještě je tak drzý, že když si ho všimnu, neobtěžuje se dělat, jako že se nedívá.

Nesnáším je!

Málem jsem se udusila skoro posledním soustem mého oběda, když jsem za zády uslyšela:

„Ahoj, Sophie.“ Zřejmě hlas Melissy. Ovšem můj nejlepší kamarád seděl, jak jinak, vedle mě a hrcnul mi pěkně krutě do mých zad. Takže to díky Mattovi nebylo moje poslední sousto. V lehkém úžasu jsem polkla a pomalu se otočila.

„Ahoj, Melliso,“ pozdravila jsem tu hezkou upírku.

„Přišli jsme kvůli tomu plesu, jak jsme se včera dohodly,“ začala Teressa

„Áh, úplně jsem zapomněla. A dnes tu není Lill, aby mi to připomněla,“ odvětila jsem.

„Sophie, tohle je můj bratr Christopher. No a tohle, to je S.J., bratr Melissy,“ řekla klidně.

Úplně jsem ztuhla. On tam stál a koukal na mě. Měřil si mě pohledem a já chtěla vědět, na co myslí. Tentokrát byl opravdu tak strašně krásný! Jen jsem na něj užasle koukala a nemohla jsem uvěřit vlastním myšlenkám. Bože, co blbnu? Vždyť je to náš nepřítel. Bouchnutí talíře mě probralo a já zareagovala

„Tohle jsou moji kamarádi, Matthew Clearwater, Max Call, Ben Ateara VI. a Tyler Cameron,“ usmála jsem se.

Musela jsem se smát, když jsem uviděla, obličej Matta, který kdyby mohl, tak by je zakousl hned na místě. Opatrně jsem mu zmáčkla ruku. Všimla jsem si, že to S.J. viděl, tak jsem ji dala pryč. Sama nevím proč. Vadilo mi snad, že to viděl?

„No a tak vymyslíme tedy něco k tomu plesu?“ nadhodila Melissa

„No, ano, tak tedy můžeme,“ kroutila jsem hlavou.

Matt se podíval na kluky a pak se otočil na mě.

„Tak tedy, Soph, my jdeme, uvidíme se pak na hodině.“ Přiblížil se ke mně a dal mi pusu na tvář. Pohledem jako by mi říkal, buď opatrná.

Plánování nám šlo jedna báseň. Docela jsem byla mile překvapená z toho, jak jsme se bavily.

Na parkovišti jsem si to štrádovala k autu, kde stál Matt s kluky.

„Matte, zajedeš se mnou dneska do Port Angels? Potřebuju tam zamluvit DJe a vyzvednout nějaké věci.“

„No víš, Soph, chtěli jsme dneska jít surfovat. Nechceš to nechat na příští týden a jít s námi?“

„No, je to potřeba udělat co nejdřív, ale nechce se mi tam samotné.“

„S.J. by tě tam mohl vzít, Sophi,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla ho tam stát. Všichni čekali, co řeknu. Když jsem se otočila na Matta a viděla jak vyděšeně kouká, chtěla jsem ho v té chvíli naštvat.

„Fajn.“ Škodolibě jsem se na Matta usmála.

Podívala jsem se na toho kluka, kterého jsem celou noc viděla v mých snech a poprvé na něj promluvila.

„Pojedeš tedy se mnou, S.Ji?“ koukal na mě a já se nechtěně usmála. Jeho odpověď byla velmi strohá a vyvolala ve mně pocit, jak když ho to obtěžuje, ale budiž.

Pořád na mě kouká a teď se tváří, jako kdyby ho to obtěžovalo! Co to má sakra znamenat? Ježiš, proč to vlastně řeším?! Je to upír, nemělo by mě to zajímat!

„Mějte se,“ zavolala na nás Teressa s Melisou, když jsme odcházeli k jeho autu.

„Ahoj kluci,“ křikla jsem na moje vlky stojící a nevěřícně kroutící hlavami.

„Jak chceš, Soph, čau,“ zavrčel na mě dost ošklivě Matt. Nereagovala jsem. Dokázala jsem se jen soustředit na toho krásného kluka, který jde vedle mě. Snažila jsem se nedat to najevo. Vždyť jsem je nenáviděla! Všechny!

V autě jsme skoro nemluvili. Jen o škole. Nepadlo ani slovo o tom, kdo jsme. Když jsme dorazili do Port Angeles, všechno jsem vyřídila a vyzvedli jsme všechny věci, co byly potřebné. Nenechal mě nic vzít. Cítila jsem se uražená, mám přece taky obrovskou sílu. Ale nechala jsem to být. Byla jsem ráda, že všechno na ten ples klaplo, tak jak jsem si to představovala. Když bylo všechno hotové a já myslela, že míříme autem do Forks, uvědomila jsem si, že jedeme na špatnou stranu Port Angels.

„Jedeme špatně, do Forks je to na druhou stranu,“ řekla jsem mírně znepokojeným hlasem mému spolujezdci

„Já vím, ale na téhle straně je jedna výborná restaurace. Myslel jsem, že bychom se tam mohli najíst?“ Podíval se na mě.

Najíst? My dva? Zmohla jsem se jen na aha. Vůbec jsem netušila, co to má znamenat.

Když jsme si oba objednali, byla jsem už totálně zmatená.

„Ty budeš taky jíst?“ nechápavě jsem reagovala na jeho objednávku. Načeš se mi dostala stejně blbá odpověď.

„No jasně, že jo,“ opověděl dost arogantním tónem.

„Tady ale krev na menu nemají,“ nemile jsem reagovala na jeho arogantní tón.

„Ani bys nevěřila, jak jsme si my dva podobní.“ Otočil se ode mě. Když jsem na to chtěla reagovat, přinesli nám naše jídlo a tak jsem to nechala být.

„Nejste moc nadšení, že se moje rodina vrátila, že?“ podíval se na mě těma jeho nádhernýma hnědýma očima. Jediné, co jsem mu v té chvíli chtěla říct, bylo, bože, ty máš tak nádherný oči, že bych vydržela hodiny jen sedět a dívat se do nich. Ovšem to jsem si vzhledem ke svému postoji v této věci nemohla absolutně dovolit.

„Ne.“ Sklopila jsem zrak.

„Hodláte tu být nějak dlouho?“ zeptala jsem se přímo.

„No, táta s mámou mysleli, alespoň dokud neodmaturujeme,“ odpověděl.

Takže nás čeká rok. Rok, kdy se budeme muset mít na pozoru. Rok, co je tu budeme muset snést. Pak zase odejdou, pokud všichni nezemřou.

„A pak co?“

„No, potom, potom jdeme všichni na vysokou. V Kanadě.“

„Takže, další zastávka Kanada. A na jakou vysokou míříte?“ Přepadla mě náhlá zvědavost.

„Albertská Universita, v Edmontnu. Co ty, půjdeš na vysokou?“

„No, vlastně ano, chci na universitu v Seattlu.“

„S. J., to zkrácenina, že?“ chtěla jsem odvést pozornost od předchozího tématu.

„Jo, je,“ pousmál se.

„Z čeho to je?“ vyzvídala jsem.

„Opravdu to chceš vědět? Je to příšerně dlouhé,“ pousmál se

„Jinak bych se neptala,“ 

„Samuel Jacob Black Cullen,“ vyslovil.

„Opravdu dlouhé,“ smála jsem se.

„Právě kvůli takovým reakcím upřednostňuji S.J. Cullen,“

„No, to chápu. Takže ty a Melissa jste děti Jacoba Blacka?“

„Přesně tak.“

„A Teressa a Chris?“ ptala jsem se dál.

„To je složité. Dalo by se říct, že jsou to děti tety Rosalie a strejdy Emmetta.“

„Aha.“

„Řekni mi, Sophie, ty a Matt?“

„Co tím myslíš?“ hrála jsem blbou.

„No, jestli ty a Matt jste pár?“ nedal si pokoj. Proč ho to zajímalo? Co je mu do toho? Mám lhát nebo mám říct pravdu? Je to vlastně důležité?

„Matt a Lill jsou moji nejlepší přátelé už od dětství.“ Ukončila jsem naši debatu a už jsme nepromluvili.

Když jsme nasedli zpět do jeho auta a vyrazili směr Forks, mile jsem poděkovala za jídlo a jeho společnost.

„Prosím tě, tady mi zastav, nejezdi už blíž,“ požádala jsem.

„Přece tě nenechám jít takovou dlouhou cestu a ještě samotnou,“

„Vážně si myslíš, že by se mi něco mohlo stát?“ zasmála jsem se.

„Rozhodě to nechci ani riskovat,“ sklopil oči

„Já se o sebe umím postarat, neměj péči. Děkuji za dnešní odpoledne, ahoj.“ Vystoupila jsem z auta a začala utíkat směrem domů, neotočila jsem se.

Vůbec nechápu, co si sakra myslí. Nepotřebuji chránit od nějakého upíra!!!

To je vážně tak egoistický!!! A co vůbec myslel tím, že jsme si podobní?! Já a být podobná upírovi!!! To v žádném případě!!!

Nechápu to, chvíli je na mě milý a vypadá to, že se mu líbím a v druhém okamžiku je to arogantní a namyšlení pitomec! Upír! A ještě je to syn zrádce! Ležela jsem naštvaná na posteli, když v tom mě někdo přerušil.

„Kdo Tě pustil dál? Nevím, že bych slyšela klepání!“

„Jaký byl výlet s upířím synem?“

„Fajn, všechno máme vyřízené.“ Otočila jsem se naštvaně

„Nevím, co máš za problém, Matte! Já jsem Tě žádala, abys jel se mnou, tys šel s kluky surfovat! Tak o co ti jde touhle narážkou?“ Naštvaně jsem si sedla na postel.

„Jde mi o to, žes mohla jít s námi a mohli jsme tam zajet hned příští týden. A taky mi jde o to, žes snad měla radost, že s tebou jede!“ Vyděšeně jsem se na něj podívala.

„Aha. Tak o to ti jde, co? Tak to se tedy pleteš! Protože oni jsou naši nepřátelé a ten kluk, který dnes se mnou jel, je syn zrádce naší smečky! Myslíš si, že já jako prvorozená dcera Alfy, bych mohla dopustit jiné city než ty, co k nim chovám?!“ zakřičela jsem na něj.

„Je to takm jak říkášm Soph? Určitě?“ Přistoupil ke mně a sedl si vedle mě.

„Ano.“ Rychle jsem si stoupla, abych se mohla od něj otočit.

„Tak promiň, Soph, omlouvám se, že jsem pochyboval a omlouvám se, že jsem tě v tom nechal. Mrzí mě to. Mám tě rád, Sophie Uleyová.“ Přistoupil ke mně a otočil si mě k sobě.

„Já tebe taky, Matte.“ Objala jsem svého nejlepšího přítele s vědomím, že to co jsem řekla, nebyla až tak úplně pravda.

V noci jsem měla opět divoké sny, opět sny o S.J-ovi. Den ve škole proběhl v klidu, až na to, že si dnes Cullenovi sedli na obědě k nám. Byla tam velmi napjatá atmosféra.

Když jsem odpoledne dorazila domů, zaslechla jsem, jak se táta baví v kuchyni s mamkou. Šla jsem rovnou tam.

„Ahoj ,mami, ahoj, tati,“ začala jsem.

„Ahoj, zlato,“ opáčila mi mamka.

„Sophie, sedni si tady k nám.“ Upřel na mě táta pohled.

„Stalo se něco, tati?“ zeptala jsem se.

„Cullenovi nehodlají v nejbližší době odejít.“ Naštvaně se podíval směrem k mamce a pak zpět na mě.

„Já vím,“ prořekla jsem se.

„Jak víš, Sophie?“ zakřičel.

„No já...“ začala jsem koktat.

„No, to je jedno, prostě teď musíme být všichni opatrní a nechci, aby se kdokoliv z vás pohyboval na jejich území. Budete se výhradně zdržovat jen na naší půdě, ať se děje, co se děje!“

„Ale co když?“ naléhala jsem.

„To je rozkaz, Sophie!“ zakřičel.

„Dobře, tati, rozumím,“ opáčila jsem mu.

„Nechci, aby se někomu něco stalo, Sophie. Klukům a Lilli to samozřejmě nařídím taky.“

„A jdi se připravit, vypadá to, že ta skupina upíru se vrátila, musíme to jít vyřídit.“ Ukončil tím náš hovor.

Když jsme se vydali na cestu k Seattlu, z jeho a Sethových myšlenek jsem pochopila, proč byl táta tak naštvaný.

Zřejmě Cullenovi nějak vyzradili jejich „tajemství“ a tím porušili jejich zákony. A mohlo by dojít k tomu, že by si pro ně mohli přijít Volturiovi, ta upíří šlechta a sjednat tu pořádek, tak jak to už jednou udělat chtěli. To už bylo dávno a podle toho, co nám vyprávěli, to bylo jen o fous, že se tak nestalo. Ale proč? Proč vyzradili to tajemství? Táta se snažil na to nemyslet, zřejmě nechtěl, abychom se tím já nebo kluci trápili, tedy alespoň zatím.

Na zpáteční cestě jsem opět něco zahlédla hodně dál od nás, ale snažila jsem se o tom nepřemýšlet, abych na to neupozornila. Byl to opět ten, kterého jsem viděla tehdy v lese? Byl to Jacob?

Když si k nám druhý den na obědě přišli Cullenovi opět sednout, Matt a kluci si stoupli před nás a náš stůl. Bylo to opravdu nepříjemné.

„Držte se zpátky, Cullenovi.“ Matt začal dost drsným tónem.

„Soph, co se děje?“ Vyděšeně na mě vykukovala Teressa stojící za Maxem.

„Děje se to, že není žádoucí, abyste se k nám přibližovali a jakkoliv s námi komunikovali!“ zavrčel Ty.

„Ustup, Tess,“ zasyčel S.J. a odsunul ji za sebe a Melissu stojící v tuto chvíli před nimi.

„Přesně tak, ustupte, všichni,“ obořil se na ně Ben.

„Nemáme proč ustupovat!“ zasyčel S.J. na Bena a přikrčil se.

V tom okamžiku jsem už vyskočila a vecpala se mezi ně a odtlačila S.J. trochu dál.

„Všichni se uklidněte, jsme ve školní jídelně sakra! Jsou tu lidi!“ zakřičela jsem.

V tom se k nám už blížila zástupkyně ředitele: „Co se to tady děje?“ zaječela na nás.

Lilli situaci zkušeně zachránila: „Nic se neděje, paní Davisová, jen jsme se nemohli nějak shodnout na jednom bodu týkající se toho našeho plesu.“

S tváří neviňátka ji odzbrojila stylem: „Myslíte, že byste nás mohla rozsoudit?“

„Pánové, neměli jste dnes po obědě pomáhat s přestavbou kabinetu pana Collmerra?“

Přísným pohledem si kluky změřila.

„Jistě, už jdeme,“ odpověděl Ty a pokynul na kluky, aby se připojili.

„Slečno Clearwaterová, následujte mne do ředitelny.“ Otočila se a odcházela, v patách jí šla Lilli, která na mě ještě stihla udělat nějaké posunky, kterým jsem, jak jinak, neporozuměla.

Vzala jsem si tašku a chtěla jsem odejít. Někdo mě ovšem prudce zastavil.

„Neměli bychom si promluvit, Soph?“ začala Melissa.

„Není o čem, už musím jít.“ Zkusila jsem se vymluvit.

Když jsem chtěla opět udělat krok směrem ven s jídelny, chytil mě S.J., silou, která by určitě člověku zlámala kosti, odhodlaný mě nepustit.

„Uhni mi z cesty!“ zavrčela jsem na něj.

„Ne!“ rázně odpověděl.

„Tohle se vyřeší jindy a jinde, ne teď a tady! Rozumíš?! A ne my dva S.Ji,“ varovala jsem ho.

„Vyřešíme to teď hned a spolu!“

„Dobře! Po škole, sejdeme se na mýtině mezi vaším a naším územím.“

„Přijď sama,“ syknul na mě, než jsem setřásla jeho ruce.

Doufám, že se Vám povídka zatím líbí a že bude zájem o další kapitolu. Předem moc děkuji za komentáře, návrhy, postřehy a všechno možné... M. 

2. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy, má lásko - 1. kapitola: