Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy, má lásko - 4. kapitola

12.03.2012 (14:45) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2029×

„Protože bez tebe nemůžu být, Sophi! Ale jestli budeš vůči nám cítit to, co si myslím, že cítíš, tak nebudeš chtít se mnou být, stýkat se, mluvit nebo cokoliv jiného. A já budu nucený žít bez tebe! Bez tvých očí, vlasů, jejichž vůni cítím, kdykoli se jen pohneš. Bez tvého hlasu, smíchu. A já si nejsem jistý, jestli tohle zvládnu.“ Pozastavil se a přitáhl si mě k sobě. Nebyla jsem schopná dýchat, natož mu něco odpovědět. Jen jsem chtěla, aby mě takhle držel, dokud mu neodumřou ruce. Jen jsem chtěla, aby mě už nikdy nepustil.

„Sophi, já vím, že ke mně něco cítíš. Řekni mi to, prosím!“ Naklonil se ke mně. Byl mi tak blízko, že jsem mohla cítit jeho dech.

Hleděla jsem do sametově hnědých očí a nebyla schopná slova. Hlavou mi jen zvonily zvonečky. Miluje mě!

 „J-já.“ Přesto jsem se pokusila ze sebe něco vydat.

„Okamžitě ji pusť, pijavice!“ zazněl drsný hlas mého nejlepšího přítele, a tím zkazil ten nejkrásnější okamžik mého života.

„Slyšel jsi, ty zmutovaná zrůdo! Vypadni od ní!“ pokračoval hrubě.

S.J. mě odsunul za sebe a jeho zrak směřoval na toho, kdo to řekl. Matt stál o kus za námi.

„Jsi na naší půdě, Matte,“ zkusil.

„Neměl bys vyvolávat konflikt,“ pokračoval.

„Jestli se k ní ještě někdy přiblížíš, Cullene, rozkopu tě! Bez schopností, bez vlka, rozumíš?!“ vystartoval Matt.

„Kdykoliv,“ odpověděl mu sarkastickým tónem.

Což Matta naštvalo ještě víc a v momentě, když chtěl udělat další krok k němu blíž, postavila jsem se mezi ně. Strčila jsem do Matta celou svojí silou a tělem. Když poodletěl o kus dál, naštval se ještě víc a najednou přede mnou stál rozzuřený vlk, který na mě vrčel.

Odstrčila jsem S.J. dál a zavrčela nazpátek.

„Chráníš upíra, Sophie! Stojíš v útočném postoji proti svému bratrovi!“ proběhlo mu myslí.

„Nic neudělal, Matte! Neporušil smlouvu! Nemáš důvod se takhle chovat! Drž se zpátky, Matte, rozumíš?!“ varovala jsem ho.

„Co to s tebou je, Sophie?! Od té doby, co se tu objevili, jsi divná!“

„Nech toho, Matte,  jdi domů!“ zavrčela jsem ještě silněji.

Otočil se a rozběhl se pryč. Ohlédla jsem se na S.Je. Věděl, že musím jít. Rozběhla jsem se domů.

„Sophie Uleyová!“ slyšela jsem z kuchyně hned, jak jsem za sebou zabouchla dveře.

„Same!“ okřikla tátu máma.

Došla jsem do kuchyně a spatřila mého hodně naštvaného otce. Bylo jasné, že všechno ví.

„Můžeš mi vysvětlit, co to dnes odpoledne mělo znamenat?!“

„Co tím myslíš, tati?“ snažila jsem se zdržovat a dělat, že se nic nestalo.

„Chceš mi říct, že ty, Sophie, jsi šla do domu Cullenů dobrovolně, a dokonce jsi tam jít chtěla?“ Přiblížil se ke mně.

„Same, opravdu si myslím, že to přeháníš. Nic se přece nestalo! A byl tam Seth!“ orodovala za mě mamka.

„Ne, Emilly! Ona se postavila proti svému bratrovi! Rozumíš! Proti svojí smečce!“ osočil se na ni.

„Tak to není, tati!“ zakřičela jsem na něj.

„Ne? A jak to je, Sophie? Přidala jsi se ke druhé straně, jo?“

„Já se nepostavila proti svojí smečce! Ani jinam! Já se postavila na stranu pravdy!“ vzlykla jsem.

„Ne, Sophie, ty jsi členem naší smečky! Naší rodiny! Ty máš stát při své rodině!“

„Takže mi chceš říct, že když chce někdo ublížit někomu nevinnému bez důvodu, tak je to správné jen proto, že je to moje smečka?!“ vykřikla jsem na něj.

„Šlo o upíra, Sophie! Ne o žádného nevinného člověka!“

„Šlo o nevinného upíra, tati! Matt jednal z nepochopitelné žárlivosti! Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo!“

„Oba se uklidněte!“ zakřičela na nás máma.

„Same, pokud chtěl Matt bezdůvodně zaútočit, bylo v zájmu všech, že se tak nestalo, ať už mu v tom zabránilo cokoliv nebo kdokoliv!“ Táta na ni hodil dotčený výraz.

„A ty, Sophie, buď opatrná! Není důvod se s Culleny stýkat a my si to nepřejeme, ano?“ hrozila na mě prstem. Věděla jsem, že nebudu schopná dostát toho, co ze mě vylezlo.

„Ano, mami.“

„A teď se pojďte v klidu všichni najíst,“ pousmála se.

„Já nebudu, mami. Už jsem jedla.“ Otočila se na mě a nevěřícně zamrkala, táta se zabořil do jídla a už mi nic neřekl.

Večer jsem jen tak ležela a dělala, že se koukám na televizi, ale v myšlenkách jsem byla jinde. Přemýšlela jsem o celém dnešním dni. Jak se S.J. na mě podíval a políbil, než zmizeli v lese. Jak mě přivítal u nich doma. Na ta jeho slova ke mně. Na to, jak jsem mu chtěla říct to samé, když říkal všechna ta nádherná slova, kdyby to ten blbec Matt nezkazil. Byla jsem z toho v sedmém nebi.

Když vtom mě napadlo, jestli by nebylo lepší to všechno skončit. Nikdy nebudeme moci být spolu. Vždyť tohle je úplná blbost! Byla jsem z toho nešťastná. Opravdu budu moct z toho ještě utéct? Nebyla jsem schopná odpovědět. Mimo to mě trápila jiná věc. Kdo byl tehdy ten vlk v lese? Když jsem viděla Jacoba, přišel mi jiný. No, je možné, že jsem si ho tehdy špatně prohlédla. Přece jen jsem se spíš soustředila na to, jestli na mě zaútočí nebo ne.

„Co tady chceš?“ pronesla jsem naštvaně směrem k mému oknu.

„Ahoj, Soph? Můžu dál, prosím tě?“

„Už jsi tady, tak proč se ptáš?“ Zvedla jsem se z mého lehu a posadila se.

„Soph, přišel jsem se ti omluvit. Nějak jsem to nezvládl, když jsem viděl, jak se ta pijavice k tobě blížila. Odpusť mi to.“ Sedl si ke mně.

„Jsi můj bratr, Matte, jasně, že ti to odpustím.“ Objala jsem ho.

„Soph, děje se něco, co bych měl vědět?“

„Ne, Matte, nic. Vážně. Můžeš být v klidu,“ lhala jsem.

V další kapitole bude na Sophii čekat překvapení. Vypadá to, že se už svým citům k S.Jovi nebude bránit. Ale na to si musíte ještě chvilku počkat. :-)

Opět Vás poprosím o nějaké ty komentáře. Abych věděla, že máte zájem o pokračování. :-)

Moc děkuju. :))

3. kapitola              5. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy, má lásko - 4. kapitola: