Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy, má lásko - 8. kapitola

22.03.2012 (16:45) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2096×

Týdny se opět hnuly a přiblížila se zima, s tím i náš ples. S Cullenovými jsme se stýkali dost často. Bavili jsme se, podnikali společně všechno možné. I Matt mi přišel, že to všechno bere už líp. Dokonce Chris i S. J. chodili s kluky surfovat, hrát fotbal, i když v tom se násilí mezi Mattem a S. J. projevovalo asi víc než normálně. Pro nás, jako pro diváky, to byla i celkem sranda. Přišlo mi, že jsme se všichni sblížili a byla jsem aspoň trošku klidnější a šťastnější. S S. J. jsem byla, jak to jen bylo možné.

Náš společný čas byl velmi vzácný, chtěla jsem si ho užívat, jak nejvíce to šlo. Všichni už o mojí lásce k němu věděli. Netušili však, že moje láska je oplácena. Nedávali jsme naší lásku na odiv.

Na ples bylo vše připravené. Výzdobu jsme dělali všichni společně v předvečer plesu. Letošní ples jsme pojali v duchu masek. Ze začátku bylo dost lidí proti, ale nakonec uznali, že hrát si jeden večer na někoho jiného může být celkem sranda. Všichni už měli připravené svoje masky. Pro mě ji vybrala i připravila mamka, mám pocit, že to snad prožívala víc než já.

V pátek po škole jsme si dali všichni sraz a šli jsme dokončit přípravy. Dorazila hudba, drobné pohoštění, pití. Všechno jsme zvládli. Společně. Musím uznat, že nám jak Cullenovi, tak kluci moc pomohli. Vše se zdálo být perfektní.

Nezbývalo moc času, všichni jsme vyrazili domů se připravit.

Všichni odjeli a já se ještě rozloučila s S. J.

„Uvidíme se za chvíli, miláčku.“ Pohladila jsem ho a nastoupila do auta.

„Už teď se mi stýská!“ Přistoupil k mému autu a naklonil se do okýnka pro polibek.

„Doufám, že tě poznám,“ zkusil na mě.

„Najdi si mě,“ pousmála jsme se.

„Dobrá,“ zakroutil hlavou a zasmál se.

Dorazila jsem domů a tam na mě netrpělivě čekala mamka. Začala mě popohánět. Rychle sprcha, pak líčení, oblékání a upravování.

Moje maska nebyla nic složitého. Ovšem mamka si na mě dala záležet. Namalovala mě tak složitě, že vůbec nechápu, jak to zvládla a kde se to naučila. Měla jsem vystínované tmavé stíny, kočičí oči, vlasy mi vyžehlila, tudíž moje nejdelší vlasy sahaly až k pasu. Nasadila mi a připevnila do nich zlatou korunku.

Nejhorší pro mě bylo nasoukat se do šatů. Byli upnuté na tělo tak, že jsem v nich pomalu nemohla dýchat. Šaty byly dlouhé s krásným výstřihem, byly celé zlaté a třpytily se snad na sto metrů. Měly celkem dost dlouhou vlečku, kterou jsem měla připevněnou k prstům na obou rukách. Když jsem zvedla ruce, tvořili netopýří křídla. Tak i reagoval můj malý bráška.

„Kleopatra, Robíku!“ opravila ho mamka.

Nazula jsem se do zlatých střevíčků a trošku neohrabaně se v nich prošla. Nedělalo mi to problémy, jen jsem to v nich musela zkusit. Musela jsem dělat opatrné kroky a dávat pozor na mou dlouhou vlečku.

Když jsem se v nich otočila a uviděla se konečně celá v zrcadle, nevěřila jsem, že to jsem já. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem hezká. Vlastně jsem nechápala, kdože to stojí v tom zrcadle.

Nemohla jsem se přestat na sebe dívat, zkoumat tu holku, co se na mě skrz něj dívá. Právě v čas jsme s mamkou dokončily přípravy, dole jsem slyšela tátu s Mattem. Už pro mě přijel. Trochu jsem posmutněla. Chtěla jsem, aby tam byl S. J. Ale snažila jsem se, aby to na mě nebylo znát. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Stačilo, že trpím já.

Když jsem sestupovala ze schodů a uviděla ty ohromené výrazy na tváři Matta a táty, neubránila jsem se smíchu. V té chvíli jsem pochopila všechny ty holky, když mluvily o své chvilce na schodech. Jenže já měla toho nesprávného partnera.

„Páni, Soph, vypadáš, no, vypadáš úžasně!“ první promluvil Matt oblečený za Herkula včetně meče na zádech. Bylo to srandovní. Táta jen stál a pozoroval mě, než jsem přišla k nim.

„Díky,“ usmála jsem se na ně.

„Sophie, nevím co říct. Jsi okouzlující, nádherná, dokonalá!“ zalapal po dechu a otočil se na mámu, která měla slzy v očích.

„Takhle ji přece nemůžeme pustit, Emily!“ řekl rádoby rozčílený na mamku, ta se jen zasmála, přistoupila k němu a objala ho v pase.

Ještě před odchodem nás mamka stihla vyfotit. Bylo hrozné pomyslet na to, že ten, kterého bych tu chtěla nejvíce, tu není. Že na něj nebudu mít památku ani v podobě fotky v albu. Bylo mi to hrozně líto.

Dorazili jsme do sálu, bylo tam už hodně lidí. Skoro jsem měla pocit, že jdeme mezi posledními. Hudba byla v plném proudu a všichni se dobře bavili. Všemožné masky, dobrá nálada a smích praštil do nosu hned při vstupu. V momentě, kdy jsme vstoupili, si nás všiml skoro celý sál. V prvním momentě jsem měla ze všech těch pohledů pocit nedostatku vzduchu. Ale po chviličce jsem ho zase nabrala a bylo mi celkem jedno, že jsem momentálně středem pozornosti. Naopak, líbilo se mi to.

Hledala jsem naší partu. Konečně jsem je našla, všichni stáli u stolu s pitím. Včetně Cullenových. Lilli šla za Xenu, kluci - Ben, Ty a Max šli za tři Mušketýry. Mel šla za anděla a Chris, se kterým tam byla, šel za ďábla. Ty masky měli vážně moc pěkné. Mel byla velmi krásná, zahalená do bílého a s obrovskými křídly z peří, na hlavě zlatou svatozář. Musela jsem se smát, když jsem si uvědomila, že Alice jim s tím určitě pomáhala. Docela jsem si dovedla představit, že to peří je pravé.

Chris měl červené rohy, dlouhý červenočerný plášť, knír a zlaté vidle. A pak jsem viděla Tess s S. J.

Šli za Tristana a Isoldu. Strašně jim to slušelo. Musím přiznat, že jsem trochu žárlila. Chtěla jsem tam být s ním já.

„Hey, Soph, vypadáš úžasně,“ pobaveně na mě halekal Ben.

„Jo, dík,“ prohodila jsem trochu ostýchavě a otočila se na Mel.

„Mel, krásná maska,“ složila jsem jí poklonu.

„Já? Viděla jsi sebe?! Teď můžeme jít všichni domů!“  Trochu jsem se začervenala. Otočila jsem se od ní a došla k pultu s pitím. Nechtěla jsem se potkat s S. J. Alespoň ne do té doby, než mě přejde ta žárlivost. Přece jen nejsou příbuzní a Tess se k němu docela měla.

„Můžu vás požádat o tanec, má paní?“ naklonil se ke mně můj vysněný. Nemohla jsem odmítnout.

Jak na objednávku začala hrát moje nejoblíbenější a zároveň pro mě ta nejkrásnější písnička na světě.  S. J. si mě přitáhl k sobě a já se nechala unášet hudbou a objetím mé lásky.

Byl to dokonalý moment, nebylo nic, co by ho mohlo zkazit. Píseň plynule přešla v jinou a my to ani nezpozorovali, dál jsme tančili a objímali se, tiskli se k sobě, jako kdyby to bylo naposled. Nedokázala jsem si představit, že někdy budu bez něj. Nedokázala jsem si představit, že mu jednou budu muset dát sbohem. Při této myšlence jsem ho objala ještě pevněji.

„Nemůžu bez tebe žít,“ pošeptal mi do ucha.

Podívala jsem se na něj. Nebylo třeba více slov, víc otázek. Cítili jsme to stejně, jen nebyla možnost, aby naše láska skončila jinak než rozloučením.

„Hey, Cullene, tys mi sebral první tanec s tou nejkrásnější holkou dnešního večera!“ halekal na něj Matt a my ukončili náš dokonalý moment tančení.

„Musím tě opravit, Clearwatere, s tou nejkrásnější holkou vůbec!“ Usmála jsem se na něj a on si mě přitáhl k sobě a jako zkušený tanečník mě protočil a zaklonil. Trochu jsem se lekla, aby mi z toho záklonu nespadla korunka, hned jsem ji radši zkontrolovala, byla v pořádku. Matt se na nás jen šklebil.

„Pojďte všichni k sobě, vyfotíme se!“ ječela na nás Lilli.

Všichni jsme uposlechli. Udělala několik fotek a pak jsme si šli dát skleničku.

Byl to neskutečně kouzelný večer a já nechtěla, aby někdy skončil. Všichni jsme byli šťastní, spokojení. Jako kdyby v ten večer zmizely všechny problémy, pochybnosti, zášti. Bylo to neskutečné. Protančila jsem skoro celý večer. Když se nachýlil konec, posmutněla jsem, nechtěla jsem odejít. Nechtěla jsem být bez S. J. Chtěla jsem tenhle večer zakončit nejlíp, jak jsem mohla.

„Lásko?“ Přistoupila jsem k němu zezadu a lehce ho objala. „Vezmi mě, prosím, domů.“ Otočil se ke mně.

„Je ti něco, miláčku? Je ti špatně?“ Starostlivě se na mě otočil.

„Vezmi mě k nám domů,“ upřesnila jsem a něžně jsem ho pohladila. Jeho odpovědí byl jeho radostný pohled plný lásky.

Naložil mě do auta a ujížděli jsme do domečku daleko odsud. Ač nikdy nevyřčeno, už dávno jsem pochopila, že ten domeček byl pro nás. Místo, kam se můžeme spolu schovat. Místo, kde můžeme být jen spolu.

Prožila jsem s ním další nejkrásnější noc v mém životě.

7. kapitola                   9. kapitola

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy, má lásko - 8. kapitola: