Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy sama? Ne! 8. kapitola

02.10.2011 (07:00) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3672×

8. kapitola

Ležela jsem na zemi a zmítala se ve stále větších bolestech. Ani jsem se nemusela dívat, abych poznala, že si to Jane náramně užívá. Intenzitu bolesti zvyšovala, ale i snižovala. Když už to vypadalo, že tu bolest nevydržím, začala polevovat. A v okamžiku, kdy jsem doufala, že mě ušetří, opět intenzitu zvýšila. Nevím, jak dlouho jsem byla na zemi, ale Jane najednou přestala. Věděla, že poté ta bolest bude ještě větší. Nyní měla ale smůlu. Během její malé „přestávky“ se ke mně mohl vrátit můj štít. Takže když se Jane pokusila znovu zaútočit pomocí jejího daru, nestalo se nic.

Já na nic nečekala a pokusila se všechny zaštítit. K mému štěstí byli všichni stále v pořádku a jen co se okolo nich obtočil štít, začali se pomalu, ale jistě vzpamatovávat. Spolu s Lily jsme okolo Arovy gardy a jeho samotného začaly vytvářet oheň. Na Arovi byla velmi znatelně vidět panika. Tím nás ale nezmátl a Lily pravila: „Necháme tebe i tvou gardu odejít. Samozřejmě to nebude jen tak. Ty nám na oplátku něco slíbíš a svůj slib dodržíš!“ Musím přiznat, když se zlobila, šel z ní strach.

„Tak na to rychle zapomeň,“ vykřikl Aro. On si vážně myslí, že mu nic neuděláme. Tupec.

Opatrně jsme oheň přiblížily k Arovi. „Dobrá, dobrá. Co chcete?“ vzdal to nakonec.

„Výborně, Aro. Já věděla, že se dohodneme,“ odpověděla jsem mu.

„Za prvé. Přestaneš pronásledovat všechny upíry jen kvůli tomu, že se k tobě nechtějí přidat. Za druhé. Dáš na výběr všem, kteří se k tobě pod nátlakem přidali. A nakonec, teď odsud odejdeš a bude to, jako kdyby se toto nikdy nestalo,“ vychrlila na něj Lily v rychlosti.

Arovi se do toho vůbec nechtělo, ale nakonec svolil. Jen jsme se s ním mile rozloučili a Aro i se svou gardou utekl, co mu upíří rychlost stačila. Tohle bylo na Emmetta moc a se smíchem se svalil na zem. My ostatní jsme ho bez protestů následovali.

Vypravěč:

Všichni si poblahopřáli a s radostí se odebrali do chaty nebo na lov, aby dobrali síly. Každý byl v pořádku a více méně šťastný.

Bella:

„Lily, Chrisi, pojďte za mnou. Tipuji, že máte otázky,“ zeptala jsem se.

„No to si piš, že máme,“ vyštěkl na mě Chris. Už se připravoval na to, co mi řekne dál, ale Lily ho předběhla se slovy: „Nechceš nám to říct raději od začátku?“

A tak jsem jim vše řekla. Jak jsem měla vidění i o mém prozrazení.

„No a zbytek už znáte,“ zakončila jsem své vyprávění.

„A jsi v pořádku?“ ptala se mě Lily starostlivě a podívala se při tom na Chrise.

„Jasně! Holčičí záležitosti. To není nic pro mě,“ vychrlil Chris a zmizel pryč.

„Víš, bude to znít divně, ale já je mám zase ráda. To, co se tenkrát stalo, jsem jim za tu dobu, už odpustila. Já si nedokážu představit, co se dělo dál v případě, že by tady zůstali. Ale ani nechci, aby odešli,“ svěřila jsem se jí a následně jsem se jí rozvzlykala v náručí.

„Ach, Bello. To bude dobrý, uvidíš. Nějak se to vyřeší,“ konejšila mě. Nevím, jak to dělá, ale pokaždé mě dokáže utěšit. Už tenkrát, kdy mě našla jako novorozenou, mi dala nový důvod, proč žít dál. A jinak tomu nebylo ani tentokrát, znovu mě utěšila.

„Děkuju,“ špitla jsem potichu.

„To je dobrý. Kamarádky si mají pomáhat. A ty víš, že já tu pro tebe vždycky jsem a na tom se nic nezmění,“ odpověděla mi.

Vypravěč:

Poté se obě dívky vydaly zpět do chaty. Zde se všichni dobře bavili a oslavovali vítězství nad Volturiovými. Nikdo se nenudil, nikdo se nemračil a skoro nikdo nedumal.

Bella:

Jsem ráda, že se všichni baví, ale ráda bych mluvila s Lily. Docela by mě zajímalo, jak tu bude dlouho. Ale kde ji najít? Toť otázka. Určitě se s Chrisem někde zašili. Ale ne. Támhle je. Už jsem se připravovala, že promluvím, ale Lily byla rychlejší. „Hádej co?“ ptala se.

„Nevím,“ odvětila jsem automaticky. Teprve teď jsem si všimla, že září jako sluníčko.

„Ale Bell, ty nehádáš,“ vedla si svou.

„Ale mě opravdu nic nenapadá,“ nedala jsem se.

„Tak fajn. Bude svatba,“ odpověděla.

„Gratuluju,“ vyhrkla jsem a objala ji. Tak to jsem opravdu nečekala. A až když se odtáhla, jsem si konečně mohla prohlédnout ten překrásný prsten. Je sice jednoduchý, ale o to krásnější.

„Tak tady jste se nám zašili,“ řekla jsem se smíchem.

„No jo, ale ono to bylo tak krásný. Chris se o to snažil už poměrně dlouho, ale já jsem pokaždé měla něco neodkladného. Ale teď se to konečně povedlo. Musím přiznat, že ten pocit se ani popsat nedá,“ rozplývala se Lily.

„Jů. Drby. Já chci taky,“ přitančila k nám Alice.

„Tak ty bys chtěla drby?“ ptala jsem se se smíchem.

„No to víš, že jo,“ nedala se Al.

„Hmm. Tak to tě asi zklameme. Nejnovější drb je snad ten, že bude svatba,“ řekla jsem jí v klidu, ale při tom jsem se usmívala od ucha k uchu. Alice se nejprve usmála, ale pak ztuhla a nereagovala.

Nakonec nezbylo nic jiného, než jí přečíst myšlenky. Co, co, co, co, co? Tohle nejde. To není možný. Bella se nemůže vdávat. To ne. Teda  jo, ale ne. Co bude dělat Edward? Toho to zabije. Anebo zabije mě, že jsem to neviděla. Alice měla v myšlenkách dokonalý zmatek. To se musí nechat.

„Alice já se nevdávám. Vdává se Lily,“ vysvětlovala jsem jí pomalu a zřetelně.

„Aha,“ ulevila si. To jí ale nestačilo a tančila si to k Jazzovi a zpívala si: „Bude svatba. Bude svatba.“ Byla docela sranda sledovat, jak se všichni otáčí na mě a Lily s Chrisem a pomalu tuhnou.

„A já svatbu připravuji,“ zpívala dál Al. Teď ztuhl i Chris s Lily.

„No. Teď jsi tomu dala,“ poznamenala jsem.

Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! 8. kapitola: