Tak. Toto je moje první povídka na těchto stránkách. Prosila bych o nějaké ty komentáře i kritiku. O čem to tedy je? Bella se po odchodu Cullenových rozhodne žít sama v Norsku. Koho tam ale nepotká!
18.04.2011 (15:15) • Paxl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4535×
NAVŽDY SAMA? NE!
Prolog +1. kapitola
Jmenuji se Isabella Marie Swan a již 671. rokem žiji v Norsku vysoko v horách. Nikdo tu o mně neví a je to tak lepší. Proč je to lepší? Protože nejsem člověk. Jsem totiž upír.
Po odchodu Cullenových jsem byla jako vyměněná. Nejedla jsem, nechodila do školy a noci jsem ze spaní prokřičela. Poté se vše jako mávnutím kouzelného proutku zlepšilo. Nevím, co se to se mnou stalo, ale najednou jsem byla v pořádku. Nebo si to o mně všichni mysleli. Uvnitř jsem ale stále měla tu díru, kterou způsobil jeho odchod.
Všechno mi ho tu připomínalo a tak jsem se rozhodla žít na vlastní pěst. Renée se tento nápad velice zamlouval. Konečně se prý dostanu z Forks. Jen jsem ale tento nápad oznámila Charliemu, div nedostal infarkt. V žádném případě mě nechtěl pustit. Naštěstí do toho všeho zasáhla Renée a Charlie svolil.
Kdyby jen věděl, že jsem se dostala sotva něco za Forks. Zde mě totiž dostihl Laurent. Breptal něco o tom, že nechce, aby mi Victorie něco udělala. Je mu to prý strašně líto, ale bude to tak lepší. A než jsem se nadala, tak mě kousl.
Po třech nejhorších dnech proměny jsem se probudila někde uprostřed lesa. Dodnes nevím přesně kde. Uvědomila jsem si, jak jsem nyní nebezpečná, a tak jsem utekla do Evropy a zamířila rovnou do Norska. Zde si udělala pěknou chatičku, kde nyní žiji.
Teď bych vám taky ráda řekla něco o mých schopnostech. Když už upír má nějakou tu schopnost, je to většinou jedna. Já jich mám ale víc. Nevím čím to je, ale je to tak. Ani je už nepočítám. Tak například: ovládání počasí, štít, čtení myšlenek, pohybování věcmi na dálku, vidění budoucnosti, schopnost léčit, měnit podobu a dokážu ze sebe udělat tak dokonalou iluzi člověka, že to nikdo nepozná. Také ovládám živly, dokážu se udělat neviditelnou, přenášet se z místa na místo a lidská krev mi smrdí.
O těchto schopnostech jsem nejprve nevěděla, a tak je dost logické, že když se objevily, tak mě to dost šokovalo. Naštěstí jsem je poměrně rychle začala ovládat.
Dokonce jsem si našla i kamarádku Lily. Výborně si rozumíme a i ona má více schopností než jednu. Alespoň nejsem sama.
Lily se tu čas od času staví a chvíli u mě pobude, ale pak zase musí jít dál. Mně to ale nevadí. Na tu samotu tady jsem si zvykla.
Až na pár drobností jsem tedy nejšťastnější upír na světě.
1. kapitola
Dnes jsem se rozhodla, že tu způsobím menší zemětřesení, aby se mi tu nemotali žádní turisté. Když už se tu nějaký ten turista objeví, tak se mu něco stalo. Většinou spadnou ze skály a něco si udělají. Takže, když už sem teda dojdou, tak jim tedy pomohu. Poté ale musí jít po svých.
Teď, když je po zemětřesení, bych si mohla dojít na lov.
Zachytila jsem vůni kamzíka a ihned jsem se za ním vydala. V mžiku jsem byla u něj a než si stihl uvědomit co se děje, bylo po něm. Moji žízeň bohužel neuhasil, a tak mi nezbylo nic jiného, než stopovat dál. Během chvilky jsem dále zachytila pach zajíce. S ním to dopadlo jako s kamzíkem. Zajíc sice není nic moc, ale mně stačil, proto jsem to vzala oklikou zpět k chatě. Cestou jsem se krásně proběhla. Miluji ten pocit volnosti.
V chatě jsem nevěděla co dělat. Je to zvláštní pocit žít tu sama. Sedla jsem si na židli a najednou jsem měla vidění. Přijde návštěva. Nevím, jestli lidé nebo upíři. Je jich ale víc. Dorazí zítra kolem poledne.
Jupí. Konečně tu nebudu sama. Je mi jedno, jestli to jsou lidé nebo upíři. Alespoň tu nebudu sama. Už ať tu jsou.
No, teď bych to tu mohla dát trochu do pořádku. Hlavně bych měla vyvětrat. Neustále tu je cítit pach krve z té horolezkyně, která tu byla nedávno. Myslím, že se jmenovala Laura. Dělala tu nějaký ten výzkum. Samozřejmě spadla, zařvala a já ji slyšela, neboť jsem byla zrovna na lovu. Rozhodla jsem se jí pomoct. Měla štěstí, že jsem ji tam nenechala.
No nic. Pach krve tu už není, a tak bych tu mohla uklidit. No fuj. Vážně jsem dlouho neuklízela. Nedá se nic dělat. Času mám dost. Teď bych mohla zkontrolovat lékárničku pro případ, že by to byli zranění lidé.
* * *
Tak, máme 8:00 ráno. Nejprve si vyberu svoji novou identitu. Začnu jménem. Co takhle Lola? Ne to je divný. To by chtělo něco jako Jane. No jistě. Pokud to budou upíři, tak se leknou a pokud to budou lidé? Tak se nic nestane.
Teď když mám jméno, tak bych si mohla vybrat vzhled. Hm… Tak nakonec jsem se rozhodla pro černé, dlouhé vlasy. Oči barvy tmavě modré. Vše jsem si prostě až na výšku změnila.
Tak si to zopakuji. Jmenuji se Jane a zde bydlím od smrti mých rodičů. OK. To by šlo.
Já se tak nemohu dočkat toho, až přijdou. Kdyby tak přišla Lily. Vím, že to se ale nestane. Ach jo.
Už je poledne a stále nic. Že bych se zmýlila? Ne to přeci nejde. No to si teda dávají na čas.
Ťuk, ťuk, ťuk. Jo. Už jsou tady. Zhluboka jsem se nadechla. Upíři. Tak, že by přeci jen Lily? Nezbývá mi nic jiného, než se podívat.
Rychle jsem otevřela dveře a ihned jsem toho litovala. Ve dveřích stáli ti, kterým jsem se celou mou existenci vyhýbala. Stáli tam totiž oni. Cullenovi.
Následující díl »
Autor: Paxl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Navždy sama? Ne! Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!