Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy tvoje, navždy tvůj 1

xD Bez komentáře :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Navždy tvoje, navždy tvůj 1Smutný příběh, odehrává se někdy na začátku 19. století. Edward je člověk stejně jako Bella, ale to se má změnit. Carlisle a Esme jsou jeho pěstouni. Edward neví, že jsou upíři. Je až moc hodný a jediné co si přeje je mít Bellu za ženu, ale to se nikdy nestane. První díl je zároveň prologem, budou následovat ještě asi dva nebo tři. Mnohem akčnější bych řekla. Přesto doufám,že se vám to bude líbit a že tu ještě nic takového nebylo. Zanechte komentík prosím, to je moje palivo. Další díl najdete v shrnutí povídek:D

07.03.2010 (19:45) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3461×

1.

Stará žena seděla v houpacím křesle v temném pokoji. A rozbalovala svazek zažloutlých dopisů. Bylo to na sklonku jejího života a cítila se konečně dost silná a vyrovnaná na to, aby otevřela ty dopisy od osoby, která jí tolik ublížila, rozervala srdce na kousky a bezcitně ji opustila, navždy zlomenou.

Jak mohla poté otevřít byť jediný dopis? Jak jí on mohl jen tak poslat dopis? Copak nevěděl, že se snaží zapomenout? Chtěl rozdrásat i ten kousek srdce, co jí zbyl a kvůli kterému dál musela žít svůj život, kdy ji bolel každý další nádech? Kdy každé další probuzení do dalšího dne bylo mučením? Zjevně mu to přeci jen časem došlo a po třech letech přestal dopisy posílat, ale už bylo pozdě a staré rány znovu krvácely s ještě větší intenzitou po dalších 60 let. A nikdy nepřestali. Ale věděla, že už brzy zemře a bolest zmizí a ani tyto dopisy, ta krutá osoba, jí už nemůžou ublížit, už ne. Už nikdy.

A proto se vyrovnaně nadechla a roztrhla první dopis.

ŠŤASTNÝ ZAČÁTEK NEZNAMENÁ ŠŤASTNÝ KONEC.

Drahá Bello, ani nevím, jak bych měl začít.

Možná už si na mě nevzpomínáš. A možná ano. Pak jsem si jist, že tyto řádky ani nebudeš číst a tento dopis zničíš, sotva poznáš rukopis. Vím, vymlouvat se, že to nebyla má vina, že já za to nemohl, že já to tak nechtěl, je bláhové a zbytečné. Být tebou, sám sobě nevěřím.

A ač ti píšu, nestojím ani o odpuštění, protože vím, že ho nejsem hoden, jak sama uznáš, až dočteš poslední řádky. Ach jak troufalé ode mne, doufat, že skutečně tyto dopisy budeš číst.

Ale naděje umírá poslední.

Byl první květnový den. Ten den jsme se potkali v parku, vzpomínáš? Měla jsi tmavomodré šaty a na rozdíl od většiny slečen a dam, rozevláté vlasy. Běhala si po trávě spolu se svým malým psíkem a tvůj zvonivý smích se nesl do širokého okolí.  Ale pak jsi upadla. A zdaleka ne poprvé ani naposledy, jak jsem se později přesvědčil. Bolela tě noha, vymkla sis při tom zběsilém poskakování kotník. Prohodili jsme pár zdvořilostních vět. Ale jedno si pamatuji do detailu. Vryl jsem si do paměti tvůj úsměv, tvé hluboké čokoládové oči, v kterých jsem se topil i roztomilou červeň, která se ti vlila do tváří, když jsem ti kotník ovazoval mým bílým šátkem. Plánoval jsem, že tě dopravím ke svému otci, lékaři, ale pak se objevil tvůj otec a když nás uviděl, zbrunátněl a aniž by na mě pohlédl, okamžitě si tě odváděl s brbláním pryč jako kvočna své kuřata, aniž by alespoň jeden z nás dostal možnost vysvětlit, co se stalo.

Stačil jsem ještě zaslechnout tvé jméno. Isabella… Bella.

Ten den jsem přišel domů jako ve snách a má rodina si toho pochopitelně všimla. Pamatuješ si ještě mou rodinu? Carlisla a Esme, mé pěstouny?

Ach ano, byli trochu zvláštní a spoustě lidí naháněli strach, ale já k nim necítil nic jiného než lásku a vděčnost. Namlouval jsem si, že ostatní ve společnosti jim pouze závidí jejich krásu, bohatství a lásku, kterou jeden k druhému chovali. Do společnosti moc nechodili a stejně tak jen málokdy vycházeli za dne ven, což ostatním přišlo nadmíru podivné. Mě ne. Proč by. Vždyť Carlisle byl doktor a téměř veškerý čas trávil v nemocnici a Esme  sama do města vyrážet nechtěla.  Snad jen někdy, když bylo pošmourno, jí bylo v tom velkém domě nejspíš smutno, a pak, zavěšena do mého ramene, svolila k tomu, abychom si vyšli na malou procházku.

Byl jsem příliš naivní. Ale k tomu až později. Nečekám, že mi budeš věřit a možná mě nakonec pošleš do horoucích pekel, na co budeš mít pochopitelně svaté právo.

Ale abych pokračoval tam, kde jsem skončil. Chodil jsem jako ve snách. Vylíčil jsem Esme celou událost i rozporuplnou reakci tvého otce. Smála se a samozřejmě tě hned chtěla poznat. Ale já nevěděl nic jiného, než jakou barvu mají tvé oči a tvé jméno. Krásné, rozkošné jméno Bella.

Celý měsíc jsem chodil do parku několikrát denně a tajně doufal, že tě spatřím, že tě potkám a třeba mě poznáš. Modlil jsem se, abys byla z města, ne jen na krátké návštěvě u příbuzných. Ale každým dnem se mé naděje zmenšovali a já pomalu přestal doufat, že tě kdy znovu spatřím. A tak jsem příští den do parku nešel. Zařekl jsem se, že je to přece hloupé a dětinské vyhlížet měsíc osobu, kterou jsem spatřil jedenkrát v životě, a která už dozajista zapomněla, že mě kdy potkala.

Četl jsem ty nejobtížnější filosofické knihy, abych se zbavil myšlenek na tebe a nutkání proběhnout parkem v marné naději, že tam budeš.  Ten den sice úspěšně skončil a já nezklamal, ale vtíravé myšlenky mi nedali pokoje. Co když zrovna teď procházíš parkem, možná naposledy, a já svou tvrdohlavostí zmeškal jedinou šanci tě znovu spatřit. A druhý den to bylo ještě horší. Nemohl jsem se rozhodnout. Chtěl jsem dostát svému rozhodnutí, ale něco mě neustále táhlo k oknu a pryč, přes celé město až tam.

Nakonec rozhodla Esme. Popadla mne a s výmluvou, že se potřebuje nadýchat čerstvého vzduchu, se mnou vyrazila ven.  Nechal jsem ji vést, a její kroky jen tak mimovolně smiřovali k parku.

Uhodl jsem její záměry, ale nebránil jsem jí v tom. Přece jen ve mně byla jiskřička naděje.  Esme se mnou prošla téměř celý park, a buď si jistá, že je zatraceně velký, po tobě však nebylo ani památky. Už jsme byli za branou, když v tu jsem konečně znovu uslyšel tvůj smích. Právě jsi vycházela z domu naproti parku spolu se svým psíkem. Když jsi mě spatřila, na tváři se ti objevil tak potěšený výraz, jako bys spatřila starého přítele. Esme se decentně vytratila za bránu parku a předstírala, že ji zaujal keř růží.

Lišácky ses na mne podívala a přistoupila blíž.

„Tak jste mě našel.“

To odpoledne jsme několikrát prošli celý park a povídali si. Bydlela jsi u parku, ale tehdy jsi měla skutečně ošklivě vyvrtnutý kotník a tak jsi seděla jen za oknem a pouze koukala, jak tam nešťastně bloudím a hledám tě. A dnes jsi poprvé po té dlouhé době směla ven a my se konečně zase setkali a já doufal, že už se nikdy nerozdělíme… Mýlil jsem se pak ještě mockrát.

Ale na začátku to bylo skutečně krásné. Po náhodném setkání u brány parku už jsme se scházeli pravidelně celé léto až do chladného podzimu. Každý den jsem ti nosil květiny nebo nějaké sladkosti a ty jsi mi je oplácela nesmělými polibky v zátiší, které byli mnohem sladší než jakékoliv cukrátko na světě.  Představil jsem tě svým pěstounům a stejně tak jsi ty představila mě u svých rodičů. A jak jsem tě tehdy nesměle požádal o ruku...

Bylo to tehdy až příliš ideální. A já zakusil za tu krátkou dobu víc štěstí než někteří lidé za celý život. Mělo mne napadnout, že to nemůže skončit šťastně…

 

JAK TO BUDE POKRAČOVAT? ČEKEJTE NA DRUHÝ DÍL, EDWARDŮV A BELLIN ŽIVOT SE ROZSYPE JAKO DOMEČEK Z KARET. KDO ZA TO MŮŽE?

2.díl

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Navždy tvoje, navždy tvůj 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře