Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 17. kapitola

24.04.2011 (19:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 6549×

17. kapitola

Druhý den ráno jsem se probudila ještě před zvoněním budíku, což je u mě nezvyk. Pohodlně jsem se přetočila na druhý bok a strašně se lekla, když jsem narazila do Edwarda.

„Dobré ráno,“ usmál se na mě.

„Dobré,“ zakřehotala jsem ještě rozespalým hlasem. Odtáhl paži od těla a dal mi najevo, abych si k němu lehla. S radostí jsem jeho přání vyplnila a přitulila se k jeho boku, načež jsem si hlavu položila na jeho vypracovanou hruď, jednu ruku si skrčila pod sebe a druhou ho objala kolem pasu. Udivovalo mě, jak příjemné mi to bylo. Aniž bych si to uvědomila, začala jsem ho hladit po hrudi a více se na něj přitiskla. Usměv na rtech mi vyvolala Edwardova ruka, která mě nápodobně začala hladit v příjemných kroužcích po zádech.

Nevím, jak dlouho jsme tam spolu leželi, ale s krásné chvilky nás vyrušila Alice, že přijdeme pozdě do školy, jestli oba nevstaneme. Ona ví, jak zkazit ráno. S povzdechem jsem se odtáhla od Edwarda a posunula se na kraj postele. Ve vteřině stál Edward vedle mě i s mými berlemi. Děkovně jsem se na něj usmála a s toaletní taštičkou odešla do jeho koupelny, provést ranní hygienu.

Po každodenní očistě si mě do spáru vzala ta kazitelka rána a Rose. Jedna mi dělala vlasy a druhá líčila, jako bych to obojí nezvládla sama. Prý když jsem tu, tak to budou obě dělat ony. Na nikom jiném to dělat nemohou, já jsem jediná. A jelikož to jsou moje holky, nemám to srdce jim to nedovolit, když jim to dělá radost.

Už hotovou mě nechaly o samotě i s věcmi, které mi tu Alice nechala. Takže jsem si jako slušná holčička oblékla silonky, džínovou sukni, tílko, přes to bolerko a obula si jednu lodičku a přes ni si přetáhla pletený návlek. Když jsem se pak podívala do zrcadla, musela jsem uznat, že mi to opravdu sluší. Vlasy jsem měla ve dvou volných culíkách podél hlavy, líčení jemné, přes to výrazné a bezbarvý lesk.

Spokojeně jsem se odbelhala do kuchyně a snědla si od Esmé naservírovanou snídani v podobě slaniny a vajíček. Po dojedení snídaně byl akorát čas vyrazit do školy. Vzala jsem si kabelku s učením, kterou mi ale Edward hned sebral, rozloučila se s Esmé, Carlisle už byl v práci, a vyrazila k Volvu. Edward mi pomohl nastoupit, počkal na ostatní, než nasednou do Jeepu, a vyrazili jsme do školy.

Docela jsem se obávala, co si na nás Kirsten připravila. Jak ji znám, něco chystá, a její včerejší návštěva u Edwarda to jen dokazuje. U školy jsme byli za pár minut. Edward zaparkoval na svém obvyklém místě a vystoupil. Obešel auto, otevřel mi dveře a jako správný gentleman mi pomohl z auta. Ze zadních sedaček vyndal berle a moji kabelku, kterou si nechal samozřejmě u sebe, tvrdohlavý mezek, a společně jsme vykročili do školy.

Neudivilo mě, když si nás každý prohlížel, už jsem si zvykla. Nechápu však, proč je to všechny ještě nepřešlo. S Edwardem jsme došli na naši první hodinu a usadili se do poslední lavice. Hodina utekla rychle, stejně jako druhá i třetí. Čtvrtou jsem bohužel měla bez Edwarda, ale naštěstí ji má Alice. I tato hodina uběhla rychle a v pořádku, sice se psal nečekaný testík, ale jelikož jsem se s Edwardem učila, uměla jsem vše. Jsem zvědavá, jak se bude učitel tvářit, až ji bude opravovat. U mě je zvykem, že trojka je nejlepší známka a troufám si říct, že dnes bych mohla dostat i jedničku. Podle mě jsem na všechny otázky odpověděla správně, no, kdo ví.

Zbytek dopoledních hodin bylo také v pořádku a já si to s Edwardem po boku razila do jídelny. Zatím co mi Edward šel koupit oběd, já si šla sednout k ostatním ke stolu. Jakmile jsem však dosedla na židli, Alice znehybněla a nahodila nepřítomný výraz, měla vizi. Zalapala po dechu a rychle se podívala na Edwarda. Také jsem se otočila a vyvalenýma očima pozorovala scénu, která se tu odehrávala.

Kirsten si to s nosem nahoru rázovala přímo k Edwardovi. Zastavila se u něj a pár vteřin si navzájem dívali do očí, když v tom mu vrazila takovou facku, až jsem se divila, že si o něj nezlomila zápěstí. Muselo jí to šíleně zabolet, ale nedala na sobě nic znát.

„Ty hajzle,“ zakřičela na celou jídelnu a nahodila obličej ublíženého štěněte.

„Jak si mi to mohl udělat. My-myslela jsem, že se milujeme, a že když budeme náš vztah tajit kvůli tvým rodičům, dokážeme to spolu udržet, dokavaď bychom nebyli plnoletí. A pak mi uděláš tohle,“ vzlykala před celou školou. To si dělá srandu?!

„Tak kolik holek ještě máš?! S kolika mě ještě podvádíš?!“ hysterčila. „Určitě se Swanovou, že jo, nebo i se Stanleyovou, ne počkat, s oběma, že jo? Příště si nezapomeň uklízet podprsenky svých holek v autě a laskavě se mě nesnaž přesvědčit, že jsou moje. A já ještě jako idiot s tebou jezdím tajně na výlety, abychom mohli být spolu o samotě a při tom nás nikdo neviděl. Doopravdy jsem si myslela, že to tajíme kvůli tvému otci, ale jak je vidět, chtěl si to jen, aby se to nedozvěděly tvoje další holky. Jsi ubožák, ten největší na světě.“ Kirsten se po své dojemné řeči, kterou jí samozřejmě celá škola sežrala i s navijákem, zlomeně rozbrečela a utekla z jídelny.

A třešničku tomu nasadil Newton, který Edwardovi zasadil pořádný pěstí za to, že tohle udělat jeho pokladu byla ta nejhorší věc, jakou kdy mohl udělat. Edward musel schválně zavrávorat, aby to nebylo podezřelé. Když se Mike rozběhl za Kirsten, jídelnou se začaly nést poznámky typu, sráči, ubožáku, debile a podobné výrazy. Kirsten je nejoblíbenější holka na škole a každý ji má rád, proto nikoho nenapadne ani sebemenší podezření, že by to hrála.

Edward totálně vyvedený z míry stál na místě jako blbec a jen pozoroval jídelnu. Teď více než kdy jindy mu nezávidím čtení myšlenek, protože muset poslouchat, jak mě každý v duchu pomlouvá, asi moc příjemné není. Naštěstí se vzpamatoval a došel až k našemu stolu, na mé jídlo jak si zapomněl. Stejně je to ale jedno, protože uždibuju od ostatních, aspoň to pak nemusí jíst.

„Edwarde, omlouvám se, nic jsem neviděla, musela se rozhodnout z ničeho nic,“ začala se mu hned omlouvat Alice.

„Není to tvoje vina,“ zašeptal Edward. Muselo se ho to asi hodně dotknout. Nemá rád nevěry, nesnáší kluky, které mají několik holek najednou, a přitom si s nimi pouze hrají a pak odhodí jako použitou věc. On bere dívky jako křehké panenky, jako posvátnost a teď vypadá jako jeden z nich. Nešťastně jsem si povzdychla a stoupla si. Na jedné noze jsem poskočila k Edwardovi a chytla ho za ruku. Zmučeně se na mě podíval a dlaň stiskl.

„Pojď odsud, Alice nám určitě zařídí omluvenky na odpolední hodiny a pojedeme domů. Můžeme jet k nám, Charlie je v práci, budeme mít celý dům pro sebe,“ mluvila jsem k němu potichu. Alice souhlasně přikývla. Edward se mi chvíli díval do očí, ale nakonec si povzdychl a pokýval hlavou. Stoupl si, podal mi berle a bok po boku jsme odcházeli z jídelny. Bohužel se to neobešlo ani bez poznámek na moji adresu. To bylo samé krávo, děvko, couro… Když jsme vyšli z jídelny, Edward byl celý rozzuřený. Duhovky měl černé a určitě vynakládal celé své sebeovládání, aby nevtrhl zpátky do jídelny a nevysál půlku lidí. Těch, kteří mě hnusně oslovili a obvinili. Nesnášel, když mi nikdo ubližoval, byl to můj ochránce, za kterého se i považuje.

Došli jsme k jeho autu, pomohl mi nastoupit, nasedl vedle mě a vyjeli jsme ke mně domů. Jelikož byl naštvaný, ohledy na dodržení rychlostí nevnímal, proto jsme byli u domu v rekordním čase. Už trochu klidnější, však pořád se zčernalými duhovkami, vystoupil, pomohl mi ven a vešli jsme dovnitř domu. Po schodech nahoru jsme došli ke mně do pokoje, kde jsem si vyzula botu a natáhla se na postel. Poklepala jsem na místo vedle sebe a pobídla Edwarda, aby si lehl vedle mě. Neotálel ani vteřinu a v sekundě ležel vedle mě tentokrát on přitulený ke mně. Hlava mu spočívala na mém hrudníku a rukou mě pevně objímal kolem pasu. Něžně jsem ho vískala ve vlasech a beze slova ho utěšovala. Vsadím se, že kdyby mohl brečet, slzy by mu tekly proudem, aniž by jedinkrát vzlykl.

„To bude v pořádku,“ šeptala jsem mu pořád dokola do ucha. „Za pár týdnu si na to ani nikdo nevzpomene.“

„Tady nejde o to, jestli na to bude někdo myslet nebo ne. Já… nevím, co mám dělat, abych se nějak očistil, nenapadá mě nic, jak bych se mohl obhájit. V myšlenkách myslela na tolik věcí, že jsem ani nestihl zaregistrovat, co chce udělat. Ale vlastně si za to mohu sám. Kdybych byl co k čemu a nemyslel na teb… věci, na které nemám myslet, určitě bych tomu stihl zabránit.“

„To není pravdu, nemůžeš za to. To ona tu udělala, ona to vymyslela. Je to její vina. A věř mi, že vím, jaké to je, být křivě obviněna. Ano, bolí tě to zevnitř, ale ty máš alespoň někoho, o koho se můžeš opřít. A také přeci víš, že já i rodina víme, o co jde, a ostatní ti mohou být ukradení. Když věří jí, tak ať věří, je to jejich věc,“ šeptala jsem mu do ucha a poté ho líbla do vlasů. Bože, tak krásně mu voní, stejně tak jako on celý.

„No tak, nedus to v sobě, vím, jak se cítíš, a jestli se přede mnou stydíš, nemáš důvod,“ pobízela jsem ho. A on mě opravdu poslechl, vzlykl. Sice nemůže ronit slzy, ale to mu nebrání brečet. Edward se naplno rozvzlykal a já ho nechala, ať to ze sebe dostane. Jen jsem ho dál vískala ve vlasech a objímala. Tiskla jsem ho k sobě jako matka své dítě a utěšovala.

„A alespoň budeš mít něco, co ostatní upíři mít nemůžou. Bude to sice umělé, ale bude to muset vypadat opravdově, což znamená, že to vlastně bude jako opravdový,“ zasmála jsem se a on se na mě zvědavě podíval. Sice jsem na sobě nedala nic zdát, ale docela mě vyvedlo z míry, když jsem viděla, jak jsou teď už Edwardovo zlaté oči, zamlžené, skleněné. Každý člověk by řekl, že mu každou chvíli vytečou slzy, jemu však už nikdy nevytečou. „No přeci monokl. Jelikož si dostal od Mikea pěstí, budeš se muset pár dní malovat, abys nebyl podezřelý. A vsadím se, že Emmett bude chtít vyvolat nějakou rvačku, aby si ho mohl udělat taky,“ zasmála jsem se a on se ke mně naštěstí přidal.

„Děkuju,“ řekl a mně se ani nevím proč, zrychlil tep a rozbušilo srdce. Edward se posunul výše, takže mu hlava spočívala ve stejné úrovni jako mně. Zvedl jednu ruku a pohladil mi jí po tváři. Blaženě jsem na pár vteřin zavřela oči, ale pak je zase otevřela. Překvapeně jsem však zaznamenala, že Edwardova hlava se o hodně přiblížila k té mé. A pak to udělal. Naklonil se ke mně a na pár vteřin spojil naše rty. Hned se však zase odtáhl a děkovně se na mě usmál.

„Mohl bych tě o něco požádat? Vím, že si toho i tak pro mě udělala hodně, ale…“

„Cokoliv chceš,“ vydechla jsem ještě pořád trochu omámeně.

„Mohla-mohla bys o tom, co se tu stalo, před rodinou pomlčet? Kdyby se to dozvěděl Emmett, na půl století bych od něj neměl pokoj,“ požádal mě.

„Samozřejmě, bude to jen mezi námi dvěma,“ usmála jsem se na něj. Edward mi úsměv oplatil a znova se ke mně přitulil. A ani nevím jak, jsem usnula.

Když jsem se probudila, byla tma jako v pytli. Překvapeně jsem zamrkala a čekala, než mi oči nepřivyknou tmě. Dezorientovaně jsem se zvedla na loket a snažila se vzpomenout si, co se stalo.

„Spi, Bellinko, je půl třetí ráno,“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Edwarda ležet hned vedle mě.

„Jo, ale mám žízeň,“ přiznala jsem se. Na to na pár vteřin zmizel, hned se však objevil i se skleničkou vody. Ochotně jsem si od něj skleničku vzala a napila se. A aniž bych pak přemýšlela, vysvlékla jsem si návlek, sundala bolerko, přes hlavu si stáhla tílko a přes nohy sukni. Zůstala jsem pouze ve spodním prádle a bezmyšlenkovitě se nalepila na Edwarda. Už v polospánku jsem ucítila, jak nás oba přikryl, a pak jsem tvrdě usnula.

Ráno bylo trochu rozpačité. Když jsem si uvědomila, že jsem byla celou noc jen ve spodním prádle a při tom ležela na Edwardovi, nemohla jsem se zbavit té zpropadené červené na tvářích. A poloha, ve které jsem se probudila, tomu moc nepomáhala.

„Co jsi řekl Charliemu? Určitě nás musel vidět, když přišel večer domů a přeci jsem měla být u vás.“

„Řekl jsem mu, že jsme po škole na chvíli jeli k vám, protože si u nás chtěli párečky trochu užívat, no a tys usnula, což je pravda.“

„Dobře,“ pokývala jsem hlavou a zmizela v koupelně i s toaletní taštičkou. Když jsem se vrátila už i nalíčená a učesaná, Edward v pokoji nebyl, asi mi chtěl dopřát chvilku soukromí.

Aniž bych chtěla, začala jsem myslet na tu pusu, co jsme si včera dali. Vím, že v tom nic jiného než poděkování nebylo, ale stejně mě děsilo, jak moc se mi to líbilo. Bože, cítit jeho rty na svých bylo… něco nádherného, neuvěřitelného. A chtěla bych to cítit znovu. Ten pocit, co jsem pociťovala, když mě políbil, chtěla bych ho cítit znovu.

Násilím jsem se přinutila na to nemyslet a radši si oblékla džíny. K nim jsem si vzala tričko a navlékla návleky na ruce. Obula jsem si jednu kecku a s berlemi se odbelhala do kuchyně. Když jsem tam vešla, do nosu mě uhodila sladká vůně.

„Hmm, krásně to voní, co je to?“ zeptala jsem se Edwarda u plotny. Otočil ke mně hlavu a usmál se.

„Když vteřinku počkáš, uvidíš,“ mrkl na mě. Natěšeně jsem si sedla ke stolu a poslušně čekala, než mi to přinese na stůl. Ach, když jsem to uviděla, nalily se mi slzy do očí. Na talíři jsem měla palačinky polité čokoládou a se šlehačkou napsáno: Děkuji ti za vše, sluníčko. Ach, takhle už mi říká od mala. Dojemně jsem se na Edwarda podívala a nezabránila jedné zpropadené slze, aby unikla. Něžně se na mě usmál a palcem slzu setřel. Těch pár vteřin, co mě hladil po tváři, jsem si užívala až moc.

„Děkuji za snídani, bylo to vynikající,“ pochválila jsem Edwardovi jídlo, když jsem dojedla. Usmál se na mě a v rychlosti umyl nádobí. V tom jsem si ale na něco vzpomněla.

„Ještě musíme udělat jednu věc, než pojedeme do školy, pojď za mnou,“ pobídla jsem ho a vybelhala se zpátky nahoru do koupelny. Nechápavě si sedl na zavřený záchod a pozoroval mě. Já jsem zatím štrachala ve skřínce, než jsem našla to, co jsem hledala. Sice se divím, že ještě nevyschly, ale mohu být jen ráda. Ze skříňky jsem vyndala barvy na tělo, které jsem tu měla už od dětství. Kupovala jsem si je, když mi bylo deset a slavila tu s tátou Halloween. Ještě jsem si ze skříňky vyndala speciální štěteček přímo na ně a doskákala s tím k Edwardovi. Jelikož jsem to držela, nemohla jsem mít berle, ještě štěstí, že jsem se nenatáhla. Když to uviděl, docvaklo mu to. Jen se usmál a poslušně zavřel oči. Pomocí černé, modré a fialové jsem mu vyrobila perfektního monokla, který by mu záviděl i nejslavnější boxer. Musela jsem pochválit sama sebe, opravdu se mi povedl. Ještě jsem mu celý obličej i s monoklem přejela pudrem a byl hotový.

„Tak se podívej,“ pobídla jsem ho. Nedočkavě si stoupl, a když se uviděl v zrcadle, rozesmál se na celý dům. Celý rozesmátý mi poděkoval. Prý, ještě štěstí, že mě má, sám by to nedokázal.

Když byl tedy hotový, ještě jsem si skočila do pokoje pro kabelku a potom jsme konečně vyjeli do školy. Bohužel z něj během cesty radost opadla a nahradila ji nervozita. No, ani se mu nedivím, po včerejším fiasku… Zaparkoval na stejném místě, jako vždy, ale nevystoupil. Zamračeně se díval dopředu, a kdyby na něj teďko někdo promluvil, nevnímal by ho. Poznala jsem na něm, že študuje mysli okolo sebe.

„Edwarde, bude to dobrý, uvidíš. Navíc, nemysli si, že jsem zapomněla na svoji pomstu. Díky včerejšku jí chci ještě více ponížit. A jelikož ses včera stal její objetí stejně jako já, nechám tě klidně, aby ses jí pomstil spolu se mnou. Vymyslíme na ni něco společně a pak jí to dáme sežrat i s úroky, mrše.“

„Nechápu, jak může být někdo tak zlý. Teda, vím, jací lidé jsou, ale ona je dá se říct normální studentka, podle zákona ještě dítě. A proto nechápu, jak jí může bavit ničit lidem životy, navíc je to holka.“

„Protože je to ta největší mrcha pod sluncem. Ne, mrcha je na ni až moc slabý.“ Edward pokýval hlavou. „A když se vlastně zamyslím, přijde mi to strašně k smíchu,“ zasmála jsem se. Nechápavě se na mě podíval. „No,“ začala jsem vysvětlovat, „ona to sice neví, ale právě si začala válku s upírem, nejnebezpečnějším predátorem na světě,“ mrkla jsem na něj. Rozesmál se a já se k němu přidala.

„To máš pravdu,“ souhlasil semnou. Zhluboka se nadechl a spolu semnou vyšel vstříc dnešnímu školnímu dni.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 17. kapitola: