Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 19. kapitola

05.06.2011 (12:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 10767×

19. kapitola

„Uah,“ zívala jsem ráno, když jsem se protahovala.

„Snídaně do postele,“ ozval se Edwardův hlas od dveří. V rukou držel tác, na kterém byl talíř s mou snídaní a vázou, ve které byla jedna rudá růže. Má nejoblíbenější kytička.

„Ty jo, to si nechám líbit,“ usmála jsem se na něj a nechala ho, aby mi tác položil na stehna.

„Hmm, krásně to voní,“ řekla jsem a s chutí se do toho pustila. Byla to vajíčka se slaninou a musím uznat, že to byla ta nejlahodnější snídaně, jakou jsem kdy jedla. Nevím, jestli to bylo tím, že je Edward tak vynikající kuchař, nebo tím, že jsem měla hlad jako vlk.

„Mňam, je to vynikající,“ pochválila jsem mu to s plnou pusou.

„Jsem rád, že ti chutná.“

Když jsem se najedla, ještě jsem pár minut ležela s plným žaludkem v posteli a nechávala tu dobrotu strávit, ale nakonec jsem se přeci jen zvedla, vzala si toaletní taštičku a zmizela v koupelně.

Po ranní hygieně a vzhledové úpravě jsem se vrátila zpátky do pokoje a šla se obléknout. Jelikož jsem byla s Alice domluvená, že k nim přijedu hned po snídani, oblékla jsem si už věci na ven. Což byly džíny, tílko, přes to jsem si vzala bundu, kterou jsem si nechala rozepnutou a obula si balerínky. Popadla jsem kabelku a seběhla schody dolů k hlavním dveřím.

„Tak my jedeme,“ zavolala jsem na tátu u televize.

„Dobře, děti. Uvidíme se zítra a bavte se.“ Vždycky mi přijde k smíchu, když Charlie mluví o mně a Edwardovi jako o dětech. U mě by to ještě šlo, ale když si představím, že by Edward mohl být jeho dědečkem, tak mám co dělat, abych nevyprskla smíchy.

„Díky, Charlie, ahoj,“ rozloučil se s ním Edward a vyšel ven k autu.

„Ahoj, tati,“ houkla jsem na něj ještě už skoro venku, a pak nasedla do auta vedle Edwarda.

Musela jsem se usmát, když jsem uviděla velkou ceduli s šipkou směřující na neviditelnou cestu k jejich domu.

„Alice,“ řekl pouze Edward a zabočil na ni. Jenže to, co následovalo, bylo ještě lepší. Stromy, které ji lemovaly, byly ozdobené světýlky a tím pádem ji osvětlovaly i zdobily. Alice je prostě hlavička.

Když jsme přijeli k domu, musela jsem uznat, že je Alice vážně dobrá. Za celou noc stihla vyzdobit jak cestu, tak i okolí domu.

Edward nestihl ani vypnout motor a Alice už mě táhla do domu.

„Páni, jak si to všechno stihla udělat?“ ptala jsem se jí ohromeně, když jsem uviděla i vnitřek domu. Nábytek byl šoupnutý do rohu a udělal tak místo na velký taneční parket a zároveň posloužil jako koutek k posezení. Al je prostě hlavička.

„Za pomoci Esme a kluků to bylo raz dva.“ Jen pokrčila rameny a táhla mě k velkým reprobednám. „Musíš mi pomoct vybrat nějakou hudbu. Co myslíš, že by se jim mohlo líbit nejvíce?“ ptala se mě.

„Já nevím, asi nějaké taneční písničky. Rock, pop...“

„Máš pravdu,“ pokývala hlavou a k aparatuře položila pár CD. Pak mě opět chytla za ruku a táhla nahoru.

„Takže. Do půl páté máš volno, můžeš si dělat, co chceš, ale potom si tě s Rose vezmeme na starost a uděláme z tebe kočku. Dnes večer budeš královna, tak podle toho budeš muset i vypadat,“ usmála se na mě a upíří rychlostí zmizela někde dole.

„Bello?“ ozval se za mnou Edward.

„Ano?“ otočila jsem se na něj.

„Chtěl bych ti něco ukázat,“ řekl a popošel ke mně.

„Co?“

„Uvidíš,“ usmál se tajemně a ve vteřině jsem byla přišpendlená na jeho zádech.

„Drž se,“ poručil mi a upíří rychlostí se rozběhl do svého pokoje a proskočil oknem.

„Ááá,“ křičela jsem, když letěl vzduchem. Bylo to neuvěřitelné, takhle se mnou skákal a běhal naposledy, když jsem byla malá. Před jeho odchodem.

Edward lehce jako pírko dopadl na zem a rozběhl se do lesa.

„Ach, jak mi tohle chybělo,“ zašeptala jsem mu do ucha a hlavu si položila do ďolíčku mezi jeho ramenem a krkem. Jen se zasmál a ještě přidal.

Nadpozemskou rychlostí běžel, až skoro letěl a já se smála. Vlasy mi vlály, jako bych měla hlavou vystrčenou z vlaku a cítila se volná.

Po pěti minutách zastavil a já ohromeně zírala před sebe.

„Páni,“ vypadlo ze mě a jako v transu jsem sjela z jeho zad a kráčela doprostřed louky. Byla nádherná a skoro na chlup stejná s tou, kam jsme chodili, když jsem bydlela v Kanadě.

„Jak jsi to tu našel?“

„Jednou, když jsem si šel jen tak zaběhat, jsem na ni narazil a řekl si, že tě sem budu muset určitě vzít. Věděl jsem, že se ti bude líbit.“ S myšlenkami v minulosti jsem došla do samého středu a lehla si. Edward mě napodobil a lehl si hned vedle mě. Automaticky jsem ho vzala za ruku a nechala vzpomínky vyjít na povrch.

Na louce jsme leželi přesně do půl páté, než mi Edward oznámil, že Alice šílí. Už jsem tam prý měla dávno být, a tak si mě stejně, jako když jsme sem běželi, vyhoupl na záda a rozběhl se k domu.

„No to je dost. Jasně jsem řekla, že v půl páté si tě beru já a je pět minut po půl,“ rozčilovala se Alice, když jsme prošli hlavními dveřmi, kde na mě čekala.

„Ježíš marjá, no to je strašné! Zpozdila jsem se o pět minut, no, s tím se rozhodně bude muset něco udělat. Nechceš zavolat hostům, že se párty posunuje na pět minut po osmé? Jinak se rozhodně nic nestihne. Musíš to udělat Alice, jinak to bude katastrofa,“ sršela jsem ironii.

„Ha ha ha,“ zašklebila se na mě, drapla za ruku a odtáhla k sobě do ložnice.

„Takže, ty se teď půjdeš fofrem umýt. Umyj si i vlasy, já si to tu s Rose zatím připravím,“ dávala mi instrukce a šoupla do koupelny. Poraženě jsem se začala svlékat a vlezla si do sprchy. Tam jsem se poctivě umyla, pak si na vlasy dala šampón, balzám a nakonec masku na vlasy. Po umytí jsem se zabalila do ručníku a vrátila se k Alice do ložnice.

„Dobře, sedni si sem.“ Nasměrovala mě k barové židličce před zakrytým zrcadlem a donutila mě si na ni sednout.

„Fajn. Já ti udělám make-up a Rosalie vlasy. A jestli sebou budeš šít… prostě se nehýbej, jo? Jen když ti řeknu, aby ses natočila, jasné?“

„Jo,“ souhlasila jsem a zavřela oči. Cítila jsem, jak mi štětečkem přejíždí přes víčko a Rose, jak mi pročesává mokré vlasy.

Seděla jsem tam asi tři hodiny, bylo to nekonečné. Nechápu, co na mně dělaly tak dlouho. Nalíčit trvá něco přes hodinu, když je to pečlivé a vlasy taktéž. A to na to byly dvě a ke všemu ještě upírky s nadpřirozenou rychlostí.

„Hotovo. Tady si ještě obleč to včerejší oblečení, a pak se na sebe budeš moct konečně podívat,“ řekla Alice a já jen jsem přikývla. Došla jsem k její posteli a vzala si nejdříve spodní prádlo. Pak jsem si oblékla šaty, které se mi strašně líbí a nakonec si obula boty, které ležely u postele.

„Nádhera,“ vydechly holky unisono. Nepatrně jsem se ošila a nedůvěřivě si je prohlížela.

„Chtěla bych se na sebe podívat.“

„Ou, jasně, promiň, já zapomněla,“ probrala se okamžitě Alice a strhla hadr ze zrcadla.

„Páni,“ vydechla jsem užasle. Vypadala jsem nádherně, krásně. Mé líčení bylo kouřově s nepatrným nádechem zelené, na rtech byl bezbarvý lesk a vlasy jsem měla v jemných vlnách skoro až k pasu. „Je to nádhera, děkuju moc,“ objala jsem je hned obě a málem se rozbrečela.

„Žádné slzy! Ať tě to ani nenapadne,“ zvedla Alice ukazováček a hrozila mi. Jen jsem se zasmála a zhluboka dýchala.

„Tak. Ty jsi už hotová, teď se ještě budeme muset připravit my dvě. Jdi zatím za Edwardem a pomoz mu vybrat něco, aby se k tobě hodil. Vím, že to vždycky dělám já, ale viděla jsem, že mu to vybereš dobře. Já bych to jinak nestihla,“ strkala mě ze své ložnice. Na chodbě mi zavřela dveře před nosem a já se s povzdychem vydala za Edwardem. Došla jsem ke dveřím jeho pokoje, otevřela je a vešla.

Edward ležel na své kožené sedačce a četl si knihu, jenže jakmile jsem vešla, zvedl hlavu a pohledem se zarazil na mně. Poznala jsem, jak zkameněl a dech se mu zrychlil.

„Alice mě pověřila, abych ti pomohla něco vybrat na tu párty, tak jsem tu,“ vysvětlovala jsem mu. Ještě hodnou chvíli na mě zíral s trochu pootevřenou pusou, ale naštěstí se pak zpamatoval a přikývl.

„Nejlepší by bylo, kdybys šel se mnou,“ řekla jsem a přitom otevřela dveře od jeho šatny. Beze slova se zvedl a následoval mě.

„Máš ke mně ladit, takže bych to typovala na košili, kravatu a džíny, jo.“ Nakonec si oblékl bílou košili se zelenou kravatou, vyšisované džíny a boty.

„Myslím, že se k sobě perfektně hodíme,“ řekla jsem, ale okamžitě zčervenala, protože mi došel i druhý význam těch slov. Jen se pokřiveně usmál a popošel až těsně ke mně. Vzal mi obličej do dlaní a zadíval se mi do očí.

„Ještě jsem ti neřekl, jak strašně moc ti to sluší. Vypadáš nádherně,“ zašeptal. Dychtivýma očima jsem ho sledovala a tep se mi rozběhl nejvyšší rychlostí, když se ke mně začal naklánět. Už jsem začala přivírat oči, když se sklonil úplně a políbil mě na tvář.

„A myslím si, že se k sobě hodíme naprosto dokonale,“ zašeptal mi do ucha a zase se narovnal. Zklamaně jsem si povzdychla, ale snažila se to zamaskovat úsměvem. No, podle jeho očí se mi to moc nepovedlo, poznal, že jsem chtěla něco víc. Nehnul však ani brvou a beze slova vyšel ze šatny. Se svěšenou hlavou jsem ho následovala a snažila se zase napojit na tu náladu, kterou jsem pociťovala ještě před pár vteřinami.

„Za tři minuty a padesát čtyři vteřin tu budou první hosti,“ vletěla do Edwardovy ložnice Alice a poskakovala na místě jako malá holka.

„Páni, Alice, moc ti to sluší,“ složila jsem jí poklonu. Opravdu jí to moc slušelo. Měla na sobě kožené legíny, top a nádherné botičky.

„Děkuju, ale dnes večer budeš hvězda ty,“ ukázala na mě a zase zmizela.

„Jak vlastně pustíme to video?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Na zeď jsme připevnili promítací plátno a budeme to pouštět přes přenosný promítač.“

„Aha.“

Přesně jak Alice řekla, po pěti minutách jsme přivítali první hosty. V domě už hrála první písnička a myslím, podle jejich výrazů, že se jim tu líbilo.

Postupně se to tu začalo plnit, až nakonec přišla snad celá škola plus i zřejmě jejich přátelé, protože půlku z nich jsem vůbec neznala a v životě neviděla.

Nejvíce se mi líbilo pozorovat, jak se kluci, kteří nechodí k nám na školu, zkouší sbalit Rosalie. Ani se jim ale nedivím, protože vypadala opravdu úchvatně. V červeném topu, legínových džínách a botách na podpatcích vypadala jako bohyně svádění. A ještě více se mi líbily jejich výrazy, když na scénu přišel Emmett v černé košili a černých džínách. Přesně jako já s Edwardem k sobě s Rose perfektně ladili a přitom zároveň dokázal šířit hrůzu.

Seděla jsem na sedačce v rohu a pozorovala těla, kroutící se do rytmu písničky, když vtom mi do výhledu vstoupil Edward.

„Mohu tě požádat o tanec?“ zeptal se mě. Zářivě jsem se na něj usmála, chytla se jeho nabízené ruky a vstala. Ruku v ruce jsme došli až doprostřed obýváku, kde jsem mu dala ruce kolem krku. Jeho mi už spočívaly na bocích a přitom jsme se začali ladně pohupovat do pomalého rytmu písničky.

I když jsme nemluvili, měla jsem pocit, jako bychom si prozrazovali to, co se takovou dobu snažíme před sebou utajit. Už si prostě nedokážu dál lhát. Miluji ho. Miluji ho celým svým srdcem od první chvíle. Už jako malá jsem ho milovala, i když trochu jinou láskou. Jeho odchod mi to pouze potvrdil.

A Edwardovo divné chování poslední dobou vůči mně mi dokazuje, že mu také v tomto směru nejsem lhostejná. Jeho pohledy vždy, když jsem trochu více obnažená nebo když mám na sobě něco sexy. A hlavně jeho oči, ty ho vždy prozradí, ať se tváří jakkoliv. A ty právě teď zářily láskou a štěstím. Navzájem jsme se na sebe usmívali a dívali se navzájem do očí.

Když písnička skončila, začal se ke mně naklánět a mé srdce v tu ránu začalo sprintovat jako o závod. Pousmál se a ještě více se sklonil. Od jeho rtů mi zbýval pouhý milimetr, když v tom nás vyrušil Kirstenin hlas vedle nás.

„Nevadí, když si Edwarda půjčím na jeden tanec?“ zeptala se mě. Se zabijáckým pohledem jsem se na ni otočila a pak na Edwarda. Ten se jen mračil a nic neříkal.

„Když bude chtít on, tak klidně,“ řekla jsem povýšeným tónem. Věděla, co jí odpoví a přesto se tvářila jako naprosté neviňátko. Musím uznat, že to má perfektně nacvičené. Mohla by se živit herectvím.

„Nech si zajít chuť,“ odfrkl si Edward a zmizel v patře.

„Copak? Přišla jsem nevhod?“ usmála se na mě provokativně

„Ale vůbec ne, akorát v čas,“ oplatila jsem jí úsměv.

„Blíží se nám vrchol večera, na kterém rozhodně nesmíš chybět. Myslím, že si z něj sedneš na zadek. Takže zatím, puso.“ Poslala jsem jí vzdušný polibek a vydala se za Alice a Jasperem. Tomu to také moc slušelo a s Alice zdobili krásnou dvojici. Měl na sobě fialovou košili, přes to rozepnutou vestičku a džíny. Všem třem klukům to dnes večer strašně slušelo.

Ani nevím jak a bylo pět minut před půlnocí. Když si vzpomenu, s kým vším jsem za dnešní večer tančila, nemohu tomu uvěřit. Snad milionkrát s Edwardem, asi tisíckrát s Jasperem i Emmettem a se spoustou dalších kluků, které ani neznám. No, bylo mi líto je odmítnut, když na mě dělali taková kukadla. A také jsem to dělala kvůli tomu, jak se mi líbilo Edwardovo žárlení. Sice se to snažil zakrýt, ale já ho prokoukla. Moc jsem si večer užila, ale ještě více se těším na to, co právě teď bude následovat.

„Ehm ehm,“ odkašlala si Alice do mikrofonu. Všichni se na ni okamžitě otočili a čekali, co bude následovat.

„Takže. Je pět minut před půlnocí a na řadu přichází závěr večera. Přeji vám příjemnou podívanou,“ zakončila Alice svou řeč a zapla promítač. Šum okamžitě utichl a všechny oči se přišpendlily na promítací plátno. Film začal.

Celé se rozsvítilo červenou barvou a naběhly bílé titulky.

Kirsten Scrapeová zvaná královna Forkské střední.

Nejlepší dívka na škole. Hodná, štědrá, milá, ale co se skrývá pod tou dokonalou maskou?

Co je tato dívka opravdu zač?

Dívejte se a uvěříte.

Lidi si začali šeptat a Kirsten, která stála přímo vepředu, plátno propalovala vyvalenýma očima. Film pokračoval.

Jako první přišla sestřihaná scéna, kde pořád dokola někomu podkopává nohy, strká a shazuje a přitom se jim strašně směje

Druhá byla o tom, jak vydírá jednoho kluka, Petera. Jestli jí prý nenapíše domácí úkol, už si na této škole neškrtne a jelikož za ní stáli ještě dva kluci z fotbalového týmu, kteří se moc přátelsky netvářili, vyděšeně přikývl.

Další byla svádění věcí na někoho jiného. Jako příklad jsme tam dali scénu, kde má pod lavicí taháky a snaží ze z nich opsat odpovědi. Jenže jakmile uvidí, že si jí všiml učitel a míří k ní, okamžitě je podstrčí Mendy, chytré holce, která se poctivě učí a má tu smůlu, že na fyzice sedí s ní. Učitel si automaticky domyslí, že ty taháky patří Mendy, protože jinak by přeci neměla tak dobré známky. V dnešní době se přeci děti tolik neučí, ne? Tichou, rejpavou Kirsteninu posměšku mířenou na Mendy jsme natočili také.

Pak přišla scéna, kde jednomu klukovi, Oliverovi, ukradla domácí úkol, a když se pak snažil na hodině angličtiny obhájit, že ho psal, ale někde ho musel ztratit, učitel mu neuvěřil a dostal za pět. Jasper byl tak šikovný, že zachytil i to, jak se před svou partičkou vychloubá, jak ho rychle opsala a zfalšovala za svůj. Samozřejmě dostala za jedna.

Potom přišla na řadu jedna z jejích pomstiček. Nejdříve jsme natočili, jak jedné holce jménem Tery slibuje pomstu za to, jak si o ní dovolila říct, že je to mrcha a to skoro před celou školou. Pomsta pak byla pro Tery velmi hořká. Jelikož má na starosti květiny celé školy, Kirsten je všechny tajně polila nějakou vodičkou a všechny samozřejmě okamžitě zvadly. Zřejmě to byla nějaká jemná žíravina. Tery pak dostala poznámku za neschopnost.

Poté jsme použili video, které se jen pouhopouhou náhodou podařilo Emmettovi sehnat. Kirsten se opět vychloubala své partičce, jak bravurně sehrála ten její výstup v jídelně s Edwardem. Tímto videem byl vlastně i očištěn.

Jako konec první poloviny jsme dali video, jak mi tady u Cullenů vyhrožuje a slibuje rozsudek smrti na škole. Po těchto videích přišly další titulky.

Toto je pravá tvář Kirsten Scrapeové.

Tvář věčné tyranky a podvodnice.

A protože už nám došli nervy, jak s ostatními stále zachází, vymysleli jsme si na ní pár pomstiček. Snad s nimi budete souhlasit.

Jako první přišla scéna s myší, kde křičí jako vyděšená holčička a nakonec padá na zadek. Nakonec žádá o zvednutí, a když jí podá ruku jeden milý kluk, který však má akné, povýšeně ho odmítne.

Pak přišlo na řadu přeparkování jejího auta na ředitelovo místo. Její výraz, když jí ředitel huboval a ona dostala poznámku, byl k popukání.

Pak přišel na řadu její běh v rouše Evině po školních chodbách a nakonec i parkovišti. A byli jsme tak ohleduplní, že její chtivé partie jsme rozmazali. Při těchto záběrech se všichni smáli a pochechtávali. Nejlepší to bylo u Emmetta, který se opět od smíchu skácel na zem. Po těchto třech videích přišly poslední titulky.

A jako na závěr tu máme sladkou třešničku na dortu. Podle nás jsme tak setřeli dvě mouchy jednou ranou.

Na plátně se objevilo video, jak to dělá s naším tělocvikářem. Všichni okamžitě zalapali po dechu a vyvalenýma očima to pozorovali. Opět jsme jejich chtivá místa rozmazali. Po konci tohoto videa přišly závěrečné titulky.

Doufáme, že jste konečně uvěřili, kdo ve skutečnosti tato holka je. Takže, Kirsten Scrapeová, ty už si na naší škole neškrtneš. Nikdy!

Pak se promítání vypnulo a Rosalie rozsvítila světlo. Všichni jsme čekali, co bude dál, a podle Kirstenina výrazu a výrazu ostatních jsem tušila, co to bude. Mé dlouhodobé přání, které se mi asi tuto noc za pár okamžiků splní. Jen je škoda, že je Ange stále nemocná a nemohla tu být s námi. Naštěstí to Jasper opět natáčí, tak to bude mít alespoň na videu.

Tak co, líbilo? Opravdu? Pokud ano, tak to jsem moc ráda, a když ne, tak mě to moc mrzí. No, v dalším díle bude váš očekávaný zvrat. Co myslíte, bude k dobré straně nebo k špatné? Co byste chtěli radši? No, máte smůlu, vybrat si nemůžete, protože já to vybrala za vás, ale snad vás potěším všechny. Tím samozřejmě nechci nic napovídat. :D  Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 19. kapitola: