Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy ty a já - Prolog

26.10.2010 (15:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 8084×

Prolog

Pohled vypravěče:

Jedna čtyřletá holčička bydlela se svými rodiči v jednom malém městečku v Kanadě. Byla to zvláštní dívka. Na to, že jí byly teprve čtyři roky, byla velmi chytrá. Na vše měla svůj názor a pokaždé si prosadila svou. Milovala přírodu a hlavně lesy. Často se v nich s rodiči procházela a právě při jedné takové procházce našli nádhernou louku, která v něm byla ukryta. Od té doby tam chodila skoro každý den. A to se jí jednou stalo osudné.

„Mamí, tatí, kdy půjdeme?“ ptala se netrpělivě Bella.

„Za chvíli, holčičko,“ ubezpečoval ji tatínek.

„Za jak dlouhou chvíli?“ ptala se dál.

„Až maminka dodělá oběd, najíme se a pak vyrazíme, ano?“ navrhl jí tatínek.

„Dobře,“ souhlasila Bella a vyběhla k sobě do pokojíčku. Sedla si na postel a přemýšlela nad nadcházející procházkou. Milovala zdejší lesy a přírodu, ale nejvíce si oblíbila louku, která byla ukryta hluboko v lese. Jen oni a její rodiče o ní věděli. Vždy ji tam nechali hrát si samotnou, protože to tak měla nejraději, a oni pak na sebe měli chvilku čas. Znali to tam a proto neměli strach, že by se ztratila. Navíc Bella byla rozumná holka a oni jí důvěřovali.

„Bello, oběd,“ zavolala na ni maminka z kuchyně. Bella seskočila z postele a upalovala do kuchyně. Sedla si ke stolu, kde už měla naservírované jídlo a pustila se do něj.

„Bylo to vynikající, mami. A teď už půjdeme?“ pochválila mamince jídlo a nedočkavě se ptala, kdy vyrazí na louku. Venku sice bylo zataženo, ale bylo teplo, a tak si můžou dát deku do trávy a natáhnout se na ni.

„Jenom umyju nádobí a pak můžeme vyrazit. Jdi se zatím obléknout. Do té doby to budu mít,“ řekla Belle maminka a ta ji okamžitě poslechla a běžela se obléct. Skoro v nadlidské rychlosti se oblékla a seběhla dolů.

„Už jsem hotová, můžeme jít,“ zavolala na rodiče a nedočkavě čekala u hlavních dveří. Renée, Bellina matka se jen usmála a spolu s Charliem, Belliným otcem, vyšli před dům. Zamkla a všichni se společně vydali do hlubokého lesa.

Cestu už znala Bella nazpaměť, a tak poprosila rodiče, jestli by nemohla utíkat napřed. Dovolili jí to, protože to tu znali perfektně a věděli, že se Belle nemůže nic stát. Bella tedy s úsměvem zamávala rodičům a sama se rozběhla k louce. Její rodiče nad tím jen s úsměvem zakroutili hlavou, lehce se políbili, chytli za ruce a spolu kráčeli za Bellou už skoro v nedohlednu.

Bella běžela lesem a plně si to užívala. Její dlouhé, kaštanové vlásky jí v běhu vlály jak víle a ona si tak i připadala. Malá lesní víla. Běžela ještě minutku a potom se jí dostavil ráj na zemi. Zastavila se přímo uprostřed louky a se smíchem připomínajícím zvonečky se začala točit dokolečka, až se jí totálně motala hlava. Bylo teplo, a tak si lehla na zem. Zabořila se do toho barevného povlaku květin, zavřela oči a jen si užívala ticho. A to na Belle bylo zvláštní. Každé dítě má rádo pozornost a velké množství kamarádů, ale Bella ne. Její rodiče s ní několikrát chodívali na hřiště mezi děti v jejím věku, ale ona místo toho, aby si s nimi začala hrát, tak se jim stranila. Byla odtažitá a vystačila si sama. Je to samotářské dítě, které miluje přírodu místo hraček, radši běhá v lese, než aby si hrálo hry na počítači, a raději si čte knížky pro děti, než aby se dívala na animované pohádky v televizi.

Bella nerušeně ležela na zemi, když najednou něco zašustělo kousek od ní. Vylekala se a v rychlosti si sedla. Začala se rozhlížet, jestli něco neuvidí, ale nic. Nechala to tedy být a zase se položila do trávy. Ležela tak asi minutku, když ten zvuk uslyšela znovu. V tu chvíli si stoupla a trochu se strachem se rozhlížela po louce.

„Mamí? Tatí?“ zakřičela nahlas a modlila se, aby se její rodiče ozvali. Bohužel bylo ticho. Bella si ale pořád myslela, že to jsou její rodiče a jen jsou schovaní a snaží se ji vystrašit. Ve skutečnosti ale byli trochu dál od louky a užívali si volných chvil jen mezi sebou. Nebáli se, že je tam Bella sama, byli si stoprocentně jistí, že se tam Belle nemůže nic stát. a proto ji tam na chvíli nechali samotnou. Navíc to tak přeci měla ráda, tak co? Jenže netušili, že je Bella doopravdy ve smrtelném nebezpečí.

Upír živící se lidskou krví si to mířil do města pro svůj oběd. Duhovky už měl onyxově černé a nutně už lov potřeboval. Běžel přes les, aby ho nikdo neviděl, když to najednou ucítil. Nádherně lahodná vůně. Jeho smysly se samovolně zaměřily na onu omamnou vůni a bezmyšlenkovitě se za ní rozběhl. Jeho nohy ho vedly k nádherné louce, kde uprostřed ní leželo malé děvčátko. James, jak se ten upír jmenoval, zpomalil, až úplně zastavil a jen si temně černýma očima prohlížel zdroj té omamné vůně. Aniž by si to uvědomil, udělal krok v před a pod jeho nohama zapraskala větvička. Dívenka se vylekala a hbytě si sedla. Začala se rozhlížet, ale neviděla ho. Zase si lehla a on ji jen dál pozoroval. Zase popošel blíže a ať to bylo pro upíra nezvyklé, kvůli jeho nepozornosti šlápl na větev, která pod ním zapraskala. Dívenka to opět uslyšela a tentokrát už si stoupla. Rozhlížela se a po chvíli se začala ptát na svoje rodiče, jestli to nejsou oni.

James, který měl škodolibou radost, že se dívenka bojí, už pro upíra vyšel normální chůzí k holčičce, což znamená, že ho Bella nemohla slyšet a přesunul se až k ní. Bella ho nemohla ani vidět, protože stál za jejími zády a slyšet také ne, jelikož šel pro lidské uši neslyšně.

Přestože ho neslyšela ani neviděla, měla nepříjemný pocit, že ji někdo pozoruje. Mrazilo ji z toho v zádech a jasně začala cítit narůstající strach. Už se chtěla otočit, když najednou promluvil hlas až nebezpečně blízko ní.

„Copak tak malá dívenka dělá sama uprostřed lesa? Mohlo by se ti něco ošklivého stát, maličká,“ řekl a Bella se začala třást strachy. Chtěla začít křičet, ale její hlasivky vypověděly službu.

„Neboj se, maličká, zatím se ti nic nestane,“ pošeptal jí do ucha a upíří rychlostí ji popadl a běžel s ní hluboko do lesa. Nestihla na to ani zareagovat a už byli několik kilometrů daleko od louky. Když už se trochu vzpamatovala, šíleně se vyděsila a začala brečet.

„Já chci maminku a tatínka. Nechte mě být,“ začala hystericky křičet a kopat kolem sebe. Samozřejmě jí to bylo k ničemu, protože se dostala do spáru upíra. Když jí pak navíc došlo, že neběží lidskou rychlostí, ale že skoro letí, vyděsila se ještě více a začala propadat panice. Sice byla odlišná od ostatních dětí, ale pořád to byla čtyřletá holčička a strašně moc si přála být u svých rodičů.

Ti se zatím procházeli po lese a pomaloučku si to mířili k louce, kde si mysleli, že Bella je. Ve skutečnosti byla přesně třicet kilometrů od louky. James se s Bellou zastavil a položil ji na zem. Ano, klidně ji mohl zabít na louce, ale věděl, že se tam blízko potulují její rodiče, které samozřejmě cítil, ale chtěl si Bellu pořádně vychutnat, a tak s ní utekl. Kdyby ho totiž uviděli, určitě by začali křičet a seběhli by se na něj, ač by jim to bylo k ničemu a rušili by ho při tak dobrém obědě.

„P-p-prosím n-n-nechte m-m-mě b-b-být. Chci m-m-maminku a t-t-tatínka. P-p-prosím,“ prosila Bella a přitom se krčila u kmene stromu. Chtěla být od té ošklivé bytosti co nejdál.

„Asi bys chtěla vysvětlení, maličká, že?“ promluvil na ni ten slizký hlas. Bella jen pokývala hlavou.

„Kolik ti vlastně je, holčičko?“ zeptal se jí. Chtěl vědět kolik jí je, protože potřeboval vědět, jestli vůbec to, co jí poví, bude brát vážně.

„Nemám se bavit s cizími li… osobami,“ odpověděla mu a při tom si plně uvědomila, že ten tvor stojící před ní doopravdy není člověk.

„No, nevadí. Tak kde bych asi začal no…“ odmlčel se a dělal zamyšleného. Po chvilce se k ní začal přibližovat, až se zastavil pár centimetrů od ní a dřepl si.

„Na to, jak jsi malá, jseš hodně chytrá, tak uvidíme, jestli mě pochopíš,“ řekl ještě a pak začal vysvětlovat.

„Jsem upír. Piji lidskou krev a zabíjím lidi. Podle mě jste jen odporná havěť, která slouží pouze k jídlu. Já osobně se přímo vyžívám ve strachu lidí a stejně to bude i dnes u tebe,“ řekl a usmál se děsivým úsměvem. Bella dostala ještě větší strach a větší už snad ani mít nemohla. Nepřemýšlela nad tím, jak to, že je venku při denním světle, nebo proč nemá tesáky, stoprocentně věděla, že jí mluví pravdu. Krčila se u kmene a strašně moc si přála, aby se z té noční můry probudila. Bohužel to ale byla pravda.

„Pochopilas mě, maličká?“ zeptal se jí přesladkým hlasem.

„J-j-já ch-chci k-k-k m-m-mamince a-a-a t-t-tatínkovi, n-n-nechte m-m-mě b-b-být,“ brečela Bella a strašně moc se klepala strachy. James se jen usmál a v nadpřirozené rychlosti ji surově popadl a vyzvedl. Držel ji za ramena a její obličej měl jen pár centimetrů od jeho.

„Áááá,“ vykřikla Bella a zase sebou začala házet a kopat. James se nad tím jen usmál a znovu nasál vzduch do plic. Jakmile se mu její pach dostal do těla, přestal se ovládat a začal se řídit jen instinkty zabijáka.

Nedaleko odtud akorát běžel další upír, ale zcela odlišný od Jamese. On a jeho rodina bydlí ve stejném městě jako Bella a s jeho „ sourozenci“ navštěvují zdejší střední školu. Jejich stvořitel a zároveň nevlastní otec pracuje ve zdejší nemocnici a jeho žena rekonstruuje domy a byty. Nejsou to ale normální upíří, jsou to vegetariáni, jak se sami nazývají. Příčí se jim zabíjet lidi, a proto pijí zvířecí krev. Párkrát je zahlídla, takže je znala od vidění. Každý rodinu Cullenů bere jako podivíny i Belliny rodiče, ale ona ne. Vždy jí připadali něčím neuvěřitelní, hlavně jeden z nich. Neznala jeho jméno, ale poznala by ho kdekoliv. Byl pro ni jako anděl a ač si to ještě neuvědomovala, protože byla moc mladá, začalo v ní klíčit zvláštní pouto k němu.

A zrovna dnes se vydal na lov. Duhovky už měl skoro černé a jelikož nechtěl nikomu ublížit, musel na něj jít. Utíkal lesem a hledal kořist, když najednou uslyšel něčí výkřik. Poznal, že se jedná o dívčí hlas a plný strachu. Okamžitě zapomněl na nějaký lov a rozběhl se za výkřikem. Utíkal tak rychle, jak ještě nikdy předtím a doufal, aby ten výkřik byl pouze od leknutí, nebo něčeho takového. Běžel, když najednou ucítil upíří pach. Jeho tělo se napjalo a ještě více přidal. Teď už mu bylo jasné, že to nebyl výkřik od leknutí, ale ze strachu. Běžel za tím pachem, když ucítil tu nejkrásnější vůni na světě. Připomínala mu růže, lilie a jahody. Z té svěží a sladké vůně ho začalo šíleně pálit v hrdle, ale vůbec nad tím nepřemýšlel a modlil se, aby přišel v čas. Doběhl na místo, kde stál James s Bellou a když ji uviděl, zděsil se.

Také znal Bellu od vidění. Nikdy si nikoho nevšímal, ale u této holčičky mu to nešlo. Stejně, jako ji něco táhlo k němu, jeho něco táhlo k ní. Nikdo z jeho rodiny o tom neměl ani páru, i když jeho milovaná sestřička Alice něco tušila. Po čase mu došlo, že mu na ní záleží. Měl ji rád i když pro něj byla, dá se říci, cizí. A teď, když viděl, že se má za pár vteřin stát jídlem…

Edward, jak se jmenoval, se napjal a skočil. Popadl Bellu a položil dál od Jamese. Vůbec nevěděla, co se děje, a tak si jen tiskla hlavičku mezi nohy a brečela. Edward se otočil na Jamese a nebezpečně zavrčel. Vrrr...

James se také napjal a připravil se ke skoku na Edwarda. Jenže netušil, že má Edward dar a to čtení myšlenek. Dokázal předvídat každý Jamesův krok, a tak věděl, že na něho chtěl skočit. Pohotově uhnul a popadl ho za letu.

„Najíst se na té holčičce, hodně špatný nápad,“ zašeptal Jamesovi do ucha a poté odhodil na strom. Než se stihl James vzpamatovat, zase ho Edward držel pod krkem.

„Přijít do tohoto města, druhý špatný nápad,“ pošeptal mu zas do ucha a mrštil jím o zem. A než se James stihl zvednout, Edward ho přišpendlil k zemi a držel tak, aby mu mohl utrhnout hlavu. Ale ještě před tím mu zašeptal naposledy do ucha: „ A dostat se mi pod ruce za to, co jsi chtěl udělat a ještě se v tom vyžívat, třetí nejhorší nápad!“ zasyčel mu do ucha a konečně utrhl hlavu. Edward nikdy neuznával násilí, ale když chtěl někdo ublížit jeho andílkovi, na nic nebral ohledy.

Jamesova hlava se odkutálela a on dál trhal jeho končetiny. Ty pak naházel na jednu hromadu a na ni položil jako poslední hlavu. Vyndal zapalovač a celou tu hromadu zapálil. Pak se otočil a rozběhl k místu, kde nechal malou Bellu.

------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám má nová povídka zalíbila a budu moc ráda, když mi tu zanecháte nějaký ten komentík či smajlíka. Další kapitola přibude podle toho, jak se chytne ta dnešní. Předem děkuji za komentáře a přeji hezký den. XD

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Navždy ty a já - Prolog: