Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Novorozená 5. kapitola

21.12.2012 (18:00) • kasi • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1085×

„Přestaň,“ zašeptala jsem a odtáhla se od Edwarda.

„Udělal jsem něco špatně?“ ptal se zmateně.

„Ne, ale je to divné. Skoro se neznáme a vyznáme si hned lásku. Vždyť je to nepřirozené.“ Ta slova mi nešla do pusy, ale musel se dozvědět, co cítím.

„Ale ty jsi mi řekla, že mě miluješ, jako první, jenom jsem řekl, že tě také miluju,“ rozčiloval se.

„Uklidni se, neodvolávám to, jenom říkám, že než se příště začneme líbat, měli bychom alespoň o sobě něco vědět. Já o tobě vím pouze to, že čteš myšlenky a jmenuješ se Edward. Víc nic…“ Edward na mě upřel svůj zlatavý pohled.

„Máš asi pravdu, choval jsem se zbrkle, promiň,“ zašeptal.

„Neomlouvej se, já jsem si to začala.“ Komicky jsem na něj mrkla, abych trochu odlehčila atmosféru.

„Takže ty jsi chodila s Jacobem Blackem, jo?“ mrknul na mě.

„No jo, už to tak bude. Ale měla jsem se s ním skvěle. Byl pozorný, milý, hodný, vždycky mě něčím překvapil, prostě měl všechno, co bych si od kluka představovala. Ale každý sen se rozplyne. Pak přišel téměř bez vlasů, s tetováním na rameni a choval se divně. A pak jsem potkala Lucase, ale věděla jsem, že to nevydrží. Kdyby mě Tim nepřeměnil na upírku, asi bych se s ním rozešla.“ Zkroutila jsem pusu a podívala se do země.

„Také jsem míval holku, jmenovala se Annie. Byla to velmi vzdělaná, hodná dívka. Chodil jsem s ní, když mi bylo šestnáct, a byli jsme spolu asi osm měsíců. Jenže v den mých sedmnáctých narozenin ji zabil její otec – psychopat. Tehdy jsem byl opravdu zoufalý. Ale ne dlouho, dostal jsem španělskou chřipku a pak mě Carlisle proměnil. Víš, že jsem ho za to ze začátku nenáviděl?“ řekl a hluboce se zamyslel.

„Proč?“ Nechtělo se mi uvěřit, že Carlislea neměl někdy rád. Vždyť spolu tak dobře vycházejí!

„Protože když jsem umíral na tu španělskou chřipku, tak jsem se těšil, že půjdu do nebe za Annie. Ale teď už se za ní nedostanu, protože půjdu do pekla,“ zamumlal a smutně se na mě zahleděl. „Jsi jí podobná. Vlastně vypadáte skoro stejně.“

„Možná, že jsme příbuzné. Jak se jmenovala příjmením?“

„Smithová,“ zašeptal.

„Nějakou Smithovou opravdu v rodokmenu mám, neměla Annie sestru?“

„Ne, měla bratra. Myslím, že to bude jen shoda jmen. Možná ses převtělila do mojí Annie, a proto jsi jí tak podobná.“ To asi těžko, ale jelikož jsem nechtěla ranit jeho city, mlčela jsem.

„Tak, jdeme na ten lov?“ zeptal se najednou úplně od tématu.

„Jasně. Asi víš, že jsem vyprahlá jako po procházce po Sahaře. Hořím,“ úpěla jsem.

„Tak pojď, než z tebe zbude jen popel,“ chechtal se Edward.

„Jasně, jako by sis to sám neprožil,“ brblala jsem a rozběhla se do lesa. Cítila jsem tady směsici vůní. Nějaká srna a jelen, pak tady byli nějací drobní hlodavci a konečně pach lidí. Nahrbila jsem se a užuž jsem začala lovit, když mě Edward pevně chytil za rameno.

„Co si myslíš, že děláš?“ vrčel.

„Lovím,“ prskla jsem.

„Ale srny jsou támhle tím směrem. Tam, kam jsi natočená, jsou pouze lidi,“ zavrčel.

„Já ale lovím lidi!“ zdůraznila jsem.

„Od teď už lovíš zvířata,“ přikázal mi.

„Ty mi nebudeš říkat, co mám lovit!“ křičela jsem. Žíznivost ve mně způsobovala podrážděnost a poslední, na co jsem měla chuť, bylo lovit smradlavá zvířata. Chci lidskou krev.

„Ale budu! Nyní jsi členem naší rodiny, tak se musíš přizpůsobit našemu životnímu stylu.“ Edward byl viditelně nervózní a mračil se, až se mu obočí spojilo do jedné linky.

„Já jsem nikdy neřekla, že jsem ve vaší rodině,“ ječela jsem, teď už opravdu odhodlaná lovit.

„Takže chceš zemřít? Když půjdeš lovit lidi, snáz tě najde armáda a udělají ti konec. Prosím, pojď na lov zvířat. Armáda nebude čekat, že novorozená se nasytí pouze z lovu zvířat. Půjdou po jiných stopách.“ Edwardův hlas byl zoufalý a já se mu úplně oddala.

„Tak fajn, jdeme na zvířata,“ zamumlala jsem poraženě a začala od znovu.

„Ty jsi mě vážně poslechla,“ vydechl ohromeně Edward. „To jsem nečekal.“

„Jsem plná překvapení.“ Protočil oči a nahrbil se. Také začal lovit. Nadechla jsem se a vydala se za pachem jelena. Nebyl velký, ale přesto v něm bylo hodně krve. Moje zuby hravě prokously jelenovu tepnu a během několika vteřin byl prázdný. Edward se na mě celou tu dobu díval a blaženě se usmíval.

„Co je?“ ptala jsem se svůdným hlasem.

„Nic.“ Pokrčil rychle rameny a skolil srnu. Také jsem ho pozorovala při lovu. Byl tak šikovný. Přesně věděl, jak srnu podržet, jak ji vysát, aby se nezašpinil, a tak dále. To s tou čistotou se o mně říct nedalo. Moje oblečení bylo celé od krve, ať už zaschlé, nebo čerstvé. Také bylo trochu potrhané. Ale mně na tom nezáleželo. Hlavně, že jsem nebyla nahá.

„Bello, nedýchej,“ špitnul mi do ucha Edward.

„Co?“ pípla jsem.

„Nedaleko je nějaký horolezec. A z ramene mu teče hodně krve.“ Když to dořekl, v krku mi vzplanuly plameny. Zatoužila jsem po horolezci. Stála jsem o jeho krev. Ale o svůj život jsem stála víc. 

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Novorozená 5. kapitola: