Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejná ... 15. kapitola

27.02.2010 (07:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2787×

(Ne)obyčejná

Ahoj Clare, přišla jsem tě zabít a to o tom ani nevíš!

„Máme ještě celé dva ročníky na to, abychom to zjistili,“ usmál se na mě.

„Ano,“ řekla jsem, ale měla jsem sto chutí se rozbrečet. Nechci všem lidem okolo sebe jen ubližovat a lhát. Nenávidím se, za to, že to dělám.

Pohled Clare – Belly:

Po tomhle našem malém rozhovoru jsme se rozešli do svých tříd. Měla jsem trigonometrii a tu se mnou nemá nikdo z Cullenů.

Vešla jsem do třídy a v mé lavici seděla nová holka. Podle toho jak vypadala bych řekla, že je to upírka, ale neseděly mi na ní ty modré oči. Neřešila jsem to a šla si k ní sednout. Nic neříkala, jen se na mě upřeně podívala. Potom jako bych slyšela, že řekla to je ona a tak jsem se na ní podívala. Byla v pohodě a malovala si do notesu.

Do třídy vešla učitelka Devinstnová a ta holka se zvedla a šla za ní. Něco si spolu povídaly a potom se ta holka otočila na nás.

„Ahoj všem. Já jsem Sophie Volt Brackenová. Právě jsem se přistěhovala z  města Vetland na jihu Norska,“ dokončila svůj proslov a šla si sednout zpět ke mně do lavice. Ani jsem si předtím nevšimla jak je oblečená, až teď. Měla na sobě něco čemu by se dalo říkat šaty. Byly celé křiklavě růžové až ke kolenům a takové zajímavé boty. Byly to… nízké holinky? Asi. Přes sebe měla přehozený lehký svetřík bílé barvy. Slušelo jí to, ale ty její vlasy. Skoro bych si zaťukala na hlavu jestli není cvok, ale dívala se přímo na mě. Protože ty její vlasy to byla síla. Svoje nádherné, černé, vlnité vlasy měla na hlavě rozdělené do dvou copů na každé straně a vypadala jak Pipi dlouhá punčocha. Vždyť i to jméno Pipi – Sophie. Musela jsem se sama pro sebe uchechtnout.

„Ahoj. Já jsem Sophie, ale to už víš a tvoje jméno?“ zeptala se mě.

„Já jsem Isabella Marie Clare Diom,“ řekla jsem jí a ona zůstala s otevřenou pusou na mě zírat.

„Tvoje mamka je Renné Diom?“ zeptala se mě a já jen přikývla.

„To je hustý! Je tu ještě někdo takhle známý?“

„No na téhle škole už ne, jsem originál.“

„Ty vypadáš jak anděl, řekl ti to už někdy někdo?“ zeptala se mě a já jsem sebou škubla.

„Nejsi daleko od pravdy,“ zašeptala jsem si pro sebe.

„Cože jsi to říkala?“ zeptala se mě.

„Ale nic. Nic,“ řekla jsem a po zbytek hodiny jsem už nepromluvila ani o slovíčko navíc…

Na obědě mě Sophie čapla za ruku a táhla mě k nějakému prázdnému stolu. Podívala se na mě a spustila.

„Tak co? Platí dneska ty nákupy?“ zeptala se mě.

„My jsme si domlouvaly na dnešek nákupy?“

„Ano, ty si to nepamatuješ? Dneska, když jsme se skamarádily a řekla jsi mi, že jsem tvá nejlepší kamarádka.“ Až teď jsem si vzpomněla, že jsem vlastně skoro celý den strávila s ní.

„No jo, promiň. To ta moje hlava. Ale pojď představím tě mojí rodině.“

„Jo, no už bych se taky chtěla setkat s těmi Cullenovými, jsou prý vegetariáni. Jak oni to dělají, já osobně vegetariány neuznávám, ale když je tak miluješ,“ řekla mi jako by nic. Podívala jsem se na ní, ale ano vždyť ona je taky upírka a já jí to dnes už vyprávěla.

Zvedly jsme se a šly jsme si sednout k mojí rodině. Ostatní se na mě udiveně dívali a sledovali Sophie.

„Tohle je moje nejlepší kamarádka Sophie Volt Brackenová. Je tady nová. Přestěhovala se z Norska,“ řekla jsem jim z vesela.

„Sophie, Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward.“

„Ahoj. Jsem tak ráda, že jsem potkala upíry. Už jsem si připadala tak osamocená, v Norsku jich moc není,“ začala zvesela. Ostatní se na ni jen usmáli a Alice mě probodla nenávistným pohledem.

„Nezlob se Al, ale my toho máme tolik společného s Sophie. Miluje rychlá auta a vysoké podpatky. Je ulítlá a miluje mou Andělskou podstatu. Je to moje spřízněná duše!“ řekla jsem. Najednou se Alice dívala do dálky. Nejspíš dostala vidění. Potom se jenom usmála.

Pohled Sophie Volt Bracken:

Sedla jsem si do své nové lavice v nové škole. Ano konečně jsem ji našla. Když v tom vešla do třídy a sedla si vedle mě. Jen se na mě krátce podívala a já jsem si tak mohla přečíst celou její duši. Tuhle schopnost miluji. Chvíli po ní vešla učitelka Devinstnová a tak jsem se zvedla a šla jsem za ní. Podala jsem jí papíry

„Já jsem Sophie Volt Brackenová,“ řekla jsem učitelce a ta se na mě podívala a mile se usmála.

„Vítej Sophie. Představ se třídě,“ řekla a tak jsem se otočila na třídu.

„Ahoj všem. Já jsem Sophie Volt Brackenová. Právě jsem se přistěhovala z  města Vetland na jihu Norska,“ dokončila jsem svůj proslov a šla jsem si sednout zpět na své místo. Ta holka, ta Clare. Jak jsem již věděla mě sjela od hlavy k patě a pro sebe se uchechtla.

„Ahoj. Já jsem Sophie, ale to už víš a tvoje jméno?“ zeptala jsem se hloupě. Nemůžu na ni hned jen tak přece vybalit. „Ahoj Clare přišla jsem tě zabít.“

„Já jsem Isabella Marie Clare Diom,“ řekla mi namyšleně. Kravka. Myslí si, že jenom proto, že je její mamka uznávaná a ona je taky světoznámá to neznamená, že je něco víc.

„Tvoje mamka je Renné Diom?“ připadala jsem si jako blběnka, která se vyptává jak nějaká obdivovatelka těch nevkusných hadrů co ta ženská šije. Jen přikývla.

„To je hustý! Je tu ještě někdo takhle známý?“

„No na téhle škole už ne, jsem originál.“ Jak namyšlené. Já jsem originál. Bože, do jaké společnosti jsi mě to poslal. A navíc děvenko vedle tebe sedí setsakramentská osobnost. Kdybys jen věděla.

„Ty vypadáš jak anděl, řekl ti to už někdy někdo?“ Je anděl a já upír a proto musí zemřít.

„Nejsi daleko od pravdy,“ zašeptala si pro sebe.

„Cože jsi to říkala?“

„Ale nic. Nic,“ řekla mi a potom už se se mnou nebavila.

Na obědě jsem se musela postarat o to, abych se dostala k ní domů. Vymyslela jsem skvělý plán. Hned jak jsem ji uviděla, tak jsem jí čapla za ruku a táhla ke stolu.

„Tak co? Platí dneska ty nákupy?“ zeptala jsem se jí.

„My jsme si domlouvaly na dnešek nákupy?“

„Ano, ty si to nepamatuješ? Dneska, když jsme se skamarádily a řekla jsi mi, že jsem tvá nejlepší kamarádka,“ utvořila jsem jí iluzi toho, že ano. Že jsem její nejlepší kamarádka a že mi říkala vše okolo její andělské podstaty a taky o své upíří rodince.

„No jo, promiň. To ta moje hlava. Ale pojď představím tě mojí rodině.“

„Jo, no už bych se taky chtěla setkat s těmi Cullenovými, jsou prý vegetariáni. Jak oni to dělají já osobně vegetariány neuznávám, ale když je tak miluješ,“ řekla jsem jí a usmála jsem se na ní a ona na mě.

Zvedly jsme se a šly jsme si sednout k její rodině. Ostatní se na nás udiveně dívali a sledovali hlavně a převážně mě.

„Tohle je moje nejlepší kamarádka Shopie Volt Brackenová. Je tady nová. Přestěhovala se z Norska,“ řekla jim Clare

„Sophie, Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward.“

„Ahoj. Jsem tak ráda, že jsem potkala upíry. Už jsem si připadala tak osamocená, v Norsku jich moc není,“ začala jsem zvesela. Ostatní se na ni mě jen usmáli a Alice rozzuřeně probodla Clare pohledem.

„Nezlob se Al, ale my toho máme tolik společného s Sophie. Miluje rychlá auta a vysoké podpatky. Je ulítlá a miluje mou Andělskou podstatu. Je to moje spřízněná duše!“ řekla jim, tak jak jsem jí to nakukala přes mou iluzi. Alice mi ovšem nevěřila jako ostatní a tak jsem Alice vyvolala vidění. Al se jen usmála.

„Tak tě tedy u nás vítám nová sestro,“ řekla mi a já se na ni usmála. Všichni okolo stolu se uvolnili.

„Prozradíš mi, jakto, že nemohu slyšet tvé myšlenky?“ zeptal se mě Edward.

„Ale ovšem. Mám tři schopnosti. Dokážu měnit barvu očí. Mám psychický štít a vyznám se v lidech. Já tomu říkám schopnost, ale táta ne. Prý je to jen odhad.“ Kdyby tak moji milí drazí věděli, že to není to jediné co umím. Mimo to co jsem jim řekla, umím také měnit podobu, vyvolat iluzi, číst v duši a vyvolat strach. No jo no, být nejmocnější upírkou je hold fuška.

Postavu Shopie Volt Bracken jsem vytvořila s pomocí  Crystal.

< SHRNUTÍ >

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)obyčejná ... 15. kapitola: