Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Obyčejná - Doslov

09.02.2013 (07:00) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1391×

(Ne)Obyčejná

Doslov

Pohled Clare:

Vyděšeně jsem se posadila, zprvu jsem vůbec nevnímala, kde jsem. Po krátkém čase mi došlo, že se nacházím v pokoji, který jsme s Edwardem kdysi dávno zařizovali. Pohledem jsem jej celý přejela.

Kožené sedačky, skleněný stolek, obrovská sbírka hudby a police plné knih. Byla jsem zpět doma. Do ruky jsem vzala iPhone ležící na nočním stolku a podívala jsem se na datum. Bylo sedmého srpna, tudíž ten samý den, co jsem k sobě volala Chronose – jak se zdá, vše se mezitím vrátilo do pořádku.

Opatrně jsem vstala z postele a obula jsem si bačkůrky. Rozhrnula jsem těžké závěsy a vyšla jsem na balkón.

Les se zdál velmi klidný, obloha byla krásně modrá a sluneční paprsky mě lechtaly na tvářích. Kolem pasu se mi obtočily silné paže. S úlevou jsem vydechla a nadechla se, jeho vůně byla stále stejná, omamná a neodolatelně sladká - jako droga.

„Vyspinkala ses dobře?“ Otočila jsem se k němu čelem a udělala jsem něco, po čem jsem toužila poslední rok mého života, políbila jsem jeho dokonalé rty.

„Moc dobře.“ Mé odpovědi se usmál.

„Edwarde!“ Pustil mě a odskočil stranou. „Víš, že vidět nevěstu ve svatební den přináší smůlu.“ Alice vypadala lehce rozzlobeně, když v tom mi došlo, co právě řekla.

„Svatební den? Čí?“ Edward se pousmál.

„Náš, zapomnělas?“ Mlhavě jsem si začínala vzpomínat, když jsem si to uvědomila, mihl se mi hlavou milion myšlenek najednou a naráz mi došlo, co se všechno stalo v této budoucnosti. Usmála jsem se.

„Myslela jsem, že vidět nevěstu ve svatebním přináší smůlu.“ Alice se zamračila a Edward proto pro jistotu zmizel z dohledu. Alice na druhou stranu tak rychle zmizet nehodlala, namísto toho mi dala nespočet úkolů, které musím za několik málo hodin stihnout. Po půlhodinové přednášce zmizela z pokoje a já se unavená jen tím, co mi řekla, svalila na pohovku.

Zavřela jsem oči, jelikož jsem si potřebovala urovnat myšlenky a přijít na to, co se tedy za ten rok, který jsem změnila, stalo.

Hlavou mi chodily všechny možné vzpomínky, od dovolené v Thajsku a na Bahamách, až po nekonečné noci plné vášnivého milování. Nakonec mi před očima vyvstal obraz toho, kdy a jak mě Edward požádal o ruku – v Paříži. A nakonec ještě něco, pro mě možná ještě více překvapujícího, než byla svatba.

Stála jsem ke vstupu na terasu ve sněhobílých šatech s dlouhou vlečkou, po boku mi stál otec. Pamatoval si, věděl, co jsem udělala, nejprve na mne nebyl pyšný, za měnění budoucnosti, ovšem nakonec, když jsme si vše vyříkali, pochopil, proč jsem to musela udělat.

„Jsi připravená?“ Podívala jsem se na kytici pivoněk a usmála jsem se.

„Nikdy jsem nebyla víc.“ Úsměv mi oplatil a políbil mne na líčko.

„Vypadáš úchvatně.“ Naposledy jsem jej objala, a poté jsme se za zvuků hudby pomalu přemístili uličkou až k oltáři, kde mne otec předal Edwardovi.

Na naší svatbě bylo jen několik málo lidí, většinou přátelé Cullenových a moje rodina.

Stáli jsme před oltářem a hltali jsme pohled toho druhého. Kněz začal vyprávět o nehynoucí lásce, která nikdy nepohasíná. O dobrotě světla a o manželství.

„Táži se Vás tedy nyní, Edwarde Anthony Masene Cullene, berete si zde přítomnou Isabell Clare Marii Diom za svou zákonitou manželku nejen před bohem a zákonem, a přísaháte, že ji budete ctít a milovat navěky věků?“ Edward se na mne podíval a usmál se.

„Počkej,“ vyhrkla jsem zničehonic. Samotnou mě to až překvapilo. „Než odpovíš, je zde něco, co bys měl vědět.“ Trpělivě se na mne díval, stejně jako všichni ostatní a nehodlal mi skočit do řeči. „Víš, nebudeš si dnes brát jen mě, mnou osobu,“ odmlčela jsem se, vypadal znepokojeně, pokračovala jsem tedy. „Edwarde, nevím, jak se to stalo – tedy vlastně vím, to není důležité.“ Podívala jsem se mu zpříma do očí. „Jsem těhotná.“ Chvíli stál jako přimražený, v druhou chvíli mě však mačkal v objetí. O vteřinu později už horlivě knězi odpovídal, že ano, že si mě i to malé ve mně bere a já knězi zanedlouho řekla to samé.

Bujaré oslavy nejen naší svatby, ovšem i oslava mého těhotenství se protáhla až do brzkého rána, kdy jsme s Edwardem nasedli do limuzíny, která nás měla odvézt na naší svatební cestu kolem světa.

Ač jsem nevěděla úplně přesně, kam všude mě to Edward chce vzít, věděla jsem zcela určitě, že na zjištění toho, kam společně směřujeme, máme celý zbytek věčnosti, počínaje dnešním dnem. Věděla jsem, že šťastnější už nikdy nebudu, protože jsem právě dosáhla absolutní hranice všeho štěstí světa.

♥ Konec ♥

Koncem bych Vám všem chtěla moc poděkovat. Nemám ani potuchy, kolik lidí to četlo, jelikož komentáře se pohybovaly většinou kolem čísla dva, ovšem i tak všem, kteří jste mé dílo četli, měli jste se mnou trpělivost a trpělivě jste vyčkávali, kdy se objevím a přidám Vám další kapitolku, Vám všem moc děkuji.

Mám Vás všechny z celého ♥ ráda a doufám, že se sejdeme  u některého mého jiného díla.

Mám pocit, že mi nepřísluší říci nic jiného na konec, než jedno obrovské

DĚKUJI ♥

S láskou v ♥

Kimberly

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)Obyčejná - Doslov: