Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nebe bez hvězd - 3. kapitola

24.03.2011 (08:15) • KristieNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1502×

  Nebe bez hvězd - 3. kapitola

„Jak je ti, Renesmé?“ ptá se mě ten den asi po stoosmnácté Carlisle, který urychleně přijel z práce, když mu Alice zavolala.

„Už dobře. Vážně,“ zamumlám, ale mluvím pravdu.

„Esmé, miláčku, prosím, udělej Renesmé černý čaj,“ křikne.

„Ano, hned to bude!“ ozve se z přízemí.

„Dědo, co myslíš, že to bylo?“ zeptám se odhodlaně.

„To kdybych věděl,“ zatváří se nešťastně. „Možná, jak jsi měla prázdný žaludek, ale nejpravděpodobněji to máš z nervů,“ vzdychne.

„Co mám dělat?“

„Renesmé, musíš na něj prostě asi zapomenout,“ řekne a je na něm vidět, že se obává mé reakce.

„Já... už jsem nad tím přemýšlela, chtěla jsem to udělat, ale pořád se mi zjevuje. Já vím, že mi nevěříte, ale je to tak. Už se taky nechci trápit. Já vím, že bez něj nebudu už nikdy šťastná, ale nechci se trápit,“ řeknu a Carlisleovi se viditelně uleví.

„Jsi chytrá holka. Víš, možná ti věřím. Kdybys měla halucinace, neuvažovala bys takhle,“ řekne a mě zaplaví vlna klidu. Aspoň někdo v tomto domě mi věří!

„Vážně?“ cítím, jak se mi slzy dojetí derou do očí. Carlisle přikývne a slzy se přelijí přes okraj.

„Proč pláčeš?“

„Tak dlouho čekám, až mi tohle někdo řekne, dědo!“ vzlykám.

„Jsi přecitlivělá. Neplakej, bez tak máš minimální přísun tekutin a ještě s nimi mrhej!“ usměje se a já s ním.

„Můžu?“ ozve se Esmé, klepající na dveře.

„Jo, pojď,“ řeknu.

„Tady máš ten čaj,“ položí mi hrnek na noční stolek, postaví se vedle Carlislea a jednu ruku mu ovine okolo těla a schoulí se k němu.

„Děkuju,“ usměju se. Nakonec z této rodiny mi pomůže babička a dědeček. Kam se hrabou rodiče, kteří na mě akorát křičí.

Zadívám se na ně. Možná jim závidím. Nikdy jejich vztahu nestálo nic v cestě. Upír a upír. Jsou pro sebe stvořeni a byl to osud, který je dal dohromady. Já a Jake jsme byli divná kombinace. Každý z poloviny člověk a z poloviny bytost, které by se měli od přírody nesnášet. A přesto se do mě otiskl. A přesto jsem ho milovala, miluju a milovat budu. Na tom se nikdy nic nezmění...

„Když já čekal, až bude tak krásnej západ slunce jako dneska,“ usmál se provinile. A opravdu. Nebe bylo téměř bez mraků a bylo vybarvené do červené, růžové a oranžové. Slunce házelo na vodní hladinu třpytivé odlesky.

„Páni, nezapomenutelné,“ řekla jsem unešeně a netýkalo se to jenom toho krásného západu slunce.

„Miluju tě,“ pronesl najednou ty nejkrásnější slova, jaká mohl říct.

„Já tebe. Ani nevíš, jak dlouho,“ zase jsem se začervenala.

„A ty zase nevíš, jak moc,“ řekl.

„Jako já tebe?“ zakoulela jsem očima a lehla si zpátky do písku.

„Mnohem víc,“ zakroutil hlavou a začal mi vyprávět o otisku.

„Nessie? Věříš na osud a lásku na první pohled?“ zeptal se.

„Asi ne,“ řekla jsem. „Ale asi jenom proto, že mně se to ještě nikdy nestalo.“

„Mně ano,“ usmál se.

„Vážně? Kdy?“

„Když jsem tě poprvé uviděl. Víš, řeknu ti od začátku, jak to bylo, ale nesmíš se zlobit.“

„Jo, jasně,“ souhlasila jsem celá napjatá.

„Víš, předtím, než si přišla na svět, miloval jsem tvou mámu,“ začal.

„Cože?“ vymrštila jsem se do sedu.

„Ness, prosím, vyslechni mě. Slíbila jsi to,“ žadonil zoufale.

„Jaku! To přece nejde! Jak jsem mohla vědět, že řekneš zrovna tohle?“ zuřila jsem.

„Nessie, prosím, já vážně...“

„Líbal jsi ji?“ přerušila jsem ho.

„No... vlastně jo,“ vzdychl.

„Vlastně jo?“ Chtělo se mi brečet. Co jsem si já husa hloupá zase myslela? Že mi jednou konečně něco vyjde?

„Zlato, prosím, poslechni si to celé,“ pohladil mě po vlasech.

„Zbývá mi teď něco jiného?“ zeptala jsem se ho zmučeně a on s úsměvem na tváři zakroutil hlavou.

„Když Edward tvou mámu opustil, byla na tom fakt špatně. Hodně času začala trávit se mnou. Pomáhal jsem jí. V té době jsem se do ní zamiloval,“ začal, a když dořekl poslední větu, čekal, jak zareaguju. Nedávala jsem na sobě znát žádné emoce, ale uvnitř mě to bolelo, trápilo. Pevně jsem si založila ruce na prsou, abych se nesesypala.

„Tvůj táta mi jednou řekl, že ji můžu políbit teprve tehdy, až si o to sama řekne. A jednou, když se snažila, abych s ní zůstal a nešel do bitvy s novorozenými, si o to řekla. Myslela si, že tam potom s ní zůstanu. Já jsem toho využil a pořádně se do toho obul, protože jsem věděl, že Edward s tím nemůže nic udělat. Potom jsem odešel do bitvy. Byl jsem raněn, protože jsem bránil Leah. Přijela ke mně domů a řekla mi, že mě sice miluje, ale že s Edwardem musí být,“ zase se odmlčel a díval se na mě. Byla jsem celá zmatená, co se tady dělo, když jsem tu ještě nebyla.

„Mám pokračovat?“ zeptal se ustaraně, když mi z obličeje nemohl nic vyčíst. Přikývla jsem. „Ness, slibuju, dobře to dopadne,“ usměje se. To přece vím, né?

„No, a když mi přišlo svatební oznámení, utekl jsem a žil dlouhou dobu jako vlk. Na svatbě jsem se sice nakonec ukázal, ale bylo to pro mě nesnesitelné. Když mi navíc Bella řekla, že chce mít skutečné líbánky, zděsil jsem se. Vždycky jsem věděl, že jí Edward jednou ublíží, protože je moc silný a když mi řekla, že spolu mají v plánu spát, udělalo se mi temno před očima. Dokázal by ji jedním neopatrným pohybem zabít! Myslel jsem si, že bych pro ni byl lepší a co si budeme povídat, byl bych. Nepředstavoval jsem proti tvému tátovi téměř žádné riziko, že bych jí ublížil.“

„Ale to mámě bylo asi fuk,“ konstatovala jsem.

„Jo, to teda bylo. Potom přijeli zpět a do smečky se dostala informace, že Bella se nakazila nějakou nemocí. Mysleli jsme si, že je to výmluva, a že už ji přeměnili a ve smlouvě bylo napsáno, že nesmí kousnout člověka. Sam chtěl zaútočit, ale já jsem se oddělil od smečky, abych tvou rodinu varoval. Pořád jsem ji miloval a bylo mi jedno, jestli je upírka nebo ne.“

„Páni, to jsi vážně udělal? Opustil bratry?“ divila jsem se, ale dostávala krásný pocit, že jestli takhle stál za mou mámou, tak bude stát za mnou taky. To je přece krásný.

„A to ještě není všechno. Přiběhl jsem ke Cullenovým a varoval je. Edward byl... jako by ho upalovali. Takle jsem ho nikdy neviděl, ale přál jsem mu to. Potom jsem ale uviděl Bellu. Bellu, která vypadala, že je tak ve třetím měsíci těhotenství. Vypadala, jako by se všechna síla z jejího těla přesunula na břicho. Vypadala hrozně, a to byl teprve začátek. Jednou jsem uviděl její břicho pokryté černými modřinami. Měla jsi takovou sílu, že jsi jí lámala i kosti a přirozeně jsem tě začal nenávidět,“ zaváhal. Zatočila se mi hlava, když řekl 'nenávidět'´. „Nessie, promiň, ale ubližovala jsi osobě, kterou jsem miloval. Bylo to přirozené,“ snažil se mi to vysvětlit. Ruce jsem si k hrudi tiskla ještě víc.

„Já to chápu,“ dostala jsem ze sebe, ale začala se i přes silný stisk svých paží klepat.

„Je ti zima?“ zeptal se a já zakroutila hlavou. Přesto si mě k sobě přitiskl.

„Mám pokračovat?“ zeptal se. Přikývla jsem.

„No a pak přišlo moje hrdinství. Když jsem jednou přemýšlel a říkal si: 'ten plod chce jen smrt a krev!' Edwardovi to došlo, proč Bella nepřijímala lidskou potravu a spolu s tebou hladověla. Víc jsi se podobala upírům. Od té doby dávali Belle pít lidskou krev a pomáhalo to. Kdyby to Edward v mé hlavě přeslechl, Bella by jistě vyhladověla. No, potom byli ještě drobné problémy se smečce. Seth měl vždycky Cullenovi rád a přidal se ke mně. Myslel si, že uděláme svojí smečku nebo co. Byl jsem proti, ale nakonec jsem ho nechal, protože jsem nechtěl být jako Sam a rozkazovat mu. A aby toho nebylo málo, tak se k nám přidala i Leah, protože chtěla Setha ohlídat! V tu dobu jsme se tak nesnášeli a jenom při pomyšlení, že bude s námi se mi zvedal žaludek,“ předvedl grimasu.

„A pak nastal porod,“ vzdychl. „Nessie, všechno, co jsem řekl a udělal... dnes toho tolik lituji,“ začal. „Odrodit jsem musel já a Edward. Když tě vyndal, ani jsem se na tebe nepodíval, protože Belle přestalo bít srdce. Edward ji sice kousl, ale vypadalo to, že je mrtvá. Byl jsem tak rozzuřený. Chtěl jsem se proměnit a žít jenom jako vlk. Sbíhal jsem schody a slyšel, jak na tebe Rosalie brouká. Došlo mi, že za to můžeš. Za to, že dívka, kterou miluju, už nežije. Chtěl jsem... chtěl jsem tě zabít. V posledním momentu ses mi ale podívala do očí, a to mě zastavilo. Celý vesmír jako by se přestal točit okolo Slunce a začal se točit okolo tebe. Věděl jsem, co to je. Tolik jsem po tom toužil, protože bych pak snadno zapomněl na Bellu – otisk,“ dostal ze sebe a já nevěděla, co mám říct. Pomyšlení, že mě nenáviděl, se mi nelíbilo ani trochu. Byla jsem z toho zmatená a už vůbec jsem netušila, co znamená slovo „otisk“.

„Otisk?“ odvážila jsem se ho zeptat. Zasmál se.

„To je věc vlků. To je, když najdeš svou druhou polovinu. Je to jako láska na první pohled, ale silnější. Mnohem silnější. Od té chvíle pro tebe neexistuje nic jiného, jenom ona. Vždycky jí splníš každé její přání. Když jsi byla malá, byl jsem něco jako rodič, protože to jsi potřebovala. Potom kamarád, protože jsi toužila mít kamaráda. A teď jsem si myslel a cítil, že je pravá doba na ten poslední stupeň – partner,“ pronesl a mně se opět zatočila hlava.

„Co tomu říkáš?“ zeptal se.

„Já nevím. Je to moc informací najednou,“ zamračila jsem se. „Jsem zmatená.“

„Dám ti příklad. Sam a Emily. Jared a Kim. Quil a Claire. Moje ségra Rachel a Paul! A další dvojice...“ přehrávala jsem si dvojice, které pomalu vyslovolal a uvědomila si, že mezi nimi bylo vždycky něco zvláštního. Nikdy jsem ale nevěděla, jak to pojmenovat.

„Každý se otiskne?“

„To je dobrá otázka, Nessie. Dříve to bylo ojedinělé a vzácné. Teď už je to přes polovinu smečky!“

„A je to až do konce života?“

„Jo. Ness, kdyby se ti někdy něco stalo, nepřežil bych to. Nejde se vyrovnat se ztrátou otištěného člověka,“ zatvářil se smutně, ale pak mu došlo, proč jsem se na to zeptala. „Bála ses?“

„Jo!“ zakřenila jsem se a oklepala se zimou. Slunce už dávno zapadlo a začala mi být zima.

„Zima? Proč něco neřekneš?“ zeptal se. Proč asi. Jake si začal sundavat mikinu, pod kterou nic neměl a já se ho snažila zastavit. Nakonec mi ji oblékl a položil mě na jeho horkou hruď. Bylo mi nádherně. Po chvilce mě položil do písku a lehl si opatrně nade mě.

„Jsi středem mého vesmíru, Nessie. Miluju tě a vždy to tak zůstane,“ usmál se a odhrnul mi vlasy z obličeje.

„Já tebe,“ řekla jsem a přitáhla si ho k sobě blíž. I přes mikinu, a to že se choval extrémně opatrně, mě hřál na hrudi a naše rty se opět spojily v jedny.

Otevřu oči a usměju se. Být s Jakem byl nejkrásnější čas mého života, ale je to pryč a já už s tím nic neudělám.

Možná je na čase s tím jednou pro vždy skoncovat. Milovat ho sice budu po zbytek své věčnosti, ale trápit se nebudu! Ne!

4. kapitola

Autor: KristieNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nebe bez hvězd - 3. kapitola: