Tento příběh se odehrává na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Bella je vdovou bez peněz. Její jedinou záchranou je činnost, kterou prováděl její manžel. Malování nestydatých obrázků. Na každém z nich je šlechtic s bronzovými vlasy, zlatýma očima a s ďábelským tělem. Když se ale Edward dozví o obrazech, vydá se tajemného malíře hledat. Co když se ale z malíře stane velice atraktivní žena, z které se i Edwardovi rozbuší srdce?
08.12.2011 (16:45) • Larissa • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2331×
1. kapitola
Bella seděla na půdě svého domu a se štětcem v ruce se dívala na obraz. Hypnoticky pozorovala mladého pána s bronzovými vlasy oddávající se smyslným hrátkám s neznámou kurtizánou. Očima sjížděla po svalnatých proporcích jeho těla, přes mohutná ramena, útlý pas, až se dostávala k jeho vznešené zbrani. Svým gigantickým údem šermoval před očima okouzlující černovlásky a své ruce vplétal do jejích vlasů. Bella pocítila nesmírnou touhu být na kurtizánině místě, být se svým fiktivním princem o samotě a oddávat se hrátkám, které Bella neustále maluje na plátna. Když byl její manžel, sir Darkeron, ještě naživu, nikdy jejich společné chvíle v posteli neutišily její touhu.
Znovu si vzpomněla na svého manžela, toho nevděčného zpustlíka, jenž zruinoval sebe a skoro i ji. Vzpomínala, jak každý den vysedával v místním hráčském klubu, vsázel na karty, i když po většině jeho případů nebyla lady Štěstěna na jeho straně, a oddával se vzrušujícím hrátkám s místními děvkami…
Jediný jejich příjem byla tato malá galerie, sloužící spíše jako nemravné místo ke koupi erotických obrazů pro vysokou šlechtu. Její manžel byl vynikající malíř, u jeho obrazů každý zpustlík musel slintat. Přesto nebyl nikterak dobrým manželem.
Po jeho smrti se Bella ocitla v choulostivé situaci. Buď bude pokračovat v manželově „umění“, nebo se přestěhuje pod most… Vybrala si možnost A.
Nyní sedí každý den zde, na své půdě, a vymýšlí nové obrazy pro ty nemravné šlechtice…
Štětcem udělala dlouhý tah po mužově boku a dokreslila stíny, které přesně obkreslovaly jeho tělo.
Konec štětce si vsunula mezi rty a kriticky se na své dílo zadívala. Musela se pochválit, její princ vypadal opět skvěle. Smetanová pokožka, kterou Bella vždy obdivovala a které se už nesčetněkrát chtěla dotknout, skvěle kontrastovala s ženinými, uhlově černými vlasy a její opálenější pokožka zase dodala obrazu na teplosti.
Nikdy svého prince nemalovala se stejnými ženami. V její tvorbě vystupoval jako nemravný zpustlík, jenž neustále střídal své chvilkové potěšení. Na každém jejím obraze se oddával vášni s jinou. Kdyby doopravdy existoval, řekla by o něm, že jeho bílé tělo musí být stejně studené jako polární sníh na Arktidě. Že jeho srdce musí mít teplotu mrazu… Chladné jako led a tvrdé jako skála…
₰₰₰
„Tak to už doopravdy přehnal!“ rozběsnil se Edward, který hleděl na další obraz od nějakého neznámého malíře. Nyní zde vystupoval pro změnu jako naprostý zelenáč, který měl sevřené ruce v pěst, když ho jeho společnice svými smyslnými ústy uspokojovala.
Každý obraz od tohoto malíře byl o něm. V každém si to s někým rozdával. Jednou na orgiích u klavíru, podruhé v divadle a dneska někde na pirátské lodi?!
V Edwardovi se vzedmul neuvěřitelný vztek, chtěl ničit. Potřeboval někomu zlomit vaz, nejlépe tomu budižkničemu, který si z něj dělá veřejně srandu!
„Millesi!“ zavolal Edward do domu na svého majordoma.
I když musel Edward přiznat, že ten člověk má talent, jelikož doopravdy skvěle vystihl jeho barvu pokožky, jeho zlatavou barvu očí a nevídaný kontrast vlasů s okolním prostředím, byl na něj naštvaný. Já ho taky nemaluji, tak jak si dovoluje malovat on mě?
„Ano, pane? Přejete si něco?“ ozval se za jeho zády Milles.
„Ach, tady jsi. Potřeboval bych vypátrat jednu adresu. Chci vědět, kde bydlí ten, co maluje tyhle obrazy. Zjisti mi to!“ rozkřičel se. Měl tohohle stařečka rád, ale nyní ho oslepoval nekonečný příval vzteku.
„Jistě, pane. Stačí to do týdne?“ odpověděl zdráhavě Milles a v jeho očích se zaleskl upřímný strach. Bral svého pána jako své dítě, ale někdy z něj měl zvláštní pocit.
„Co nejrychleji,“ odpověděl Edward a práskl za sebou dveřmi. Potřeboval se něčím rozptýlit, ten neznámý malíř ho vždy dokáže rozběsnit natolik, že by ani vlastní matku nepoznal.
Byl si však dobře vědom toho, že kdyby chtěl, našel by toho mizerného hajzla i sám, ale potřeboval zapadnout. A navíc, kdyby ho nyní našel, vysál by ho. Sál by ho, dokud by v něm nezbyla poslední kapka krve. A napříč tomu, že teď byl oslepen nenávistí, věděl, že až by vychladl, svého neuváženého činu by litoval. Aspoň tím se snažil zkrotit.
₰₰₰
Zbytek dne se Edward potloukal městem křížem krážem, nevěděl, kam jít. Nejdříve měl namířeno k Amandě, ale když pak jen pomyslel na ty odporné věci, které se jí neustále honí hlavou, ihned otočil směr. Snažil si v mysli vybavit jinou adeptku, ale žádná ho nemohla v tu chvíli napadnout. Až později si uvědomil, že vlastně teď sex nechce.
Měl nutkání vyhledat svou rodinu… Svou sestru Alici nebo starostlivou matku Esmé… Chtěl si promluvit s Carlislem, závodit v běhu s Jasperem nebo se třeba jen o nějakou banalitu vsadit s Emmem. Nechtěl být v chladné posteli s nějakou z městských husiček.
Nikdy by to nahlas nepřiznal, sám sebe totiž považoval za chlapa bez srdce, ale chtěl milující manželku. Ženu, která by ho podporovala, která by přes den s ním diskutovala o formálnostech a noci s ním trávila ve vášnivém objetí.
Chtěl mít normální lidský život. Život bez potoků krve, bez čtení myšlenek. Chtěl se ráno probudit vedle někoho a těšit se na den. Neodsuzovat ho hned v zárodku.
Ale to nejde. Tohle přání je pro něj tabu. Je odsouzen k životu bez lásky, bez dětí… Nikdy nezemře, tenhle život je jeho soukromé peklo, které nikdy neskončí. Smrt by pro něj byla vyproštěním, ale nějak nedokázal z tohoto světa odejít. Ani přes to, že ho nenáviděl, nedokázal ho opustit. Doufal v zázrak, který nepřicházel. Každý den hledal v některé z jeho občasných dam svou vyvolenou. Ze začátku si myslel, že to půjde hladce, nyní se ale nad svou stupiditou směje…
Autor: Larissa, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nebezpečná vášeň - 1. kapitola:
Ty jo musím říct, že se mi to strašně líbí a moc se těšim na další pokračování, a tudíž doufám, že bude co nejrychleji. Fakt úža a super. Edward má podle mě skvělou povahu takovou divokou a nezpoutanou. Bude to skvělí až se setká s Bellou.
Krásný námět a krásně napsané
Moc se těším na pokračování, doufám, že bude
Larisso, gratuluju ti. Tohle se ti vážně povedlo. Určitě budu tvou povídku číst i nadále, protože vypadá skvěle. Je to moc dobře napsaný a vážně se těším, až se Edward setká s tajemným malířem.
Vypadá to slibně.
úžasně napsané, moc se těším na pokračování
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!