Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neboj se smrtky - 2. kapitola

13.12.2009 (19:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2525×

II – Pokus o vraždu

Uběhla další noc, při které smrtka předstírala spánek před starou paní. Paní Nicolasová, jak se jmenovala. Byla natolik ze smrtky zmatená, že se jí v noci omlouvala i ze spánku za to, že na ní zapomněla. Smrtka se celou noc jen smála, bavilo jí poslouchat, jak ze spánku mluví. Stále, ale v koutku mysli přemýšlela, jaká by byla zábava starou paní vystrašit. Už byla pro to rozhodnutá, že by se pobavila, ale vždy si potom vzpomněla na svůj úkol a dále klidně ležela na rozloženém gauči. Nudila se, a proto stále sledovala osm energií života. Jedna patřila i její nové oběti. Celou noc ležel na své posteli a klidně spal. Za to dalších sedm bylo neustále v pohybu. Když se dostatečně soustředila, zjistila, že se pohybují systematicky. Asi hledali onu osobu v plášti. Smála se jejich marnému snažení. Jí by nikdy nemohli najít. I kdyby se sebevíc snažili.

Ráno smrtka vstala z postele jen, co zaslechla nahoře pohyb. V rychlosti nadrobila na jeden talíř kousky chleba a ušpinila jej máslem. Talíř položila na stůl a sedla si za něj. Na poslední chvíli, kdy vrzal první schod na schodišti, vyskočila ještě pro skleničku a natočila ji do půlky vodou. Usadila se a dala hlavu do rukou.

„Bell zlatíčko, co si dáš k snídani?“ Ozvala se z chodby stará paní.

„Nic babi, už jsem jedla. Vyrazím do školy, musím se ještě nahlásit.“ Odpověděla jí smrtka a zvedla se. Svůj talíř odložila do dřezu i se sklenkou a vyběhla z domu. Nechtěla staré paní teď ublížit, ale bylo velké pokušení strávit s jednou osobou celou noc pod jednou střechou. I když nemusela, mohla klidně někde venku běhat po lesích, jako ona sedmice upírů, nemusela se s nimi nikdy potkat, ale měla raději velká města. Města, kde i v noci je spousta lidí na ulicích a ona klidně může nějakou tu osobu bez domova zabít.

Vzala si na sebe svůj plášť, ale kápi si nenasadila. Pomalu už přicházela ke skupince budov. Byla to škola, a i když bylo do vyučování daleko. Bylo na parkovišti spousta lidí. Procházela středem přes parkoviště a lidé z její trasy ustupovali. Ani se jim nedívala do tváří. Šla za svým cílem. Sekretariát. Cítila, že tam je jen jedna osoba. Bude moci použít svou moc a nechat si sepsat stejný rozvrh, jako měla její oběť. Došla pomalým krokem ke dveřím a otevřela je. Přešla rovnou k pultu a podívala se paní do očí.

„Dobrý den. Já jsem Bella Swanová.“ Promluvila a použila příjmení jedné ze svých obětí. „Dnes mám u vás nastupovat.“ Mluvila dál a zároveň se snažila vnuknout sekretářce do hlavy svůj vlastní plán. Smrtka uhranula sekretářku pohledem a nehodlala jí pustit dříve, než bude držet v rukou stejný rozvrh hodin, jako má Charlie.

Sekretářce se najednou rozostřily oči a sáhla do jedné hromady na stole. Vytáhla papírek a na kopírce jej otiskla. Předala jej smrtce i s pár dalšíma a zůstala stát na místě.

„Děkuji.“ Pověděla Bella a oči sekretářky se znovu zaostřily. Párkrát zamrkala a poté promluvila.

„Doufám, že se ti bude u nás líbit Bello.“

„Jistě. A hodně.“ Zašeptala jí nazpátek smrtka a odešla do třídy, kde už seděl Charlie.

Jen vstoupila, všechny pohledy se upřely na ní. Nikdo nečekal, že přijde nová spolužačka. Smrtka se rozhlédla po třídě a zhnuseně si odfrkla. Cítila, jak po ní kluci toužili. Nikdo nevěděl, jak moc by byla pro ně nebezpečná. V zadní lavici se někdo zavrtěl. Zaslechla z toho místa šepot.

„Hele, jak po ní Cullen kouká. Ta to odnese. Jestli ho sbalí.“ Syčela jedna dívka své spolužačce do ucha. Nebyl jediná, kdo zaslechl její monolog. Spolu s jejím pohledem se teď na dívku v zadní lavici dívaly i zlaté oči. Oči upíra. Spojila si hned v hlavě a věděla, že to on patří k sedmici upírů ze včerejšího večera.

Smrtka přešla k vyučujícímu a podala mu svůj papír. Jen letmo jej pozdravila a očima vyhledávala svou oběť. Jeho lavice byla již obsazená. Jediné volné místo bylo hned za ním vedle onoho upíra. Došla k němu a sedla si.

„Není ti teplo?“ Promluvil na ní ten upír a zřejmě narážel na její plášť, který měla přehozený přes záda. Smrtka se mu zadívala do očí. Spalovala jej svým pohledem, který jasně říkal. Nestarej se o mě, jinak špatně dopadneš. Chvíli takto na něj zírala a potom se znovu otočila čelem do přední části třídy. Pohledem se zabořila do zad Charlieho a přemýšlela, jak se k němu dostat dostatečně blízko. V hlavě se jí rojil plán a ona už věděla, jak nejlépe na něj.

„Já jsem Edward.“ Ozvalo se znovu vedle jejího boku a ruka jeho ruka se na lavici napřímila. Smrtka se znovu otočila čelem k němu a s největším sebezapřením navodila přátelský úsměv.

„Bella Swanová. Kdo je ten, co sedí před námi?“ Promluvila k němu a sledovala, jak se jeho obličej svraštil bolestí. Cítila, jak se jejím tělem rozplývá teplo, za ta léta, kdy žije sama jen s občasným stykem stejných svého druhu, se odnaučila cítit nějaké pocity. Jediné, co dokázala pociťovat, byla radost z dobře odvedené práce a škodolibá radost. Lásku cítila jen sama k sobě, ani nevěděla, co je to cítit lásku k někomu jinému.

„To je Charlie Brown.“ Odpověděl jí a stále vypadal zaraženě.

Smrtka se otočila dopředu a pohlédla na Charlieho záda. Přemýšlela, jaká nehoda by se mu mohla stát, ale nic jí nenapadalo. Zaměřila tedy svůj pohled na učitele. Stál vepředu a šteloval něco na videopřehrávači. Moc mu to nešlo a smrtka se příliš nudila. Soustředila se a přála si, aby se něco stalo. Ve videu to zapraskalo a najednou se z něj vyvalil černý dým. Lidé v prvních lavicích se rozkašlali a nahrnuly se k oknu, které hned otevřeli. Ti v zadní části třídy celé dění sledovali a smáli se.

Vyučovací hodina skončila o celou polovinu dříve, než normálně. Učitel se rozhodl, když už začali kašlat i děti v posledních lavicích, že hodinu ukončí. Všichni se vyhrnuli ze tříd a smrtka si to hned namířila k Charliemu.

„Ahoj!“ Oslovila jej. „Nevíš, kde najdu další třídu?“ Zeptala se ho nevině a ukázala mu svůj plánek. Charlie byl nejdříve zaskočený. Všiml se, že celý rozvrh má stejný jako on. Pohlédl jí do obličeje a chtěl odpovědět, ale zaklesl se do jejího pohledu. Nepoužívala na něj svou moc, ale její krása byla viditelná.

„Jistě. Máme stejný rozvrh. Klidně tě doprovodím na všechny hodiny.“ Vysoukal ze sebe a sledoval jí. Mezitím se k dvojici připojila další osoba. Byl to Edward. Zaslechl jejich rozhovor a chtěl si tu nově příchozí osobu pořádně prohlédnout. Zdálo se mu, že je nějaká jiná a její hlas mu připadal velice povědomí.

Když se u nich zastavil, musel si odkašlat. Aby si ho vůbec Charlie všiml. Když si získal jeho pozornost, řekl jen. „Půjdeme?“ A rozešel se k další učebně. On byl totiž zvyklí jej doprovázet. Nebyl to zrovna nejšikovnější člověk a jeho „otec“ Carlisle jej poprosil, aby na něj dohlédl. Charlieho matka byla jeho spolupracovnice, kterou si velice oblíbil.

Trojice došla do třídy a opět jediné volné místo bylo vedle Edwarda. Smrtka si k němu sedla a zadívala se z okna na les. Cítila svou narůstající touhu někoho zabít. Přemýšlela, že si v noci udělá menší výlet do nejbližšího města. Ze zadních lavic zaslechla jméno jednoho města a hned se rozhodla. Zítra bude výlet.

Celý den ubíhal stejně a rychle. Smrtka se s Charliem sblížila natolik, že ji dokonce pozval ke stolu, u kterého normálně seděl. Původně chtěla přijmout, ale když se dozvěděla, že sedí s Cullenovými, rozmyslela si to a raději se posadila co nejdále. Koupila si jídlo a usedla ke stolu. Jen se v jídle nimrala a sledovala každý pohyb své oběti. Cítila potřebu ho hned zabít. Zahleděla se na světlo nad jeho hlavou a měla rozhodnuto. Bohužel se nemohla proměnit v oblak energii, jelikož se téměř celá jídelna koukala na ní. Musela použít sílu vůle. Sice jí tento proces vyčerpával a potom nebyla schopná těch nejlepších kousků, ale její chuť někoho zabít byla silnější.

Nasadila si na hlavu kápi a dala ji tak, aby jí nikdo neviděl do obličeje. Tento pohyb upoutal pozornost všech Cullenů. Cítila, že by to mohlo vyjít. Soustředila se a šroubky, které držely světlo na místě, se začaly pomalu uvolňovat. Celý proces byl tichý. Světlo drželo už jen na dvou šroubkách a potom se uvolnilo. Padalo přímo na Charlieho hlavu, jenže ho z trasy světla strhla jedna osoba. Byl to Edward.

V celé jídelně vznikl ruch. Smrtka si jen podrážděně odfrkla a za doprovodu pohledů všech z rodiny Cullenů odcházela z jídelny. Byla naštvaná. To bylo poprvé, co její pokus o vraždu nevyšel. Její odhodlanost někoho zabít ještě vzrostla…

3. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neboj se smrtky - 2. kapitola: