Další díl povídky, kdy Bella tráví čas s holkami. Na konci někoho potkají. Bude to příjemné setkání?
31.12.2010 (13:15) • Andysan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1131×
EDIT: Článek neprošel korekcí
Jak se může někdo tak malý a milý proměnit v takového energií nabitého generála, přemýšlela Bella, zatímco si zkoušela osmé tričko a třetí kalhoty. Ale musela uznat, že Alice má opravdu výborný vkus. Všechno, co Belle doporučila, jí sedělo střihem i barvou. Nakonec přes Aliciny škemravé protesty a psí pohledy většinu oblečení vrátila a k pokladně si odnesla jen dvě trička a jedny kalhoty.
Protože Rose s Alicí Belle slíbily, že ji odvezou domů, zavolala Charliemu, že se pro ni cestou zpět nemusí stavovat. Holky pomohly Belle pak ještě s nákupem učebnic a školních pomůcek a kolem sedmé naložily všechny věci do auta a vyrazily směr Forks.
„Co kdybychom si společně zašly zítra třeba do kina,“ navrhla Alice a Rose s úsměvem přikyvovala.
Bella nebyla proti. Za těch pár dní, co zbývalo do začátku školy, se s Rose a Alicí spřátelily, vídaly se každý den. Holky dokonce pozvaly Bellu k sobě domů. Jejich dům stál na kraji Forks v lese. Jednalo se o nádhernou vilu s obrovskou terasou a udržovanou zahradou.
„Bello, tohle je naše adoptivní mamka Esmé,“ ujala se představování Alice, jen co překročily práh.
„Moc mě těší, Bello, holky o tobě pořád mluví,“ usmála se drobná sympatická brunetka a podávala Belle ruku.
„Bella, také mě těší,“ odpověděla Bella. Zvláštní, pomyslela si, Esmé má stejně chladné ruce, jako holky.
Byl to úžasný den. Holky provedly Bellu po domě a pak skončily v obýváku na velké pohovce, kde strávily půlku odpoledne povídáním. Navečer, kdy se rozhodly pustit si film, se k nim připojila i Esmé. Požádala Bellu, ať jí tyká, nepřipadá si pak prý tak staře.
Ke konci filmu Belle zakručelo v břiše.
Esmé ihned vyskočila na nohy: „Šmankote, Bello, proč jsi nic neřekla. Holky drží dietu a já jsem už jedla, tak mně vůbec nenapadlo, že bys mohla mít hlad. Hned ti jdu něco uvařit. Dáš si palačinky a kakao?“
„Miluju palačinky a kakao, jak to víš,“ divila se Bella.
Esmé se usmála: „Jen jsem tipovala.“
Palačinky byly výborné. Akorát se znovu projevila Belly nešikovnost. Když se Alice natahovala po dálkovém ovládání k televizi, které leželo přesně na opačném konci stolu, Bella jí ho chtěla podat. Jak ale zdvihla ruku, vrazila omylem do hrnku s kakaem, který se převrhl a vylil, přičemž část skončila na Alici, respektive na jejím bílém tričku.
„Alice, moc se omlouvám, nechtěla jsem,“ vyhrkla Bella.
„Nic se neděje. To se vypere. A než se to vypere, tak si budu muset zítra dojít koupit nové,“ šklebila se významně Alice.
Rose se rozesmála: „Chce ti tím říci, Bello, že zítra jdeme opět nakupovat. A tím jdeme má na mysli sebe, mně a tebe.“
Než zavezla Rose Bellu domů, domluvily se tedy, že se druhý den opět sejdou a vyrazí ještě jednou do Seattlu.
Alice byla spokojená. Nakonec si vybrala čtyři trička a dvě košile.
„Na mě vůbec nekoukej, já jsem si nakoupila před pár dny, teď nic nového nepotřebuju,“ řekla jí významně Rose, když spatřila její pohled.
Bella se neubránila smíchu: „Na mě také ne.“
„Ale Esmé si dlouho nic nového nepořídila. Takže jí jdeme vybrat nějakou halenky a svetr,“ rozhodla Alice.
Konečně bylo dle představ Alice nakoupeno. Každá nesla dvě tašky a zamířily k výtahu, aby je ze třetího patra nad zemí dovezl do prvního patra podzemního, kde měly v garáži auto. Výtah tu byl hned. Nastoupily a Rose stiskla tlačítko pro garáže. Když se začaly dveře výtahu zavírat, spatřily tři kluky, kteří upalovali k výtahu. Těsně před tím, než se dveře dovřely, mezi ně strčil jeden z nich nohu a zablokoval je. Vzápětí se pak všichni tři naráz snažili do výtahu nastoupit.
Což o to, do výtahu by se šest lidí vešlo bez problémů, ale to by ti kluci nesměli vláčet velkou bednu, ve které byl evidentně obrovský plazmový televizor, několik baseballových pálek a dva boxovací pytle. Jak všechno chtěli naráz nacpat dovnitř, skončila velká krabice přimáčknutá k zadní stěně výtahu, kde uvěznila tašku s Aliciným oblečením, vysoký brunet přitisknutý na Belle a jedna baseballová pálka se mihla nebezpečně blízko Rosiny hlavy.
Bella se snažila drzouna odstrčit a Rose se vztekle zamračila, ale to nebylo nic oproti Alici. Zrudlá v obličeji, s očima, které metaly blesky, vyprostila uvězněnou tašku a začala ječet: „Co si to vůbec dovolujete takhle sem vpadnout?!“
Brunet s hromotlukem se na sebe zašklebili a blonďák odsekl: „Kdybyste na nás milostivě počkaly, tak jsme se sem nemuseli takhle cpát.“
„Co je to za blbost. Když my jsme nastupovaly, tak tu nikdo z Vás nestál,“ vyštěkla Rose.
Hromotluk se na ni shovívavě pousmál: „Zlato, kdyby ses koukala občas kolem sebe a ne jen do zrcadla, viděla bys, že jsme chtěli taky nastoupit.“
„Co si to dovoluješ, ty…“ začala rudnout i Rose.
„No tak, holky, klid, přece vás nevyvedou z míry takoví drzouni. Vykašlete se na ně, vystupujeme,“ krotila je Bella.
„Ááá, slečna chytrá se ozvala,“ rýpnul si brunet.
„Jděte do háje,“ ulevila si Bella a společně s holkami vystoupila z výtahu. Kluci naštěstí zamířili na druhou stranu garáží.
„To jsou blbci,“ třásla se Alice vzteky, ještě když nastupovala do auta. „Doufám, že už je nikdy neuvidíme.“
Autor: Andysan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nebude to tak zlé 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!