Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nebude to tak zlé 5. kapitola

02.04.2011 (22:00) • Andysan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1121×

Rosalie

Alice už od brzkých ranních hodin chodila po domě jako tygr v kleci. Ne že by mě to snad rušilo ve spánku – jako upír jsem stejně nikdy nespala, ani nebyla unavená – jen už mě to vážně začínalo rozčilovat. Nad ránem totiž měla vizi, že celý den bude svítit slunce. To je sice strašně fajn, jenže to znamená, že jsme nemohly jít do školy společně s Bellou, protože by si lidé všimli, že jsme jiní. Když totiž na naši kůži dopadnou sluneční paprsky, začne se třpytit. Esmé naštěstí měla zrovna volno, takže jsme zavolali Belle, že minimálně dnes s ní do školy nepůjdeme, a plánovaly, co budeme celý den ve vile dělat.

Dnes tedy bude na ty tři drzouny Bella sama. Musela jsem uznat, že byli celkem hezcí, hlavně ten svalovec, co se jmenoval Emmett, jenže pěkně arogantní. Snažili jsme se všichni navzájem ignorovat, ale občas to zkrátka nešlo. Pořád měli tendenci ze sebe dělat strašně chytré a chovali se k nám přezíravě, což nás pěkně štvalo.

Sledovala jsem Alici, jak po dvě stě padesáté třetí prochází tutéž trasu od okna v obýváku ke schodům na chodbě. Vtom se má drahá sestřička zarazila v půlce kroku, chvíli tak stála, pak se ale prudce otočila čelem ke mně a zářila jako sluníčko.

„Co se děje?“ ptala jsem se jí okamžitě.

„Měla jsem takové krátké vidění. Viděla jsem Bellu ve škole, ti tři kašpaři tam dnes nebudou. A pak jsem viděla záblesk dnešního odpoledne. Bella dorazí sem za námi a bude mít úžasný nápad,“ vyprávěla nadšeně.

„Ale že bys mi řekla, jaký nápad to bude, to ne, viď,“ opáčila jsem se naoko podrážděně.

„Přesně tak, vymyslí to Bella, tak ať je alespoň někdo překvapený,“ mrkla na mě.

Bella

Dnes bylo nádherně, svítilo sluníčko a bylo i celkem teplo. Sluníčko tady ve Forks je tak trošku malý zázrak. Pohodovou náladu mi kazil jen fakt, že holky se mnou dnes do školy právě kvůli tomu sluníčku nemohly. Naštěstí jsem ale za celý den nepotkala ani jednoho z těch tří protivů.

Angličtina byla tentokrát nudná. Snažila jsem se soustředit na výklad, ale prostě mi to nějak nešlo. Většinu času jsem strávila zíráním z okna. Přemýšlela jsem, co budu odpoledne dělat. Charlie mi už ráno avizoval, že dnes dorazí domů až pozdě večer, tak abych s tím počítala. Vtom mi přišla SMS od Alice.

‚Doraz po skole k nam, cekame na tebe.‘

Usmála jsem se. Asi už něco plánují. Že by vymyslely, jak se pomstít těm třem drzounům? Vtom mi hlavou probleskl naprosto úžasný nápad. Alice s Rose mi nedávno vyprávěly, že dvakrát do roka na zdejší škole probíhá takové školení první pomoci pro studenty. Všichni se prý vždy snaží z těchto akcí vyvléknout, většinou ale marně, protože ti, co kurz neabsolvují v daném termínu, na něj musí pak dodatečně do nemocnice. A tentokrát měla celou akci na starosti právě Esmé. A určitě bude potřebovat dobrovolníky, i když zřejmě nedobrovolné.

Hned po škole jsem mazala rovnou do vily. Alice s Rose na mě už čekaly. Když jsem spatřila v Aliciných očích jiskřičky, bylo mi jasné, že už něco tuší. V obýváku jsme se svalily na pohovku a za chvíli za námi přišla i Esmé s šálkem černého čaje pro mě.

„Tak už nás nenapínej, co tě napadlo, Bello,“ škemrala Rose.

Zašklebila jsem se: „Víte, jak bude Esmé příští týden u nás ve škole s tím kurzem první pomoci, že? Napadlo mě, že by se jí určitě hodili nějací dobrovolníci.“

Rose vybuchla smíchy a Alice nadšeně přikyvovala. Jen Esmé se tvářila dost rozpačitě.

„Ale no tak, Esmé, stačí jen, když na nástěnku ve škole vyvěsíš papír s žádostí o dobrovolníky. Neříkej, že by se ti nehodili,“ škemrala Alice.

„To rozhodně ano, ale na takovéhle věci se nikdo dobrovolně přeci nepřihlašuje,“ odpověděla lehce zmatená Esmé.

„No právě,“ řekla jsem významně.

„My ti je seženeme,“ dodala rozesmátá Rose.

Alice

Esmé sice nejdřív trochu protestovala, ale pak uznala, že dobrovolníky stejně potřebuje, tak proč to nespojit s drobnou pomstou. Hned druhý den jsem ve škole vyvěsila na informační papír, na který se měli případní dobrovolníci zapsat. Přesně, jak jsme očekávali, se do konce týdne nikdo nepřihlásil. V pátek před polednem jsem pod záminkou nutnosti odběhnutí si vyběhla ze třídy a zamířila k hlavní nástěnce. Rychle jsem tam dopsala jména těch tří: Emmett Cullen, Jasper Cullen a Edward Cullen. Pak jsem papír strhla z nástěnky, schovala k sobě a vrátila se do třídy.

Hned při příští přestávce jsem ho předala Rose, která ho odnesla do ředitelny. Řediteli sdělila, že ho našla na zemi a neví, kam patří, proto jej tedy raději nese přímo jemu. Věděly jsme, že Rose bude stačit párkrát zamrkat a každý jí uvěří cokoli. A tak se i stalo. Ředitel si vzal papír k sobě se slovy, že ho velice těší, že alespoň tentokrát se někdo přihlásil jako dobrovolník, a že jej předá Esmé později sám.

To se budou chlapečci divit, škodolibě jsem se v duchu usmála.

Konečně nadešel náš den D. Ráno jsme měly s Bellou sraz až ve škole. Esmé už tam byla, domlouvala s ředitelem detaily. Zazvonilo a my jsme se rozešly do tříd. Dnes jsme měli jen dvě hodiny a pak všichni museli povinně dorazit do tělocvičny, kde bude kurz probíhat. První hodinu jsem měla společnou s Bellou a Jasperem Cullenem. O to lépe, alespoň budeme mít tu jeho reakci hned z první ruky, pomyslela jsem si.

Asi dvacet minut po začátku vyučování se ozval praskot ze školního rozhlasu. Vzápětí jsme uslyšeli hlas našeho ředitele: „Dobré ráno, rád bych Vám připomněl, že dnes po druhé vyučovací hodině se všichni sejdeme v tělocvičně, kde bude probíhat kurz první pomoci. Rád bych ale požádal všechny tři dobrovolníky, kterým chci zároveň mnohokrát poděkovat, aby se za mnou dostavili do ředitelny ihned. Prosím tedy vyučující, aby uvolnili ze tříd pana Emmetta Cullena, pana Jaspera Cullena a pana Edwarda Cullena. Děkuji Vám.“

Jasperův nevěřícný výraz byl k nezaplacení. Zřejmě ale tušil, že s tím máme něco společného my, protože pohled, který na nás vrhl, když za nadšených slov vyučujícího opouštěl třídu, byl opravdu zuřivý.

Autor: Andysan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nebude to tak zlé 5. kapitola: