Ahoj, tak přidávám závěrečnou kapitolku k povídce, doufám, že se vám bude líbit a necháte mi pod ní nějaký komentář.
Čí je nakonec naše "Nečekaná láska"?
Příjemné počtení, vaše Veruuuu.
08.12.2010 (20:45) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3467×
Bella:
Sledovala jsem, jak na prašné cestě mizí auto, a naposled jsem zamávala, než se mi úplně ztratilo z dohledu. Smutně jsem si povzdechla a nechala jsem myšlenky, ať si bloudí, kudy chtějí.
„Miluju tě, Jacobe,“ zašeptala jsem a podívala se mu do očí. Odráželo se v nich takové štěstí, až se mi do očí vehnaly slzy.
„Bellinko, neplač...“ zašeptal, „taky tě miluju.“ Přitiskl mě k sobě do náruče a já k němu vzhlédla. Pomalu se přiblížil a jeho rty se dotkly těch mých.
Polibek, první polibek s Jacobem, po kterém jsem opravdu toužila. Byl tak jiný od těch předchozích. Tenhle byl z lásky…
Přešla jsem pokojem k posteli a na nočním stolku se na mě z fotografie usmíval můj muž. Kolik už je to let, co jsme se takhle políbili? Kolik je to let, co mě líbají už jen mí vnuci a vnučky.
„Chybíš mi,“ zašeptala jsem a pohladila rámeček, odkud se na mě díval.
„Ahoj maminko, neuvěříš, co se nám s Edwardem stalo,“ řekla Lillian do telefonu.
„Ahoj zlatíčko, tak povídej,“ pobídla jsem ji.
„Mám, teda my máme... máme dceru!“ zašveholila.
„Jak, jak je to možné?“ dostala jsem ze sebe. Mají dceru, mám další vnučku, ale jak? Jak je možné, že mohou mít dítě? A proč mi to neřekla dřív? Hruď se mi stáhla.
„Našli jsme ji, je sama, opuštěná. Zřejmě je to poloupír. Ještě nevíme, co to obnáší, ale... Maminko, já jsem tak strašně šťastná. Nikdy jsem si nemyslela, že budu moci mít dítě.“
„Lillian, moc vám to přeju... Už se mi po vás stýská.“
„To je skvělý nápad! Přijedeme tě i s Molly navštívit.“
Pár dní poté přijeli poprvé. Znovu jsem pohlédla do tváře mé dcery a do tváře Edwarda, který se na mne díval zvláštně. Tak se na mě díval i dnes. Co však ten pohled znamená? Soucítí se mnou? Může snad po letech znát mé myšlenky? Nikdy mě nenapadlo zeptat se ho na to.
Píchlo mě na hrudi a já se mírně nakrčila. Znovu jsem se podívala na Jacoba. Myslí mi projelo, že se možná znovu shledáme. Lehla jsem si na postel a tělo skrčila do obranného klubíčka.
Je tohle konec? Konec za dlouhou cestou mým životem? Asi se jen tak někomu nestane, že se zamiluje hned do dvou nadpřirozených bytostí. Ne každý má dceru upírku. Ne každého opustil jeho důvod k žití, aby nakonec našel tu pravou lásku s jeho dcerou. Ne každému umřel manžel, aby mohla jeho dcera žít…
Byl to osud, že tohle všechno potkalo mě? Mě, Isabellu Swanovou – Blackovou, dívku, která vždy byla jen průměrná? Kdo spřádal tyhle klubíčka osudu a proč mi dovolil poznat velkou lásku i velkou bolest…?
Usmála jsem se na noční stolek a vzala si rámeček k sobě do postele. Zavřela jsem oči a myslela jsem na něj, na jeho vytrvalost, když mě skládal dohromady poté, co mě Edward opustil. Na pohled plný štěstí, kterým mě obdařil vždy, když jsem ho políbila. Na pohlazení, při kterém jsem cítila, že nikdo pro něj neznamená víc než já. Na ten den, kdy poprvé pochoval našeho syna. Na to, jak se vzdal přeměn, aby se mnou mohl stárnout.
Vždyť to byl celou dobu on, nikdy to nebyl Edward. Hruď se mi znovu sevřela bolestí a já se snažila nadechnout. Vzduch se mi však do plic nedostával a sevření nepovolovalo. Cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy.
***
Tu noc se dvě duše znovu shledaly, aby mohly pokračovat ve své lásce. Nebylo to už na zemi, ale jim na místě nezáleželo. Stačilo jim ke štěstí to, že mohou být znovu spolu a že můžou dál žít svou lásku, svou nečekanou lásku.
Vím, že díl je krátký, přesto doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit. Možná jsem někoho zklamala, že jsem to uzavřela více, méně smutně, ale pro mě je tohle to pravé ukončení dlouhé cesty...
Povídka je umístěna v Síni slávy, což je pro mě obrovská pocta. Nevím, kdo ji tam navrhnul, ale nesmírně si toho cením.
Děkuju všem, co se mnou vydrželi až do konce, a i těm, kteří jen nahlédli a zanechali alespoň smajlíka.
Děkuju za všechny slova chvály, která jste mi napsali. Především Eternity a lololce, které se mnou ušly tak dlouhou cestu. :)
Zkrátka, naviděnou snad u další povídky, kterou nebudu psát tak dlooouho. :)
Vaše Veruuuu
Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nečekaná láska - Epilog:
heloynamesisalinadeisevatpasiyondeisbot
heloybelaaylukikontiveamaylukikyusmol
ammaysitasetyoshetisbut
amyosbresamyossus
weyolivik
amoylivik
omamerika
To byl teda díl. Takový smutný, ale krásný. Bella může být konečně šťastná s Jacobem. Povídka se mi líbila, určitě piš dál.
Opravdu krásná Moc se ti povedla
TO JE KRASNA POVIDKA
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!