Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně v Itálii - 3. To není sen!

CC4


Nečekaně v Itálii - 3. To není sen!Tak tu jsem se 3 kapitolkou. Začíná to mít pořádný směr, ale stále berte na vědomí, že je to jenom začátek! Takže čekat můžete cokoliv. Doufám, že se bude líbit a prosím o nějaký ten komentík! Krásné čtení a děkuju! =o*** Ps:Hlavně je to pro: EdMaDo, ostruzinka, MV, CaraWamp, Lucie, Beky, Misa1, Tyna, katliinka... A taky pro všechny kteří to vidí poprvé a zaujme je to! Děkuju! katyloveEd

3 Kapitola  To není sen!

Po vypití vody a po snězení Tiramisu, jsme šli unavení domů. Dala jsem dobrou mamce a Philovi. Pak vešla do svého pokoje, zamkla a plácla sebou do postele. Chvíli jsem jen tak nevinně zírala do stropu. Z ničeho nic jsem vstala a otevřela balkónek. Byla krásná černá noc, ale teplá, to bylo opravdu příjemné. Jen tak jsem tam postávala ve dveřích balkónku a sledovala nebe. Znovu jsem na sobě ucítila ten jemný pronikavý pohled, nevím já opravdu nevím, ale někdo se na mě znovu díval a já ho neviděla! Popošla jsem dozadu a svlékla si šaty. Oblékla se do tílka, kraťasů, prohrábla jsem si vlasy a přisedla do dveří. Už se mi klížila víčka a já asi pomalu usínala ale neměla jsem sílu, dojít do postele.

No super! Já spím! Dokážu myslet, takže asi úplně nespím. Ne, ne, ne, ne! Rychle jsem otevřela oči, to ne! Byla jsem na posteli. Někdo mě na ní přenesl! Ta postava se studenýma rukama utekla! Ale já uviděla ještě jednu.

„Hej! Ne! Nechoď, prosím!" vypadlo ze mě ale v tu chvíli jsem ztuhla. Je to upír ale co když mě chce zabít! Může to být klidně Heidi! Ta postava mě poslechla, ach ne! Edwarde, Miluju tě! Zavřela jsem oči a křečovitě svírala deku. Čekala jsem takhle asi půl minuty, ale nic. Její studená ruka se mi položila na rameno a postava se posadila vedle mě. Nemohla jsem to vydržet musela jsem otevřít oči. Přede mnou seděla Alice, díky bohu!

„A- A- A- Alice!" nevydržela jsem to! Objala jsem ji a ona mě taky, tak šťastně, tak hezky! Takové obětí jsem necítila měsíce! Pak mě Alice odtáhla a upřela na mě zrak.

„Ach, Bello, já tě tak ráda vidím! Ale co tu děláš?" usmála se na mě tím svým andělským úsměvem. Byla jsem tak šťastná, tak ráda, ale pořád mi něco scházelo.

„No víš, Renée vyhrála asi v tombole. Tohle všechno na 14 dní." Alice vykulila oči, ale ne překvapením, ale zhrozením!

„To ne! Bello, vy jste předurčeni k tomu abyste byli jídlo! Oni vás chtějí zabít!" Už chápu.

„C- c- c- co? Kdo? Alice musíš nám pomoct!" nevěděla jsem, co mám říkat, vždyť to, to ne! V tu chvíli jsem zapomněla na všechny otázky, které jsem chtěla Alici položit, nic, okno, myslela jsem jenom na tohle. A taky jak jinak jsem se rozklepala.

„Šššš... Bello, to bude dobrý. My vám pomůžeme, šššš..." Alice se mě snažila uklidnit. Najednou jsem v pozadí uviděla další postavu. Byla to ta, co mě dostala do postele. Najednou jsem se opravdu uklidnila a doufala jsem, doufala, že ta postava je, je, je... Postava se pohnula, aby byla vidět, byl to bohužel Jasper, ale taky jsem byla ráda. Alice na něj krátce pohlédla a kývla.

„Ahoj Bello," řekl Jasper klidně. Hned jsem si uvědomila, že je to díky němu, že jsem v klidu.

„Ahoj Jazzi!" usmála jsem se, nevím jak se mi to povedlo, ale jo, usmála. On mě opravdu uklidňoval, má skvělou schopnost! Teda až na výjimky.

„Bello?" vytrhla mě Alice ze zamyšlení.

„Potřebuji, abys zítra dělala, že ti je zle, že nikam nemůžeš. Budeš zatím s námi a my vymyslíme, jak vás zachránit, ano?" S nimi? Jako se všemi? Bude, bude tam i Edward?

„Em jasně, ale co Renée a Phil, nemůžou jít sami! Co když si je budou chtít dát dřív?" Alice na mě uklidněně pohlédla.

„Bello, neboj potkají Carlisla a Esme. Ty  budou s nimi po zbytek dne a ochrání je. Hlavní termín je v pátek." No aspoň budou pod ochranou. Najednou Jasper promluvil.

„Bells, teď hlavně spi, potřebuješ hodně spánku. My tě budeme hlídat a samozřejmě i tvé rodiče." Jasper měl pravdu, měla bych se vyspat. Jenom jsem opatrně kývla a ulehla do postele. Jasper šel ven, ale Alice zůstala. Už jsem skoro spala, ale uslyšela jsem něčí hlas.

„Alice?" Alice se jemn ě pohnula z postele k oknu.

„Co se děje?" Ten hlas jsem poznala a znala jsem ho! Byl to ten nejkrásnější hlas na světě, byl Edwardův. Chvilku němě diskutovali a pak Edward řekl:

„Dobře, já půjdu, ale ráno..." Tu větu nedokončil a pak už jsem nic neslyšela jenom vítr a Alicino dýchání. Doufám, že to nebyl sen, kéž by to nebyl sen!

2. kapitola Shrnutí povídek 4. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně v Itálii - 3. To není sen!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!