Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně v Itálii - 4. Nevolnost


Nečekaně v Itálii - 4. NevolnostMoc se omlouvám za čekání!! Já vím, trvalo to. Tak se vám snad aspoň bude líbit! Holky překecali jste mě! Musím vás ale upozornit, konec jsem nechala takový napínavý, takže nedělějte ukvapené závjery! Přeji krásné čtení! P.S.:Moc se omlouvám! A ještě bych chtěla věnovat tuto povídku všem, kterým se líbí a hlavně: ostruzince, lzzii a CaraWamp!
Vaše katyloveEd =oˇ

4. kapitola Nevolnost

 

Zdálo se, že jsem dnes večer spala docela klidně. Ale stále jsem si pamatovala ten jeho hlas! Doufám, že to nebyl sen! Kéž by to nebyl sen!

„Bello? Bello?" probouzel mě líbezný hlas Alice. Tak jsem rychle otevřela oči, i když mi to moc nešlo.

„Uf, ráda tě zase vidím, šípková Růženko!" podotkla s úsměvem. Já jsem se na ní mile zakřenila.

„Tak jo, co mi bude?" zeptala jsem se jí skepticky.

„No, já myslím, že stačí, když budeš předstírat nevolnost. To snad umíš ne?" zeptala se obezřetně, jako kdyby to nevěděla líp než já. Zakoulela jsem očima a už chtěla vstát, ale Alice mě zarazila.

„Co chceš dělat?" pohlédla jsem na ní.

„Je mi přece nevolno. Měla bych být zpocená," opáčila jsem. Alice obrátila oči v sloup.

„Prosimtě, hlavně zůstaň v posteli. Já se o to postarám!" zvedla se a někam odběhla. Byla to rychlost, protože než jsem se stihla posadit, už byla zpět. V jedné ruce držela mokrý hadřík a v druhé nějakou taštičku. Tázavě jsem vzhlédla.

„Ty nejsi moc dobrá herečka Bello," oznámila mi, jako kdyby to byla novinka. Přisedla si ke mně a vytáhla co si z taštičky. Byl to štěteček. Jemně mi s ním projížděla pod očima atd. Chtěla prý zvýraznit mé kruhy pod očima. Jako kdyby mi byli někdy vidět málo. Pak vzala hadřík a lehce mi s ním přiťukávala na čelo.

„Perfektní! Teď se zatvař jenom trochu dramaticky," poručila mi. Udělala jsem, jak mi řekla. Uviděla jsem hned větší spokojenost, v jejím obličeji. Ale najednou kamsi zmizela. Už jsem chtěla ríct „Alice co to..." ale otevřeli se dveře.

„Dobré ráno drahoušku!" pozdravila mě Renée. Teď je ta chvíle!

„Ahoj mami!" zakřehotala jsem. Sakra, sakra, sakra!

„Ach, zlatíčko co ti je? Vypadáš šíleně!" Hned přiběhla a sedla si vedle mě. Klid, klid to chce klid. Jsem v ...

„No, víš mami," začala jsem dramaticky, aspoň jsem se o to snažila. Mamka na mě bolestně pohlédla.

„Mohla bych dnes vynechat náš výlet? Samozřejmě, že ty a Phil půjdete!" musela jsem tvrdě podotknout. Mamka se na mě zmateně podívala a pak řekla:

„No, přemlouvat tě asi nemá cenu, že?" smutně podotkla. Já jsem jí pohladila po ruce.

„Mami! Vždyť to beze mě zvládnete! Já se aspoň vyležím a zítra budu moct s vámi! To se neboj!" usmála jsem se, ale bylo to spíš jenom takové zmačkání rtů.

„Dobře zlato, tak se tu opatruj a nikomu neotvírej! A kdybys někdy nechtěla jít s námi, nemusíš to předstírat. Já jen, abys to věděla!" zvedla se a začala odcházet. Sakra! Možná mě prokoukla mohla jsem to čekat. Musela jsem zrudnout. Ještě mě stihla pohladit po vlasech.

„To se neboj mami. Užijte si to!" odpípala jsem. Vypadá to, že mi to vyšlo, teda možná mě prokoukla, ale to Alicino nalíčení, by mohlo zabrat! Mamka mi ještě stihla zamávat a pak už jsem jenom slašela zamykání. Alice vyšla z balkónku a usmála se na mě.

„Páni... No Bello! Ty jsi byla úžasná! V té první části. Myslím, že tě maminka asi prokoukla. Máme štěstí, že jsi byla tak dobře nalíčená!" řekla s pyšností. Oplatila jsem jí omluvný úsměv a okamžitě vyskočila z postele a šla do koupelny. Alice mi mezitím připravovala věci, které si vezmu na sebe. Přišla jsem do koupelny, a když jsem uviděla to strašidlo v zrcadle, opravdu jsem se lekla! Rychle jsem se sklonila a umyla si obličej. Po patřičné hygieně jsem si učesala vlasy a kráčela do pokoje. Alice stála u postele, na které byla neznámá modrá sukně a nad ní mé oblíbené bílé tílko. Nasoukala jsem se do tílka a sukně, pak rychle hmátla po zlaté čelence z nočního stolku a vložila si jí do vlasů.

„Hotovo?" Alice se znovu usmála a měřila si mě pohledem.

„Hotovo," odpověděla jsem mile.

„Hm, ta sukně ti moc sluší! Nato, že jsem jí kupovala tak narychlo..." zamyslela se.

„Ehm, děkuju Alice, ale to jsi nemusela! Půjdeme?" naléhala jsem. Alice se usmála a vzala mě za ruku, šli jsme k únikovým schůdkům na druhé straně bytu. Nešli jsme dolu, ale nahoru. Vylezli jsme až na střechu.

„To pro nás přiletí vrtulník?" zakřenila jsem se. Alice mi pohled oplatila.

 „Oni mě Bello nesmí vidět a ani tebe. Tvoje maminka jim řekla, ať tě neruší, že je ti zle, i když o tom pochybovala." Odpověděla. Kývla jsem a už jsme běželi po jedné dlouhé střeše. Pak jsme seskočili na jeden balkónek s výhledem na nějaké zadní parkoviště. Alice opatrně opřela ruku o skleněné dveře a vešli jsme dovnitř.

„Tak jsme tu!" oznámila a vedla mě k sedačce, ať se posadím. Sedla jsem si a pozorně ji sledovala, ve dveřích už stál Jasper.

„Ahoj Bello," usmál se na mě, ale oči ze mě nespouštěl.

„Ahoj!" úsměv jsem mu oplatila a v tom ve dveřích stál i Emmet.

„Emmete!" úsměv se mi roztáhl do široka. Nečekala jsem, že budu mít takovou radost. Emmett se usmál a já čekala, co z něj vypadne.

„Á naše malá kopka neštěstí!" zachichotal se a mířil ke mně. To se mě dotklo, ale jakmile ke mně dorazil i hned mě objal a obtočil dokola.

„Tak jsme tu všichni!" oznámila Alice. Můj obličej klesl. Emmett a Alice si sedli vedle mě. Najednou jsem uslyšela drobné zaklepání na dveře, nevím proč, ale málem jsem vyskočila až ke stropu jak jsem se lekla. Alice šla otevřít a my jen tak mlčky seděli. Alice se nevracela.

„Myslíš, že přijde? A přijde vůbec?" zeptal se Emmet, se zvláštním nádechem v hlase a samozřejmě se snažil, abych to já neslyšela.

„Kdo? On? Alice říkala..." Tu větu Jasper nedořekl, oba dva se otočili směrem ke dveřím, ale já jsem stále otupěle civěla do podlahy.

 

3.kapitola Shrnutí povídek   5. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně v Itálii - 4. Nevolnost:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!