Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně zamilovaná - 1. kapitola

21.05.2009 (16:51) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2647×

Nečekané setkání
 

Pohled Belly:

Už je konec prázdnin a já se musím přihlásit do školy v tomto nudném a zapomenutém městě Forks. Přistěhovali jsme se před necelým týdnem do malého, ale útulného domečku na kraji města, blízko krásného lesa, kde jsem se zatím každý den procházela a kochala jsem se tou neskutečnou krásou, dokonce jsem tu našla i dokonalou loučku, kam teď chodím pravidelně a přemýšlím jaké to bude až nastoupím do nové školy, nikoho tu neznám a bojím se, že si tu nenajdu dobré přátelé. Ale vždy jsem si stačila sama a tak to i zůstane.
Domeček jsme zařizovala s mámou, koupili jsme do něj vše potřebné co jsem si nedovezli z New Yorku. Dokonce jsme si koupili obě dvě nový šatník, protože tady ve Forks skoro pořád prší a New York má úplně jiné podnebí než Forks. A tak jsem rovnou pořídila i vše potřebné do školy a zbytek dní do konce jsem si užívala procházek, jízdy na motorce, kterou mi máma dovolila dovést, protože ví jak ji miluji a psychickým chystáním na onen den, který strávím v nové škole. A týden mi utekl rychle a mě zítra čeká první den ve škole.
Dnes je zrovna ten den, kdy nemůžu spát a tak jsem rozhodla jít ven si zaběhat a jít na svojí loučku, kde budu přemýšlet nad zítřkem.
Vyskočila jsem tedy ladným skokem z okna a rozběhla jsem k lesu, kde jsem přeskakovala kořeny a občas jsem vylezla na nějaký strom a z výšky se ochala krajinou, která tu byla naprosto dokonalá a hlavně v noci, když teď jednou za pár měsíců vyjdou hvězdy je to nepřekonatelná podívaná, to by jsem v New Yorku nikdy neviděla, ale přesto se mi stýská po těch ulicích, kterými jsem chodila každý den. Doufám, že si tu brzy zvyknu a najdu tu nová místa, která si oblíbím a zamiluji stejně jako v NY.
Běžela jsem dál a dál čím dál hlouběji do černého lesa, ale nebála jsem se, jako bych neměla pud sebezáchovy, ale mě to nevadilo, možná jsem za to byla rada, alespoň jsem teď mohla volně pobíhat po lese a nemít strach. Což je dobře, co onoho bych po nocích dělala, když nemůžu spát.
 Za několik málo minut už jsem před sebou viděla loučku, kterou jsem si za poslední dva týdnu stačila oblíbit. Když jsem stála před ní zahládla jsem jak někdo leží na trávě přesně uprostřed, zřejmě dnes pozoruje hvězdy tak jak jsem měla v plánu já. Rozhodla jsem se, že se podívám kdo to je a tak jsem nesměle vykročila k tomu neznámému ležícímu nedaleko mě.
 
„Ahoj“ řekla jsem a musela jsem se pousmát jak rychle vyletěl na nohy a rozhlížel se kdo ho to tak vyděsil.
Když si mě všiml vypadal pořád dost komicky překvapeně, ale když si všiml že se usmívám nahodil taky usměv, ten byl náhodou naprosto oslňují, až se mi málem podlomili nohy. Co to se mnou je, já přece nejsem na kluky ani na lásku a toho se hodlám držet dál, nenechám si zlomit srdce nějakým fešákem, takže jsem na sobě nedala znát to omámení z jeho úsměvu a dokonce se mi podařilo i stát.
„Ahoj“odpověděl a já jsem poprvé zaslechla ten sametový a melodický hlas, který mě omámil, ale rychle jsem zaklepala hlavu, abych si vyčistila hlavu a mohla pokračovat v naší konverzaci.
„Asi nejsem jediný kdo se kochá krajinou, hlavně když vyjdou hvězdy je to naprosto dokonalé“ řekla jsem a zasněně se jsem se dívala na nebe kde se krásně rýsovali hvězdy, které mě naprosto uchvátili.
„Ano často sem chodím, jsou tady nádherně vidět hvězdy a měsíc, který této loučce dává ještě větší kouzlo. Ale co ty tady děláš tak pozdě“ podíval se na mě s otázkou v očích, když dořekl, to co jsem si o této loučce myslela já.
„Na to bych se mohla ptát i já tebe“ a upřela jsem na něj svůj pronikavý pohled.
„Já se ptal první“ odpověděl se šibalským úsměvem a rtech.
„Nemůžu spát a tak si sem často chodím vyčistit si hlavu a přemýšlet a hlavně se kochat hvězdami, které tu jen tak často nevidíš. Ale tebe jsem tu ještě neviděla, říkal si přece, že sem chodíš často, tak jak to,že jsem tě tu ještě neviděla?“položila jsem otázky, které mě nejvíce trápili a na které jsem chtěla znát odpověď.
„Já jsem chodím úplně ze stejných důvodů jako ty. Neviděla jsi mě tu, protože jsem jel s rodino kampovat. A promiň zapomněl jsem se představit. Jsem Edward Culen. A ty jsi kdo jestli se můžu zeptat, protože tebe jsem ve škole neviděl, takže vůbec neví kdo jsi.“ Odpověděl s klidem a pořád se na mě pronikavě díval, jako by se snažil svým pohledem provrtat hlavu.
„Jmenuji se Isabella Stanová, ale říkej mi Bella je to kratší.“ usmála jsem se na něj a pokračovala v odpovědi na jeho otázku. „Ve škole jsi mě vidět nemohl, protože jsem přestěhovali asi před měsícem.“
Takhle jsme si povídali až dlouho do noci, připadalo mi, že ho znám celou věčnost.
Vyprávěl mi o své rodině a sourozencích, kteří jsou stejně jako on adoptovaní. A oni spolu, ale chodí, je to divný, ale já to moc neřešila a poslouchala co mi vyprávěl. Má ze všech nejraději Alici, která je prý otravný elfík, ale vždy ho chápe. Alice chodí s Japrem, který je moudrý, ale mlčenlivý. Pak mi vyprávěl o věčném optimistovi a vtipkaři rodiny Emmetovi, který chodí s Rosalie, která je krásná a panovačná. Pak se dostal k sobě, prý je zatím sám, ale když jsem se ho ptala na pravou rodinu, tak se té otázce vyhl, že prý jeho rodiče jsou Carlalie a Esme.Pak začal výslech z jeho strany, ptal se proč jsme se přestěhovali. Jaké to bylo v New Yorku a spoustu dalších otázek.
 Když bylo asi jedna, tak jsem se omluvila, že už musím domů,abych se zítřek vyspala. Rozloučili jsme se jen ahoj a jsi běžela domů urovnat myšlenky, které mi neustále směřovali jen k jedné osobě a to k Edwardovi. Doufám, že ho zítra potkám ve škole, mohli by jsme se stát velmi dobrými kamarády, ale možná i něco víc, ale to ne! Přece by nechtěl někoho tak obyčejného, když může mít daleko hezčí holky, než mě a těmito myšlenkami jsem se zaobírala až do rána, než mi zazvonil přichystaný budík.
 

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně zamilovaná - 1. kapitola: