Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně zamilovaná - 8. kapitola

02.11.2009 (16:15) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1812×

Pohled Belly:

A tak jsme vyjeli do školy, kde by měl uběhnou klidná páteční den, cesta uběhla docela rychle a to nejen kvůli Edwardově přítomnosti, ale také proto, že jsem konečně objevila svoje štěstí, které mě snad neopustí a které ho se jen tak nevzdám. Celou cestu jsme si povídali, ale hlavně jsme si řekli znovu ty sladká slova lásky, které mě vždycky zahřejí u srdce, a to především když se mu podívám  do těch jeho hlubokých očích v kterých můžu zahlédnou, že to myslí vážně a upřímně.

Samozřejmě, že jakmile jsme dorazili do školy se moje idylka vytratila a to stačil jen jediný pohled po parkovišti. To nesnesitelné mumlaní a šeptání, doplňovali všechny pohledy, které byli přilepené na Edwardově autě. To jsem zvěda, co se stane, až vystoupíme a všichni uvidí, že Edward Cullen je tu s tou holkou, které teprve před dnem nastoupila do školy.

Edward si všiml mé nervozity a trochu se uchechtl, což mě dost naštvalo. „ Můžeš mi prosím říct co je tu tak vtipného“ zeptala jsem se ho zostra, nikdy mě dokáže opravdu tak naštvat, že jsem mále nepříčetná.

„No, to jen že vypadáš tak roztomile, když si nervózní a ještě líp když se takhle rozčiluješ, vypadáš jako koťátko, které mu se nedaří“ a přitom se na mě tak krásně usmíval a vpíjel se mi do očí. Já jsem se samozřejmě začervenala což jeho usměv vyhouplo ještě o trochu výš. Najednou se začal přibližovat a věnoval mi letmí polibek, který rozhodil můj srdeční rytmus. Jen se ještě víc usmál, jako by věděl, co mi tím dělá.

„Nebuď nervózní, vždyť jsou to jen spolužáci“ řekl něžně a snažil se mě tím uklidnit, jen jsen přikývla a počkala v autě dokud ho neoběhl a neotevřeli dveře a tak nastala chvíle, kdy musím vyjít, okamžitě jakmile jsem vystoupila s auta se na mě dívala půlka školy a ta druhá už o mě mluvila.

„Prý jsou to jen spolužáci, není se čeho bát, ha to byla zase rada“ šeptala jsem si potichu, tak aby to ani Edward neslyšel ale očividně to zaslechl, protože okamžitě nasadil ten jeho ublížený obličej. Já ho je chytla za ruku a už jsme společně vycházeli vstříc novému školní dni se záplavou zvědavých a otravných pohledů, které nás doprovázeli až ke vchodu do školy a ne jen tam.

Celý den probíhala úžasně a zároveň nejhůř. Nejlépe kvůli tomu, že jsem měla po boku Edwarda, který mě vždycky podepřel a nejhorší, kvůli těm otravným pohledům, které nám celý den nedali pokoj.

A pak přišel oběd, ta nejhorší část dne. Když jsme vešli do jídel už to nebylo tak strašné jako ráno, ale i přesto jsem slyšela to jejich odporné a otravné šeptání a nepomohl mi ani Emmet.

Když jsme totiž přišli ke stolu, kde už sedili všichni členové rodiny Cullenových, tak si Emmet neodpustil ty jeho vtipné narážky na to jak nám to spolu sluší a jestli jsme náš vztah neuspěchali, potom začal s tím jaký je Edward  prý suchar, což mě celkem zaujalo, ale jak šlo na Edwardovi vidět tak jemu to zrovna příjemné nepřipadalo, spíš vypadal na to, že jestli Emmet nepřestane tak na něj skočí a pár mu jich ubalí a tak jsem ho chytla za ruku a hladila ho po hřbetu, což ho dost uklidňovalo a Emmeta vybídlo k další dávce narážek, tentokrát ho přerušila Alice a začala se  semnou domlouvat na těch slíbených nákupech. Naplánovala to naprosto úžasně, prý abych poznala i Esme a Carlisla, který se na mě těší, jsem měla nejdříve přijet k nim domů, kde by jsem se poznala jejich rodiče, poté by jsme jeli na nákupy, před který mi mě hned varoval Emmet, který říkal ať s Alici nejedu, že je to nebezpečné, od Alice dostal pohlavek a já jsem tomu jen smála, jak můžou být nákupy nebezpečné ptala jsem se ho, on je tajemně dodal – uvidíš. Po této vtipné vsuvce, kdy jsem se zasmála pokračovala Alice v plánu, po nákupech jsme měli jet znovu k nim, kde by se měl konat pyžamový večírek a tento plán by měl končit v neděli večer, kdyby mě zase odvezli domů. S radosti jsem souhlasila a tím jsem si zasloužila smích od Emmeta, radostná usměv od Alice a Rosalie, mírný úsměv od Jaspra a rozzářený od Edwarda, který byl očividně šťastný z vidiny toho, že budeme celý víkend spolu.

Po tom co jsem dojedla oběd jsem se znovu vrátila do reality, kde se na náš stůl upíraly snad všechny pohledy v jídelně, což mi začalo být celkem nepříjemné a tak jsme se s Edwardem zvedli od stolu, rozloučili jsme se s ostatními a odcházeli z jídelny na svojí hodiny biologie.

Samozřejmě, že když jsme vešli do třídy, všichni se na nás otočila, ale už jsem si na to zvykla a tak jsem to okázale ignorovala a pak jsem viděla  jak se Edward mračí.

„Co se děle Edwarde?“ zeptala jsem se ho on jen zakroutil hlavou a otočil se na mě „Já  vlastně nemám volnou lavici, sedím s Jessicou, kterou mi přidělil jako laboratorní dvojici,“ řekl smutně. Já jsem porozhlédla po třídě a hledala jsem volné místo a hned mi padlo oko na Alexe.“To nevadí Edward já si sednu k Alexovi, takže po hodině“ políbila jsem ho běžela jsem si sednout k Alexovi. Slyšela jsem jen ahoj a už zvonilo, stihla jsem doběhnou k lavici a ve třídě už byl učitel.

„Ahoj Alexi můžu si sednout“ zeptala jsem se nesměle, bála jsem se že mo řekne že ne, ani nevím proč, vždyť vím, že je Alex milej.

„Jo jasně, sedni si“ řekl a rozzářil se jak vánoční stromeček.

Celou hodinu jsem dávala pozor a pilně jsem si zapisovala poznámky a to nejen proto že jsem se konečně mohla soustředit bez neustálého pohledu Edwarda, ale také proto, že to byl můj oblíbený předmět.

Vyrušilo mě jen občasné pohledy pařící Alexovi, který se na mě díval no skoro stejně jako Edward, ale moc jsem si toho nevšímala, dokud jsem si nevšimla zuřivého pohledu Edwarda, který se vražedně dívá na Alexe, ten pohled mě rozesmál, což upoutalo jeho pozornosti a otočil se na mě, když si všiml, že se na něj dívám otočil se a věnoval se látce.

Když zazvonilo, rozloučila jsem se s Alexem, který vypadal pořád tak trochu omámeně, ale nechala jsem to být a raději jsem vyrazila k Edwardovi, ale než jsem stačila udělal krok od lavice  mále jsem do něj narazila, no málem, spíš jsem do ně vrazila a on mě musel chytit abych neupadla. Připadá mi to nebo je tvrdý jako skála, ještě že se mi tak jednoduše nedělají modřiny, jinak už bych měla nejmíň dvě.

„Promiň“ řekl.

„To nic“ odpověděla jsem a chytla ho za ruku. Společně jsme potom vyrazili k autu, protože to pro dnešek byla poslední hodina.

Ale po cestě jsem si nemohla odpustit tu narážku, stejně jako on ráno. „Víš Edwarde, opravdu ti to sluší když žárlíš“ řekla jsem a zářivě jsem se na něj usmála když mi podržel dveře.

Nic neřekl a tak jsem se natáhla na špičky a políbila ho, vypadalo to jako by pod dotekem mých rtů roztál a uvolnil, ale na mojí narážku neodpověděl. Jen mě donutil si sednou do auta a tak jsem se tedy posadila, on jen zabouchl dveře a oběhla auto a nasedl, asi v půlce cesty konečně zarámoval.

„Víš, že mám na co žárlit? Připadá mi jako by tě všichni kluci ve škole chtěli a čekají, jen na to až udělám nějakou botu“ řekl a díval se na mě místo na cestu.

„Ale prosím tě, já budu vždycky patřit je tobě“ a s tím jsem se mu dívala do obličeje a jemně ho po něm pohladila, pod mým dotykem se jeho tvář roztáhla do úsměvu, stejně jako ta moje, která byla ráda, že se konečně usmál tím úsměvem, který mi zase rozhodil srdeční rytmus.

Cesta domů proběhla stejně klidně, ale loučení bylo těžší.

Pohled Edwarda:

Po obědě, plném Emmetových hloupých a trapných narážek, které mě opravdu vytočili jsme  konečně vyrazili na biologii, dnešní poslední páteční hodinu a začal myslet na to jak u nás Bella bude o víkendu spát a já jí budu mít je sám pro sebe, tu mojí Bellinku.

Když jsme vešli do třídy tak jsem se musel zamračit, protože jsem uvědomil, že vedle mě je už obsazené místo a to tou největší drbnou a koketou na škole, která se mě neustále snaží svést.

A tak si Bella musela jít sednou k tomu Alexovi, očividně jí to ani nevadilo a to mě ještě víc naštvalo.

Poraženecky jsem si šel tedy sednou k Jessice, která zase myslela jen to jak mě ulovit a tak jsem se raději povídávat přes mysl Alexe na Bellu a najednou jsem začal vnímat ty je myšlenky “ona je tak krásná, asi jsem se zamiloval“ a podobně, což mě dost rozzlobilo a tak jsem se na něj otočil a viděl ten jeho roztoužený pohled a to mě naštvala snad ještě víc a pak jsem najednou slyšel smích Belly a tak jsem na ní otočil a viděl v jejich očích pobavení nad mojí zuřivostí, raději jsem se tedy otočil a věnoval se látce, ale měl jsem co dělat, abych se nezvedl a nešel tomu frajírkovy namlátit, za ty jeho myšlenky.

Když skončila hodina, okamžitě jsem šel pro Bellu, ale ona už taky vyrážela a jsem si toho všiml až když do mě narazila, musel jsem jí chytit aby nespadla a sám sobě nadával, byl jsem si jisty, že jsem jí způsobil nejednu modřinu, ale ona mě hned vzala za ruku a vedla mě na parkoviště, po cestě si neodpustila poznámku na mojí žárlivost, na kterou jsem neodpověděl a raději jí pomohl do auta a vyrazil na cestu k ní.

Samozřejmě jsem jí řekl co cítím a ona řekla to jediné co jsem chtěl slyšet, že patří jen mě a to mě uklidnilo, když jsme přijeli před její dům vůbec jsem mi nechtělo jí nechat jít, i když vím, že u nás bude celý víkend, tak mi to nepomáhá, chtěl bych jí mít pořád i sebe a proto se mi líbil její návrh, abych se šli na naší louce přesně o půlnoci a tak jsem souhlasil a byl jsem rád že jí uvidím co nejdříve. A tak jsme se rozloučili vášnivým polibkem, který se nám až moc protáhl a tak když jsem odjížděl od nich z příjezdové cesty, bylo o hodinu později a přece bych tu nejraději ještě zůstal, ještě, že u nás bude celý víkend.

A tak jsem jel domů s tím, že si to dneska vyřídím s Emmetem a to pěkně ručně a stručně. Ale když jsem přijel domů, celá rodina byla shromážděna v obýváku a něco řešila, když jsem vstoupil, všichni se na mě otočili a měli bolest v očích, z jejich myšlenek jsem nedokázal nic vyčíst, vím jen že to bylo něco s Bellou. A to mě vyděsilo ještě víc..

Napsala Lin

Všechno se dozvíte v příštím díle, tak se těšte a hlavně ty Andreo. Nebojte objeví se tu snad brzy, teda jestli mě k tomu někdo dokope, tak prosím komenty.

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně zamilovaná - 8. kapitola: