Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně zamilovaná - 9. kapitola

04.11.2009 (15:30) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3907×

Pohled Edwarda:

Když jsem vstoupil do obýváku, všichni se na mě otočili a měli v očích smutek, nechápal jsem ho, nechápal jsem co se děje a jejich myšlenky mi také nepomohli.

„Co se děje“ zeptal jsem se, vůbec nechápu to jak se chovají, vždyť mají být všichni šťastní i za mě a máme být konečně kompletní rodina, konečně jsou přeci všichni členové pohromadě. Nebo ne?

„Přijeli Vollteriovi“ řekl mi Carlisle. Na chvíli jsem ztuhl, ale pořád mi nedocházelo, co to má společného s námi, vždyť návštěva Vollteriových není nic nového, každý rok za námi jezdí, aby zjistili, jestli se k nim někdo z nás nechce přidat, tak proč jsou všichni tak smutní?

„A co?“ zeptal jsem se už trochu nervózně, co se mohlo tak strašného stát, vždyť všichni členové rodiny jsou tu, tak proč ten smutek? Odpověď jsem dostal hned vzápětí.

„Nepřijeli za námi, ale…za…“ Carlisle nebyl schopen vyjádřit se a já se začal bát, proč Carlisle nedokáže dokončit větu, proč je tak smutný a jeho myšlenky tak neuspořádané.

„Pro koho si přišli?“ zeptala jsem se už razantně a v koutu mé mysle jsem už teď znal odpověď, jen jsem jí nemohl uvěřit a ani jsem nechtěl.

„Tak pro koho přišli, řekne mi to konečně někdo? rozkřičel jsem se ně a v mysli jsem si pomalu dávat dohromady jejich myšlenky a slova. Pomalu mi to začalo docházet, ale odmítal jsem si to připustit ba na takovou hloupost pomyslet. Ale opak byl pravdou a moje myšlenky se staly skutečností.

„Přijeli si pro….Bellu“ řekl smutně Carlisle a mě tato odpověď opravdu zaskočila, i když už jsem jí dávno znal, i přesto mě zasáhla a já nechápal absolutně nic. Proč přijeli pro ní? Ona patří k nim? C o když se jí něco stane? Proč mi nic neřekla? Těmito otázkami byla naplněna  moje mysl, do té doby než mě vyrušil Carlisle.

„Nevíme proč, prostě jen přišli a oznámili nám to“ odpověděl Carlisle na myšlenky, jako by on uměl číst myšlenky po té Carlisle začal myslet  na to jak k nám vtrhli.

Viděl jsem jak vstoupila do domu celá garda, Carlisle neměl vůbec tušení co tu chtějí. Byla tu celá garda včetně Jane a Aleca, chyběl jen Aro, což bylo Carlislovi divně, ale v tu chvíli se tím nezabýval.

Caus k němu přišel a suše mu oznámil, že tu nejsou kvůli nám, ale kvůli Isabelle Swanové, chtějí ji jen vrátit tam kam patří a tam kde už dávno měla být. To bylo vše, poté se jen otočili a odcházeli z našeho domu, k Belle, která o ničem neměla tušení, alespoň myslím.

Ale i když mi Carlisle ukázal tuto vzpomínku ve své mysli, pořád nedokážu pochopit, proč si pro ni přišli, proč jí chtěli a co s ní udělají, musím okamžitě k Belle, musím zjistit co se stalo, proč jsou zde a co chtějí po mém andělovi.

Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem směr k jejímu domu, zdálky ke mně doléhal křik mé rodiny, ať tam nechodím, že je to nebezpečné, ale já je nevnímal, protože já jinak nemohl, nemohl jsem jí nechat napospas krvelačným upírům, prahnoucím po jedeném, po krvy a moci, která jim zaručí, to po čem tak strašně touží. Nadvládu.

A tak jsem běžel jak nejrychleji jsem mohl, a přece to nebylo dost rychle, viděl jsem jen jak odjíždějí dvě černá auta a uvnitř jsem slyšel zběsile být Bellino srdce a hlas Cause jak říká: „Teď už tě nikdo neschová“ potom se mi ta auta ztratila z dohledu. A já si začal uvědomovat co se právě stalo, že jsem znovu zklamal, že jsem nedokázal ochránit osobu mě drahou, naprosto jsem selhal. Padl jsem zničeně na kolena a bezmocně vzlykal nad ztrátou další milované osoby.

Až po pár minutách mě z mého transu sebelítosti vyrušila Alice, která se ke mně sedla a chlácholivě mě hladila po ramenech, sice to absolutně nepomáhalo proti té bolesti v mém srdci, ale byl jsem jí věčný, že alespoň někdo chápe jak se cítím.

Najednou Carlisle zašeptal „Ach můj bože“ a já se za jeho hlasem okamžitě otočil, ale neviděl jsem ho, až po chvíli mi došlo, že je v domě a tak jsem se rychle zvedl a běžel dovnitř, ale jakmile jsem překročil práh, uhodila mě do nosu ta krásná vůně krve,která mě, ale v tuto chvíli nezajímala, nebyla totiž Belli, což zároveň uklidnilo, ale také vyděsilo.

Když to není krev Belly tak čí?

Na tuto otázku jsem dostal odpověď vzápětí, stačilo jen otočit hlavu.

Pohled Belly:

Když jsem se konečně rozloučila s Edwardem, tak jsem běžela domů, celá šťastná a natěšená ne večer, kdy ho konečně zase uvidím a políbím.

Rychle jsem strčila klíč do zámku,abych odemkla, ale bylo odemčeno. To mě překvapilo, mamka nikdy nebývá doma takto brzy, ale nevadí, alespoň jí řeknu jaký jsem měla krásný den.

Rychle jsem vytáhla klíč ze zámku a otevřela dveře, kde mě čekalo nemilé překvapení. Přímo přede mnou stál nějaký chlápek, vysoký, bělovlasý, měl děsivé červené oči a bledou pokožku, která vypadala jako slabá skořápka.

„C co tu chcete?“ zeptala jsem se roztřeseně, neměla jsem tušení, že budeme mít návštěvu a vůbec ne že takovou.

„Přišel jsem si pro tebe má drahá“ odpověděl klidným hlasem, který říkal, že jinou možnost nemám.

„Já s vámi nikam nepojedu a kde je vlastně matka. Kdo vůbec jste?“ zeptala jsem naštvaně a měřila si ho zlým pohledem. Nikdo semnou nebude mluvit jako bych mu patřila a už vůbec ne nějaký cizí chlápek, kterého neznám a který se chová jako by mu patřil celý svět.

„Na to bude má milá času dost, máme naspěch, takže pojď a neodmlouvej“ řekl tvrdě a nekompromisně.

„Já nikam nepůjdu, dokud mi to nevysvětlíte a neodpovíte na moje otázky“ zakřičela jsem na něho a tentokrát jsem dala důraz na každé slovo, aby pochopil, že mi nebude rozkazovat.

„Ty mi tady nebudeš dávat rozkazy holčičko, prostě pojedeš“ řekl tvrdě a už mě táhl ven, k autům, která zřejmě přijela hned potom co sem vešla do domu.

„Nechte mě být“ křičela jsem a prala se, ale proti jeho stisku jsem neměla šanci. Rychle mě hodil do auta, kde už seděl velký svalnatý chlápek a z druhé strany si přisedl další, teprve teď jsem si začala uvědomovat co se stalo, že mě právě červenooký chlápek nacpal do auta a ováží mě bůhví kam. Začala jsem se třást strachy a z mého oka začali kanout slzy, kterých jsem si mě užít ještě hodně.

Pohled vypravěče:

A tak Isebellu odváželi pryč id jejího domova a lásky, pryč do města plných upír, do města, kde jí čeká jen bolest a zátrata, kde jí nepotká nic než-li zkáza. A tak končí zárodek lásky, který měl tak slibný začátek, ale je to pravda? Opravdu se oba vzdají, nebo budou bojovat za svobodu? To je otázka, kterou nezodpovím ani já, jediné co vím je, že si oba projdou peklem, ale ani jeden nezapomene na toho druhého a ani jeden se bez boje nevzdá, až příliš se milují na to aby skončili, až moc se milují, aby na sebe zapomněli.

A proto věřte, že i kdyby to trvalo staletí, osud k nim bude vždy nakloněn a oni budou připraveni se chytnou každého stébla, které jim bude nabídnutu, aby mohli byť jen na kratičký okamžik být spolu.

Napsala Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně zamilovaná - 9. kapitola: