„Carlisle?“ vydechl překvapeně, a aniž by od Belly odtrhl svůj pohled, tak tichým hlasem mluvil dále. „Můžeme si promluvit o samotě? Je to důležité,“ řekl...
19.09.2010 (07:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2867×
Tichý začátek
Esme Cullenová:
„Dobře. Měli bychom tam být tak za 6 hodin,“ odpovídal Carlisle Jasperovi do telefonu. Stále jsme jeli deštivou nocí a po dohodě s ostatními jsme se rozhodli přestěhovat se, aby se nikdo nevyptával, že u nás bydlí malé dítě.
„Zařiď doklady, Emmett s Edwardem vyberou dům a Alice a Rosalie zařídí všechno ostatní,“ rozdělil příkazy můj manžel a Bella se zavrtěla v mém náručí. Pořád spala a vůbec nevnímala svět okolo sebe.
„Dobře, Alice, všechno Esme vyřídím,“ řekl Carlisle a já začala plně vnímat rozhovor mezi nimi.
„Skvěle Carlisle, tak se uvidíme až v Hope,“ rozloučila se Alice a položila telefon.
„Hope? Docela příhodný název pro město,“ řekla jsem Carlisleovi a on mi věnoval jeden rychlý úsměv.
„Je to docela trefné a ideální místo pro nás a nový začátek pro Bellu. Alice vzkazuje, že se za dvacet minut vzbudí, a že i s Bellou nám to bude trvat 12 hodin, než tam dorazíme. Mezitím zařídí celý dům, aby tam byly ty nejdůležitější věci, a zbytek už zařídíme spolu.“ Podívala jsem se na Bellu a pohladila ji po vlnitých vláskách. Mírně se zavrtěla, ale jinak spala dál.
Téměř po 12-ti hodinách jsme již konečně vjížděli do města Hope (Naděje), které čekalo, až se vrhneme do jeho života. Bella již byla dávno vzhůru a jen se v tichosti dívala z okna. Vlastně za celou dobu ani nepromluvila, dokonce, i když jsem se jí ptala, jestli nemá hlad, tak mlčela. Vždy jen přikyvovala, nebo vrtěla hlavou. Doufám, že nám aspoň Edward řekne, co se jí honí hlavou.
Přijeli jsme před krásný bílý dům, avšak bylo na něm potřeba udělat pár úprav a zkulturnit ho, aby byl ideální, ale jinak to tu bylo krásné. Dům byl téměř ze všech stran obklopen lesem, který jen čekal, až jej prozkoumáme. Vystoupila jsem z auta, chytla jsem Bellu za ruku a všichni jsme se v tichosti a za deště posunuli směrem k domovním dveřím. Carlisle nám otevřel a já spolu s Bellou vešla do prostorného obývacího pokoje, kde stáli pod schody všichni ostatní z rodiny.
„Bello, tohle jsou Jasper, Alice, Emmett, Rosalie a Edward. Rodino, tohle je Bella,“ představila jsem je a všichni stáli a přívětivě se na Bellu usmívali. Doufala jsem, že se na ně Bella usměje, nebo promluví, ale to jsem se mýlila. Bella jen vystrašeně couvla a schovala se za má záda.
„No tak, Bello, jich se bát nemusíš. Oni ti neublíží, vždyť jsi je chtěla předtím hrozně moc poznat,“ zkoušela jsem ji uklidnit, ale evidentně to nepomáhalo, jelikož se ke mně ještě více přitiskla. Bezradně a s žádostí o pomoc jsem se podívala na Edwarda, který se na ni pokoušel soustředit, ale v jeho očích se objevoval úžas, ačkoli se snažil zachovat si vážnou tvář.
„Carlisle?“ vydechl překvapeně, a aniž by od Belly odtrhl svůj pohled, tak tichým hlasem mluvil dále. „Můžeme si promluvit o samotě? Je to důležité,“ řekl a konečně od ní odtrhl pohled a následoval Carlislea do jeho pracovny. Zbytek zůstal se mnou a s Bellou a jediné Alice s Rosalie se k nám začaly přibližovat.
„Ahoj Bello,“ pozdravila ji Rosalie, která si klekla na zem těsně před námi a pokouše se s Bellou navázat nějaký kontakt, avšak ona se za mě ještě více schovala.
„Bojí se a má hlad,“ řekl Jasper a já se na Bellu podívala, jelikož mě rukou zatahala za nohavici a přikývla.
„Chceš něco k jídlu?“ zeptala jsem se jí a ona znovu přikývla. Tak jsem ji spolu s Alicí a Rosalie doprovodila do kuchyně a začala rychle připravovat jídlo.
Pohled nikoho:
A tak to pokračovalo dál a dál. Bella stále s nikým nepromluvila. Nikdo nevěděl, co se jí honí hlavou, jelikož její mysl zůstala před Edwardem ukryta. Jediný, kdo věděl, co s ní je, byl Jasper, jelikož on dešifroval její smíšené dětské pocity. Alice s úsměvem hleděla do budoucnosti, pouze pokud jí nikdo neviděl a nebyl jí na blízku. Rosalie s Esme hleděly na ten dar, který jim byl osudem věnován. A Carlisle s Emmettem byly spokojeni, že jejich milované jsou spokojené, ale co Bella?
Bella ačkoli mlčela, tak přeci jen tiše trpěla, a tak nastal její tichý začátek nového života, o kterém jen jediná osoba věděla, jak přibližně bude probíhat a jen jedna rodina ho dokázala ovlivnit, nebo jen jedna osoba?
Doufám, že se líbilo, a že mi tu zanecháte komentář. Jinak se omluvám, že mi to tak trvalo, než jsem přidala další kapitolu, ale mám (s)prostě hrozný frmol ve škole. Letos maturuji a již od druhého dne ve škole vůbec nic nestíhám. Takže ještě jednou se omlouvám a opravdu doufám, že se vám to líbilo. Jinak se omlouvám, že kapitola je tak krátká, ale mám ji připravenou již delší dobu, ale další kapitola již bude delší, jelikož připravená ještě vůbec není.
1. kapitola << Shrnutí >> 3. kapitola
Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nechci tě ztratit - 2. kapitolka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!