Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechtěná 9. kapitola

15.06.2015 (22:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2128×

„Tak jdeme,“ zavelel Thomas a pomohl Sam obléct sáčko. Já popadla svetřík, přehodila si ho přes ramena a vydala se do auta. Opět jsem si sedla na zadní sedadlo a my vyjeli. Během chvíle jsme se dostali před klub, který vypadal dost narvaný. Vystoupila jsem a chtěla se poohlédnout, jestli tu už je i Alice. Ale než jsem se stačila rozhlédnout, už poskakovala mým směrem…

„Nazdar!“ objala mě, jakmile ke mně došla.

„Ahoj,“ pozdravil ji Thomas. Sam se zdráhala, ale na pozdrav jí aspoň kývla. Já se po boku Alice vydala směrem ke vstupu.

„Je z nás tak zmatená,“ zasmála se zvonivě Alice. Musela jsem se smát taky. Nešlo jinak. To její věčné poskakování. Ta tu svou dobrou náladu přenesla na každého, kdo se objevil v její blízkosti.

„Jak já bych se opila,“ zavzpomínala jsem na mé lidské já. Alice po mně jen střelila pohledem, ale nijak to nekomentovala. „Alkoholik se vyléčit nedá,“ zakřenila jsem se. Když jsme se dostali dovnitř, na tváři se mi rozlil úsměv. Byla jsem ve svém živlu. Zrovna hráli pěknou rychlou písničku, tak jsem Alici popadla za ruku a táhla ji na parket. Začaly jsme se svíjet do rytmu hudby. Házela jsem vlasy ze strany na stranu a užívala si to.

„Jsem ráda, že mám takovou kamarádku,“ zasmála jsem se a otočila. Nechápala jsem, jak jsme se mohly takhle rychle spřátelit, ale Alice to asi ani jinak neuměla.

„Já to viděla,“ poklepala si na spánek a zakřenila se.

„Ty jsi mrcha,“ vynadala jsem jí. Zajímalo by mě, jak dlouho předem věděla, že se budeme přátelit. Ještě chvíli hráli rychlé písničky, ale pak pustili ploužák. Pro Alici si přišel Jasper, tak jsem se tedy stáhla do ústraní a šla si sednout. U baru jsem si objednala nějaké to pití, abych neseděla na suchu a pomalu ho začala usrkávat. Někdo si ke mně přisedl. Čekala jsem nějakou poznámku na mou osobu, ale nic se nedělo. Otočila jsem se tedy na osobu, která přišla.

„Ahoj,“ usmál se na mě pokřiveně.

„Ahoj Edwarde,“ opětovala jsem mu úsměv, „kde máš Tinu?“ rozhlédla jsem se kolem, ale ji nikde neviděla.

„Potřebovala na lov a já jsem rád, že mám chvíli klid,“ vyjasnil mi situaci.

„Proč jsi po mně chtěl to s tím štítem?“ zeptala jsem se po chvíli ticha, kdy jsme vedle sebe jen seděli. Stočil pohled na mě a zahleděl se mi do očí. Opět jsem se začala ztrácet. Pak jsem si vybavila to, jak jsem ho našla na té louce. Jak si tam spokojeně ležel. Vypadal uvolněně.

„Mám ji rád, ale její myšlenky jsou nesnesitelné,“ šeptnul. Potom ke mně natáhnul ruku a pozvedl obočí. Věděla jsem, co to znamená. Uchopila jsem tedy jeho ruku a táhla na parket. Obtočil mi ruce kolem pasu, já mu mé ruce dala za krk a už jsme se pohupovali do rytmu.

„Sluší ti to,“ usmál se.

„Tobě taky,“ šeptla jsem. Věděla jsem, že mě slyší, tak na co tady budu řvát. Nejraději bych v tuhle chvíli zastavila čas. To, jak měl ruce položené na mém těle, mě neuvěřitelně vzrušovalo. Kdybych byla člověk, asi bych se sesypala tím vzrušením, které mnou cloumalo.

Jeden druhému jsme se doslova vpíjeli do očí. Pak už jsem to nevydržela a naklonila se k němu. Bello, on má přítelkyni! Ale ta přítelkyně ho sere! Praly se v mojí hlavě dva hlasy. Překvapila mě jeho reakce. Porušil tu vzdálenost, která mezi námi byla, natisknul si mě na tělo a políbil mě. Jen tak lehce se otřel o mé rty a pak se odtáhnul. Jenže mně to nestačilo. Uchopila jsem ho za límec od košile a přitáhla si ho k sobě zpátky. Začala jsem ho náruživě líbat a mé ruce jezdily sem a tam, aby mohly prozkoumat každý centimetr jeho dokonalého těla. To, že má přítelkyni, se mi v tu chvíli vypařilo z hlavy. Byl tu jen já a on. Jenže pak už mi nestačily ani polibky.

„Chci tě,“ zašeptala jsem mu lačně do ucha. Přejel mi rukama po zadečku a stisknul ho. Slyšela jsem, jak se mu z hrudi ozvalo zavrčení a musela se tomu zachichotat. Popadla jsem ho za ruku a táhla přes celý parket směrem k východu. Venku jsem nečekala ani vteřinu a táhla ho pryč.

Když jsme zabočili do jedné slepé uličky, ve vteřině jsem byla namáčknutá na stěně. Slastně jsem zasténala, když mi jeho ruka zajela pod šaty a on se rukou otřel o mé místečko. Chtěla jsem ho teď a tady. Nejraději bych z něj v tu chvíli to oblečení servala, ale pak by neměl v čem odejít. Proto jsem ten protivný pásek a poté kalhoty rozepínala pomalu. Celé jeho tělo se třáslo z toho, jak byl nedočkavý.

Konečně se mi podařilo dostat se mu do kalhot. Na nic nečekal, vyhoupnul si mě za zadeček a jedním tahem mě zbavil kalhotek. Já mu nohy obmotala kolem těla, tím se mi odhrnuly šaty dostatečně vysoko, a prudce do mě vniknul. Prohnula jsem se v zádech a hlasitě zasténala.

„Edwarde,“ vydralo se mi z úst. To ho pobídlo k tomu, aby byl ještě dravější. Neustále jsme se líbali a vzdychali pod náporem rozkoše, kterou jsme právě prožívali. A pak, jako by ve mně vybouchnul ohňostroj. „Bože,“ tlumila jsem můj křik v jeho rameni. On ještě párkrát přirazil a také dosáhnul vrcholu. Kdybych měla funkční srdce, asi bych dostala infarkt. Ještě chvíli jsme tam takhle byli a vydýchávali orgasmus, kterého jsme právě oba dosáhli.

„Kurva.“ Uvědomila jsem si, co jsme to udělali. Nějak se mi podařilo seskočit z Edwarda dolů. Stáli jsme naproti sobě a hleděli si do očí. Já vyvaleně hleděla na něj a přehrávala si celou tu situaci, která tu právě před chvílí proběhla.

Dala bych si říct znovu, že… Do hajzlu, Bello! To ses zase předvedla! nadávala jsem si v duchu. Upravila jsem si šaty a Edwarda tam nechala jen tak stát. Vrátila jsem se do klubu a neustále si v duchu nadávala. Posadila jsem se zpět k baru a viděla Alici, jak ke mně míří a mračí se na mě.

„Kurva,“ zanadávala jsem si znovu. Takže ta už to ví. Složila jsem si hlavu do dlaní a čekala, co mi na to řekne.

„Já nic nevidím! Plánuju, co bychom mohly o víkendu dělat a chci vědět, jak na to zareaguješ a ty si mezitím zapneš ten otravnej štít!“ nadávala. Já se rozzářila. Neví to! Neví to! Neví to! jásala moje mysl. Ulevilo se mi. Byla to moje kamarádka a já právě svedla jejího bratra, který má mimo jiné přítelkyni, která je součástí jejich rodiny. Třeba jí to jednou řeknu, ale teď, pět minut po tom, co se to stalo, určitě ne. Pak mi došel význam jejích slov. Já mám být vlastně o víkendu u nich! Vypnula jsem štít, aby Alice mohla mít vizi o mém rozhodnutí. Tak se taky stalo a ona se na mě nasupeně mračila.

„To teda pojedeš! Už jsme se domluvily!“ vřískala naštvaně.

„Kašli na to, Alice, já to s těma dvěma nějak vydržím a nevylezu z pokoje, aby měli aspoň trochu soukromí. Nebudou o mně ani vědět,“ pousmála jsem se na ni. Poslední věc, kterou jsem teď chtěla, bylo sdílet s Edwardem dům. Byť jen na dva dny. Nedokázala bych se mu podívat do očí. A to nemluvím o Tině! Jen doufám, že jí to Edward nevykecá. Snad není takový svatoušek, aby mě poslal na popravu. Vím jisto jistě, že ta by mě těma kozama utloukla. Alice zvedla ukazováček a začala s ním nesouhlasně máchat.

„Ne, ne, ne. Já se těšila, že se pobavíme. Bude sranda!“ Vypadala pořád naštvaně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Buď budu doma celý víkend poslouchat to, jak si to Thomas a Sam rozdávají, anebo se budu míjet s Edwardem. Ne že bych ho nechtěla vidět, ale ne po boku Tiny. Na to zvědavá nejsem.

„Nemám s sebou žádné věci!“ řekla jsem najednou. A to byla chyba, jelikož se Alice rozesmála. A já věděla, že jsem si to pohnojila a teď už ji neukecám.

„Potřebuješ pyžamo? Nebo bačkory? Sice nevím, k čemu ti to bude, ale něco doma snad najdu,“ usmíval se ten ďábel. Nakonec jsem se do toho tedy uvrtala sama. Kdybych radši držela hubu! To sis to zase dala, Bello… povzdechla jsem si v myšlenkách a nastoupila s Alicí do auta.

Mám ohromnou radost, že se povídka tak zalíbila. Povídku bych sice psala, i kdyby žádné komentáře nebyly, ale díky vám a vašim komentářům mě psaní baví mnohem více. Mockrát děkuji. :)) Eviie

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná 9. kapitola: