Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 1. kapitola

09.04.2012 (20:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2212×

1. kapitola

Stála jsem naproti domu, který se skrýval v lese, a kolem dokola ho halila mlha. Bylo mi zle z toho, že jsem byla nucena podílet se na výchově dítěte, které nikdy nemělo přijít na svět. Ale co bylo horší? Musela jsem ji chránit. Renesmee Carlie Cullenová, dítě napůl lidské, napůl upíří, dítě, které jsem nenáviděla od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že v jejích žilách koluje Edwardova krev.

Podívala jsem se na své bledé ruce a vybavila si den, kdy se jich Alice dotkla a vyřkla svůj verdikt. Život po boku jejich rodiny, pití zvířecí krve a dítě v mém lůně. To určitě! Radši bych umřela, podruhé, abych tak řekla, než bych je nechala, aby se mi montovali do života.

Byla jsem trnem v oku Volteře a to z jediného důvodu. Nebyla jsem jedovatá. Mohla jsem pít z lidí, manipulovat jejich myslí a nemělo to žádné následky. No a… Byla jsem katem pro ty, kteří neuposlechli hlas vůdců naší komunity. Svým způsobem jsem Volterru milovala.

Procházela jsem se v slunci, aniž bych zářila. Pila jsem krev lidí a lovila svůj vlastní druh. A Volterra mi to dovolila. Neměli na výběr. Buď to, anebo riskování toho, že odejdu a stane se ze mě napůl šílená mrcha, která si udělá zálusk na ně.

A teď jsem měla hlídat dítě, které jim leželo v žaludku v téhle ospalé díře a k tomu dělat chůvu v pralese odrostlému spratkovi. Nahuel… Bože, nenávidím děti.

S tou poslední myšlenkou jsem vykročila k domu, s ruksakem na zádech a mírným úsměvem na rtech.

Zavětřila jsem a ucítila nezaměnitelný pach mokrých čoklů. Ti mi tu chyběli. Vešla jsem a bez jakýchkoliv rozpaků hodila na zem svůj batoh. Zbraně v něm zachrastily a já věnovala oslnivý úsměv rodince, která stála přede mnou. Bella měla ještě rudé oči. Jo, smůla holka. Kdybys měla štěstí, tvoje tělo by nepropadlo upířími jedu a ty by sis zachovala barvu očí tak jako já.

„Tiaro,“ oslovil mě Carlisle váhavě.

Pohodila jsem světlými vlasy, které mi padaly ve vlnách do očí, a setřásla z ramen bundu. Nezdržovala jsem se zbytečnými řečmi, jednoduše jsem si prohlédla malou holku, co stála u nohy Edwardovi a zvědavě na mě hleděla.

Neudržela jsem se a při pohledu na zrzavého upíra jsem zasyčela. Renesmee se rychle dožadovala jeho náruče a já jí gratulovala. Ona je to jediné, co mi zabrání rozpárat mu hrdlo.

„Koukám, že máš v rodině pěkný bordel, Carlisle. Malý upíří bastard je to poslední, co jsem potřebovala,“ odfrkla jsem si pohrdavě.

Isabella zavrčela a vrhla po mně zničující pohled. Sjela jsem ji opovržlivým pohledem a co víc, neodpustila jsem si náraz mojí mysli do její. Ucítila jsem odpor jejího štítu, ale ten povolil jako chatrný kus dřeva a já jí vnutila obraz jejího manžela, jak mě před třiceti lety drží v náruči coby malou čtyřletou holčičku. A potom jsem na ni udeřila. Ukázala jsem jí, jak se topím ve vlastní krvi a jak Edward nic nedělá. Edward, kterého jsem považovala za vlastního otce.

„Tiaro,“ zopakoval Carlisle znovu mé jméno.

„Vím, jak se jmenuju, nemusíš mi to připomínat,“ usmála jsem se.

„Neotvírej staré rány, dítě. Jsou věci, které by měly zůstat pohřbené v minulosti,“ postoupila Esme lehce kupředu.

„Ale samozřejmě, Esme,“ pronesla jsem s ledovým klidem. „Postarám se, aby tomu spratkovi nezkřivil Marcus ani vlásek. Nechci, aby si ta roztomilá holčička prožila to, co já. Dnešní děti už nevydrží lámání kostí.“

S těmi slovy jsem se sebrala a s pohvizdováním se vydala do patra. Bylo mi jedno, kde složím hlavu, ale chtělo se mi spát. Vzhledem k tomu, že já jsem vlastně nikdy úplně neumřela, potřebovala jsem spánek jako sůl.

„To je dlouhá historie…“ Slyšela jsem ještě Esme, ale bylo mi fuk, jak celou tuhle situaci bude vysvětlovat.

Zapadla jsem za dveře pokoje, ze kterého jsem necítila pach žádného z Cullenovic rodinky a hodila svůj cestovní vak na postel pokrytou zeleným saténem. Metodicky jsem ze sebe začala svlékat jednotlivé kusy oblečení a nakonec jsem se jenom v kalhotkách vydala ke koupelně.

Otevřela jsem dveře a strnula na prahu. Ve sprchovém koutě stál vysoký snědý a uhrančivě sexy muž, jehož zelené oči zajiskřily pobavením. Zkřížila jsem ruce na své hrudi a rychle vycouvala.

Chraplavý smích mě ale zasáhl i přes hradbu těžkých dveří a já se začala znovu soukat do poházeného oblečení.

Neutekla jsem, ale... Jak bych vysvětlila, že jsem utekla před nahým chlapem a přitom se nebojím upírů?

S hlavou hrdě vzpřímenou jsem seděla na posteli a čekala. Dveře se nakonec přece jenom otevřely a stál v nich pan Uhrančivý, s ručníkem omotaným kolem štíhlých boků. Na můj vkus ho měl ale až moc nízko.

„Pakuj se, tohle je můj pokoj,“ zahučela jsem rozladěně.

Bez komentáře kolem mě prošel a natáhl se přese mě pro kalhoty, které ležely vedle mě. Odolala jsem pokušení se odtáhnout, rozhodně jsem mu nehodlala nijak ustupovat.

„To bude problém, zlato. Já tady byl první,“ usmál se na mě hříšně a v jeho hlase zazní cizí přízvuk.

„Kde tě sebrali? Za chvíli v té jejich rodince bude upírů jako psů,“ ušklíbla jsem se.

„Já jsem Nahuel,“ pronesl chraplavě a vrátil se zase do koupelny, aby se tam oblékl.

Seděla jsem jako opařená a ze všech sil se snažila ovládnout. Nakonec jsem ale přece jenom propadla zničujícímu smíchu a smála se tak šíleně, jako už dlouho ne. Čekala jsem mladé nevyspělé ucho a zatím tady mám muže, který zřejmě bude dělat problémy.

„Bezva, já se odtud ale taky nehnu!“ křikla jsem za ním do koupelny. 

„Postel je dost velká!“ Vrátila se mi odpověď.

Zatnula jsem zuby a s vrčením padla do polštářů. Zatraceně! To je ale uvítání. Jo, domove, sladký domove, ušklíbla jsem se v duchu.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 1. kapitola: