Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 10. kapitola

09.06.2012 (09:15) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1661×

10. kapitola

Zkontrolovala jsem si šaty a naposledy je rukou uhladila. Ze sálu zazníval smích a vzrušený hovor, který ke mně pronikal i skrz zavřené dveře.

„Sluší ti to,“ usmál se na mě Alec, který držel stráž.

„Připadám si jako coura,“ ošila jsem se nervózně.

Šaty nebyly moje silná stránka a Alec to věděl. Jeho povzbudivý úsměv mi dodal odvahy. On na rozdíl od své sestry byl milý a netrpěl posedlostí po moci.

„Tak můžeme?“ zeptal se mě.

Nadechla jsem se a kývla. Alec rozrazil dveře prudčeji, než bylo potřeba, ale mělo to svůj efekt. Když se obě křídla otevřela, pozornost všech v sálu se upřela na mě. A já pocítila tu známou chuť moci. Tady jsem byla někdo. Už patnáct let jsem byla na vrcholu potravního řetězce, patnáct let se přede mnou třásl každý člen rasy.

Vešla jsem do síně a lidé po mé pravici i levici se jeden po druhém poklonili. Nesla se ke mně tichá slova úcty a šum v místnosti byl jako lehký vánek. Nevtíravý, ale citelný.

Caius seděl na trůně a v očích mu pobaveně hrálo. Soustředila jsem se na něj a zamířila k trojici mužů, která představovala sílu našeho rodu.

„Má paní.“

„Vaše Veličenstvo.“

„Královno.“

Tichý šepot na mě doléhal ze všech stran. Šustění saténu bylo sotva znatelné, když ženy i muži skláněli své hlavy v gestu úcty.

A potom jsem je spatřila. Cullenovy. Stáli u trůnu a zřejmě se právě chystali k oficiálnímu představení malé Renesmé. Nahuel stál vedle blondýnky, kterou jsem neznala, a tvářil se neutrálně. Zelené oči se mi zařezávaly do srdce a já měla pocit, že se udusím. Stejné oči, které se přivíraly v záchvatu vášně, oči, které mě viděly nahou.

Svíravý pocit na hrudi sílil. Rychle jsem se odvrátila a podívala se na Caia. V rudých očích se mu nebezpečně blýskalo. Ale pohled na něj mě uklidnil. Jeho úsměv zklidnil moje rozbouřené emoce a já cítila, jak napětí odplouvá.

Nadzdvihla jsem si sukni a vystoupila těch pár schodů k němu. Chytil mě za ruku a něžně ji políbil.

„Jsem tady,“ pronesl tiše.

Potom se napřímil a ruku mi položil na kříž. Ucítila jsem ledovou auru jeho moci, kterou vypustil do místnosti, a zachvěla se spolu s ostatními.

„Je čas přísahat věrnost nové královně,“ zaburácel svým hlubokým hlasem.

Cullenovi se po sobě podívali a Bella stiskla čelist. Viděla jsem, jak nenávistně se podívala na Nahuela a ignorovala to.

„Ráda bych, aby mi byla udělena ta pocta a já mohla královně přísahat první,“ poklonila se brunetka, která stála nejblíž trůnu.

Až teď mi došlo, že je tady celá upíří společnost. Upíři, které jsem v životě neviděla. I ti, kterým jsem zabila syny, dcery, otce, bratry… Byli tu lidé, jimž jsem musela zasáhnout do života jenom proto, že si to Volterra přála.

„Myslím, že naši hosté mají přednost,“ usmál se Caius na Cullenovy.

Stiskal jsem mu paži, ale on mě ignoroval. Odstoupil ode mě a pokynul rukou ke skupince, díky níž se mi svíralo srdce.

„Ten chlapec,“ promluvil Aro a postavil se za mne. „Ať přísahá první.“

Překvapeně jsem se na něj ohlédla a spatřila rudý žár jeho očí. Kývl na mě a já věděla, že je na mojí straně. Povzbudivě mi stiskl rameno a přinutil mě udělat další krok. Stála jsem teď na okraji vyvýšeniny a natáhla ruku, aby bylo jasné, že jsem připravena přijmout Nahuelovu přísahu.

Ten zelenooký ďábel vystoupal a lehce se sklonil.

„Poklekni před svou vládkyní!“ zahřímal Marcus.

Trhla jsem s sebou a nevěřícně se podívala na upíra, který mě nenáviděl od chvíle, kdy jsem se stala nesmrtelnou. Teď ale stál po mé levici a spolu se svými bratry tvořil ochranný kruh, který mě ze všech stran obklopoval.

Nahuel zpupně trhl rameny a zaťal zuby. Bylo mi jasné, jak to musí působit na jeho ego. Pokleknout před ženou, kterou využil, to muselo být hodně potupné.

„Odmítáš snad sloužit svojí královně?!“ zeptal se Caius výhružně.

Nahuel po něm střelil rychlým pohledem a nenávistně přimhouřil oči. S pohledem upřeným na něj poklekl a vzal mou ruku do své. Potom sklonil hlavu a já cítila, jak skřípe zuby.

„Přísahám věrnost královně Tiaře. Přísahám, že ji budu chránit a ctít,“ prohlásil sevřeným hrdlem.

„My tě tímto přijímáme ke svému druhu,“ prohlásil Caius až podezřele klidným hlasem. „Povstaň.“

Nahuel se postavil a Caius k němu natáhl ruku. Když ji Nahuel váhavě přijal, Caius ho stáhl k sobě a objal ho. Ostatním to muselo připadat jako bratrské objetí, já ale slyšela nepatrné zapraskání kostí, když ho Caius sevřel.

„Poslouchej mě, hochu,“ zašeptal Caius s úsměvem na tváři, tak tiše, že jsem ho mohla slyšet já a maximálně jeho bratři. A především Nahuel.

„Tohle je jenom začátek… Omluvíš se jí za to, cos udělal, ty parchante, jinak se postarám, aby našli tvoji mrtvolu ve stoce. Už nikdy se jí nedotkneš, nikdy se na ni snad jenom zle nepodíváš a budeš se jí klanět na každém kroku, ty pse. Od téhle chvíle jsem tvůj největší problém a zaměním se v tvojí noční můru, když mi k tomu dáš záminku.“

„Myslel jsem, že Volturiovi jsou tak milosrdní,“ procedil Nahuel skrz zuby. Byl drzý a Caius mu to nehodlal trpět.

Stisk jeho paží zesílil a teď se ozvalo hlasité prasknutí. Nahuel zakňučel, když zlomené žebro narazilo na plíci.

„Právě jsem ti projevil tu největší milosrdnost. Pořád žiješ,“ zavrčel Caius a pustil ho.

Zbytek jsem prožila jako ve snách. Přijímala jsem jednoho upíra po druhém a nechala je, aby mi líbali ruce a přísahali věrnost.

Když bylo po všem, zdvořile jsem se připojila ke skupince žen a nechala je, aby mi chválily šaty, účes a vtíraly se.

„Dámy?“ ozval se za mnou pobavený hlas a hned na to jsem ucítila na kříži studený dotek ruky.

„Ach, Caie… Ty lišáku,“ plácla ho jedna z žen po ruce a zvonivě se zasmála. „Jak jsi nám mohl zatajit, že se chceš oženit? Starého mládence polapila mladičká dívka.“

Caius sjel dlaní níž a sevřel mi půlku. Stála jsem u zdi, takže to nikdo nemohl vidět, ale to neznamenalo, že mi nevyrazil dech.

„Celio, téhle ženě se nedá odolávat dlouho,“ usmál se a zesílil stisk, až jsem překvapeně vydechla.

„Je vám něco, drahá?“ zeptala se druhá žena.

„Nějak zrudla, že?“ přimhouřila Celia starostlivě oči.

„Je tady horko,“ vymluvila jsem se a děkovala Bohu, že můj smíšený původ mi dovoluje se vymlouvat na banality, které by upírům neprošly.

„Chceš na vzduch, miláčku?“ zeptal se Caius se starostlivým výrazem, ale jeho ruka se přesunula a jemně stiskla zadní část stehna.

„Ano, vzduch bude skvělý,“ přikývla jsem a chvatně se rozloučila.

Pohár s krví jsem položila na nejbližší stolek a utekla. Vzala jsem nohy na ramena a na chodbě se dala do běhu. Moje podpatky klapaly na kamenné podlaze a po chvíli se k nim přidaly další, tlumené kroky.

Caius neběžel jako upír, běžel jako člověk. Za běhu jsem se ohlédla a zasmála se, když jsem uviděla jeho dravčí úsměv.

„Mně neutečeš, maličká!“ zavolal za mnou.

Rozesmála jsem se o to víc a zamířila ke schodům do věže. Možná jsem mu nemohla utéct, ale mohla jsem si užít trochu zábavy, než za mnou nadobro zaklapne past.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 10. kapitola: