Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 11. kapitola

10.06.2012 (08:45) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1559×

11. kapitola

Vyklonila jsem se z ochozu a nechala vítr, aby si hrál s mými vlasy. Dávno jsem zapomněla na to, kolik práce dalo kadeřnici, aby mi vytvořila účes hodný královny. Sponky jsem vyndala za běhu a teď mi vlasy spadaly na záda ve vodopádu nadýchaných kudrlin.

Vzduch kolem se zachvěl a já se ocitla v opojném sevření Caiových paží. Otočil mě k sobě a jeho prsty mi přeběhly po hrdle. Tiše jsem se dívala na jeho tvář, která byla osvětlená bledým světlem měsíce a najednou mi všechno připadalo jako z pohádky. Jako bych nikdy nezabila, jako bych nikdy neulehla do postele s Nahuelem… Jako bych byla znovu člověkem a on byl jenom okouzlující upír, který uchvátil moje srdce. Podobně, jako tomu bylo u Belly.

Nepohnula jsem se, když odhalil pokožku mých ramen. Nezasáhla jsem, když se sklonil a políbil mě na klíční kost. Nezasáhla jsem ani ve chvíli, kdy se jeho rty snesly nad ty mé a potom je jako jemné hedvábí dotkly mých úst.

Nenaléhal. Dokonce se ani nesnažil proniknout do mých úst jazykem. Jenom mě lehce políbil a potom mě objal. Uvěznil mě v sevření silných paží a já cítila, jak se zhluboka nadechl.

„Tolik jsi mi chyběla,“ zašeptal mi do vlasů.

Neodpověděla jsem. Co jsem měla říct? Že jsem usínala s myšlenkami na to, která upírka právě leží v jeho objetí? Že Nahuel byl jediný, kdo mi poskytl možnost úniku a potom mě zradil? Že byl patnáct let ztělesněním mých snů? Že to o něm kdysi snilo moje novorozené srdce?

„Marcus se za mě postavil,“ podotkla jsem nejistě.

Caius se odtáhl a vážně se mi zahleděl do očí. „Jsi teď moje rodina, Tiaro. A stala ses tak i jeho rodinou. Ať je Marcus jakýkoliv, svou rodinu chrání za každých okolností.“

Váhavě jsem naklonila hlavu na stranu a kývla. Nevěřila jsem tomu, že se jeho postoj ke mně změnil jenom kvůli tomu, že si beru Caia.

„Já,“ nadechla jsem se a donutila se k tomu, abych pokračovala. „Děkuju, Caie. Byls tam, když jsem to potřebovala.“

Caius se usmál a pohladil mě po vlasech. „Vyrovnala ses s tím vážně jako královna. Nikdo nepoznal, co se v tobě dělo.“

„A ty ano?“ Nadzdvihla jsem obočí.

„Já jsem tvůj manžel, je mou povinností to vědět,“ zazubil se pobaveně.

Praštila jsem ho do hrudi a on se jenom o to víc rozesmál. Potom ztuhl a naznačil mi, abych byla potichu. I já to uslyšela. Tichý ženský smích. Někdo si chtěl dát stejné dostaveníčko jako my dva. Ale oni za jiným účelem.

„Nahueli, někdo nás nachytá,“ zašeptala dívka.

Zarazila jsem se, ale Caius jednal rychle. Jedním trhnutím mi rozerval šaty a sám si rychlostí blesku rozepnul kalhoty. Košili nešetrně roztrhl a jednu nohu mi v koleni zdvihl, aby mi ji mohl zaháknout za svůj pas. Když mě opřel o ochoz a já ucítila škrábání kamene na holých zádech, tlumeně jsem vydechla.

On se ale nespokojil jenom s jedním vzdechem. Ucítila jsem jeho vzrušení a jemu zablesklo v rudých očích. Pomalu se pohnul kupředu a já přes spodní prádlo ucítila náraz. Tentokrát jsem zavzdychala ochotněji. Caius pohnul boky znovu, tentokrát ostřeji a já se ho chytila za ramena.

„Ach Bože!“ vykřikla jsem a podívala se mu do očí.

Souhlasně kývl a s hříšným úsměvem mi stiskl stehno. Ve chvíli, kdy se znovu pohnul, na ochozu se objevil… Ne! Můj Bože! Na ochotu se objevili! Tři ženy a čtyři muži, mezi nimiž byl i Nahuel.

Nezadržela jsem výkřik, takže když nás objevili, měla jsem zvrácenou hlavu a z hrdla se mi dral křik. Satén mých šatů halil Caia, takže nikdo nemohl vědět, že kalhoty sice rozepnuté má, ale dělí nás vrstvy spodního prádla.

Caius vypadal zmateně, ale jenom chvíli. Hned na to otočil hlavu na druhou stranu a já viděla, jak jím otřásá smích. Ten idiot se smál a my byli přistiženi největší drbnou, jaká na hradě žila.

„Pardon!“ vykřikla Anna, ta stará čarodějnice a rychle strkala ostatní pryč.

Během vteřiny jsme byli sami a Caius propukl v hlasitý smích. Stále mě svíral a já byla uvězněna mezi jeho tělem a zdí.

„Nesměj se!“ rozčílila jsem se. „V tuhle chvíli o tom ví celý sál!“

Caius se na mě podíval a v očích mu čtverácky svítilo. „O to nám přece šlo.“

Musela jsem uznat, že má pravdu. Teď už nikdo nebude pochybovat, že náš vztah je skutečný. Ještě neproběhla svatba, ale byla jsem si jistá, že Anna se postarala o to, aby všichni věděli, jak hříšně se chováme. Ta stará můra vypadala na padesát let, a přitom jí bylo už tři sta. Nevím, jaký blbec ji přeměnil, ale slyšela jsem, že to byla dvorní drbna. A svou pověst přiživovala i jako chodící zombie.

Představila jsem si prudérní obličeje všech v sále a usmála se. „Vrátíme se?“ 

Caius se usmál a podíval se na moje roztržené šaty. Uměle vytvořený rozparek se táhl skoro až ke kyčli.

„Nakonec, ještě jsme ani netančili náš zásnubní tanec,“ přikývl a chvatně se zapnul. Košili ale chybělo pár knoflíků.

„To vyřešíme cestou,“ odmávl pochyby, které se mi zračily ve tváři.

A měl pravdu. Alec, který stále držel stráž, mu půjčil svou košili. Ale náš vstup na scénu to nijak nepoškodilo. Ruku v ruce jsme vešli dovnitř, rozesmátí a uvolnění. Kapela začala hrát a Caius mi dvorně nabídl rámě.

Zavěsila jsem do něj a poslušně začala kroužit do rytmu. Věděla jsem, že při každém kroku se mi rozevírají šaty a odhalují pohled na moje nahá stehna. Ale bylo mi to jedno. Po patnácti letech jsem se konečně cítila živá.

„Jsou v šoku,“ zašeptal mi Caius do ucha.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a opravdu… Spatřila jsem upjaté, pobavené i nevěřícné tváře všech přítomných. Mladí se bavili, staří se kabonili. A Cullenovi? Ti se právě snažili zastavit Renesmé, která se vrhala do rány upírům, co se prali.

Zastavilo se mi srdce. Věděla jsem, že jsou moc daleko. A udělala něco, o čem jsem věděla, že toho budu litovat. Vytrhla jsem se Caiovi a vrhla se k malé, na kterou letělo tělo stokilového upíra.

Periferním viděním jsem viděla, jak Edward překvapeně zpomalil, a Bella jenom vydechla. Na víc nebyl čas. Skočila jsem a na poslední chvíli strhla dítě stranou. Podlaha se rozbila pod vahou toho hromotluka a já si jen představila, že to mohla být hlava malé Renesmé.

Renesmé spustila a její slzy mi začaly padat na ruku. Pustila jsem ji, jakoby mě uštkla a podívala se na Edwarda, který se sklonil, aby ji zdvihl.

„Zachránilas jí život,“ podotkl tiše.

Postavila jsem se na nohy a přimhouřila oči. „Dnes mi přísahala věrnost a já slíbila, že ji ochráním. Já své sliby plní, Edwarde.“

Neodpověděl. Napřímila jsem se v ramenou a prošla ztichlým sálem. Jeden po druhém se opět sklonili, ale teď jsem v jejich očích četla skutečný obdiv. Bylo to totiž poprvé, kdy jsem život zachránila, místo abych si ho vzala.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 11. kapitola: