Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 12. kapitola

11.06.2012 (07:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2000×

12. kapitola

Zaklonila jsem hlavu a podívala se na obrovskou katedrálu, která se nacházela na pozemcích Volturiových, a pocítila mírné mrazení. Z kaple se ozýval hluk, jak se svatebčané usazovali. Nádvoří bylo tiché. Stála jsem tu sama a přemýšlela.

Správně by tu měl být můj otec. Měl by mě provést dlouhou uličkou a vložit mou ruku do ruky muže, který mě bude po zbytek života chránit. To by ale musel být živý. A i kdyby byl, nikdy bych nechtěla, aby to byl on, kdo mě bude doprovázet k novému životu. Můj otec mě nenáviděl od první chvíle, kdy mě spatřil. Možná ještě dřív. Od chvíle, kdy jsem se octla v lůně své matky.

Slunce mě pálilo ve tváři a já se ohlédla. Dlouhá vlečka mých šatů spočívala na zemi a čekala, až vykročím. Alec, který stál u dveří spolu s dalším upírem, na mě povzbudivě mrkl. Skoro jsem ho nevnímala.

Hlavou mi vířily myšlenky na mou matku. Na ženu, která obětovala svůj život, aby mě ochránila. I když byla jenom obyčejná prostitutka, já ji milovala. Stále jsem měla před očima její oči, když umírala. Tiskla mi ruku a šeptala, že jednou dojdu svému štěstí. Že je na mě hrdá a bude mě navždy milovat.

„Tiaro?“

Otočila jsem se a zadívala se do zlatých očí Carlislea Cullena. Vypadal úžasně. Jako anděl. Jeho blond vlasy se na slunci třpytily stejně oslnivě jako jeho pokožka.

„Dítě, vypadáš nádherně,“ usmál se váhavě.

„Děkuju,“ hlesla jsem překvapeně.

„Tiaro, chci, abys věděla, že my jsme neměli nic společného s tím, co Nahuel udělal. Když nás požádal, abychom odjeli, mysleli jsme, že jednáme v tvém zájmu. Nikdo z nás ti nechtěl ublížit… Znovu,“ dodal po chvíli.

Stáhla jsem obočí a zahleděla se na něj tak vážně, jak jen to šlo. Mluvil pravdu. Cítila jsem, že nelže.

„Dobře,“ kývla jsem.

Nic víc jsem neřekla. Bylo ještě brzy. Moc brzy na to, abych nechala odplout nenávist, která mě spalovala tak dlouho. Moc brzy nechat jít touhu po pomstě.

„Půjdu,“ prohlásil lehce smutně a vykročil ke kostelu.

Počkala jsem, až zašel, a chvíli nato se rozezněly varhany. Nadechla jsem se a vykročila. Alec s tím druhým mi otevřeli dveře a všichni uvnitř povstali. Katedrála byla plná k prasknutí.

Najednou mi někdo uchopil ruku a provlekl ji pod svou paží. Otočila jsem hlavu a spatřila Ara. Usmíval se a jeho rudé oči žhnuly.

„Vítej do rodiny,“ řekl vesele.

Usmála jsem se na něj a pomalým krokem se nechala vést. Všude kolem zaznívala slova chvály a já se trochu uklidnila. Caius čekal u oltáře. Byl dokonalý. Zastavilo se mi srdce nad tím, jak mohl jeden upír vládnout takovým šarmem.

„Dávám ti do rukou štěstí téhle ženy, bratře. Věřím, že se o ni postaráš,“ usmál se Aro na Caia.

Ten měl ale oči jenom pro mě. Ani já nemohla spustit oči z krvavé řeky, která mu protékala očima.

Obřad jsem prožila jako ve snách. Teprve když jsme byli vyzváni k tomu, abychom pronesli své sliby, lehce jsem zpanikařila. Slib? Panebože, slib? Žádný jsem neměla.

„Já, Caius Volturi, si beru tebe, Tiaro Sampterová. Slibuji před Bohem a lidmi, že tě budu milovat a ctít po celou svou věčnost. Všechno, co je mé, je tvé. Dávám ti své srdce a přísahám ti věrnost. Nedopustím, aby ti někdo ublížil, a nikdy ti nezalžu. Vezmi si mou duši, čarodějko, protože jinak shoří v pekle.“

Zamrkala jsem a najednou jsem cítila, jak všechen strach odplouvá. Kostelem se nesl šum. To nebyl slib, na jaký byli zvyklí a jaký očekávali. Byl Caia. Pocházel z jeho nitra. Z jeho duše.

„Já, Tiara Sampterová, si beru tebe, Caie Volturi. Slibuji před Bohem a lidmi, že tě budu milovat a ctít po celou svou věčnost i po ní. Přísahám ti svou věrnost a oddanost. Vkládám do tvých rukou své srdce i život. Od téhle chvíle po celou věčnost jsme dva. Dva na prohry i výhry, dva na štěstí i smutek… Dva na život. Nikdy tě neopustím a nikdy se nepostavím proti tobě,“ prohlásila jsem slavnostně.

Caius se usmál. Nepočkal na pokyn kněze. Jednoduše si mě stáhl k sobě a políbil. Hluboce, hladově, tak, jak to nikdy neudělal.

„Nemám spodní prádlo,“ zašeptala jsem mu do pusy.

Caiův smích se vznesl vysoko ke stropu a vytvořil ozvěnu. Lidé i upíři začali vstávat a tleskat. Caius mě chytil do náruče a vykročil do uličky. Kněz mumlal cosi o tom, že nás prohlašuje za muže a ženu, ale my ho nevnímali.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se.

„Pryč… Právě unáším jejich královnu, tak doufej, že nás nezastaví,“ zasmál se Caius tiše.

„Ale ještě bude hostina,“ namítla jsem váhavě.

„Poradí si bez nás. Chci ti jenom něco ukázat,“ políbil mě na skráň.

Najednou jsem ale byla z Caiova sevření venku a tentokrát mě v rukou svíral Alec.

„Tradice je tradice,“ pokrčil ten ďábel rameny a rozběhl se pryč.

Se smíchem jsem se snažila vyprostit, ale on měl pevný stisk. Caia drželi dva jeho kumpáni a on za mnou volal, že si mě najde.

Alec mě hodil na přední sedadlo džípu a vlezl na zadní sedadlo. Jeho komplic už startoval motor a mrkl na mě.

„Neunáší se nevěsta až na oslavě?“ zeptala jsem se pobaveně.

„To jo. Ale Caius by nás byl předběhl,“ ušklíbl se Alec.

Zasmála jsem se a vyhlédla z okna do ulic Volterry. Byla pořád stejná. I po tolika letech ve mně vyvolávala žár a vášeň.  No uvidíme, do které její části mě dneska ti dva blázni dovezou.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 12. kapitola: