Tady se dozvíte, jaký je vlastně příběh Tiary...
14.04.2012 (07:00) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2105×
3. kapitola
V hlavě mi tepala krev a já cítila tu téměř zapomenutou bolest na hrudi. Bolest, kterou jsem naposledy vnímala ještě jako člověk. Bolest z ublížení jiné bytosti.
Nenáviděla jsem Cullenovy, nenáviděla jsem je celým svým černým srdcem a nenáviděla jsem je za to, že ve mně dokázali vyvolat mou lidskou podstatu. Že dokázali probudit city, které měly dřímat už navěky.
Postřehla jsem pohyb a mé instinkty se probudily spolu s touhou po krvi. Po krvi a lovu. Rozběhla jsem se za laní, která kličkovala mezi stromy a utíkala před predátorem, který představoval největší nebezpečí, jaké tenhle svět skrýval. Utíkala přede mnou.
Padla jsem na ni plnou vahou a moje zuby hrubě protrhly jemnou kůži na šíji. Pila jsem hltavě, a když jsem ústa oddálila, zalitovala jsem svého činu. Laň byla potrhaná, její krk vypadal, jakoby se na ni vrhla divoká šelma.
S lítostí jsem ji pohladila po sametovém kožichu, ale ve chvíli, kdy jsem ji chtěla pohřbít, se ozvalo vrčení. Medvěd!
Radostně jsem se usmála a otočila se k bestii, která na mě shlížela z úctyhodné výšky. Medvěd se po mně ohnal tlapou a já se ani nepokusila uhnout. Ostré drápy mi rozsekly kůži na břichu a bolest mě málem omráčila. Zavrávorala jsem a nechala ho, aby útočil. Tohle jsem potřebovala. Boj, bolest, skutečné pocity… Něco, co by mě probralo z otupění, které mě stravovalo posledních pár let.
Po nárazu do stromu se mi na chvíli opravdu zatmělo před očima, ale nakonec jsem mdloby překonala. Nemělo smysl ho zabíjet. Byla jsem sytá a nepotřebovala jsem víc. Tak jsem se prostě zdvihla a zmizela.
Na obzoru začalo svítat a já se mátožně ploužila k domu. Ztratila jsem spoustu krve a únava si začala vybírat svou daň. Kdyby teď někdo zaútočil na dům, nedokázala bych ho ochránit a už vůbec bych nedokázala ochránit Renesmee. Bylo mi to ale fuk…
Vklopýtala jsem do obývacího pokoje a zamračila se. Na podlahu odkapávala krev z poraněného břicha a Jasper ji ucítil. Jeho rozšířené zornice mluvily za něj.
„Můj Bože!“ vydechla Alice.
„Bůh s tím nemá nic společného,“ ušklíbla jsem se a opřela se o veřeje. Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala ostrou bolest, která mi pulzovala v potrhaném těle.
„Nechala sis napráskat schválně,“ zaútočil na mě Emett.
„Správně,“ pochválila jsem ho za jeho bystrost.
„Proč to děláš, Tiaro?“ zeptal se Edward a vypadal zničeně. Jeho žena mu seděla po boku a povzbudivě mu tiskla rameno.
„Protože bolest je to poslední v mém životě, co se nemění. Protože je to poslední záchrana, kterou mám. Poslední lano, které mi připomene, že nejsem jenom bezduché monstrum, ale že dokážu i cítit,“ odpověděla jsem mu po pravdě a došla jsem k lednici.
Vytáhla jsem sáček s krví a znechuceně zavětřila studenou, mrtvou krev. Nenáviděla jsem ji. Bože, jak já nenáviděla studenou.
„Carlisle?“ zvolala Esme lehce a doktor hned přispěchal se svým odborným pohledem.
„Ušetřete mě tohohle divadla,“ zavrčela jsem. „Je vám po mně asi tolik, jako mně po vás. Strpíme spolu pár měsíců, než se situace ve Volteře uklidní, a potom vám dám sbohem, rodinko. Není třeba dělat z toho komedii.“
„Nic nechápeš, Tiaro,“ zavrtěl Carlisle hlavou a jeho bledá tvář se stáhla do lítostivé grimasy.
Vyskočila jsem si na pult a olízla si rty, na kterých mi ulpěla kapka krve. Se vší tou parádou kolem, byla to jenom banda vegetariánských upírů a každého z nich bych zvládla levou zadní, i když jsem nebyla mrtvá jako oni.
„Ne? No to se na to podívejme,“ zasmála jsem se. „Vysvětli mi to, Carlisle. Koneckonců jsem jenom dcera děvky a jejího pasáka, co já bych mohla chápat.“
Můj původ byl všeobecně přetřásané téma, jak mezi upíry tady, tak ve Volteře. Nemělo smysl hrát si na schovávanou. Jo, před víc jak třiceti lety mě porodila obyčejná kurva a můj drahý otec ji prodával. No a jako jeho dcera jsem mu měla vydělat slušné jmění. Tatíček se staral, abych nespala s nikým a byla čistá jako lilie.
Bohužel se tehdy v Evropě zdržovala i Cullenovic rodinka a já utíkala do jejich vlídné náruče dost dlouho na to, aby to otci začalo vadit, hlavně když měli jednoho sexy zrzavého a svobodného syna. Já ale brala Edwarda spíš jako otce, což byla ironie vzhledem k tomu, že vypadal na sedmnáct.
Příběh jako z pohádky do doby, než jsem završila devatenáctý rok. Tehdy mě otec hodil slizkému ruskému upírovi a čekal, že mu budu po vůli. Houby, matka možná štětka byla a já svoje dětství strávila mezi tou nejhorší spodinou, ale nehodlala jsem se jí stát.
A tak začal můj příběh. Upír mě kousl, ale jak bych to řekla poeticky? Polibek zůstal nedokončený. Já se nikdy neproměnila, alespoň ne úplně. Zato jsem nenáviděla Cullenovy, protože neudělali nic, abych přežila. Utekli do bezpečí jiné země a já si musela poradit sama. Do té doby, než mě našel Aro a já místo zatracené dcery děvky dostala jiný cejch. Totiž cejch kata. Kata vlastní rasy.
„Nikdy jsi nebyla jako tvá matka,“ zavrtěla Esme odmítavě hlavou.
„To ne,“ přiznala jsem pobaveně, i když mi srdce krvácelo. „Za tu dobu jsem se ale zlepšila, drahá. Kalhoty žádného muže přede mnou nejsou v bezpečí.“
Sjela jsem mlsným pohledem po samotném alfovi a ulpěla na jeho krku. „A ani jeho krev.“
„Tiaro!“ Esme to už zřejmě nevydržela.
„Jasně,“ pokývala jsem hlavou a seskočila z pultu. „Žijte si životem, kde neexistuje žádné svinstvo. Já ho zatím budu lovit a chránit před ním vaše dítě.“
Vydala jsem se do schodů a neušlo mi dusné ticho, které nastalo po mých slovech. Zřejmě už zapomněli, proč jsem byla povolána ze země slunce sem, do zapadlé díry, kde mě hřejivé paprsky olíznou tak jednou za pár měsíců. Ale nevadí. Já na to myslela za ně.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 3. kapitola:
Woooow!! Jdu hnedka na další!! :))
chudák Tiara, a Cullenovi si hrajo na svatoušky!
Krása. Na tuhle kapitolovku jsem narazila teď a už se mi líbí. Doufám, že brzy bude další kapitolka.
Super hnedka 2 kapitolky ten příběh se mi začíná čím dál víc líbit píšeš moc hezky no Tiara má celkem páru a doufám že se za chvilku dozvím více z její minulosti a už se těším na další kapču
Článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* řadové číslovky;
* čárky;
* I/Y;
* mě/mně;
* špatně dělená slova;
* S/Z;
* Volteřře => Volteře.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!