Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedokončený polibek! 9. kapitola

08.06.2012 (07:15) • Arvei • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1637×

9. kapitola

Zhluboka jsem se nadechla a ještě jednou se na sebe podívala do zrcadla. Tohle jsem nebyla já. Ta kráska, která na mě hleděla z rámu, to jsem prostě nemohla být já.

Sáhla jsem si na bílou krajku, která zdobila vršek svatebních šatů, a zatajila dech nad tou nádherou. Možná jsem nebyla vyloženě holčičí typ, ale tohle by vyrazilo dech každé ženě. Šaty byly dokonalé. Dlouhá vlečka se za mnou táhla jako sametová řeka, nabíraná sukně byla bez jediné chybičky…

„Máte dokonalou postavu, cherie,“ usmál se na mě Pierro. „Ty šaty na vás vypadají překrásně.“

Usmála jsem se na návrháře, který kolem mě poskakoval a pokynutím ruky dával svým pomocnicím najevo, co je potřeba. Dvě dívky mě obskakovaly a třetí mi ukazovala několikery boty.

„Taky mám ten dojem,“ ozval se za mnou hluboký hlas.

Otočila jsem se a spatřila Caia, jak se opírá o rám dveří a s úsměvem si mě prohlíží.

„Non, non!“ vykřikl Pierro. „Takhle by to nešlo, mon ami.“

Okamžitě jsem ze šatů vystoupila a zůstala jen ve spodním prádle, které tvořilo bílé negližé. Caius přimhouřil oči a přistoupil blíž. Obešel mě kolem dokola a potom se otočil k Pierrovi.

„Je střižené tak nízko, aby nebylo pod šaty vidět?“ zeptal se.

„Oui,“ přitakal Pierro.

Caius neodpověděl. Přistoupil ke mně zezadu a položil mi ruku na břicho. Podívala jsem se na odraz v zrcadle a zatajil se mi dech. Jeho vysoká postava kontrastovala s tou mou, jako s ní kontrastovala i barva jeho bledé pokožky.

Ucítila jsem, jak se mi nosem otřel o vlasy a druhou ruku mi položil na bok.

„Půjdeš nahá,“ zašeptal mi hříšně hlubokým hlasem do ucha.

„Cože?“ vydechla jsem překvapeně a střelila pohledem ke straně, abych se ujistila, že nás Pierro neslyší. On byl ale na druhém konci místnosti a právě zaujatě diskutoval s jednou z dívek.

„Chci, abys kráčela uličkou v kapli jenom v šatech. Bude to naše malé tajemství,“ zapředl.

„Jenom já a ty budeme vědět, že tvoji kůži ode mě dělí vrstva krajky.“

„To nemůžu,“ zavrtěla jsem odmítavě hlavou.

„Můžeš… Jsi královna, pamatuješ? Ty můžeš všechno,“ zasmál se zvonivě a zuby zkousl mé ucho.

Podívala jsem se mu přes zrcadlo do očí a ucítila známé chvění. To, které mě spalovalo coby novorozenou. Znovu jsem viděla toho okouzlujícího muže, který se staral, abych v prvních dnech nikoho nezabila. Muže, který seděl u mého lůžka, když mnou zmítaly křeče.

Dotkla jsem se jeho ruky, která spočívala na mém břiše. Řekl mi, že se chce ujistit, že Nahuel ve mně nezanechal žádný následek našeho krátkého spojení. Byla jsem si tím jistá. Moje perioda se objevila před dvěma dny. A já, Bůh mi odpusť, byla šťastná. Nahuel mi ublížil a já nechtěla, aby ve mně rostl důkaz jeho zrady.

„Cherie, potřebujeme, abyste si vybrala šperky,“ připomněl mi Pierro taktně.

Caius mě pustil a otočil se k návrháři. Zadusila jsem v sobě smích, když jsem viděla, jak obdivně návrhář pohlížel na tohohle upíra. Pierro se za svoji orientaci nestyděl a právě teď si nestydatě prohlížel Caia.

„To nebude třeba… Chci, aby měla rodinné šperky,“ prohlásil Caius rozhodným hlasem a došel ke stolku, který stál u dveří. Ani jsem si nevšimla, že tam něco odložil.

Když ale otevřel sametové pouzdro, vykulila jsem oči. Náhrdelník měl obrovské rudé rubíny stejně jako prsten. Náušnice i náramek byly ve stejném stylu. Vypadalo to, že chladným kamenem protéká život.

„Rudé? Mon ami, nejsem si jistý, zda je to dobrý nápad,“ zamračil se Pierro.

„Ale já jsem si jistá,“ pokývala jsem hlavou.

Nebyla jsem nevinná dívka, která kráčí k oltáři se stejně nevinnou duší. A tyhle rubíny byly to, co vyvolá dojem poskvrněné nevinnosti. Ve spojení s bílou nádherou mých šatů budou vypadat perfektně.

Caius mi s úsměvem předal pouzdro a neopomněl dotknout se mé ruky konečky prstů.

„Obřad začíná zítra v deset,“ připomněl mi vážně.

„Budu ten nejkrásnější muž v kapli, moje královno.“

Když se mi poklonil, neovládla jsem a zasmála se. S mrknutím zmizel za dveřmi a nechal mě s Pierrem o samotě.

„Ach, Bože, to je muž, cherie,“ povzdechl si. „Máte neuvěřitelné štěstí.“

Neodpověděla jsem mu. Caius byl okouzlující, krásný a úchvatný. Ale já znala i jeho temnou stránku. Tu, kdy vystupoval jako král. Kdy jediným pokynutím hlavy rozhodoval o osudech lidí i upírů. A ta by se tomuhle zženštělému muži nelíbila.

„Má své… Kouzlo,“ pronesla jsem váhavě.

„Miluje vás, cherie. Neviděl jsem žádného muže, aby se díval na svou ženu tak, jako se on dívá na vás,“ usmál se na mě.

Ušklíbla jsem se. Jistě, o tom by se dalo polemizovat. Caius ke mně cítil všechno možné, ale láska? To určitě…

„Už se sjíždějí první hosté,“ pronesla dívka, která stála u okna.

Nehnala jsem se, abych mohla vykouknout a podívat se, kdo to je. Věděla jsem to. Cullenovi byli pozváni na předsvatební večeři. Skupinka upírů byla vyhnána ven, aby ulovila nějaká zvířata a naplnili jejich poháry zvířecí krví.

„Je čas převléknout se k večeři,“ poklepal mi Pierro konejšivě na ruku.

Přikývla jsem a zadívala se na krvavě rudé šaty, které jsem měla pro tuhle příležitost. V hedvábném saténu mi spadaly až ke kotníkům a kopírovaly každý záhyb mého těla.

Cullenovi nemohli odmítnout. Znamenalo by to neposlušnost králům. Po tom všem, co se poslední měsíce odehrávalo v blízkosti Renesmé, by stačil malý impulz a Volterra by jejich rod rozmetala.

„Obléknete se?“ připomněl se mi Pierro.

„Jistě,“ přikývla jsem a už se soukala z bílého negližé.

Bylo načase postavit se démonům minulosti. A to se vší grácií.

Autor: Arvei, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedokončený polibek! 9. kapitola: