Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (12)

08.02.2012 (14:30) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1705×

12. kapitola - Vyzvání 1. část

S Emmettem za zadkem svého auta jsem dojel roztřesený domů. I když jsem měl už před sebou jasnou výzvu, ale... ještě mě nepřešlo to se Sethem.

Jacobovi jsem výjimečně věřil - nedal by nikoho ze své smečky. I když ten někdo jezdí zrovna pro mě.

Těžce jsem dosedl na sedačku následován Emmettem, který se stejně složil do křesla. Žádný z nás nepromluvil, jen jsme zírali před sebe.

Venku v okolí bylo ticho. Klidné oddechování mi dávalo znát, že všichni spí. Některým obyvatelům se zdály sny o věcech, které si přáli, některým noční můry, kterých by se navždy vzdali.

V, pro lidi, nemístném čase se ozvalo tiché zaklepání. Venku ještě byla tma, ale narůžovělé proužky na východě dávaly znát brzký úsvit, co bylo vidět z okna.

Já sám byl ponořen do svých myšlenek, tak jsem nevnímal žádné jiné dobývající se mi do mozku. Nijak jsem nereagoval, ale ani jsem nemusel. Emmett mě z proháněním vlastní mysli probudil svým podiveným hvízdnutím.

Skrze jeho mysl jsem viděl krásku, která se na Emmetta mírně usmívala. Nervózně si nakrucovala koneček pramínku vlasů na prst a kývla dovnitř, což pro Emma znamenalo jediné. Neochotně ustoupil a pak se na ni zamračil.

„Nestačilo ti to už tehdy? Musíš ho otravovat znova?" zavrčel nenávistně, ale nic  dalšího neudělal. Měřil si ji pohledem, zatímco si odkládala bundu a mikinu na věšák. Pak se otočila zpět na něj.

„Neotravuji mu život. Jen mě sem zase vyslal Jacob, abych mu něco vyřídila. Sám se sem nechce tahat, proto jsem tu já. Jde o Setha," pronesla věcně s mirně pokrčeným obočím a konečně jsem ji viděl i ve svém zorném poli, nejen přes Emmovu mysl.

Zcela jsem ignoroval její přítomnost. Nechtěl jsem s ní mluvit a nechtěl jsem, aby mi narušovala vnitřní klid. Znuděně jsem k ní zvedl oči, rozhodnutý, že se jí nenechám znovu položit na lopatky. Nemohl jsem dovolit, aby mě city znova přemohly.

Stála nade mnou jako sloup a zjevně čekala na nějaké uvítání, které z mé strany však v žádném případě nepřicházelo. Ve své poloze jsem si jen založil ruce na prsou a tvrdě se zahleděl do těch kulatých hnědých mincí s černou tečkou uprostřed.

Pár minut tu bylo tísnivé ticho. Nemínil jsem porušit svou zásadu, chtěl jsem, aby pochopila, že ona je ta, co pro mě není dost dobrá. Ne naopak.

To, že se paktovala s Jacobem - bral jsem to. Já sám jsem zmizel. Ale čekal jsem, že mě pochopí a že mi třeba pomůže. Když ne jako má partnerka, tak alespoň dobrá kamarádka, která zná mé srdce. Ale... ve všem jsem se zmýlil.

Nakonec se zatvářila poraženě a svěsila hlavu. Emmett za ní na mě dělal posunky, ale nevšímal jsem si ho. Jakož jeho myšlenky i on mi byl v tu chvíli celý ukradený. Pro tuto chvíli jsem tu byl jen já a ona.

„Mám ti vyřídit, že Seth bude dnes v pořádku. Pošle ho za tebou před závodem," řekla, ale do očí mi nepohlédla. Nejdřív jsem nic neříkal. Podroboval jsem ji stále svému zkoumavému pohledu, až se mi znova podívala do očí.

V těch jejích jsem zahlédl lítost, ale skrývalo se tam také něco jiného - hněv. Tušil jsem, čím bych vyvolal její bouřlivou stránku, ale nechtěl jsem ji příliš pobouřit...

„To tě Jacob nevyužívá jinak než jako poslíčka?" odfrkl si Emmett nenávistně a také si založil ruce na prsou. Ona na něj jen vyděšeně pohlédla. Úplně zapomněla, že je s námi v jedné místnosti.

Chtěl jsem mu něco peprného říct, ale pak jsem si uvědomil, že má vlastně pravdu. Zvědavě jsem vyčkával, co z ní vypadne.

Evidentně byla nervózní. Hovor se nečekaně stočil směrem, který původně nikdo nechtěl vyvolat, ale stalo se. I když jsem Emmovu rejpavost nenáviděl, právě mi posloužil snad nejlépe, jak jsem si mohl přát.

„Když sám nechce někoho vidět, proč by neposlal někoho jiného?" zeptala se místo toho. Všichni tři jsme věděli, že je to chabá výmluva. Asi nemohla přijít tak narychlo s něčím uvěřitelnějším.

„Ano, samozřejmě to chápu. My se nemáme rádi, to nikdo nepopírá. Ale proč posílá tebe? To nemá jiné lidi či s tebou nechce být?" položil jsem svou otázku, na niž jsem očekával odpověď. Bella se nervózně kousla do rtu. Zřejmě nad tím sama uvažovala, ale nemohla mi dát za pravdu. Ještě bylo moc brzy, aby si přiznala, že ji Jacob jen zneužívá.

„Já... Já... Já už musím jít," vyhrkla nakonec, sebrala své saky a paky a byla fuč. Ačkoliv jsme ji mohli zarazit, ani jeden neměl náladu s ní nějak komunikovat.

„To bylo o fous," oddechl si a pak na mě pohlédl.

„Jsem rád, že tě to neshodilo. Minule jsi vypadal dost přešle. Jen doufám, že se tu už jen tak neobjeví. Ale nejvíc jsem vděčný za to, že ti nebudu fandit sám." Při posledních slovech se zašklebil.

No, já jsem se na něj usmál. Dnes mě čeká poslední závod, který jedu už jen symbolicky. A až odevzdám lístek o vítězství, kterým jsem si byl naprosto jistý, mínil jsem zamířit přímo sám osobně za Mikem a dohodnout se s ním na tom, kdo s koho.

 Ahojte, lidičky, děkuji vám za komentáře k minulé kapitole a děkuji předem za ty, co najdu pod touto.

S vašimi komentáři jsem naprosto spokojená, dodržujete překvapivě limit, i když jsem to nečekala. Proto se chci moc omluvit za to, že mé přidávání je tak... laxní. Bohužel nemám náladu na psaní dalších kapitol, tato povídka je POZASTAVENA. Děkuji za pochopení, vaše zuzinecckaa.

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (12):