Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nějak se to komplikuje... 1. kapitola

11.07.2011 (17:45) • NessieBellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 954×

Nechápu, jak mě k tomu mohli přinutit. Další rok na střední škole, ostatní už do školy nechodí, jen já a táta. Carlisle se věnuje svému řemeslu v nemocnici, Esmé navrhuje domy, máma pracuje v obchodě, Rose a Alice jsou stylistky v módním salonu, Jasper pracuje u armády, takže není doma a dělá, co ho baví, Emmett pracuje v nějaké továrně a má z toho akorát tak psinu. Táta se rozhodl, že bude dělat učitele, mého učitele, donutili mě chodit do školy, jako jedinou!

„Mrskni sebou Ness! Přijdeme pozdě!“ volal na mě táta.

„Se nepřerazím,“ ujistila jsem ho.

„Co mě vlastně budeš učit?“ ptala jsem se.

„Nech se překvapit,“ usmál se.

„Jakej jsme příbuzenskej vztah?“

„Jaký jsme příbuzenský vztah?!“ opravil mě.

„No dobře, tak jaký?“

„Asi budu tvůj bratr, jsem moc mladý na to, abych ti dělal otce, nebo tvůj strejda,“ řekl.

„Strejda, nemám náladu domlouvat holkám rande s mým bráchou, budeš můj strejda,“ rozhodla jsem.

„S učitelem se nerandí,“řekl.

„No, vykládej o tom puberťačkám bláznivě zamilovaným do upíra.“

„Dobře, ale teď už pojď, hlemýždi,“ pobízel mě. Lidskou chůzi jsem šla do garáže, nastoupila jsem do Carlisleova Astona Martina a nechala se odvést do školy.

„Zajdi si pro rozvrh, uvidíme se ve třídě,“ řekl. Převrátila jsem oči v sloup, raději jsem si nevšímala pohledů ostatních, auto vzbudilo zájem u kluků a táta zase u holek, možná doufají, že je to náš spolužák, takže bude snadné ho sbalit.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem postarší ženu za pultem.

„Dobrý, jméno?“

„Renesmé Cullenová,“ řekla jsem.

„Aha, ta nová.“

„No, vzhledem k tomu, že jdu do prvního ročníku, no, snad každý tu musí být nový, ne?“

„Jsi nová ve městě, ti ostatní už tady do školy chodili, na základku,“ usmála se na mě.

„Jo, takhle. Přišla jsem si pro rozvrh,“ řekla jsem. Něco naklepala do počítače a pak mi podala papír.

„Jsi sestra toho nového učitele? Edwarda Cullena?“ ptala se mě. Doufám, že si na něj nebrousí drápy! Vypadá tak na padesát, no, i když táta se narodil začátkem dvacátého století, takže je určitě straší než tahle dáma, ale ne vzhledově!

„Neteř,“ řekla jsem.

„Má manželku?“

„Jo. Na shledanou,“ řekla jsem a vyletěla z kanceláře jak namydlený blesk. Už to začíná. Podle papíru jsem našla svoji třídu, 1. C. Bylo tady už hodně lidí, všichni se navzájem znají, chodili spolu do třídy, proto sedí tak nějak pospolu. Sedla jsem si do předposlední lavice u okna. Venku zase pršelo a já se dívala na padající kapky a myslela na mámu, strejdy, tety… Proč musím chodit do školy? Úplně sama? Proč třeba Emmett nechodí se mnou?

„Můžu?“ zeptala se mě nějaká holka, chtěla si sednout, jelikož nikde místo nebylo.

„Jasně,“ řekla jsem.

„Jsem Julie,“ usmála se.

„Renesmé,“ řekla jsem.

„Jsem tu nová,“ řekla.

„Já taky.“

„Vážně? Aspoň nejsem sama, přistěhovali jsme se na začátku-“ Pak zazvonilo a Julie mi nestihla nic říct, do třídy vletěla mladá učitelka, mohla mít kolem třiceti.

„Dobrý den, sednout!“ nařídila.

„Mě všichni znáte, jsem Dejna Moorová, nejsem vaše třídní, váš třídní musel nutně něco zařídit a požádal mě, ať to za něj vezmu. Vidím tady dvě nové tváře, takže holky, co kdybyste se nám představily?“ navrhla. První se postavila Julie, a mně to nevadilo, nemám touhu se nějak předvádět.

„Jsem Julie Drewová, přistěhovali jsme se na začátku léta. Bydleli jsme v Anglii. Nejvíce mě ve škole baví matematika a fyzika,“ řekla a usmívala se jako sluníčko.

„Bezva a vaše sousedka?“

„Jsem Renesmé Cullenová, dřív jsme bydleli ve Forks. Nejvíce mě baví biologie,“ řekla jsem a posadila se. Všechny zraky kluků se okamžitě upíraly na mě. Proč všechny hned musím okouzlit? Nedělám to schválně a nelíbí se mi to. Jen u Ara to mělo účinek, a to, že mě pak nezabil a ušetřil i mou rodinu a všechny svědky, ale u kluků mě to někdy štve.

„Bezva. Váš učitel mi dal seznam sešitů,“ řekla učitelka a začala na tabuli psát seznam dlouhý jak zlaté stránky. Lhala, nejsou tam jen sešity, ale i knihy.

„Vůbec nevím, kdy to koupím, do města se jen tak nedostanu,“ lamentovala Julie.

„Já ti je koupím, do města se určitě dostanu, když ne já, tak moje teta nebo máma určitě,“ mrkla jsem na ni.

„Vážně? To je super,“ usmála se na mě.

„Hele, Renesmé, dneska u sebe nemám moc peněz, můžu ti to dát zítra?“ ptala se mě.

„Jo, dáš mi je, až budeš mít,“ řekla jsem. První den se ve škole nic nedělá, a tak nás učitelka propustila hned domů.

Šla jsem na parkoviště čekat na tátu. Všichni se courali domů, obstřikovali se loužemi, smáli se…

„Ahoj, na koho čekáš?“ zeptal se mě nějaký kluk, myslím, že je z mojí třídy. Docela hezký, tmavě hnědé oči, tmavé vlasy. Hezké rysy a přidrzlý úsměv.

„Čekám na odvoz,“ řekla jsem.

„Tohle je tvoje auto?“ užasle ukázal na Astona. Kývla jsem.

„Aha, no, díval jsem se a říkali si, že už tady čekáš dlouho, chtěl jsem tě svést, ale mám obyčejného mustanga, po tátovi. Koupil ho, když mu bylo asi dvacet, ale pořád jezdí,“ mumlal.

„Ráda pojedu obyčejným mustangem,“ řekla jsem a snažila se vykouzlit co nejkrásnější úsměv.

„Tak pojď, Renesmé,“ usmál se na mě a vedl mě ke svému autu.

„Můžeš mi říkat Nessie,“ řekla jsem, když mi galantně otevřel dveře u spolujezdce.

„Nessie?“ podivil se.

„Je to zkratka, vymyslel ji můj… kamarád,“ řekla jsem. Musím dneska Jakeovi zavolat, tolik mi chybí, nemohl odjet s námi, protože se musí starat o Billyho, ale jakmile přijede jeho sestra, přijede za mnou.

„Aha, tak dobře, Nessie,“ usmál se na mě, trochu mi připomíná Ryana Reynoldse, hrál ve filmu: Miluji tě k sežrání, Návrh, Zábavný park… Ryana jsem dlouho považovala za sex-idol, i teď ho považuji, protože je to vážně kus.

„Jak se vlastně jmenuješ ty?“ ptala jsem se.

„Rick,“ usmál se svým neodolatelným úsměvem.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nějak se to komplikuje... 1. kapitola: