Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nějak se to komplikuje... 3. kapitola

26.07.2011 (22:00) • NessieBellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 929×

Vždycky jsem vodu a podobné nechutnosti nesnášela a raději pila krev, ale poslední dobou mi lidské jídlo chutná, možná se ve mně probouzí větší lidská část.

Z lovu jsme se vrátili v neděli ráno, užila jsem si, to je fakt. Hráli jsme závody, kdo chytí většího jelena, kdo převrátí tlustší strom… 

„Kde je máma a táta?“ ptala jsem se Esmé.

„Jeli do Forks navštívit Jacoba,“ řekla.

„Co?! A mě s sebou nevzali?! Ví, jak je to pro mě důležité!“

„Nessie, máš tady návštěvu!“ zavolal na mě Emm.

„Co? Koho?“

„Rick,“ řekl Emm. Vyletěla jsem z kuchyně a rychle pospíchala za Rickem.

„Ahoj Nessie, jel jsem kolem a říkal jsem si, že tě navštívím,“ usmál se tím svým okouzlujícím úsměvem.

„Jasně, pojď dál,“ řekla jsem, chytla jsem ho za ruku a táhla ho k sobě. Prý jel kolem! Taková lež, chtěl se sem zastavit, protože nemohl jet kolem, jel po silnici a pak zabočil na lesní cestu, po které je to od silnice asi tři kilometry!

„Tak co ve škole?“ ptala jsem se.

„Ale nuda, jen s jedním učitelem je docela vzrůšo,“ řekl.

„Vážně? To je tak zábavný?“

„Zábavný? Šílíš? Je hrozný, dokonce má i přezdívku říkáme mu Drákula,“ řekl Rick.

„Proč Drákula?“

„No je nepřístupný jak hrad v Karpatech a zlý jako jeho nájemník, Drákula. Hele on se jmenuje Edward Kabel nebo jak. Dokonce je to náš třídní!“ Neudržela jsem se a vyprskla smíchy, Rick nepochybně myslí mého tátu, nesměju se tomu, že je na studenty zlý, ale tomu jak ho nazval, prý Kabel místo Cullen. On snad neví, že jsem taky Cullenová! Nenapadlo ho mě a Drákulu spojovat!

„Tak to se na něj zítra těším,“ řekla jsem a snažila se nesmát, protože Rick si mě měřil dost nedůvěřivě, jako bych právě utekla z blázince!

„Tak jo, já se taky těším,“ usmál se.

„Na Drákulu?!“

„Ne! Máme s ním zítra dvě hodiny, biologii a matiku, to bude fuška,“ řekl.

„Asi jo, třeba bude mít slitování,“ zastala jsem se táty.

„Haha, je šílený pruďas, ale holky ho považují za kus a sexy idola, chápeš to?!“

„Ne, nechápu. Třeba se někomu jeví jako sexy idol,“ pokrčila jsem rameny.

„Ale on je děsnej!“ vyhrkl.

„No, uvidíme,“ zasmála jsem se nervózně, abych se bála zítra do té školy jít!

„Už asi budu muset, jen jsem se chtěl podívat, jak se ti daří,“ usmál se mile.

„Jsem v pohodě,“ ujistila jsem ho.

„Tak jo, Ness, uvidíme se,“ řekl a chystal se k odchodu. Vyprovodila jsem ho ke dveřím, ještě, že tady nikdo nebyl, aspoň je nemusím seznamovat.

„Tak ahoj Ricku.“

„Kdo to byl? Docela hezky voněl,“ řekla Alice.

„Haha, to byl Rick, můj spolužák,“ řekla jsem.

„Aha, přijel se podívat, jak ti je?“ ptala se Al.

„Jo, na tom není nic špatného!“

„Není.“

„Ness, pojeď se mnou nakoupit věci na tvou a Bellinu oslavu,“ lákala mě Alice.

„Na jakou oslavu?“

„Bude párty na počest tvých narozenin, pojeď.“

„Stejně nemám co dělat,“ kapitulovala jsem.

„Jo,“ vypískla Alice. Převlékla jsem se do riflí a mikiny. Všichni ostatní účast odmítli, a to i Jasper, prý na Alici potom počká v lesním domku. Hihi.

„Přeješ si něco speciálního?“ ptala se mě Alice v obchodě.

„Ani ne, možná jen hodně malých světýlek, to se mi líbí,“ usmála jsem se.

„Tak jo,“ souhlasila. Alice zamířila do elektra, já jsem si zatím prohlížela výkladní skříně, ne že by mě nějak zajímalo sportovní zboží, ale na zkrácení chvíle to pomůže. Co to? Je to on? No rozhodně ano! On tady pracuje? Asi jo! V obchodě se sportovním zbožím jsem zahlédla Ricka, oblečeného do stejnokroje prodavačů ve sportu. Ani na vteřinku jsem nezaváhala a vešla do obchodu, je to on, jeho vůni poznám. Stál ke mně zády, takže mě nemohl vidět.

„Hádej kdo?!“ vykřikla jsem, když jsem se k němu ze zadu přikradla a položila mi dlaně na oči.

„Tak to bohužel nevím,“ zasmál se. Pustila jsem ho a on se otočil, ale netvářil se nějak překvapeně, že mě vidí.

„Ahoj,“ usmála jsem se.

„Ahoj?“

„Ricku, viděli jsme se dneska a před týdnem! To jsem já Nessie!“

„Jo, aha, Nessie,“ usmál se. Podívala jsem se na jeho jmenovku, na které stálo Tom.

„O, panebože. Moc se omlouvám, musela jsem si vás s někým splést,“ řekla jsem a určitě jsem byla červená jako rajče, to mám po mámě.

„Docela pěkné popletení,“ usmál se mile, vypadá úplně stejně jako Rick! Navlas! Stejné oči, ústa, vlasy, i ten pomyslný vzhled Ryana Reynoldse!

„Jsem Tom, mám bráchu Ricka, nejspíš si mě s ním pleteš,“ řekl.

„Asi jo, jestli teda chodíš do béčka?“

„Jo chodím, takže se o mně zmínil.“

„Renesmé!“ volala na mě Alice.

„Už jdu!“

„Tak teda já musím, ahoj Tome,“ řekla jsem a rychle vystřelila z obchodu.

„Nebyl to ten kluk, co byl dneska u nás?“ ptala se Alice.

„Ne, to byl jeho bratr.“

„Ness! Počkej!“ volala za mnou Tom.

„Ano?“

„No, říkal jsem si, že už končím, mohli bychom zajít třeba na koktejl, co říkáš?“ ptal se mě. Podívala jsem se na Alici, ta se jen usmála a kývla.

„Tak jo,“ souhlasila jsem. Tom se odběhl převléct do civilu, požádal mě, ať počká před obchodem, a Alice šla nakupovat, za hodinku se setkáme u auta.

„Takže ty chodíš do školy a taky pracuješ?“ ptala jsem se.

„No, musím, máma by to nezvládala, brácha pracuje v jednom baru jako číšník,“ řekl.

„Aha, no, mluvil o tom, že se cítí obyčejně,“ zamumlala jsem.

„On je takový dobrák, nebo spíš blázen. Sehnal někde CD od Michaela Jacksona i s podpisem, ale nechce ho prodat, víš, kolik by nám to hodilo peněz? Ty teď potřebujeme nejvíc, ale on ne, je tvrdohlavý,“ řekl Tom. U číšnice objednal dva mléčné koktejly. Nepochybně mluví o tátově CD, které jsem Rickovi půjčila, docela mě potěšilo, že ho neprodal, i když jsem mu řekla, že si ho smí nechat.

„Neprodal? To je škoda, ne?“ ptala jsem se a usrkla z koktejlu.

„Jo je, musíme zaplatit auto a taky dům,“ povzdechl si.

„Aha, chceš, já doma mám pár CD i s podpisem umělce, můžu ti jich pár dát a ty můžeš zaplatit auto,“ navrhla jsem.

„Nevím Ness, jsi velkorysá, ale známe se snad dvacet minut,“ zasmál se.

„Mám jich doma hodně, nebude je nikdo postrádat,“ řekla jsem.

„Ne? Nevím Ness, ne, to nemůžu, možná až se líp poznáme a já budu vědět, že ti opravdu chybět nebudou,“ řekl.

„Dobrá tedy. Řekni Rickovi, že ta CD může prodat všechny, dám mu jiné,“ řekla jsem.

„Cože?“ nechápal.

„Ty CD, které nechtěl prodat, ta byla moje,“ vysvětlila jsem.

„Co? Vážně? Ness, omlouvám se, nevěděl jsem, že jsou tvoje,“ omlouval se.

„To nic, Tome, prodej je tedy ty, když tvůj brácha nechce,“ poradila jsem mu.

„Děkuju Ness,“ usmál se božsky. Vypadají naprosto stejně božsky, Rick mi neřekl, že má dvojče, bylo to pro mě překvapení, ale musím říct, že vůbec ne nepříjemné! Vypadají stejně, ale povahově jsou trošku jiní, Rick je více zamlklý, zatímco Tom se téměř nezastaví.

„Máš ráda sport?“ ptal se mě.

„No, občas,“ řekla jsem.

„To já ho miluju, brácha je mozek a já jsem sportovec, zítra mám zrovna tělocvik, chodíš taky do školy, ne?“

„Jo, do céčka.“

„Bezva, máme spolu zítra tělocvik,“ liboval si.

„Vážně? A znáš toho učitele, myslím, že má přezdívku Drákula?“

„Toho? Jo znám ho! Je docela přísný. Už jsme psali pár testů a je docela puntičkář, všechno musí být perfektní,“ řekl Tom.

„Aha, začínám se ho bát,“ přiznala jsem.

„Ale zas nebude tak zle, je mladý, neví, jak na nás, snaží si získat autoritu.“

„Daří se mu to?“ ptala jsem se.

„Docela jo. Holky jsou z něj celé pryč, nevím, co na něm vidí, je mladý a bledý, ale svaly má, to zase jo.“

„Možná si jen hraje na tvrďáka,“ zastala jsem se táty.

„No, o tom pochybuju. Určitě z něj taky budeš celá pryč,“ řekl.

„To nehrozí,“ ujistila jsem ho.

„To doufám,“ usmál se neodolatelně.

„Přijdeš na moje narozeniny?“ ptala jsem se.

„Ty máš narozeniny? To gratuluju. Šestnácté?“

„No, až za tři dny, desátého. Moje teta pořádá párty, můžu si na ni pozvat, koho chci,“ řekla jsem.

„No, určitě přijdu,“ slíbil.

„No, je to až o víkendu, ještě ti dám pozvánku,“ slíbila jsem.

„Dobře, máš kluka?“

„Ne, mám jen dobrého přítele, ale není to můj kluk,“ řekla jsem.

„Aha, já taky nemám holku, měl jsem, ale zjistil jsem, že mě chtěla kvůli penězům, které já nemám, pak mě odkopla,“ řekl.

„To mě mrzí.“

„To nemusí, kdybych teď měl holku, neseděl bych tady s tak krásnou dívkou, jako jsi ty,“ usmál se.

„To mě těší.“ Povídali jsme si o všem, o hudbě, o filmech, o knihách… skoro mě mrzelo, že musím jít k autu, kde mě Alice už bude jistě čekat.

„Tak ahoj, Tome. Uvidíme se zítra na tělocviku,“ usmála jsem se, mávla jsem mu na rozloučenou a posadila se vedle Alice na místo spolujezdce.

„Pozvala jsi ho na párty, co?“

„Jo.“

„Pozveš i Ricka?“

„Jo.“ Tím to pro mě haslo, poslouchala jsem Alici, co všechno koupila a sehnala až domů. Máma a táta už byli doma, mám jim za zlé, že mě nevzali s sebou, moc dobře ví, jak mám Jakea ráda!

„Mami, tati!“ V půlce pohybu jsem ustrnula, protože do nosu mě uhodil odér vlkodlaka a posléze jsem i toho vlkodlaka viděla, seděl na pohovce a něčemu se hlasitě smál.

„Jaku!“ vykřikla jsem radostně a běžela k němu. Jake se postavil, skočila jsem mu kolem krku a on mě pevně objal.

„Ahoj Nessie,“ usmál se na mě.

„Ahoj vlku,“ pozdravila jsem ho.

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nějak se to komplikuje... 3. kapitola: