Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nějak se to komplikuje... 4. kapitola

07.08.2011 (11:45) • NessieBellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 919×

„Ahoj, Nessie,“ usmál se na mě.

„Ahoj, vlku,“ pozdravila jsem ho.

„Jak to jde, upírko?“ ptal se mě.

„No dobře, myslela jsem, že tě zase dlouho neuvidím, když mě táta a máma nevzali s sebou.“

„To jsem si myslel taky, ale pak přišli s tím, ať jedu s tebou, o Billyho se stará Charlie,“ usmál se. Píchlo mě u srdce, na Charlieho jsem vůbec nemyslela, musím mu rozhodně zavolat!

„Co je, Ness?“

„Ale, poslední dobou jsem na Charlieho moc nemyslela, musím mu zavolat,“ řekla jsem.

„A co za ním o víkendu jet?“ navrhl.

„Nemůžu, Alice pořádá oslavu, už jsem pozvala-“ Myšlenku jsem raději rychle spolkla, Jake nemusí vědět, že jsem pozvala Toma.

„Koho jsi pozvala?“ zbystřila máma.

„Ze školy-“ Táta to chtěl říct za mě, protože mi už zase leze do hlavy.

„Prosím tě, tati, nelez mi do hlavy,“ prosila jsem ho.

„Tak koho jsi pozvala?“

„Pozvala jsem Julii, to je moje kamarádka, sedím s ní v lavici,“ zalhala jsem. Julie o mé párty nemá ani tušení, zatím. 

„Aha, to je skvělé, myslím, že se zdržím na oslavu a v neděli večer pojedu domů, Sue mi slíbila, že se i Billyho postará, ale přece jen je to můj otec,“ řekl Jacob. 

„Stejně jste mě měli vzít s sebou, mohla jsem navštívit Charlieho,“ vytkla jsem rodičům. 

„Moc tě pozdravuje a posílá ti dárek, ale to až na oslavě,“ řekla máma. 

„Hm, tati? Mohl bys mi vysvětlit, jak to že jsi naprosto nesnesitelný učitel?“ 

„On je nesnesitelný i jako bratr,“ uchechtl se Emmett. 

„Slyšel jsem myšlenky holek, musím působit tvrdě a nepříčetně,“ řekl táta. 

„Aha, tak to se mám na co těšit,“ zahulala jsem. 

„Jdu dělat pozvánky, stejně nemám co na práci,“ řekla Alice a odešla. 

„Chceš pozvat i Denaliovy?“ ptala jsem se. 

„No, zavolám jim a uvidíme.“ 

„Vyprávěj mi něco,“ řekla jsem Jakeovi. 

„No, Seth se otiskl do dcery Paula a Rachel, Paul docela zuřil, narodila se nedávno hned, jak ji přivezli domů Seth to poznal a poznal to i Paul, jmenuje se Willow,“ usmál se Jacob, nejspíš si vzpomněl jaké to bylo, když malou Willow přinesli domů a Seth se pak nemohl od ní odtrhnout. 

„No, s povahou Paula to nebude mít Seth lehké,“ zasmála jsem se. 

„No, to tedy rozhodně. Leah si našla kluka, jmenuje se Saber až se divím, že to s Leah vydrží, pořád je nesnesitelná.“ 

„Pomáhala mě chránit,“ připomněla jsem mu. 

„Jo, ale za jakou cenu? Mám ji rád, jsem jí vděčný, ale mohla by se trochu chovat,“ řekl Jake. 

„Třeba ji Saber miluje a ona zase jeho,“ namítla jsem. 

„Třeba jo, co ty, Nessie? Něco nového?“ ptal se mě. 

„Ani ne, nelíbí se mi, že musím chodit do školy jako jediná, mohla třeba máma nebo Emmett,“ po očku jsem se podívala na mámu a pak na Emmetta. 

„Mně se v továrně líbí, ale kdyby ti někdo ve škole ubližoval tak ho vysaju,“ nabídl se Emm. 

„Ness, to už jsme probrali, obchod mi připomíná lidskou část,“ řekla máma. 

„Škola ti taky připomene lidskou část,“ namítla jsem. 

„Popřemýšlím,“ slíbila máma. 

„Jacobe! Máš tady jídlo!“ volala Esmé z kuchyně. Jacob se postavil a hladově odběhl do kuchyně. 

„Výborné,“ pochválil Esmé její výtvor a pak bylo slyšet jen mlaskání. 

„Nemohl by se ten čokl mírnit?“ ptala se Rose. 

„Já to slyšel, bloncko!“volal Jake. 

„Tak se mírni! Nemlaskej! Nesluší se to!“ obořila se na něj. 

„Ale no tak, krásko, neříkej, že ty když saješ zajíčka, tak máš šaty čisté! Určitě se zacákáš krví nevinného zvířete!“ škádlil Jake Rosalie. 

„Zajíce nejím, a i když tolik páchneš, myslím, že bych tě vysát dokázala, tak se chovej tak, abys nevypadal jako usušená švestka!“ 

„Nechte toho,“ řekl táta. Rosalie významně našpulila rty, Jacob dojedl své jídlo a pak přišel zpátky. V ruce nesl skleničku s červenou tekutinou, která nevoněla nejlépe. 

„Na, krásko,“ usmál se na Rose a podal jí skleničku, byla v ní jeho krev, blázen. Všechny přítomné upíry ten pach musel dráždit, nesnáší ho, jelikož já jsem poloupír a Jake se do mě otiskl, pro mě to není takové utrpení, vlastně žádné utrpení. 

„Fuj, čokle!“ vypískla Rose. 

„Ale no tak, přece bys dokázala pít mou krev, tady máš předkrm!“ 

„To stačí, Jakeu, běž tu krev vylít a ty, Rose, neprovokuj,“ řekl táta. 

„Já provokuju?!“ ptala se užasle. 

„Oba dva toho nechte,“ řekla jsem. Nechci, aby se můj ochránce a teta pohádali do krve a to doslova, nevím, který z nich by z toho vyvázl s čistým štítem. 

„Rose? Nechceš jít do lesního domku?“ ptal se Emmett. Rose dlouho váhala, svou tvář udržela kamennou jako vždy, pak se usmála a Emmetta políbila, to byl jasný souhlas, Emm vzal Rose za ruku a oba vyskočili oknem ven. 

„Tak, o dva upíry míň, i když ten hromotluk mi nevadí. Ta blondýnka má pořád nějaký problém, jako před šestnácti lety, když ses narodila, fakt nepoučitelná,“ brblal Jake. 

„Tys jsi ji ale taky provokoval tak jako před šestnácti lety, asi máte oba problém!“ řekla jsem. 

„Nessie, nebuď taková,“ usmál se Jake. Prý taková! On se tady hádá s Rose, ale já nemám být taková! 

„Jdu raději nahoru, postel v pokoji pro hosty máš připravenou,“ řekla jsem a odešla do svého pokoje. 

„To bude dobré,“ slyšela jsem mámu. Bude to dobré, vím to, vím, že nakonec to bude zase můj dobrý Jake, bude se snažit s Rose vycházet. Mám ho ráda a stejně tak i Rose a unavuje mě, že kdykoliv se vidí tak se pohádají. Jake se otiskl, ale stejně jsem na něj nepomyslela jako na partnera, miluji ho jako otce nebo bratra, ale abychom spolu měli plnohodnotný vztah jako partneři to ne, nevím, jestli na to myslel Jake, ale nejspíš mě taky miluje jako dceru nebo sestru. Neomezoval mě, nezakazoval mi nikdy nic, uvidíme, co mi řekne na to, až si najdu kluka, třeba Rick je naprosto skvělý, ale jeho bratr je taky super, Rick je nesmělý a Tom je ten divoch. 

Napustila jsem si vanu a nalila do ní asi půl litru pěny do koupele. Zapálila pár vonných svíček a relaxovala. Zítra je škola, jak se ke mně budou chovat, až zjistí, že jsem příbuzná s Edwardem Cullenem? Budou mě nenávidět nebo se budou snažit se mnou vyjít? Možná jsem to Rickovi mohla říct. Proč to táta vlastně dělá? Aby ho holky neměly rády, asi ho unavuje poslouchat jejich myšlenky, možná se ho nejedna pokusí svést, už bylo tolik případů, že žákyně a učitel měli spolu poměr, jenže táta by toho nebyl schopen, je ženatý, to jim ale nemusí bránit, že. 

„Neboj se, Nessie, to se nestane!“ slyšela jsem, jak na mě táta volá. Promiň, tati. Vylezla jsem z vany a oblékla si svůj huňatý župan. Pak jsem si vysušila vlasy a oblékla se do pyžama. Lehla jsem si se svou oblíbenou knihou do postele a celý večer si četla. 

Automaticky jsem polykala ovesnou kaši, kterou mi připravila Esmé a Jakeovy toasty. Rose a Alice odjely do své práce hned ráno, ještě než jsem vylezla z postele, máma jela hned po nich, Emmett se ještě nevrátil z noční služby a Jasper je ve svém pokoji a dělá nové strategie boje. Táta odjel do školy s tím, že si mám vzít auto a přijet. 

„Odvezu tě,“ řekl Jake, když dojedl poslední sousto. 

„Když na tom trváš,“ pokrčila jsem rameny, uklidila jsem nádobí do myčky, vzala si svou tašku a šla do garáže. Jacob se oblékl a šel hned za mnou. 

„Vyzvednu tě, chceš?“ 

„To by bylo fajn,“ usmála jsem se. Nasedla jsem do mého sporťáku na místo spolujezdce, Jacob si sedl za volant a dupl na pedál, tak jako upíři i on miluje rychlou jízdu. 

„Tak jsme tady, ve tři tě tu zase počkám,“ řekl a odjel. Ach jo, vůbec se mi tam nechce, ale jak může být táta zlý? Tolik zase ne, znám ho. 

„Ahoj, Nessie!“ vykřikl Rick. Sedla jsem si na své místo, Julie zatím nepřišla. 

„Ahoj, Ricku, máš se?“ ptala jsem se. 

„Skvěle,“ usmál se. 

„Julie nechodí do školy,“ řekl. 

„Jak to víš?“ ptala jsem se. 

„Říkal nám to Drákula, její otec volal, že má nějakou nemoc, už nevím, nebude tu ještě tento týden,“ řekl Rick. 

„Aha, to je škoda,“ zalitovala jsem. 

„Chceš, abych si sedl s tebou?“ ptal se. 

„To by bylo fajn,“ souhlasila jsem. 

„První hodinu je literatura s Helenou, ta je celkem v klidu, je mladá,“ řekl Rick. 

„Skvěle a pak?“ 

„Pak je Drákula,“ povzdechl si. Nachystala jsem si věci na literaturu, Rick mi povídal něco o matematickém kroužku, do kterého se přihlásil. 

„Zvoní,“ zamumlala jsem. Do třídy vešla mladá učitelka, docela hezká a dbá o sebe, zvolila si jemně růžový kostýmek a vlasy vyčesané nahoru.

„Dobrý den, žáci,“ usmála se na nás. 

„Dneska budeme probírat Hamleta a Romea a Julii. Nejdřív to zapíšu, kde je třídnice?“ ptala se. 

„A sakra,“ zamumlal Rick. 

„Kdo je služba?“ ptala se učitelka. 

„Nessie, ty,“ zašeptal. Já? 

„Julie Drewová a Renesmé… Renesmé,“ nejspíš si nemohla vzpomenout na mé příjmení, protože stále dokola opakovala mé jméno. 

„Cullenová,“ řekla jsem. Pár lidí zalapalo šokovaně po dechu. 

„Cullenová? Tak to jste vy! Neteř Edwarda Cullena, vyprávěl mi o vás,“ usmála se Helena. 

„To je pěkné,“ zamumlala jsem a určitě zčervenala. 

„Jaký jste měla prospěch na minulé škole?“ 

„Samé jedničky,“ řekla jsem. Někdo si odfrkl, bezva už teď mě nenávidí! 

„Bezvadné. Tak se posaďte,“ řekla. Celou hodinu jsem se krčila v lavici, aby si mě nikdo nevšímal, snažila jsem se nevnímat Rickovy tázavé pohledy. 

„Tos mi nemohla říct?“ vyjel na mě, když se Helena odploužila ze třídy. 

„Ricku, já…“ 

„Já jsem ti o něm všechno řekl, že… že je Drákula a že je zlý… Určitě jsi mu to všechno řekla!“

Autor: NessieBellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nějak se to komplikuje... 4. kapitola: