Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem mrcha, ale andílek 2. kapitola

02.07.2010 (21:45) • xxx, Misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6239×

„Edwarde!" usmála se Esmé, Eleazar mi o ní a o Carlisleovi vyprávěl.

„Jsem rád, že jsi eh... přišel," usmál se Eleazar, jako vždy milý.

Sedla jsem si zpátky za klavír a hrála, všichni se ne mě podívali, no co? Si myslí, že budu kolem něho poletovat a vítat ho? Dohrála jsem skladbu.

„Jdu spát, mami!" houkla jsem na Carmen a šla po schodech nahoru do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a tam ležel ten, jak mu říkali jo! Edward.

„Mami!?" křikla jsem a běžela po schodech dolů.

„Co dělá v mém pokoji!"

„Cože?" nechápala.

„Ten, Edward, nebo kdo to je!" vysvětlovala jsem.

„Aha, to bude omyl, on má pokoj naproti tobě."

„Takže ho tam mám vyprovodit?" zívla jsem.

„Citlivě!" upozornila mě.

„Vždyť já to jinak neumím." Šla jsem nahoru a otevřela dveře.

„Ahoj!" zívla jsem a opřela se o futra.

„Ahoj!" to poslední jsem slyšela a usnula ve stoje? Zhluboka jsem zívla.

„Dobré ráno," uslyšela jsem vedle sebe. Rychle jsem se zvedla a rozhlédla se kolem, vedle mě ležel Edward.

„Co tu děláš?" vyvalila jsem na něj oči.

„Včera si usnula mezi dveřmi!" smál se.

„Jo, ale tohle je můj pokoj. Původně jsem ti to včera šla říct," protáhla jsem se.

„Tanya má doopravdy přítele?" ujištoval se.

„Jo!" dovnitř vešel Luk. „Jo! Bella je jediná volná holka, tady!" smál se, vzala jsem polštář a hodila ho po něm.

„Jdeš s námi večer do klubu," houkl na mě.

„Ne, nesmím tam pět let!" zamračila jsem se.

„Se teda nemáš!" ozvalo se zespoda.

Otočila jsem se na Edwarda, „ukážu ti tvůj pokoj," usmála jsem se na něj. Vstala jsem a šla na chodbu, „tam máš pokoj!" ukázala jsem na dveře naproti mého pokoje.

Šla jsem zpátky do svého pokoje a převlékla se, vzala jsem si džíny tričko s dlouhým rukávem a mikinu. Učesala jsem se a šla dolů, z kuchyně to krásně vonělo.

„Palačinky!" vypískla jsem a běžela ke stolu, z obýváku jsem slyšela tichý smích.

Vrhla jsem se na ně jako rotvajler, „mami? Nemáš ještě?" nasadila jsem provinilý usměv.

„To víš, že jo!" usmála se a donesla mi plný talíř. Pustila jsem se do toho, asi po sedmé palačince jsem nemohla.

„Bello?" usmál se Eleazar.

„No?" houkla jsem na něj a zhoupla se na židli dozadu.

„Jedeme na celý víkend na lov, budeš tu sama, jen Cullenovi tu zůstanou," oznámil mi. Zaskočila mi palačinka, začala jsem se dusit a spadla ze židle.

„Bello, ty si nebezpečná!" smál se Luk, vyplázla jsem na něj jazyk. „Já chci s vámi!"

„Ségra, tys byla minule!" žaloval John.

„No a co jako!" naštvala jsem se.

„Prostě budeš doma!" smál se Eleazar.

„Se bojíš, aby tě nevykradli!" poslala jsem mu v myšlenkách.

On se usmál a zakroutil hlavou, „ty jsi číslo!" smál se.

„To víš, jsem jednička na trhu, lepší nekoupíš!" mrkla jsem na něj. On se tomu jen zasmál.

„Mno tak já ti to tu pohlídám!" poslala jsme mu v myšlenkách a mrkla na něj.

„To budeš hodná!" zasmál se. „Já vím, úplnej andílek!" párkrát jsem zamrkala a nevině se usmála.

„Ségra, kdybych tě neznal, možná bych ti i uvěřil, ale to nehrozí!" smál se Luk.

„Na to, že jsi tak mladej, jsi pěkne drzej!" naoko jsem se urazila.

„Nákupy! Nákupy! Nákupy!" smála se Alice a poletovala kolem mě jako motýl Emanuel.

„Nikam nejdu, na nákupy mě nedostanete ani párem volů!" zamračila jsem se a pustila si televizi.

Proč já, já chtěla na lov, ale musela jsem tu zůstat. Líně jsem přepínala kanály na televizi, vůbec nic v ní nebylo, vypnula jsem ji a sedla si za klavír.

Prsty jsem lehce přejela po klávesách a začala hrát, byla jsem zabraná do hraní, takže jsem si nevšimla, že si vedle mě někdo sedl. Dohrála jsem skladbu, Alice ke mně přiskočila ze zadu a odtáhla mě do garáže, otevřela kufr a chtěla mě do něj strčit.

„Né! Já budu hodná!" řvala jsem a držela se Edwardovi nohy, Emmett se začal smát. Jak mi to mohli udělat, nechat mě tu s těmi blázny celý víkend! Se jim někam schovám.

„Vážně budeš hodná?" ptala se Alice.

„Jo!" zalhala jsem, Alice mě pustila a já utekla do lesa, „zpátky mě jen tak nedostanou!" smála jsem se.

V kapse mi začal hrát mobil, kdo to může bejt? Ježíšek určitě ne, ten prý neexistuje, teda aspoň to říkal Luk s Johnem. Vylezla jsem do koruny stromu, co kdyby náhodou na mě dole čekala Alice.

„Ano?" ptala jsem se hned, jak jsem to zvedla.

„Ahoj broučku, tak jak tam válčíte?" usmála se Carmen.

„Jo, bezva. Jen si musím ještě sehnat dělo, kulomet a taky tank!" smála jsem se.

„To jsou tam takové bitvy?" smála se.

„Jo, chtěli mě odvést na nákup!" žalovala jsem.

„Chudáčku!" zasmála se, „však my se za dva dny vrátíme!" ujistila mě.

„Kdo ví, co mi provedou za ty dva dny!" posmutněla jsem, „já už musím, Bello, papa!" usmála se.

„Pa!" řekla jsem a Carmen to položila, chvíli jsem přemejšlela, já tam bydlím, ještě nás vykradou! Rozeběhla jsem se domů.

Zastavila jsem se kousek před domem, pomalu jsem se k němu plížila a skočila oknem do svého pokoje. Převlékla jsem se do pyžama s Hello kitty a zalezla do postele.

Probudila mě nádherná vůně, která vycházela z kuchyně, vstala jsem a začichala, „snídaně!" vypískla jsem a bleskovou rychlostí běžela do kuchyně. Co bleskovou, blesk na mě neměl, byla jsem rychlejší jak on.

„Co kuchtíte?" optala jsme se Esme a z pusy mi odkapávala slina.

„Snídani pro tebe," usmála se.

„Fíha!" vypadlo ze mě, „voní to úžasně!" usmála jsem se a hřbetem ruky setřela slinu.

„Za chvíli to bude hotové!" ujistila mě, jako naschvál mi zakručelo v břiše, provinile jsem se usmála. Esme vyndala talíř a nandala mi tu dobrotu na talíř, jako vzteklej bernardýn jsem to čapla a mazala s tou dobrotou ke stolu. Párkrát jsem se rozhlédla kolem sebe, co kdyby mi to náhodou někdo chtěl sníst, špioni jsou všude, člověk, tedy v mém případě poloupír. Nikdo tu nebyl, rychle jsem do sebe tu dobrotu nasoukala a ještě si šla dvakrát přidat, mi z toho schovávání před Alicí vyhládlo.

Ztěžka jsem se svalila na křeslo a usnula, cítila jsem, jak mě někdo bere do náruče a odnáší pryč.

Doufám, že to není Alice, s těma jejíma nákupama mi už leze na nervy, uslyšela jsem vrznutí. Asi budu muset promazat dveře do svého pokoje, kde jen máme ten olej, pod sebou jsem ucítila něco měkkého.

„Postel!" zabručela jsem a zahrabala se do peřiny, vedle sebe jsem uslyšela uchechtnutí, byl to Edward.

„Dobrou noc princezno," usmál se a políbil mě do vlasů.

„Dobrou,“ zašeptala jsem a přitulila se k němu, on ztuhl. Ale neodešel, ležel vedle mě.

Autor: xxx (Shrnutí povídek), Misppule, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem mrcha, ale andílek 2. kapitola: