Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem mrcha, ale andílek! 6. kapitola

07.08.2010 (09:45) • xxx, Misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4748×

Edward mi rukou přejížděl po zádech, položil mě zády na postel a líbal mě kolem lemu podprsenky.

Nohu jsem mu omotala kolem pasu a políbila ho, přitom jsem mu rozepínala knoflíčky u košile.

„Proč ty knoflíky dělají tak malé!" zavrčela jsem.

Edward se uchechtnul a svlékl si košili, stáhl ze mě kalhoty a zase se věnoval mým rtům.

Trošku nefér, já mám na sobě jen spodní prádlo a on kalhoty? Tak to teda ne!

Jedním rychlým pohybem jsem je z něho strhla, začala jsem se smát. Nemohla jsem to vydržet.

„Bello!" zaskučel Edward, vyprskla jsem smíchy.

„Dobře, dobře, jsem klidná." Edward se na mě podíval se zdviženým obočím.

Zase jsem se začala řehtat.

„Tak ne!" smála jsem se.

„Promiň," dostala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu.

Edward se na mě ublíženě podíval, takový štěněčí pohled, tomu nešlo odolat.

Doslova jsem se dusila smíchy, úplně mě bolelo břicho.

„Já za to nemůžu!" smála jsem se a z očí mi tekly slzy.

„Jaspere!" zavrčel Edward a já se začala ještě víc smát.

Dokonce jsem spadla i z postele.

„Jaspere, nech toho!" vrčel Edward.

„Já se počůrám smíchy!" zařehtala jsem a začala se ještě víc smát.

V dálce jsem uslyšela tichý smích. Edward se oblékl a vyskočil z okna, smích mě přešel, ležela jsem ve spodním prádle na podlaze a sem tam se ještě zasmála.

Vstala jsem a šla do kuchyně - sníst si ten obložený talíř, během chvíle jsem to měla snězené, potom mi došlo, že tu sedím jen ve spodním prádle. Já vím, došlo mi to vážně brzy, ale s tou mojí sklerózou a plnou hlavou Edwarda to ani jinak nejde, vzala jsem si na sebe triko, mikinu, džíny a boty od Alice.

Zapnula jsem televizi a playstation 3 a hrála, vlezla jsem s chrochtou - to je můj oblíbenej panáček - do domu a hned mě střelily, ještě ke všemu do zadku, naštvala jsem se a vypla ten krám.

V televizi vysílali Simpsonovi.

„Jé!" zasmála jsem se a dívala se.

„Bell," ozvalo se ode dveří.

„Ticho!" křikla jsem na toho dotyčného.

„Co?" řekl někdo.

„Jsem velkej mafián!" zasmála jsem se.

„Bell, jsi v pořádku?" Ježiš, kdo mě to pořád otravuje, otočila jsem se a uviděla Edwarda.

„Je, Edik!" zasmála jsem se.

„A koho jsi čekala?" nechápal.

„Santu Clause!" zašeptala jsem se smíchem.

Dostala jsem chuť na něco dobrého, vstala jsem a šla do kuchyně.

„Kam jdeš?" nechápal Edward.

„Do kuchyně!" smála jsem se.

„Co tam budeš dělat?" Bože, to je tak blbej, nebo to děla schvalně.

„Co se asi dělá v kuchyni!" křikla jsem na něj a vrazila hlavu do skříně.

„Jí se tam?" zasmál se.

„Co jinýho, tak proč se mě ptáš, co tu budu dělat. Spát tu nebudu!" odsekla jsem.

„Je, tureckej med!" žasla jsem.

„Víš vůbec, jak dlouho tu je?" ptal se Edward, jen co jsem si sedla.

„Nevím, ale asi dlouho, to vadí?" nechápala jsem.

„Není na tom plíseň?" řekl a prohlížel si můj tureckej med.

„Nevím, asi ne," zavrhla jsem to, že by můj turečák byl plesnivej.

„Ukaž," vzal mi můj turečak a kus ho sežral.

„Hej!" zařvala jsem a praštila ho.

„Co je?!" zahuhlal, skoro jsem mu nerozumněla.

„Tys mi to sežral!" okřikla jsem ho.

„No a?" zahuhlal a snažil se polkout.

„Nejde to, co?" posmívala jsem se.

„Nejde," zamumlal.

„Na hubu se ti to přilepilo!" řehtala jsem se.

„Hm," zabručel.

„Skus to zapít vodou!" radila jsem.

Udělal hnusnej obličej.

„Takovej hnus mám pít?" zamumlal a nasucho polknul.

„Pro mě za mě si tu hubu nech klidně přilepenou!" smála jsem se.

Už mi ani nevadilo, že to sežral, taky se mu to vymstilo.

„Patří ti to, neměl jsi to žrát!" smála jsem se.

Uslyšela jsem bouchnutí dveří, otočila jsem se a tam stála Tanya.

„Co tu děláte?" nechápala.

„Nic," smála jsem se, ona jen pokrčila rameny a šla pryč.

„Ježiš, ukaž!" zasmála jsem se.

Já nemohla Edward s tureckým medem v hubě.

Edward se na mě usmál, tureckej med se mu nalepil na zuby.

Padla jsem smíchy k zemi.

Edward se na mě pořád cenil zuby jako aligátor.

Šáhla jsem mu do pusy - bylo to hrozně nechutný - a vytáhla jsem kus tureckého medu.

„Fuj, to je slizký!" řekla jsem zhnuseně, oklepal se a hodila ten kus tureckého medu za sebe.

Bohužel jsem trefila zeď. „Ty čuně, ty jsi to plivnul na zeď!" obviňovala jsem Edwarda a smála se.

„To ty!" řekl a plival kolem sebe.

„Co tu flušeš!" zařvala jsem a dala mu pohlavek.

„Co mě mlátíš?!" nechápal.

„Pliveš Carmen na koberec, čuně!" smála jsem se.

„Jí koupím novej," řehnil se.

„Jasné, ty tak!" posmívala jsem se mu.

„Jo, já!" řekl a vytáhl z kapsy pár dolarů.

„Nejsou falešný?" řekla jsem pochybovačně.

„To teda nejsou!" řekl pyšně.

„Dobře!" zasmála jsem se a vzala mu ty peníze.

„Hej!" smál se, „dej to sem!" řekl výhružně.

„Nedám, hledej šmudlo!" smála jsem se.

„Bello, vrať mi to!" smál se.

„Ty jsi ale krkoun, nic mi nedopřeješ!" smála jsem se a běžela kolem stolu.

„Bell," smál se.

Uklouzla jsem a spadla dozadu, dopadla jsem na něco studeného a tvrdého.

Otočila jsem se, pode mnou ležel Edward.

„Jé, ahoj!" smála jsem se.

„Co se děje?" ptala se Tanya.

„Nic," řekla jsem a sedla si obkročmo na Edwarda.

Tanya zalapala po dechu, Edward se chichotal jak blbej.

Kolem mě proletěla moucha.

„Oni v zimě lítají mouchy?" nechápala jsem.

„Nelítají!" řekl Edward pode mnou.

„Ticho tam dole!“ zasmála jsem se.

Autor: xxx (Shrnutí povídek), Misppule, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem mrcha, ale andílek! 6. kapitola: