Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem tvoje dcera! - 1. kapitola

17.02.2011 (16:30) • FailleDraco • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 11096×

1. kapitola - Já jsem Volturi, můžu mít vše, ale musím se taky podle toho chovat! (pohled Damona)

Zastavili jsme před klubem a hned mi bylo jasné, že všechny dívky mi budou ležet u nohou. A proč ne? Byl jsem mladý, pohledný a bohatý. Navíc mě kde kdo považoval za sexuálního boha. Sebevědomě jsem vystoupil a ohlédl se po sestrách. Obě dvě už stály na parkovišti a rozhlížely se po svých obětech. Obě na mě mrkly a pak se rozešly každá jiným směrem. Vyšel jsem směrem ke vchodu, kde byl urostlý vyhazovač. Strčil jsem mu ruličku peněz a bez problémů mě pustil dál.

Jen co jsem vešel, jsem uviděl několik dívek, které stály za hřích. Prošla kolem mě jedna servírka v oblečení, které spíše odhalovalo, nežli zakrývalo. Byla pohledná, ale dnes jsem neměl chuť na holku, která se mi sama nabídne do postele. Takovou možnost vždycky beru, když jsem žíznivý, ale teď jsem nebyl. Dnešní večerní lov jsem bral jako povyražení a krev mladé dívky jako chutný zákusek. Prohrábl jsem si vlasy a sebevědomým krokem vyrazil k baru, kde byl jeden objev. Přisedl jsem si k ní. Rozhodl jsem se hrát si s ní jako kočka s myší.

„Ahoj, můžu tě na něco pozvat?“

Podívala se na mě modrooká opálená dívka s delšími vlasy barvy rozehřáté čokolády. Voněla lehce po mátě a bílém rumu.

„Ahoj, jasně.“

„Barmane, dvě teguily.“

Barman přikývl a já se opět podíval na dívku. Pozorně si mě prohlížela.

„Jak se jmenuješ?“

„Jsem Anya a ty?“

„Damon.“

Dlouho jsem s ní nad pitím tlachal o nezáživných věcech. Několikrát jsem ji vyzval k tanci. Jako teď. Hráli ploužák, a tak jsem toho využil. Přitáhl jsem si ji blízko ke svému tělu a rukou sjel k jejímu zadečku. Opatrně jsem začal prsty bloudit po jejích bocích a hýždích. Nijak jí to nevadilo. Naopak několikrát slastně zavzdychala. Sama mě chytla za ruku a odtáhla mě do jednoho z pokojíčků, které tu měli pro ty náročnější hosty. Hned za dveřmi jsem se na ni vrhl. Odhodil jsem ji na postel a vrhl se s ní do víru vášně.

Když jsme byli v nejlepším, tak jsem se jí zahryzl do krku. Anya zavzdychala. Její horká krev mi plnila ústa. I přes nějakou tu dávku alkoholu krev chutnala dobře. Když jsem skončil se zákuskem, tak jsem jazykem přejel po rance, kterou jsem vytvořil svými zuby. Rána ihned přestala krvácet a začal se na ní dělat strup. Ještě několikrát jsem přes něj přejel jazykem a strup přešel v nepatrnou jizvičku, která poté navždy zmizela.

Anya zprudka oddychovala a když dosáhla vrcholu, vykřikla. Já jsem k němu došel chvíli po ní. Svalil jsem se vedle ní a natáhl se po krabičce cigaret, kterou jsem měl v bundě. Jednu jsem si vytáhl a zapálil. Srdce Anyi pomalu zpomalovalo, až nakonec tlouklo tak pomalu a vyrovnaně, že mohla jedině usnout. V klidu jsem dokouřil cigaretu. Rychle jsem se oblékl a na kus papíru naškrábal vzkaz, kde jsem jí děkoval za společně strávenou noc. Ještě jsem k tomu přihodil růži z vázy a mohl odejít.

Sešel jsem po schodech dolů a ještě si dal jednoho pořádného panáka. Chtěl jsem odejít, když jsem uviděl jednu holku, která stála za hřích. Rozhodl jsem se takřka okamžitě a vydal se za ní, před tím jsem však ještě koupil nějaký drink. Stála dál od ostatních. Ležérně se opírala o stěnu a pozorovala hemžení lidí na parketu. Krátká minisukýnka odhalovala dokonalé dlouhé nohy. Tílko s véčkovým výstřihem odhalovalo její dekolt. Dlouhé blonďaté lokony jí spadaly až po lopatky a oči měla barvy mechu.

„Dáš si?“

Podívala se na mě a potom na skleničku v mé ruce.

„Kde mám jistotu, že v tom není něco, co mě omámí a ty mě znásilníš?“

„Nepotřebuji tyhle prostředky, aby se mi dostalo společnosti dívek. Většinou mi samy lezou do postele.“

„Nafoukaný?“

„Hodně,“ připojil jsem svůj úsměv a čekal na její reakci.

„Tak to bych tě měla trochu zkrotit, nemyslíš?“

Na nic jsem nečekal a přimáčkl ji ke stěně a vrhl se na ni. Ta holka se zasmála a s námahou mě odstrčila.

„Tady ne. Pojď alespoň na záchod.“

Rychle jsem ji odtáhl na záchod do jedné kabinky a znova se na ni vrhl. Tentokrát jsem nechtěl krev, ale pouze uspokojení svého těla.

Vyšel jsem ven ze záchodů. Ta holka, jejíž jméno jsem neznal, si ještě upravovala make-up. Zaplatil jsem barmanovi a odešel. Opřel jsem se o svoje auto a opět si zapálil. Ještěže jsem nesmrtelný. Jinak by mě tohle zabilo. Sestry přišly společně a obě voněly několika mužskými vůněmi.

„Jaký byl lov, sestřičky?“

„Stálo to za to. A tobě se dařilo jak?“

„Skolil jsem dvě krásné laňky.“

Obě se tomu zasmály a nastoupily do svých aut. Následoval jsem jejich příkladu a vydal se domů. Hned jak jsem se dostal do svého pokoje, tak jsem pádil do koupelny, kde jsem ze sebe smyl pach těch dvou dívek. Poté jsem si lehl do postele jenom ve spodním prádle. Zkřížil jsem si ruce pod hlavou a pomalu usínal. Když vtom se otevřely dveře a do pokoje vstoupila Ness v krátké hedvábné košilce.

„Můžu dál?“

„Jasně, pojď. Potřebuješ něco?“

„Zapomenout, ale s tím mi nepomůžeš. Jako vždy.“

„Máš pravdu.“

„A můžu tu s tebou alespoň zůstat přes noc?“

„Jasně.“

Ness si vlezla ke mně pod peřinu. Přetočil jsem se na bok a přitáhl si ji až na své tělo. Ness skrčila nohy a já věrně okopíroval její tělo. Vždy se takhle cítila v bezpečí. Zajímavé. Ness je jedna z nejmocnějších upírek, ale stále jí chybí pocit bezpečí a jistoty. Někdo by si myslel, že když jsme Volturiovi, tak nemáme kouska citu. Jediné, co nás zajímá, je prý moc. Možná, že to tak je, ale rozhodně máme nějaké city. Stačí se podívat na mé rodiče a naše sourozenecké vztahy. Naši rodiče jsou ochotní položit život za toho druhého a i za nás. Za krev své vlastní krve. To samé je mezi mnou a mými sestrami.

Ness poklidně oddechovala. Objal jsem ji kolem pasu a ještě víc si ji přitáhl k sobě. Spokojeně zavrněla a zavrtala svoji hlavu do mé hrudi. Několik pramenů jejích vlasů mě zašimralo ve tváři. Poté jsem upadl do sladkého spánku.

Vzbudil jsem se hodně pozdě. Slunce svítilo vysoko na obloze, ale v celém domě byl mrtvolný klid. Ness nyní byla otočená obličejem směrem ke mně a lehce mě držela za paži. Byla roztomilá. Několik pramenů vlasů jí spadalo do obličeje, jinak všechny byly rozprostřené po polštáři. Opatrně jsem vytáhl ruku, kterou měla Ness pod hlavou. Ness něco zamumlala, když jí opět spadla hlava na polštář. Poté jsem už mohl vylézt z postele. Natáhl jsem na sebe kalhoty, které byly přehozené přes opěradlo židle a odešel do kuchyně.

Otevřel jsem dveře ledničky a začal hledat něco k jídlu. Měl jsem chuť na hamburger s hranolkami, ale moje kuchařské umění sahalo ke špagetám. Sakra. Vykašlal jsem se na hamburger a začal hledat vajíčka. Ty holky mají divný systém na uskladňování potravin. Není vůbec přehledný. Nakonec jsem vajíčka nenašel, a tak jsem se vydal do obýváku. Z minibaru jsem vytáhl láhev whisky a pořádně si nalil. Ještěže nemáme kocovinu. A opijeme se taky až po hodně dlouhé době.

Tiché melodické ťapkání a květinová vůně mi řekly, že je Mel vzhůru. To by mě zas tak moc nevytrhlo z mého opájení alkoholem, ale vyhlídka jídla ano. Hned jsem položil láhev whisky i skleničku a odběhl za Mel. Ta byla skloněná a část jejího těla mizela v ledničce. Přišel jsem k ní a plácl ji po zadečku.

„Kde je vyšpulíno, tam je dovolíno!“

Mel vyskočila a prudce se na mě otočila. Než jsem řekl švec, tak jsem schytal vajíčkem do hrudi. Vajíčko se rozkřáplo a bílky se žloutkem mi stékaly po hrudi. Jé, vajíčko. Já jsem se ho nahledal. Mel se začala smát a já taky, protože jsem dostal nápad, jak jí to oplatit. Vzal jsem rajče, které bylo v košíku se zeleninou za mnou na stole a hodil jím po Mel. Rajče jí přistálo na tváři a nechutně se rozprsklo. Mel po mně skočila. Přes pracovní - barový stůl jsme letěli k zemi. Já to bohužel schytal plnou ránou do zad. Začali jsme se prát, ale vedení se střídalo. Konečně jsem Mel přikoval pod sebou na trochu delší dobu než jsou dvě vteřiny. Oba dva jsme si vrčeli do obličeje. Do kuchyně vešla Ness.

„Nenechte se rušit, jen si vezmu něco k jídlu a hned zas půjdu.“

Na slovo jídlo jsem vyskočil, nechal Mel na zemi a přiběhl jsem jak naučený pejsek k Ness.

„Ness, udělej mi něco k jídlu, prosím. Nebo mi alespoň najdi vajíčka.“

„Vajíčka jsou ve dvířkách.“

Potom odpochodovala s miskou čokoládových lupínků s mlékem do obýváku, odkud se po chvíli ozvala televize. Sakra. To mi nemohla to jídlo udělat? Podíval jsem se na sebe a rozběhl se do koupelny. Rychle jsem se umyl od vajíčka a oblékl se do nových černých kalhot, tamty mi Mel roztrhla a bílého upnutého trička. Seběhl jsem do kuchyně a v ledničce začal lovit vajíčka. Několik jsem si jich vzal a položil na pracovní desku. Jenom ať se neskutálí na zem. Nakrájel jsem si menší cibulku a hodil ji na pánvičku s trochou oleje. Potom jsem tam prskl vajíčka, zamíchal a okořenil. Přehodil jsem všechno na talíř a odešel za Ness do obýváku. Hopl jsem k ní na sedačku a koukal se s ní na My z Kačerova. Po chvíli se k nám přidala i Mel s plnou miskou potravy pro králíky.

„Jak to můžeš jíst, Mel?“

„Naprosto normálně, bratříčku.“

„Co budeme dneska dělat?“ optala se Ness.

Tím zažehnala slovní potyčku mezi mnou a Mel v zárodku. Mel se už nadechovala k odpovědi, ale než něco stihla říci, tak jsem se do toho vložil já.

„Na nákupy se nepůjde. Mohli bychom se jet projet na koních až k útesům a poté dolů na pláž.“

Mel se tvářila ublíženě, ale přikývla na souhlas. Dojedla snídani pro králíky a odešla se převléknout. Ness se na mě zašklebila a sebrala mi prázdný talíř z rukou a odešla do kuchyně. Sedl jsem si na linku a pozoroval Ness, jak připravuje sendviče a pití. Sem tam jí nějaký pramen vylezl z neposedného drdolu, ale Ness ho hned zastrčila za ucho. Nechápal jsem to. Jak ji jenom Alec mohl opustit kvůli nějaké upíří huse? Seskočil jsem z linky a objal Ness. Naklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal.

„Mám tě rád, sestřičko, a vždy tě budu chránit.“

„Taky tě mám ráda, Dame.“

Ness se otočila ke mně a usmála se. Vyklouzla mi z náruče a utíkala nahoru do pokoje. Já jsem posbíral připravené jídlo a odešel do stáje za koňmi. Přišel jsem k Nočnímu Bleskovi a pohladil ho po krku. Stál naprosto klidně. Došel jsem si pro sedlo a osedlal ho. Do brašny jsem dal připravenou svačinu s pitím a poté šel připravit koně holkám. Mel jsem osedlal koně dámským sedlem. Zrovna jsem utahoval podbřišník u koně, který patřil Ness, když sestřičky přišly za doprovodu smíchu. Pomohl jsem Mel do sedla Polárky. Ness jsem pomáhat nemusel. Projížděli jsme lesem. Přeskakovali jsme spadlé kmeny stromů. Smáli jsme se různým našim příhodám z dětství. Když jsme se dostali na útesy, tak jsme seskočili z koní. Ness se naklonila ze srázu dolů a hodnotila situaci.

„Jo, tohle se dá s koňmi sejít. Já s Trnem půjdeme první, potom půjde Mel s Polárkou a nakonec ty, Dame.“

„Dobře.“

Ness se mi ztratila z dohledu a po chvíli zavolala, že už Mel může jít, poté jsem šel já. Ness vybírala cestu, kterou koně lehce zvládali. Několikrát jsem musel Mel podržet koně, aby se jí lépe scházelo. Když jsme byli na pláži, tak jsme se opět vyhoupli do sedel. Jeli jsme klusem. Písek odskakoval od koňských kopyt. Vesele jsme se spolu bavili. Alespoň do té doby než nám cestu zastoupila pětice kluků. Byli to nejspíš indiáni. Ten jeden se třásl a ostatní se jenom lehce chvěli. Sakra, co se to děje? Všichni měli na ramenech nějaké tetování.

„Co po nás chcete?“

„Několik odpovědí. Patříte ke Cullenům?“

Všichni jsme jako na povel zavrčeli. To byla pro nás urážka. Nesnížili bychom se k lovení zvěře. Neodepřeli bychom si chuť lidské krve. To potěšení z lovu. Vítr k nám zavál jejich vůni. Ten jejich pach byl odpudivý. Ne, že by to byl učiněný zápach, ale dvakrát příjemný to taky nebylo.

„Ne, k nim opravdu nepatříme,“ zavrčela Ness.

„Sakra, Same. Tady máš důkaz. Nejsou to lidé. Jestli sis nevšiml, tak na nás vrčeli,“ řekl rozhořčeně ten kluk, který se třásl.

„Co jste zač?“

„Stejná otázka trápí i nás. Co jste?“ vyštěkla Mel.

„Jsme ti, kteří chrání lidi před upíry. Jsme vlkodlaci.“

„To těžko. Vlkodlaci lidi nechrání. Vlkodlaci sami o sobě lidem škodí. Mohou se měnit pouze za úplňku, při kterém se mění v monstra toužící po krvi. Vás bych spíš typovala na měniče, kteří se čistou náhodou mění na vlky,“ pronesla ledově Ness.

„A vy jste tedy co?“

„To je naše věc. Ale bude vám muset stačit to, že lidi nezabíjíme a Cullenovi jsou naši nepřátelé,“ moje vysvětlení bylo přijatelné pro obě strany.

Pobídli jsme koně k ostrému cvalu a zajeli do lesa, který byl kousek od pláže. Ani ne za chvilku jsme dorazili domů. My i koně byli z trysku, kterým jsme jeli celou dobu cesty lesem, vyčerpaní a unavení. Odvedli jsme je do stájí, kde jsme je odstrojili, vysušili a vyhřebelcovali. Poté jsme je dovedli do ohrady a odešli do domu. Šel jsem hned do sprchy a převléct se. Pustil jsem na sebe ledovou sprchu, abych se probral. Takže buď tu byli, nebo jsou Cullenovi. To není dobré. Navíc tu jsou měniči, kteří nás v lásce nejspíš moc mít nebudou. Vylezl jsem ze sprchy, omotal si kolem pasu ručník a odešel do ložnice, kterou okupovala zrovna Ness.

„Co tu děláš, Ness?“

„Válečná porada.“

„Dobře.“

Sedl jsem si na postel a podíval se na Ness. Nemohl jsem si pomoct, ale napadala mě jediná myšlenka: Mám nehorázně sexy sestru.

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem tvoje dcera! - 1. kapitola: