Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 1. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nejtajnější sen 1. kapitolaMoje nová povídka je o Belle, ale není to jak si určitě všichni myslíte. Žádný Edward+Bella. Jak už je u mě zvykem, tak se Bella dá dohromady s někým jiným, ale o tom, kdo to bude se teprve dočte, když budete chtít. P.S.: zanechte komentíky pro povzbuzení do dalšího psaní=)

28.03.2010 (15:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4679×

Bella:

Jsem sama. Úplně sama. Nechali mě tu a odjeli. Hlavně on. Nenávidím ho ale i miluji. Nenávidím kvůli tomu co mi udělal, miluji kvůli tou všemu co je. Nedokážu na něj přestat myslet a nejen na něj, ale na všechny. Na Carlisla, který byl ke mně vždycky tam strašně hodný a vždycky se na mě koukal tam krásným pohledem.

Na Emmeta a jeho vtípky, na Alice mojí sestřičku, na Jaspera a jeho ztrápenou tvář, když si uvědomil co udělal, na Esme a její mateřskou lásku, na Rose, která mě nikdy moc neměla v lásce, ale já jí přesto měla ráda a na něj. Na toho, kvůli kterému odjeli všichni a na toho, kdo mi vzal rodinu, lásku a důvod k žití.

Podívala jsem se dolů pod sebe. Rozbouřené moře naráželo na skály a drtilo se o ně na stovky malých kapiček slané vody, které pak dopadaly daleko od místa srázu. Silný poryv větru, který mé tělo tlačil dál o srázu narážel na mé tělo, ale já neustoupila ani o krok dál. Byla jsem pevně rozhodnutá ukončit tenhle život bez nich.

 

Sundala jsem si bundu a chystala jsem se udělat svůj poslední krok do propasti smrti. Bunda přistála asi dva metry ode mě. Vítr byl tak silný a vlny tak vysoké, že jsem neměla šanci přežít.Naklonila jsem své tělo nad propast, ale vítr mě nechtěl pustit dolů. Tenhle boj jsem však vyhrála a moje tělo padalo dolů. Dolů pro smrt. Cítila jsem se krásně. Cítila jsem se, jako bych nechala tu všechnu bolest tam někde nahoře a čím dál jsem od ní byl, tím menší byla.

Mé nohy se dotkly ledové vody, ale já neměla žádnou reakci. Celé mé tělo zmizelo v modrých hlubinách moře a jáse už nehodlala nikdy vynořit. Cítila jsem, jak se mnou vodu smýká ze strany na stranu a užívala jsem si pocit bezvládnosti. Moje plíce vypustily poslední zbytky vzduchu, poslední zbytky mého života. Najednou jako by se moře vzpamatovalo a uklidnilo se. Moje tělo pomalu klesalo ke dnu a já vzpomínala na své nejbližší. Reneé, Charlie, Jasper, Rose, Esme, Alice, Emmet, Edward a Carlisle.

Carlisle. Pře očima se mi vybavila jeho tvář a jeho krásný pohled mířený jenom na mě. Bylo divné, že moje poslední myšlenky patřily Carlislovi, ale já to tak chtěla. Začínala jsem pomalu ytácet vědomí, ale pořád jsem před sebou viděla jeho tvář. Tvář Carlisla. Najednou se ve vodě zaleskl bílý pramen vlasů a já dostala naději,že je to on, komu patřily mé poslední vzpomínky před smrtí. Najednou jsem však upadla do temnoty. Všechno přede mnou zčernalo a já nevěděla o ničem. Nevěděla jsem o tom jestli vůbec žiju.

Hlava mě neuvěřitelně třeštila a celé tělo mé bolelo. Při nádechu to ve mně zasýpalo, jako bych byla nejsilnější kuřák a neuvěřitelně moc to bolelo. Můj krk byl v jednom ohni. Uvědomila jsem si, že když mě něco bolí, tak nemůžu být mrtvá. A najednou se přede mnou přehrálo všechno, co jsem za poslední dobu udělala. Chtěla jsem otevřítoči, ale nešlo to. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Chtěla jsem někoho obejmout, ale to bych musela být ve snu. Nechala jsem všeho být a znovu jsem upadla do spánku. Do temnoty, která mě do ted pohltovala.

Opět jsem přišla k vědomí, ale už mě nehltila taková bolest jako poprvé. Bolely mě už jen nohy, nebo spíš jen jedna a to levá. Chtěla jsem se probudit a dozvědět se, kde to jsem a co se stalo, že nejsem mrtvá a kupodivu to šlo. Otevřela jsem oči a vše kolem bylo rozmazané. Dokonce i tvář nade mnou. Ostré světlo lampy mě bodalo do očí, ale pomalu jsem si začala zvykat a i obličej přede mnou dostával nějaká smysluplné tvary.

Rozeznala jsem zlatavé vlasy a oči. To bylo vše. Znovu jsem upadla do čerstvě černého spánku, který mě dokonale upoutal do sebe a já se do něj nechala stáhnout. Probudila jsem se a už mě nebolelo skoro nic, jen tupá bolest na levé noze narušovala tento klid. Otevřela jsem oči a moje oči si okamžitě přivikli světlu. Ani nevím jak, ale posadila jsem se a zjistila jsem, že jsem v nemocnici. POde mnou byla obyčejná nemociční postel, ale pokoj už tomu neodpovídal. Celý byl vymalován do oranžova a působilo to tu vcelku útulně. Přejela jsem pohledem z nočního stolku po celém pokoji až k oknu, u kterého jsem se zastavila nemohla jsem vydat ani hlásku. Stál ke mně zády a já nemohla uvěřit svým očím.

Myslela jsem, že sním a asi bych v tom domnění zůstala, kdyby se ke mně neotočil a nevykouzlil na tváři krásný úsměv. Jeho oči byli ztrápené, ale přesto se na mě usmál. Ani nevím proč, ale zahřálo mě u srdce a měla jsem sto chutí ho obejmout a položit mu tolik otázek, že to ani nebylo možné. Najednou však promluvil a mě se zamotala hlava.

„Určitě máš mnoho otázek, ale nespíš se namáhat, tak ti řeknu to nejdůležitější sám," dořekl a smutně, ale i s radostí v očích se na mě podíval.
Jen jsem omámeně přikývla a lehla jsem si zpátky. Měla jsem sto chutí se mu vrhnout kolem krku, protože se mi po nich a po něm neuvěřitelně moc stýskalo a ted je najednou tady. Přitáhl si židli k mé posteli a ani na okamžik ze mě nespustil oči a ani já z něho.

„Bell. Má rodina odjela a já zůstal kvůli práci, protože jsem nemohl jen tak narychlo odjet. Budu tu ještě asi měsíc, ale pak jedu za nimi. Nemohl jsem uvěřit, když jsi skočila z toho útesu. Okamžitě jsem se vrhl za tebou a jen tak tak jsem tě stihl zachránit. Určitě se ted ptáš, kde jsi? Jsme ve Forkské nemocnici a já jsem tvůj hlavní ošetřovací doktor," řekl a já jsem nemohla uvěřit svým uším.

Jakto, že se to ke mně nedostalo, že tu zůstal?

„Carlisle já nevím, jak ti poděkovat, ale to si neměl dělat. Neměl si mě zachranovat..." řekla jsem, ale pak jsem si uvědomila, že jsem ráda že mě zachránil, protože moje přání se mi splnilo setkala jsem se alespon s jedním z nich.

„Díky..." řekla jsem a on se jen krásně usmál. Zase to zahřátí u srdce. Cítila jsem jak se mi rychleji rozběhlo srdce a jeho úsměv se ještě rozšířil. Cítila jsem, jak se mi krev nahrnuje do obličeje a jeho oči se jakoby rozzářili.

„Za chvilku tě přijdu zkontrolovat, tak tu nic nevyved," řekl a pobaveně se usmál.

Usmála jsem se taky a suvéréně jsem odpověděla.

„Budu se snažit, už jen kvůli tobě," řekla jsem a okamžitě jsem zklapla.
Nevěděla jsem jak to ze mě vylítlo a ani jsem tomu nerozuměla. Co jsem to řekla? To není možný. Rozpačitě jsem se na něj podívala a on byl stejně zaražený jako já. Najednou však, jakoby roztál a spokojeně se usmál.To bylo vše. Otočil se a odešel. Nemohla jsem se z toho pořád vzpamatovat. Začala jsem o tom přemýšlet.

Ležela jsem na posteli a v hlavě mi to šrotovalo o sto šest. Nevím co za pocity ve mě vzkvétaly, ale byly dost silné a já je vnímala a přijímala s otevřenou náručí. Nevěděla jsem vůbec co si o tom mám myslet. Chtěla bych tu radši Edwarda, anebo aby tu byl Carlisle? Na tuhle otázku jsem si nedovedla odpovědět a nevěděla ani jak se chovat, co dělat. Z toho všeho přemýšlení jsem byla tak vyčerpaná, že jsem usnula.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale cítila jsem, že jsem vyspaná dosytosti a podle libosti a tak jsem začala pomalu rozevírat víčka. Přede mnou se objevil něčí obličej a já se strašně lekla. nadskočila jsem a okamžitě si sedla, ale ucítila jsem tupou bolest v noze. Byl to Carlisle. Seděl u mé postele, ale poněkud jsem se ho lekla. okamžitě byl na nohou a opatrně odhrnoval z mých nohou přikrývku, aby se podíval na mou nohu.

„Dobré ráno. Promiň, že jsem tě tak vylekal. Můžu se kouknout na tu nohu?" zeptal se a já jen pokrřila rameny.
Viděla jsem, že jí mám obvázanou několika obvazy a on je postupně začal odmotávat. Nemohla jsem se koukat na krev, která se objevovala stále víc na každém kousku obvazu odtočeného z mé nohy. Lehla jsem si a otočila jsem hlavu co nejdál od toho. Carlisle zacházel velice opatrně a jeho ledové ruce na mé kůži jako by pálili. Dotýkal se tak jemně, že to ani nebylo možné.

Zavřela jsem slastně oči když se dotkl mého stehna a pak jsem si uvědomila, že jeho dotyky mi přivádějí neuvěřitelnou slast a nerozuměla jsem svým pocitům.  Najendou jsem otevřela oči a můj pohled se stočil na něj. Měl slastně přivřené oči a zjevně si to užíval stejně jako já. Mé zmatené pocity se hromadily čím dál víc, ale jeden z nich byl i touha. Otevřel pomalu oči a jak uviděl, že ho upřeně a se zájmem sleduji rychle udělal dva kroky zpátky a bylo vidět, že je mu asi trapně.

„Promiň, já-já..." začal koktat a já se jen usmála. Byl tak roztomilý, když byl v rozpacích. Chtěla jsem ho v nich ještě chvilku nechat, ale nechtěla jsem ho trápit.

„To nic. Možná jsem nechtěla abys přestal," řekla jsem a usmála se plaše na něj. On na mě vykulil oči, ale pomalými a váhavými dvěma kroky se ocitl těsně u mého lůžka.

Jeho ruka však nesměřovala k mé noze, nýbrž k mé tváři. Nevěděla jsem co chce udělat a tak jsem na něj trochu vyplašeně, trochu zvědavě koukala. Naše pohledy se ani na moment nerozdělily a já se začala pomalu utápět v jeho tekutě zlatých medových očích. Zvedl svou dokonalou ruku a blížil se k mé, oproti jemu, horké kůži. Jakmile se dotkl mé tváře, projelo mezi námii něco jako elektrický náboj, ale po elektrickém proudu mi nezačne brnět v břichu. Bylo to jako bych tam měla nějaké motýly, kteří se chtějí vznést k nebi, ale nemůžou a tak poletují v mém břiše sem a tak. Něžně a opatrně putoval po mé tváři až k lícní kosti, kde se na moment zastavil a přejel přes hranu. Jel po mém krku, ale bohužel se vracel zpátky.

Najednou se však...

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře