Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejvyšší cena za život - Kapitola 11.

24.09.2010 (08:00) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2183×

11. kapitola

Cestou jsem dojedl ten chleba a doběhl k našemu hlavnímu stanovišti. Kluci seděli kolem vyhaslého ohniště, bylo ticho.

„Ahoj vespolek,“ pozdravil jsem je vlídně. Zvedli hlavu a zakývali na mě jako znamení, že vědí o mé přítomnosti. „Co se děje?“ dodal jsem.

„Nechtěj vědět,“ odpověděl mi Embry, aniž by se mi podíval do očí.

„Leah povídala, že mi chcete něco říct. Co to je?“

„Spíš nám řekni, jak to dopadlo se Samem.“

„Našel jsem ho po týdnu a on mě poslal do háje. Prý se vrátí v noci pro Emily a nás už nechce nikdy vidět,“ vysvětlil jsem jim a oni nehnuli ani brvou. Možná jsem jako jediný doufal v jeho návrat a smír.

„Jo, Emily je pryč. Viděl jsem je spolu k ránu odcházet,“ řekl Paul, který bydlí hnedka naproti domu, kde žila Emily.

„Ani jsme se nestihli rozloučit,“ dodal posmutněle Seth.

„To nikdo z nás, ale jestli to tak chtěl…“ dodal Embry.

„Tak s tím už nic nenaděláme. Je to jeho volba.“ Chvilku bylo ticho a mně se zdálo, že nikdo ani nedýchá. „Mimochodem, co je teda novýho?“ dodal jsem.

„Ehm… Nic moc. Jenom vykradli krámek, jak tam pracuje moje mamka,“ řekl Quil. Zděsil jsem se.

„Je v pořádku? Nestalo se jí nic?“

„Ne. Máma tou dobou měla volno, ale její kolegyně je v nemocnici s otřesem mozku.“

„Do háje, to je špatný,“ pokývl jsem. Tohle mi bylo nějak fuk. Pokud to nebyl někdo známý, tak jsem takovéhle katastrofy a nehody házel hned za hlavu.

„Přestaňte ho krmit blbostma. Už mu to řekněte!“ zakřičela za mnou Leah rozzuřeně a sedla si na kládu vedle mě.

„A do háje,“ ulevil jsem si. Teď to přijde.

„Víš,“ spustil Embry, „v rezervaci je nový obyvatel.“

„To je ta novina?“ zeptal jsem se. Tohle mi nepřišlo moc tragické, jak mě strašila Leah.

„Ono to není celé. Trevorova matka – on se jmenuje Trevor Carter – zemřela,“ pokračoval dál.

„To je mi ho líto,“ odpověděl jsem. Věděl jsem, jaké to je, když vám zemře máma. Sice jsem tou dobou byl ještě malý a nevnímal to tolik, ale i tak to bolí.

„Přistěhoval se sem za svým otcem.“

„Takže nemanželský synek?“

„Jo. Trevor nemá jiný příbuzný, tak našli jeho otce. Oni o sobě nevěděli.“

„To mi připomíná seriál Tak jde čas,“ zasmál jsem se, ale nikdo se nepřidal. Sklapl jsem.

„Hele, ale je tu ještě něco. Ehm… Já nemůžu,“ rezignoval Embry. Začínal jsem být dost zmatený. Jakou to má spojitost se mnou? Maximálně kdyby… Ne, to je blbost.

„Trevor přijel za Billym. Je…“ zasekla se Leah a já začal panikařit.

„Cože?!“ vyjekl jsem.

„Je to jeho syn,“ dopověděla mi to Leah opatrně. Nejdřív jsem moc nechápal, co slova v tomhle složení znamenají, ale potom jsem začínal pobírat. Zděsil jsem se a na čele mi vyrašila kapička potu. Billy má druhého syna? Já mám bratra?

„To je vtip, že jo? Prosím…“

„Promiň.“

„To… To není možné. Vždyť Billy měl mámu! On ji podvedl? Ten…“ Začal jsem se zalykat a moje tělo se třáslo. Prvotní šok a zděšení vystřídala zuřivost. Ovládala mě a v tu chvíli jsem byl schopen rozmlátit vše kolem sebe.

„Je mu něco přes čtrnáct let,“ odpověděla mi neurčitě Leah. Čtrnáct let, čtrnáct let. Jacobe mysli! Máma umřela… Takže on s tou ženskou spal… V době, kdy byl ženatý s mojí mámou! To je… Nechutné! Jak jen mohl? Vždyť v té době byla nemocná a on se vychrápe s nějakou… Pokrytec! A on mně bude mlet něco o zradě? Když ho máma nejvíc potřebovala, tak on si lítal za nějakou fuchtlí a udělal jí dítě!

„Jacobe? Jacobe! Uklidni se,“ mírnila mě Leah, když jsem se začínal třást jako při epileptickém záchvatu.

„Jak můžu být klidný?“ zakřičel jsem na ni v tom amoku. „Promiň,“ omluvil jsem se jí. Ona za to přeci nemůže. „Už jsem klidný.“

„Chceš to vůbec slyšet celý?“ zeptal se Embry. Na tohle jsem neznal odpověď. V tuhle chvíli jsem těch informací měl až moc. Nevlastní bratr. A ještě má tak blbé jméno – Trevor. Je jako pro nějakou žábu z Harryho Pottera.

„Teď asi ne. Mám toho po krk,“ odpověděl jsem. Zase se mi dostavil ten pocit, že nevím, kde je nahoře a kde dole. Neomdlel jsem, ale bylo mi špatně. Chtělo se mi zvracet.

„My taky.“ To sotva. Pochyboval jsem o tom, že by jim mohlo být tak špatně jako mně. Není to jejich zatajovaný bratr.

„Tát… Billy o něm věděl?“ zeptal jsem se znenadání.

„Říkal jsi, že nechceš už nic vědět,“ ohradila se Leah.

„Zvědavost je bídná.“

„Ne,“ odpověděla stroze.

„A Trevor ví o mně?“

„Víš, když jsem s ním mluvil,“ začal Seth vyprávět, „zeptal jsem se ho na to, co mu Billy řekl o rodině, ale on mu vyprávěl jen o sestrách. Je mi to líto.“ Seth sklopil hlavu. Mně jenom spadla brada dolů.

„Ani jedno pitomý slovo?“

„Promiň,“ řekla Leah. Tupě jsem se díval na ohořelé větve v ohništi. Já už pro něj vážně neexistuju. Nic mu o mně neřekl, ani slovo. Možná bych i bral, kdyby řekl, že jsem mrtvý, ale tohle? To bolí.

„Kdo je jeho matka?“ zeptal jsem se po nějakých dvaceti minutách mého mlčení a přemítání. Ostatní o něčem potichu diskutovali, ale když jsem já vznesl dotaz, sklapli a poslouchali mě.

„Je to nějaká Piper Carterová z Los Angeles. Nikdo neví, co je zač, a Trevor o ní taky nechtěl moc mluvit,“ objasnila mi a pokrčila rameny. Paní tajemná Piper. Vrtalo mi hlavou, jak se s ní mohl Billy dát dohromady. Je to dálka.

„Já mám svou teorii,“ ozval se Paul a potutelně se uchechtl.

„Tak si ji nech pro sebe!“ osočila se Leah.

„Jakou?“ zeptal jsem se já. Kupodivu mě jeho původ zajímal a chtěl jsem vědět, která ženská zaplnila na chvilku místo mámy.

„Je to kur…“ Nedokončil to, protože schytal jednu do hlavy od Leah.

„Asi vím, co tím máš na mysli,“ zasmál jsem se na její účet, ale hnedka jsem ztichl. O mrtvých jedině dobře, říká se. Ale jak mám mluvit dobře o někom, kdo svede ženatého muže a zatají mu dítě?

Neměl jsem ani ponětí, jak to mohlo tenkrát být a vůbec vzniknout. Když to tak vezmu, já to ani vědět nechtěl. Někdy je lepší stát mimo a nevědět, která bije. Ale on je můj bratr, má krev. Sice jen poloviční, ale i to se počítá a mě k němu váže jistá povinnost a pouto. Jsem jeho starší bratr a právě já bych pro něj měl být vzor. Vždyť to tak bývá! Jenže já musím mít vždycky něco extra.

Do háje! Já si vždycky přál bratra, ale tohle? On nemůže za svůj nemanželský původ, ale jak ho mám mít rád a přijmout do rodiny? Je plodem nevěry a zrady mého otce!

Rozum mi velel, že si mám nejdřív nějak zjistit, co se tehdy stalo, ale moje výbušná a tvrdohlavá část měla jiný názor. Když jsem sečetl jeho zavrhnutí a tu patnáct let starou zradu… Už to není můj otec. Možná jsou to silná slova, ale on si je zaslouží. Jak mohl tak báječnou ženskou, jako byla moje máma, podvést? To nedává logiku!

Když jsem byl o něco starší, vyprávěl mi o ní tak láskyplně a oddaně. Možná tak o ní mluvil kvůli vině, kterou cítil.

„A… Trevor si s Billym rozumí?“ zeptal jsem se. Chtěl jsem, možná jsem i potřeboval slyšet, že jsou spolu na nože a Trevor mu zazlívá jeho nezájem o něj z předchozích let.

„No, rozumí si až nezdravě,“ odpověděl mi Paul posměšně.

„To je jako dobře?“ znejistěl jsem. Možná už ani nechci vědět, jaký je mezi nimi vztah.

„Hodně dobře. Na to, že je tu ani ne týden, tak si rozumí skvěle.“ Přesně tohle jsem vědět nechtěl. Cítil jsem, že moje místo je nahrazeno někým jiným, lepším. Pro Billyho dokonalým.

„Konečně má syna, který je dokonalý,“ zamumlal jsem s pohledem upřeným na mé ruce, kterými jsem lámal malou větévku. Žárlivost, vztek a možná i závist. Tyhle pocity mi zatemňovaly mozek a já bouchl. Proměnil jsem se přede všemi s velkým lupnutím ve vlka. Dával jsem si pozor, abych někoho nezranil, ale stejně by jim to brzo srostlo.

„Nedělej blbosti!“ zakřičela na mě Leah, ale to jsem už uháněl do lesa, kde mi nikdo nelezl do mysli a já mohl lépe zvládat ty emoce. V lidském těle jsem byl jako časovaná bomba. Teď jsem alespoň nemohl znovu vybuchnout. Měl jsem čas pro mé myšlenky.

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejvyšší cena za život - Kapitola 11.: