Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejvyšší cena za život - Kapitola 6.

03.09.2010 (19:45) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2602×

6. kapitola

Nemohl jsem snídat do nekonečna, tak jsme se asi za dvacet minut začali dohadovat, kdo všechno půjde a nepůjde s námi.

„Jakeu! Já jdu s vámi!“ dožadoval se urputně Seth.

„Ne! Kolikrát ti mám řikat, že ty budeš tady?“ rozkazoval jsem mu pro změnu zase já.

„A to zase proč?“

„Musíš tu zůstat s Elis a Sue.“ Někdy se opravdu choval jako rozmazlený spratek.

„Jacobe, ale jim nic nehrozí, klidně může jít s námi.“ Harry se do toho vložil a samozřejmě všechno rozhodl. Ale to, že já budu trnout hrůzou, už nevidí.

„Dobře,“ souhlasil jsem rezignovaně.

„Juchůůů!“ rozkřikl se nadšený Seth. Je hodně vidět, že je z nás nejmladší a z ‚vlčí věci‘ má největší radost a nejvíc si to užívá.

„Jakeu, vážně nemusíš mít strach. Jí se nic nestane,“ uklidňovala mě Sue. Její konejšivý hlas měl úžasně uklidňující účinky.

„Dobře. Ale dávej pozor a kdykoliv volej.“

„Samozřejmě. Jenom maličkost…“

„Jo?“

„Sní normální sunar, že jo?“ optala se nejistě.

„Jasně, jasně,“ uklidnil jsem ji zase já a usmál se.

„Jdeme konečně?“ ptala se ještě nabroušená Leah. Žertovně jsem ji šťouchl do ramene, ale moc povzbudivě to nevzala. Hodila po mně tak nenávistný pohled.

„Honém!“ ozval se Seth a stepoval u dveří. Já ho jednou přetrhnu.

„Můžem,“ souhlasil jsem já a vyšli jsme před dům.

„Počkej, Sethe. Mohl by ses proměnit a dát jim vědět, že jdeme. Řekni jim, že se sejdeme na palouku za řekou.“

„Mám se zmínit i o tobě?“

„Klidně, mně je to jedno. Ale jo, řekni jim to. Aspoň mě nezabijou ze šoku, že jsem dorazil,“ zasmál jsem se na svůj úkor hystericky.

„Okey,“ souhlasil poslušně a zaběhl do lesa. Čekali jsme na něj takhle asi deset nebo patnáct minut ,a potom se objevil s vysmátým výrazem vedle nás. Ani jsem nechtěl vědět, co mu říkali, ale někdo se zeptal za mě.

„Cože seš vysmátej jak beruška?“ zeptala se ho Leah odměřeně.

„Áááále, to nic.“ Mávl nad tím rukou, takže když nic, tak nic.

„Nežvaň, co maj za kecy?“ nedala se odbýt.

„Tak ho nech, jo? Když to nechce říct, tak ať to neříká,“ napomenul jsem ji.

„Bojíš se, že jo?“ rýpla si.

„To si piš! Jak by bylo asi tobě, co?“ rozkřikl jsem se na ni znova.

„Rozhodně bych neměla semknutý půlky jako ty! Dyk kdybych ti dala do zadku tužku, tak tam za chvíli máš diamant. Stejně ti nic neudělaj.“

„Leah, Jacobe, uklidněte se oba. Jak říkám, tohle je na Alfě a možné jsou obě varianty,“ rozseknul to Harry.

„Sam mu nic neudělá, tím by rozdělil smečku a on sám to ví.“

„Ukaž mi na někoho, kdo by nesouhlasil se Samem,“ řekl jsem jí. Nevěděl jsem o nikom, kromě mě, kdo by se postavil proti rozkazu Alfy.

„Já, Seth určitě taky…“

„Jo, ale ty z jiných důvodů. Ne kvůli tomu, že bys se mnou souhlasila.“

„Ale i to se počítá. Quil a Embry jsou taky na tvé straně, to je už dost velká část smečky. Ještě pořád si myslíš, že by ti něco udělal?“

„To dává smysl,“ podivil jsem se nad tím. Té holce to dost zapaluje.

„Ještě aby ne,“ ukončila naše dohadování a já cítil větší klid. Měl jsem skoro naprostou jistotu, že z té louky odejdu celý.

Pomalu jsme se blížili k louce, kde na nás všichni čekali. Cítil jsem ve vzduchu napětí. Chvíle zúčtování je tu. V duchu jsem si začal promítat celý svůj dosavadní život… Ne, to bych kecal, ale byl jsem solidně nervózní a krve by se ve mně nedořezali.

„Klid, chlapče,“ povzbudil mě Harry a poplácal po zádech, když viděl, že jsem zpomalil v chůzi.

„Vám se to řekne.“

„Já tě budu bránit, brácho,“ řekl mi Seth.

„Ty toho tak vyšašíš,“ uzemnila ho Leah. Sám by proti celému klanu neměl nejmenší šanci.

Mezitím jsme už došli na louku a tam na nás čekala smečka. Překvapilo mě, že jsou všichni v lidské podobě, ale moc jsem se tím nezaobíral. Spíše jsem se díval do očí Samovi. I na tu dálku jsem viděl jeho rozzuřený pohled podtrhnutý jeho očima, které měl zúžené a plné vzteku. Ostatní kluci se tvářili tak nějak neutrálně, ale všichni se krčili za Samem.

„Ještě ses nestal upírem?“ neodpustil si poznámku Sam. Kluci za ním se potutelně zasmáli s ním.

„Mám ti to ukázat?“ Jeho posměch jsem očekával, ale netušil jsem, že mě tak namíchne. Vyšel jsem k němu a chystal se přeměnit ve vlka. Klidně bych se s ním v tu chvíli porval, kdyby mě Seth s Leah nedrželi křečovitě za zápěstí.

„Klídek, Rambo,“ mírnila mě Leah. „Nesnaž se ho vytočit,“ dodala.

„Jasně, jasně,“ odsekl jsem. Začal jsem počítat do dvaceti. Moje sebekontrola už byla po chvilce zase zpátky a já se přestal třást a uklidnil se.

„Kde máš toho parchanta?“ zeptal se posměšně Sam. Zhluboka jsem se nadechl, než jsem mu odpověděl.

„Je doma u Sue.“

„Ty blázne! Nechal jsi toho zmetka s člověkem samotného? Co když se Sue něco stane, hm?“

„Je neškodná,“ uklidňoval jsem ho, ale nemělo to cenu.

„Neškodná? A odkdy? Je to upír, pamatuješ?“

„Ne, uplně jsem to vypustil z hlavy,“ odpověděl jsem mu ironicky já.

„Očividně jo,“ odsekl mi. Chvilinku jsme na sebe ještě házeli nenávistné pohledy, ale potom jsem to už nevydržel.

„Tak už to neprodlužuj! Co se mnou uděláš?“ zakřičel jsem na něj důrazně.

„S tebou? Asi nic, ale toho zmetka zabijeme. Vydej nám to,“ rozkázal a já v tom poznal podtón Alfy smečky. Byl to rozkaz, ale já jsem ho nemohl splnit.

„To jaksi nepůjde,“ řekl jsem mu narovinu.

„Okamžitě mi to přines!“ zařval na celý les, až se listy na stromech zachvěly.

„Nejsem nějakej Alík! A navíc nemůžu!“

„Jak nemůžeš?“

„Já se otiskl… Do ní.“ Kluci ze smečky jen vyvalili oči a brada jim spadla.

„Co prosím?“ optal se nevěřícně Sam. Nejdříve byl ještě víc naštvaný, ale když jsem mu to znova zopakoval, tak byl v šoku. Očividně tohle nečekal. Vlastně já v tu chvíli taky ne.

„Jak je tohle možný?“ podivoval se Quil.

„Jak vidíš, tak je,“ ozval se za mnou Harry.

„V tom případě je pod ochranou zákonů. I když je mi to proti srsti, tak jí nic neuděláme,“ pravil Sam rozhodným hlasem, proti kterému nikdo nemohl jít.

„Děkuji, díky!“ Ulevilo se mi. Opravdu je Elis pod ochranou.

„No moc se neraduj, kamaráde,“ spustil Sam a já jsem věděl, že je zle. „Myslel sis, že tě nepotrestám? Zradil jsi nás. Všechny!“

„Co mi uděláš?“ Pln odvahy jsem vystoupil proti němu ze své řady a dal najevo, že se ho nebojím. Opak byl možná pravdou, ale musel jsem mu ukázat svou sílu a odhodlání.

„Můžeme tě zabít.“

„Ty možná,“ ohradil se proti Samovi Embry. Sam se na něj podíval s výhružným pohledem, ale Embry si stál na svém. Mrkl jsem na něj a on mi oplatil. Viděl jsem, že mám v nich oporu.

„Jak se opovažuješ!“ zařval na něj Alfa.

„A jak ty? Myslíš si, že můžeš rozhodovat nad vším? To se šeredně pleteš!“

„Jsem vůdce!“

„No a co? Ale nemáš na právo, abys mu vzal život,“ vložil se do toho Paul, který se začínal třást po celém těle. Jestli to takhle půjde dál, tak se porvou a smečka se rozpadne nebo rozdělí.

„Ty zase nemáš právo se do toho motat!“ okřikl ho zase Sam.

„Sklapni! Vždyť ty ani nejsi právoplatný Alfa!“ zařvala na něj Leah. Síla jejího hlasu byla ohromující.

„Jenže ten pravý je k ničemu! Paktuje se s upírama. Tomuhle říkáte Alfa?“ podivil se ironicky a ukázal ke mně. To už jsem přestával být klidný i já a začal jsem se klepat jako osika.

„Ale měl jsem k tomu důvod! Copak to nechápeš? Cítil jsem to pouto už před jejím narozením,“ obhajoval jsem se, ale nemělo to cenu. On byl rozhodnutý mě zabít.

„Nechápu. Je mi z tebe zle!“ vydal ze sebe a za zlomek vteřiny na to přede mnou stál v podobě vlka. Napřáhl proti mně pracku a chtěl mě zranit, ale já včas uhnul. Na nic jsem nečekal a nechal se ovládnout vztekem. V mém těle to luplo a dopadl jsem na všechny čtyři – jako vlk.

Tak co, myslíš si, že tenhle boj vyhraješ? V myšlenkách na mě řval, jaký jsem to vyvrhel a ostuda pro Quileuty, ale já se nenechal vytrhnout ze svého soustředění. Vrčeli jsme oba na sebe a kroužili kolem dokola.

Já mám na své straně právo.

Koutkem oka jsem postřehl, jak se Paul a Embry rozbíhají k nám.

„Nechte je! Je to jejich boj,“ upozornil je Harry a kluci se stáhli. Dvě vteřiny na to se Sam rozběhl ke mně s vyceněnými tesáky. Srazil mě na zem a jen pár milimetrů od mé kůže na krku skousl. V hubě mu uvízly naštěstí jen moje chlupy. To mě dopálilo. Prackou jsem mu šlehl do obličeje. Zakňučel. Když jsem se na něj podíval důkladněji, tak jsem viděl rány po mých drápech na jeho oku.

Nemáš provokovat.

Máš být pořádný vlk.

Teď jsem toho měl dost. Vystartoval jsem proti němu a zakousl se mu do krku. V hubě jsem ucítil jeho krev, tak jsem okamžitě pustil. Nechtěl jsem ho zabít, jen mu dát co proto.

Ohlédl jsem se na všechny přihlížející a jejich ustrašené tváře. V té chvíli jsem si vybavil obličej Emily, až zjistí, co se tu dělo. Najednou jsem nemohl nic udělat.

Srabe! Otočil jsem se za ním a uviděl, jak zase startuje proti mně. V jeho myšlenkách jsem viděl dokonalé odhodlání mě zabít. Nechtěl nic jiného. Jeho útok vyšel ale naprázdno, protože jsem ho srazil k zemi. Postavil jsem se nad něj a jednou prackou si na něj stoupl a znemožnil mu utéct.

Já vím, že jsem se na vás vykašlal, ale ty bys na mém místě udělal to samé, věř mi. Je mi líto, že to nechápeš. Omlouvám se za svoje chování, ale nelituji toho a nedělal bych to jinak. Ona mi za to stála. Kdybys ji viděl… Ukázal jsem mu ji v mysli, ale on byl jen znechucený. Vyber si, co chceš dál. Buď přijmeš ten fakt, že je tu i ona, nebo vypadni. Mě samotného překvapil můj tón, když jsem k němu v myšlenkách mluvil.

Raději zemřu!

Já tě nezabiju, nejsem vrah. Rozhodni se. Je to jen na tobě.

Pusť mě. S touhle bandou pokrytců nezůstanu. Je mi z vás zle.

Zvolil sis sám. Pustil jsem ho ze svého sevření a on si to namířil do lesa. Viděl jsem, že je vlk, ale překvapilo mě to ticho, které jsem měl ve své hlavě. Nic. Žádné jeho myšlenky, jen moje. Ticho…

Předchozí Shrnutí Další