Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nel tempo 10. kapitola

27.08.2011 (07:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 39× • zobrazeno 5207×

„Bello,“ optal se nesměle.

„Ano?“ zašeptala a otevřela slastně přivřené oči.

„Opravdu s tebou chci zůstat, i přes to všechno, co jsi mi pověděla,“ vyslovil mírně bojácně. Přesto se nebál jí, ale její odpovědi…

„Edwarde,“ vzdychla smutně. Tohle nešlo. Nemohla zničit život svého manžela, už teď bylo těžké žít s myšlenkou, že zkazila život svým dvěma drobečkům. Pokaždé, když se podívala do jejich rozkošných tvářiček, hlavou jí prolétly tyhle depresivní myšlenky. Pak je většinou zahnala slovy Carlislea, který ji uklidňoval, že děti rostou úplně normálně, i když na svůj věk jsou o něco vyspělejší.

„Ne, Bell, já už vás neopustím. Nemohl bych bez vás být. Vy tři jste pro mě všechno, teď už jediný smysl mého bídného života. Prosím, neodháněj mě,“ škemral nešťastně. Edward už si nedokázal představit, že by se mu jeho manželka znovu ztratila.

Bella absolutně netušila, co dělat. Jestli tedy dát Edwardovi poslední šanci, nebo ho jednoduše odstřihnout od ní a dětí. Snažila si zatvrdit srdce myšlenkami na nevěru jejího povedeného manžílka nebo na jeho sebestřednost, jenomže když ho pozorovala teď, ten člověk, kterého si dřív brala, tu nebyl. Tohle byl někdo nový. Snad dokonce i lepší. Vypustila z úst další bezradné povzdechnutí a opatrně se posadila. Rány na zádech už byly téměř zhojené a Carlisle měl přijít vytáhnout stehy.

Edward byl v okamžení hned vedle ní a držel její drobnou ruku v té svojí, po těžké práci mozolnaté. Jeho dokonalé rty se přiblížily k těm Belliným, které se v téhle intimní chvíli přímo šílenou rychlostí roztlouklo srdce. Její pohled se utápěl v tom jeho naprosto láskyplném a oddaném. Tohle skutečně nebyl ten bezcitný a odporný muž, kterého si vzala. Hlavou jí prolétl rozhovor mezi ní a Jasperem. Bylo to období, kdy se už celkem smířila s tím, že je v domě plném upírů a ona je něco jako poloviční upír. A že to nebylo vůbec jednoduché. Vrátila se do minulosti.

„Upíři se mohou vdávat a ženit?“ zeptala se tenkrát naprosto překvapená. To snad ani nebylo možné, aby si tyhle kreatury slíbily nehynoucí lásku před Bohem. Byly to bytosti z pekla, nebo snad ne? Netušila, ale prozatím se k ní chovali, jako by snad patřila do jejich rodiny odjakživa.

„A proč by nemohli?“ zasmál se jejímu hloupému dotazu Jasper, a hned na to jí povyprávěl o jeho poslední svatbě s Alicí.

„Před Bohem?“ zašeptala nevěřícně, když skončil.

„Ano, všichni jsme ji takhle měli, jen jsme si neslíbili do konce života, ale spíš věčnosti,“ vysvětil jí klidně.

Bella zatřepala hlavou, aby si z hlavy vyhnala poslední vzpomínky na její rozmluvu o Bohu a upírství. Ona sama už dávno změnila názor. Nemohla věřit v něco, co nebyla absolutně pravda. Možná byla upíří nátura horší na ovládnutí, což také dokazovalo těch pár jedinců, co se živilo pouze zvěří. Ostatní bohužel lidskou krví nepohrdli a Bella je za to naprosto odsuzovala, ale z dalších myšlenek jí vytrhl Edwardův mělký dech, který se jí svezl po tváři.

Neváhal dlouho a rychle spojil jejich rty a Bella vydechla nad jeho něžnou sladkostí. Jeho ústa byla teplá, měkká a poddajná. Takhle dokonalé si je rozhodně nepamatovala, ale teď měla daleko lepší a vytříbenější smysly. Jedna jeho ruka zabloudila do jejích dlouhých vlasů a nedočkavě si ji přitáhl blíž. Polibek se prohloubil a stal se smyslnějším. Bellino srdce pořád zprudka naráželo do hrudi a stejně na tom bylo i to Edwardovo, které bylo také blahem vedle z faktu, že skutečně našel tu, po které vlastně toužil celý svůj krátký život. Najednou se od jedné z kolébek ozvalo zabrblání, a tak se oba otočili jejím směrem, a přerušili tak jejich romantickou chvilku.   

„Edwarde,“ zaskučela nešťastně, když se znovu otočila k němu, „proč si nás jen musel sledovat…“

Jeho šťastně rozzářené oči zase pohasly, v zápětí ale znovu bojovně zahořely.

„Musel jsem tě najít, lásko,“ zašeptal. „Po té, co jsi napsala Moyře, nedokázal jsem dál sedět doma a jednoduše čekat…“ Povzdechl si nešťastně nad vzpomínkou, jak hnusně se k jeho manželce zachoval na jejich zásnubním večírku, když po oznámení data jejich svatby odběhla do chodby. Tehdy ji dostihl, ale jaksi nečekal, že ji najde na zemi. Už tenkrát jej polil chlad z pouhé myšlenky, že by se s ní stalo něco vážného…, když se pak ale probrala, jeho dřívější vztek se znovu vrátil. A on ji skutečně úspěšně vystrašil.

Věděl, že se hodně změnil, a to hlavně kvůli téhle ženě s kaštanovými vlasy, která mu naprosto zamotala hlavu, protože kdyby to byl kdokoliv jiný, asi by mu bylo všechno jedno…, ale Bella? Nějak se mu dostala pod kůži a zasáhla jeho srdce. Nebo v něm už vlastně byla od mala, a teprve poté, co ji opravdu ztratil, ty city pečlivě udusané otcem se znovu naplno rozhořely…

„Edwarde, byl jsi to ty, kdo všechno zničil, a teď máš tu drzost mi tady takhle bezostyšně lhát?“ řekla mírně podrážděně. I když tušila, ne, věděla, že ten nanicovatý Edward už tu opravdu není, nemohla ho jen tak vpustit do jejich odlišného života. Bylo by to pro něj nebezpečné. Takhle na ni bude moc za pár let zapomenout a znovu se oženit s nějakou jinou dívkou… „Navíc za týden odsud odjíždíme,“ dodala ještě rychle Bella.

„Kam?“ vytřeštil na ni svoje zelené, vyděšené oči.

„Amerika nám bude zanedlouho novým domovem. Tam budeme moci začít od znovu a úplně anonymně.“

„Ne, Bell. Bože, přece mě tu nenecháš. Já bez vás už nikam nejdu, a to myslím naprosto vážně!“

Ozvalo se decentní zaklepání na dveře. Oba se tentokrát zkoncentrovali na místo, odkud se ozvalo, a Bella vyzvala osobu za dveřmi, aby vstoupila. Byl to Carlisle s jeho doktorským kufříkem, jak očekávala. Přišel se podívat na její záda a zajisté i vytahat stehy. Edward jí řekl, že ta zranění už vypadají dobře a zahojila se v rekordním čase. Jistě ne lidsky…

Položila se opět na břicho a nechala Carlisleovy šikovné ruce, aby ji prohlédly a udělaly to, co bylo nezbytné.

„Zahojilo se to naprosto ukázkově. Ještě je to mírně zarudlé, ale kraje už jsou na pevno srostlé,“ promlouval k ní nahlas a seznamoval ji se situací. „Takže, teď se moc nehýbej…“ Vytáhl si pinzetu, menší nůžky a čistý ručník. Edward se v okamžiku, kdy jej pohled na spící miminka částečně uklidnil, přemístil za Bellou. Chytil ji za ruku, a když k němu vytočila hlavu.

„Budu tady,“ zašeptal a palcem jí pohladil vršek ruky. „Tohle zvládneš, miláčku… Bylas, jsi, a vždycky budeš silná žena,“ pověděl bez špetky zaváhání. Byl o tom totiž naprosto pevně přesvědčen. Jeho manželka byla prostě osobnost…, že si ale uměl vybrat. No, vlastně si ji nezvolil ze svobodné vůle, ale on za ty okovy, které mu už jako malému ukovali na míru, byl nesmírně rád. Opatrně ji políbil na spánek a Belle utekla jedna drobná slzička.

„Tak, teď se mi nehýbej, Isabell,“ oznámil Carlisle vážně, „bude to jen chvilička.“ A hned na to se pustil do práce.

Ruce na jejích zádech se hýbaly upíří rychlostí, takže ani Edward neměl možnost postřehnout byť jen jediný normální pohyb. Všechno měl rozmazané a slité do jediné nesouvislé šmouhy. Bella stačila jen dvakrát syknout, když pohyb ustal. Cítila ve vzduchu vůni svojí krve…

Bylo to tak rychlé, že i Edward zůstal doslova civět na Carlisleovy ruce. On si ho ale vůbec nevšímal. Ránu potřel desinfekční tekutinou, poutíral pár rudých perliček, které se z dírek po stezích vyvalily ven a posbíral kousky vytahané šňůrky a nářadíčko.

„Bello,“ promluvil konejšivě. „Měla bys teď zůstat alespoň hodinku ležet na břiše, než se ty rány z mého zákroku vzpamatují, a ještě trochu víc sjednotí a uzdraví. Já… nechám vás tu. Chceš, abych vás tady nechal o samotě?“ Podíval se na ni se zdvihnutým obočím, a ona věděla, že má na mysli jejího manžela. Kolem srdce ji zalechtalo a ona se spokojeně usmála.

„Všechno je v naprostém pořádku. Kdybych cokoliv potřebovala, tak zavolám,“ osvětlila tiše a věnovala Carlisleovi drobný úsměv. Mohli to být bestie, bytosti pekelné, jak je nazývali v kostele, ale ona si byla naprosto jistá tím, že tahle rodina je v mnohých ohledech daleko lidštější než například ta její. Ji vlastně prodali. Provdali…

„To rád slyším,“ pověděl stejně tiše a smířlivě se na ni usmál. A jakmile za sebou zavřel dveře, jeden z těch maličkých drobečků si pusinkou pokojně odfoukl. Jistě se mu něco zdálo a Bella jen doufala, že je to něco krásného.

Pro svoje děti nechtěla takové dětství, jaké měla ona sama. Nikdy je nebude nutit do dohodnutého sňatku a Sofí celý život připravovat jen na roli poslušné manželky. Nikdy mezi nimi nebude to odloučení, ta propastná jáma jako mezi ní a její máti. Chtěla mít svoje děti co nejblíže a chtěla, aby ji oslovovaly mami a ne matko a vykaly jí jako nějací cizinci. V dnešní době naprosté bláznovství…, ale bylo jí to úplně jedno.

*

Edward byl tiše a stejně tak i Bella. Nadcházející hodinu ji sice nechal odpočívat a nemluvil, i když měl hlavu plnou otázek, přesto seděl neustále co nejblíže a nepřestával hladit její ruku. Toužil po tom, aby ji ten dotek alespoň malinko uklidnil. A navíc byl neskutečně vděčný za jakýkoliv kontakt po jejich víc jak ročním odloučení.

Když byl ještě v Londýně, neustále zavřený ve svém pokoji, měl čas nad vším důležitým popřemýšlet. Tehdy si poprvé uvědomil tu obrovskou chybu, jíž se tak hloupě dopustil. Jak by se cítil on sám, kdyby to všechno bylo na opak? Co kdyby on tenkrát načapal jeho čistou Isabell s někým neznámým? Už jen pouhá představa mu zvedla žluč a měl chuť roztrhnout jak hada kohokoliv, kdo by se jí pokusil jen prstíčkem dotknout.

Ale ona byla jeho bílá lilie, které se jako první dotkl pouze on, a tak to taky zůstane. O to už se postará. A jestli bude muset odcestovat, dobrá! Pojede vstříc nové budoucnosti po boku upírů, z nichž ne všichni mu byli po chuti. Nesnášel tu vražednou Rosalii. Mohla být krásná jak nějaká antická bohyně, ale jemu se hnusila do morku kostí. Jak jen mohla takhle jednoduše zavraždit? Nezajímalo ho ani trochu, že ten svalovec tvrdil, že sestra nebyla ani zdaleka dobrý člověk, ale přece jen si nezasloužila takový odporný konec.

Nicméně i to překoná, jen když bude moct zůstat po boku jeho milované Belly a dětí. Panebože, má teprve pouhých dvacet let, a už je z něj dvojnásobný otec. Ústa se mu zkřivila do zasněného úsměvu, protože ho ani v nejmenším neděsila představa, že teď má na starosti kromě Belly i dva drobečky jeho vlastní krve.

Později si bude muset promluvit s tím upířím doktorem, jak se vlastně jeho děti a Bella vyvíjí… Čelo se mu zkrabatilo pod náporem otázek, které byly mimo rámec jeho dosavadního chápání. A pak se ozvalo první zaplakání. Jeho manželka tu ležela déle jak hodinu a venku už byla tma. Zvláštní, že se ta malá zlobidla neozvala dřív. Třeba tušila, že jejich mamince není dobře, vyhrklo na něj jeho podvědomí.

Rychle se postavil, odešel ke kolébce a až neskutečně opatrně si vzal malou Sophii do náruče. Naštěstí věděl, že musí podepřít hlavičku, a tak se přímo ukázkově činil. Koutkem oka zahlédl Bellu, která se opatrně posadila a chystala si svléknout vršek šatů. Pak se ale zarazila, podívala se jeho směrem…, a tak se vrátil k tváři toho drobného tatínkova andílka.

Malá Sofí ho nikdy neviděla, tak jakmile se ocitla na jeho rukou, přestala okamžitě plakat a podívala se do obličeje toho nového člověka před sebou. Očíčka měla téměř na vrch hlavy a její pohled se zastavil na Edwardově nose. Nakrčila ten svůj knoflíček, začichala a… zívla si, přitom si pěstičkou promnula tvářičku. Pak tu samou ručku natáhla směrem k němu a snažila se dosáhnout na jeho nos.

„Opatrně, má sílu…“ Usmála se Bella. Ale Edward jí momentálně nevěnoval pozornost. Jeho oči byly uzamčené v pohledu jeho malé dcerky. Už si dokázala tatínka omotat okolo toho jejího miniaturního prstíčku. Tentokrát už se Bella zasmála.

„Víš, kdo já jsem, maličká?“ šeptal Edward malé Sofí. „Tatínek, miláčku, a už s vámi zůstanu… Bože, jsi tak nádherná.“ Obočí se mu nespokojeně zkrabatilo. „Myslím, že bych si měl co nejdřív pořídit nějakou pořádnou zbraň, až si o tebe nějaký výlupek přijde říct…“ Bella vyprskla, ale rychle si zakryla ústa rukou. Představa normální rodiny jí na moment přišla jako neskutečné požehnání a představa to byla opravdu krásná, ale pak si náhle vzpomněla, že oni vlastně žádná obyčejná rodina nejsou a nikdy už nebudou. Její tvář se opět zamračila a po předchozí dobré náladě nebylo ani památky.

„Edwarde, dal bys mi Sofí a nechal nás tu? Chtěla bych ji nakojit, ale…“

„Nemůžu tu zůstat?“ zeptal se sklesle.

„A co jsi čekal? Že po tom, co jsi mi udělal, ti tak jednoduše všechno odpustím? Je mi jasné, že už je to déle jak rok, přesto…“

„Chápu a nemůžu ti to zazlívat, Isabell. Nebyl jsem hodný a slušný snoubenec a manžel už vůbec ne.“ Smutně si povzdechl.

„Jestli nechceš odejít, počkej v koupelně… a podal bys mi prosím ještě támhle ze skříně jednu čistou plenu?“

„Tvé přání je mi rozkazem,“ zašveholil vesele a udělal, oč ho jeho manželka požádala, a pak už opustil pokoj. Odešel hned vedle do koupelny a posadil se na roh lité vany s měděnýma nohama. Všechno bylo zařízeno ve světlých barvách a velice luxusně. Podobný komfort si mohl dovolit jen málokdo. Jeho rodina ano, ale žádné umělecké dílo, jako byla kupříkladu tahle koupelna, nevlastnili. Ani obrazy, sochy… jediné, co si jeho matka u otce prosadila, byl porcelán. Měli doma snad všechny druhy… od Míšeňského porcelánu až po ten Čínský. Vlastně to byl snad jediný matčin koníček, tedy kromě kostela, který plnil její prázdný život. Kdyby tě teď ale viděla… Uchechtl se jak malý zlobivý chlapec.

„Edwarde,“ zavolala nesměle Bella a on byl okamžitě v pohotovosti. Rychle opustil staré vzpomínky, postavil se a do jejího pokoje doslova vběhl. Představoval si ty nejhorší scénáře, ale jeho drobná manželka seděla na posteli, záda nahá a snažila se udržet a zároveň uklidnit malou Sofí.

„Ehm…“ Odkašlala si. Nevěděla, jestli je rozumné, aby volala Edwarda, protože se před ním jaksi pořád styděla. Jenomže nechtěla ani domyslet, jak by vyváděl, kdyby zavolala Rosalii. To by se pak Sofí svého papání asi nikdy nedočkala. „Mohl bys mi pomoct?“ pronesla stydlivě, a přitom k němu stejně zdrženlivě otočila i hlavu.

Pozoroval ji naprosto překvapeně a ani nemrkal, pak se pomalu přesunul až před ni a snažil se svůj pohled ukáznit. Což bylo nad jeho síly. Celý rok kvůli tomu, co Belle provedl, držel celibát, a doufal, že až ji konečně znovu najde, bude pro ni dostatečně čistý. A teď tu najednou seděla do poloviny těla nahá, a i když měla jedno ňadro zakryté tou bílou plenou, druhé bylo vidět víc jak dobře.

„Bolí mě rameno a…“ Odkašlala si a cítila, jak jí tváře silně zahořely. „Mohl bys mi ji pomoct přidržet?“ zašeptala téměř neslyšně a podívala se na něj zpod řas. Její stydlivý pohled se ho dotkl až v žaludku, a okamžitě jej odpálil do doby jejich svatební noci. Tenkrát byla naprosto roztomilá, neustále se styděla a… měla strach! On se samozřejmě nezachoval nijak hezky, a když začala plakat, konečně se v něm cosi zlomilo a byl schopný si uvědomit, jak idiotsky se k ní vlastně doposud choval. To, jak ji strašil u oltáře… Urychleně si z hlavy vyhnal tyhle pochmurné vzpomínky.

Klekl si před ni a opatrně svými dlaněmi podepřel zadeček a záda Sofí. Bella jí přidržovala pouze hlavičku, a konečně necítila žádnou bolest jako prve, kdy pod tíhou její holčičky pnuly ty dvě doposud neuzdravené jizvy. Sofí se znovu nedočkavě přisála, a přitom se ručičkou přidržovala jejího prsa, jako by nechtěla, aby ji od zdroje její potravy znovu kdokoliv oddělil.

Bella si spokojeně oddechla a na moment zavřela oči. Představovala si, že tam s ní momentálně nikdo není, aby se tak mohla třeba jen zdánlivě uklidnit. Přesto jí hlavu neustále okupovala myšlenka, že ji teď Edward vidí znovu téměř nahou. Ne, to nebyla až tak úplná pravda. Od pupíku směrem dolů byla oblečená a jedno ňadro přikryté plenou. Tak proč se vlastně vůbec stydí? Protože není ani trošičku normální, že její manžel pomáhá při krmení jejich dítěte. Tohle je ženská práce a… Vrhla rychlý pohled dolů a všimla si Edwardova chtivého pohledu. Zašimralo ji až v podbřišku, polilo horko a tváře se opět zbarvily do ruda.

„Ehm…“ znovu si odkašlala, aby tak upoutala jeho pozornost. Okamžitě se po ní podíval a tentokrát měl i on jemně růžovou barvu v obličeji, což Bell na okamžik přišlo nesmírně vtipné. Tak tu nejsem jediná stydlivka, pomyslela si potěšeně.

„Promiň,“ zabrblal tiše. Snažil se znovu nepodlehnout té zatracené touze. Když ji tady měl téměř polonahou, nebylo by těžké ji toho přebytečného oblečení zbavit. Samozřejmě poté, co by se to zlatíčko, které tak něžně držel, nakrmilo. Jenomže jeho žena ho nechtěla a on tak nějak tušil, že to bude ještě dlouho trvat, než ho pustí někam dál… nebo ne? Mohl by to zkusit, ale co ti upíři všude okolo… Znovu se zadíval na Bellino nalité prso a erekce se v plné síle vrátila. Přišoural se po kolenou o něco blíž, tak aby nebylo vidět mezi jeho nohy a mrkl na spokojenou a téměř spící Sophii.

Belle se zrychlil dech a znovu ji zašimralo dole, tentokrát ale s větší intenzitou. Překvapeně zamrkala, když se Edwardův usměvavý pohled zvedl k její tváři. Oči měl najednou temné a hluboké jak dvě tůně. Jeho vůně ji úplně celou obklopila, takže se s každým novým a hlubokým nádechem znovu dostával do jejího těla. A ona jej chtěla nejen ve svých plicích. Břicho se jí nad tím zjištěním panicky sevřelo…

Pomalu, tak aby věděla, co se chystá udělat, se k ní naklonil a přitiskl svoje horké rty k její šíji. Bella mírně zaklonila hlavu a odhalila mu tak víc místa k prozkoumání. Kdyby momentálně neměl zaměstnané ruce, už by byly na Belle a brázdily celičké její dokonalé tělo. Jak mu chyběla, a to nezaměnitelné aroma teď bylo daleko silnější a… Ano, stačilo si přivonět, jak to právě udělal, a kalhoty mu v rozkroku téměř zaplakaly. Zamotala se mu hlava a povzpomínal na všechny ty sny, představy a přání, v které si dovolil doufat, když byl pořád uvězněný mezi čtyřmi stěnami svého pokoje. Tenkrát se jeho činnosti omezily na zaplnění žaludku, udržování si čistého zevnějšku, snění a hraní na piano. Ano, zvláště to poslední bylo nejoblíbenější. Dennodenně se mu pod prsty rodily nové a nové smutné melodie…

A teď tu byl a jeho tužby se částečně naplnily. Ty hlavní úplně! Našel všechno, po čem tak moc prahl, a najednou měl i svoje rty na Belliné kůži. Ruce jej tak neskutečně pálily, jak by se nejraději osvobodily a…

„Edwarde,“ zamumlala z ničeho nic Bella. Urychleně zvedl pohled k její tváři a čekal na odmítnutí… nebo že mu vyhubuje. Ona se jen stydlivě usmála a podívala se po malé. „Mohl bys ji opatrně zvednout a opřít ji o plínku?“ A on okamžitě udělal, co mu přikázala, přitom ale Sofí probudil. Neustále ji přidržoval pod zadečkem a Bella rukou přecházela po jejích zádech a snažila se nechat malou odříhnout.

Oba cítili to napětí a ani jeden netušil co s tím. Edward měl strach, že by ho Bella odmítla, a vlastně nebyl tak daleko od pravdy, třebaže nevěděl, že i ona momentálně hořela touhou po něm.

Hned, co malá splnila úkol, Edward si ji vzal a odnesl ke kolébce. Natáhl se po svém druhém zlatíčku, které bohužel ale musel vzbudit. Bella mu nakázala, aby jej probral, pokud ještě spinká, protože dřív nebo později by se stejně ozval. Takhle to alespoň zvládnou zaráz. Anthony natáhl k pláči, ale Edward ho opatrně pohupoval a opakoval mu, že se jde papat. Když se malý Tony trošičku rozkoukal, ukázal malou růžovou špičku jazyka, natáhl ručičky před sebe a zatínal je do pěstiček.

„Myslím, že má opravdu pořádný hlad,“ zhodnotil jeho chování Edward a donesl ho až k Belle, která si mezitím přehodila plenu z jedné strany na druhou. Netrpělivě se ošila, protože netušila, co na ni její vykutálený manžílek přichystá tentokrát. Ještě pořád si moc dobře pamatovala ty něžné horké rty na svém krku. Bradavky se jí toužebně postavily a Bella si jen zmučeně povzdechla.

Stejnou proceduru zopakovali s Tonym, který ale u kojení neusnul ani náhodou. Měl daleko větší apetit jak jeho sestřička, ale i on měl za chvíli plné bříško. Edward, který se doposud choval spořádaně, jej opět opřel o Bellu, a ta ho nechala odříhnout. Pak ho konečně odnesl znovu spinkat. I když oproti Sofí byl ten malý čipera daleko čilejší. Pořád se po něm z kolébky natahoval, a když si Edward všiml, že mu Bella mizí v koupelně společně s nějakým kusem bílého oblečení, vzal si svého syna na ruce a dál si s ním pohrával.

Bella si napustila čtvrt vany vlažnou vodou a opláchla se. Ještě v koupelně na sebe oblékla bílou bavlněnou noční košili, která jí sahala téměř až ke kotníkům, a učesala si vlasy. Vypláchla si ústa Carlisleovým desinfekčním vynálezem a spokojeně se zhodnotila v zrcadle. Když nakonec vešla do pokoje, první, co spatřila, byl Edward, který si choval malého Tonyho, kterému se začínaly klížit očíčka. Poodešla až k němu.

Edward si jeho lásku poměřil a měl strach, aby se zase tak jednoduše neodhalil… přeci jen když je muž kvůli svojí ženě vzrušený, jde to okamžitě poznat. Předal jí drobečka a pak se nechal zavést do koupelny, aby sám mohl provést očistu.

*

„Edwarde?“ Zaklepala na zavřené dveře Bella.

„Ano?“ zeptal se zvědavě. Seděl v horké vodě a drhl ze sebe dnešní špínu. Když pracoval poblíž kláštera, mohl se omýt pouze v lavórku s vlažnou vodou, ale on byl i přesto neskutečně šťastný, protože dostal možnost se setkat s jeho Bellou. Poumýval ze sebe mýdlo a vmasíroval si trochu šamponu.

„M-mohu?“ optala se po chvíli stydlivě.

„Ovšem,“ vyhrkl s šibalským úsměvem, který ale nemohla vidět. Ponořil se do vody a opláchl si vlasy. Otevřely se dveře zrovna v momentě, kdy se rychle vynořil. Posadil se a sledoval jeho Bellu s tvářemi rudými jak přezrálé třešně, jak zdráhavě vstoupila dovnitř.

„Donesla jsem ti pyžamo a ručník. Je to Carlisleovo, ale vzhledem k tomu, že upíři nespí, ještě ho nikdy nepoužil, ale pro jistotu tu musí mít všechno potřebné. Mělo by ti být…“ Pohledem se doslova zasekla na jeho odhalené vrchní části těla. Svaly dokonale vytvarované, mezi nimi pár chloupků a ty kapičky vody, které se na něm tak hříšně držely, v ní doslova zažehly prudký požár. Byl o dost mužnější než posledně. Ztěžka polkla a pohledem se přesunula k jeho mokrým, přesto neustále nádherným vlasům. Prsty ji zabrněly v náhlém popudu je promnout a zjistit, jestli jsou úplně stejně jemné, jak vypadají. Očima se snažila odtrhnout pohled od toho představení, které se jí tady nabízelo, ale bylo to nevýslovně složité.

„Takže, pokud už nic nepotřebuješ, já - já už půjdu…“ vysoukala ze sebe stále ještě s obličejem červeným jak rajče a raději rychle opustila koupelnu. Ještě chvíli a mohla by třeba přistoupit blíž a nedočkavě si na Edwarda šáhnout. A u toho by to jistě nezůstalo… Jaký asi je? Stejný jako předtím? Došla až ke kolébkám a zůstala se s láskou dívat na svoje maličké zázraky. Kdyby jen její rodiče věděli, že už z nich jsou prarodiče… Jemně přešla prsty po Tonyho drobné tvářičce. Byla tak malá a bezstarostná…

Někdo opět zaklepal a pak vstoupil Carlisle s tácem plným jídla.

„Omlouvám se, že znovu ruším, ale myslel jsem, že budete mít hlad, a Edward jistě nebude chtít sejít dolů se najíst…“

„Děkuji,“ vyhrkla šťastně. Tenhle upír byl opravdu neskutečný. Choval se jako její táta a cítila z něj lásku, jakou můžete cítit jen z rodičů. Bella jej milovala víc, jak svého opravdového otce. Někdy měla dokonce pocit, že Carlisle je ten nejlidštější člověk, jakého měla možnost potkat, a ne upír, který se živí krví.

„Edwardovi jsem připravil pokoj hned naproti tomu tvému,“ dodal ještě urychleně. Položil tác na noční stolek, přesunul se svojí normální rychlostí před kolébky a oběma dětem vtiskl polibek na čelíčko a už byl zase pryč. Bella se jen sama pro sebe usmála a děkovala Bohu, že to nakonec všechno takhle dobře skončilo. Alespoň prozatím, teď tu byl ještě problém jménem Edward, který právě otvíral dveře koupelny.

Bella se tam otočila a málem jí spadla čelist. Měl na sobě jen spodek pyžama a nahoře úplně nahý. Sice byl v mírném předklonu, protože si ručníkem sušil vlasy, ale ona už teď cítila to horko, které se jí zákeřně rozlévalo dole. Věnoval jí jen jeden klučičí úsměv, narovnal se, vrátil se dovnitř, aby se v zápětí opět vynořil v celé svojí bezbožné kráse už bez ručníku, který ho alespoň trochu zakrýval. Ty bronzové vlasy mu trčely do všech stran a Bella znovu ucítila to horko a vlhko, které na ni útočilo mezi jejíma nohama.

„Jestli máš hlad, najez se a pak ti ukážu, kde budeš spát,“ dodala mírně chladně, ale byla naštvaná hlavně sama na sebe a na neukázněné reakce jejího najednou roztouženého těla. Edwardův úsměv urychleně povadl, sklesle se přemístil k její posteli, posadil se a natáhl se pro chleba s šunkou a sýrem. Hladově se do něj zakousl a mechanicky žvýkal. Mezitím k němu došla i Bella a sama si vzala kousky kuřete s bramborem. Všechno bylo ještě horké…

Když se podívala na svého posmutnělého muže, bylo jí ho trochu líto, a tak se na něj při první možné příležitosti usmála. Nálada se mu trochu zvedla, ale i přesto byl neustále posmutnělý.

„Bello,“ promluvil, když dojedl a otřel si ústa ubrouskem.

„Hm?“ odpovídala mu s ústy překrytými rukou. Nebylo slušné mluvit s plnou pusou.

„Mohl bych tu zůstat spát s tebou?“ vyhrkl ze sebe doufajíc.

Belle ale málem zaskočilo sousto, které právě polykala. Tak o tohle mu jde? pomyslela si rozhořčeně.

„Edwarde…“

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nel tempo 10. kapitola: