Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nel tempo 11. kapitola

13.09.2011 (19:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 4919×

„Bello,“ promluvil, když dojedl a otřel si ústa ubrouskem.

„Hm?“ odpovídala mu s ústy překrytými rukou. Nebylo slušné mluvit s plnou pusou.

„Mohl bych tu zůstat spát s tebou,“ vyhrkl ze sebe doufajíc.

Belle ale málem zaskočilo sousto, které právě polykala. Tak o tohle mu jde? pomyslela si rozhořčeně.

„Edwarde,“ oslovila jej příkře. „Nemyslím si, že je…“ Nenechal ji však domluvit, protože mu bylo naprosto jasné, jak jeho přání pochopila. Jednoduše špatně, jak jinak. Došlo mu ihned, že si pod tím jeho sladká Bella bude představovat jen samé nepřístojnosti.

„Bello, asi bych to měl poopravit, abys mi dobře rozuměla,“ promlouval k ní s klidem a nadhledem, přitom pozoroval její vychladlý pohled, kterým si ho měřila. „Nechci s tebou - teda, chci říct, že bych jenom chtěl ležet vedle tebe, nic víc, nic míň…“

„Tohle ti mám věřit?“ prskla naštvaně.

„No ano, nehledám - vlastně bych moc rád… já - jen se ti snažím povědět, že bych byl neskonale šťastný za tvoji blízkost, ovšem ve vší počestnosti, samozřejmě, ale…“

„Ale?“ procedila skrze pevně semknutou čelist. Bella byla momentálně na vážkách. Tak moc si přála, aby u ní Edward zůstal, zezadu ji objal a ona by se tak konečně po dlouhé době cítila možná i v bezpečí, jenomže i když se změnil, pořád tam kdesi hluboko byla vzpomínka na to, kdy jej viděla naposledy, a kdy jí tak moc ublížil… zradil.

„Pokud bys mě chtěla ty, nemíním se ti bránit,“ dodal žertovně s náznakem úsměvu, ale jeho pohled zůstával stále stejně smutný. Jistě tušil, co se jí honí hlavou, a ona na sebe byla momentálně opravdu hodně naštvaná za to, že v sobě tu hloupou touhu po něm nedokáže jen tak udusit.

Hluboce natáhla vzduch do plic, znovu jej vypustila, podívala se ke kolébkám, načež si ještě povzdechla. Doufala, že svého nerozumného rozhodnutí nebude litovat, ale rozhodla se Edwardovi vyhovět. Navíc chtěla otestovat jeho novou pravdomluvnost. Potřebovala se dozvědět, zdali to myslí vážně, nebo má i vedlejší plány, které se chystá uskutečnit.

„Tak dobrá, ale jak jsi řekl, ve vší slušnosti…“

„Samozřejmě, miláčku,“ vydechl spokojeně a konečky prstů jí přejel po rozpálené tváři. Belle nad upřímností jeho slov a toho neočekávaně jemného doteku splašeně poskočilo v hrudníku, a tak se raději rychle zvedla a šla dát dobrou noc svým dětem… a Edward ji oddaně následoval.

Ani na okamžik si z hlavy nedokázala vytěsnit, že její muž je tu s ní a je polonahý, navíc jen krok za jejími zády. Myslí jí prolétla jejich svatební noc, kdy se spolu poprvé milovali. Ze začátku se k ní choval tak odporně, že pouhá vzpomínka na tohohle Edwarda jí sevřela hrdlo…, pak se ale najednou změnil a ona si bláhově uvědomila - nebo v to alespoň doufala -, že jeho opravdový charakter byl ten, který jí ukázal poté, co se mu v náručí rozplakala. Raději ale přestala vzpomínat, protože se za žádnou cenu nechtěla dostat dál… Políbila prvně Tonyho a pak Sofí, a stejně tak i Edward.

„Dobrou noc, zlatíčka,“ zašeptal Edward a Bella si nechala utéct jednu šťastnou slzu. Tak moc po tomhle prahla, tedy toužila předtím, než ji rodiče přinutili provdat se za Edwarda Masena. Ona už ale nenosila jen jeho příjmení… Teď z ní byla Masenová Cullenová, a stejně tak i její děti.

***

Odešla k posteli, natáhla se na jednu stranu a druhou nechala volnou pro jejího muže. Ten ji momentálně pozoroval tak intenzivně, že v ní opět zažehl toužebné plamínky. Naštvaně si v duchu vynadala, natáhla se po vypínači plynové lampičky, otočila jím a celá místnost se v okamžiku pohroužila do tmy.

„Dobrou noc,“ vyhrkla potichu a obrátila se na bok tak, aby ani ve tmě nemohla vidět tu mužnou siluetu jejího muže.

Ten se potichounku přiblížil a položil se na opačnou stranu, aby mohl zaplnit to volné místo, které mu tam tak blahosklonně nechala. Popřál jí dobrou noc stejně tiše, jako ona jemu, a odevzdaně se položil na záda.

Chvíli jen tak civěl do stropu a snažil se v sobě udusit tu narůstající touhu po tom, aby natáhl ruku a mohl se Belly alespoň dotknout. Dlaní přejet po její krásné mléčné šíji, rameni, bříšku a místa pod ním, které v sobě těch dlouhých devět měsíců nosilo ty dva nádherné poklady. A čím víc si toho představoval, tím více se jeho vize stávaly erotičtější a jeho prsty se pouze v mysli dotýkaly přesně těch míst, které tak hladově toužil hladit. Vlastně nejen hladit…

„Bello?“ vydoloval ze sebe tichounce a částečně zadoufal, že už spí.

„Ano, Edwarde?“ pověděla mírně popuzeně, čímž jeho chtíč částečně usměrnila. Byl jí za to opravdu neskonale vděčný, protože celý ten rok, kdy jen smutnil a snažil se pro jeho Bellu zůstat nedotčený, byl opravdu těžký. Dřív vlastně ne, ale teď už ano… Nechtěl se na ni totiž jen tak chtivě vrhnout.

„Jestli to nebude moc troufalé, rád bych tě objal,“ zašeptal nedočkavě, přesto ale čekal na její odmítnutí, jenomže z druhé strany postele se neozval ani drobounký pohyb… nádech, prostě nic.

„Já - já moc bych tě chtěl cítit v náručí…“ dodal pro objasnění toho, že nemá v plánu cokoliv jiného. Jeho hlas se chvěl, jako by se bál, že řekne něco špatně, nebo jednoduše nevěděl, jak pokračovat. Potřeboval zkrátka vyjádřit alespoň něco, co celou tu dlouhou dobu v sobě dusil. „Ale chápu, že by ti to asi nebylo dvakrát příjemné, jen jsem - potřeboval jsem ti to říct, promiň, jenomže…“

„Mlč už,“ prskla rádoby naštvaně, ale v té tmě jí cukaly koutky spíše nahoru… Takového Edwarda neznala. Byl vždy sebevědomý až hanba a nikdy jej nic nevyvedlo z míry. K ní se taky dřív dokázal chovat nadmíru krutě, teď ovšem byl vystrašený jak malý kluk, ani se nedokázal pořádně vyjádřit.

„Ovšem, promiň…“ vydechl smutně a snažil se potlačit tu hořkou pachuť smutku a neštěstí z téhle situace. Rozlévala se mu útrobami jako nějaký hadí jed. Jenomže z jeho pesimistických myšlenek jej vytrhl drobný a tichý pohyb. Bella se k němu po posteli sama přesouvala. Tichý šelest pokrývek ho o tom jasně ubezpečil.

„Dobrá, ale o nic víc už nežádej,“ pověděla šeptem těsně u jeho obličeje. Edward jen párkrát překvapeně zamrkal a ta žhavá touha, která jej v sekundě téměř pohltila a zároveň ho nutila, aby ji k sobě okamžitě přitiskl a vzal si to, co je právoplatně jeho…, ale takový barbar nebyl, navíc nemohl znovu Isabell vyděsit.

Lehl si na bok a vtiskl si její drobné tělo do svého náručí. Ležela zády opřená o jeho hrudník a on si prostrčil ruku pod její hlavou a druhou ji objal okolo pasu tak pevně, aby už neměla možnost mu upláchnout.

Bella si spokojeně oddechla a nechala se ukolébat jeho mužnou a uklidňující silou. Třebaže proti žádnému upírovi, a vlastně ani proti ní už neměl Edward nejmenší šanci, i kdyby byl mistr světa ve vzpěračství, přesto se s ním v tenhle kouzelný moment cítila naprosto uvolněně a bezpečně. Všimla si, jak se nahnul k jejím vlasům a zhluboka se nadechl, z čehož ji opět nebezpečně zašimralo v podbřišku a víc se k němu přitiskla.

„Ani netušíš, jak jsem teď šťastný,“ zavrněl spokojeně do jejích vlasů.

„Škoda…“ vyhrkla Bella, ale pak se zničehonic odmlčela.

„Čeho? Toho, že jsem šťastný?“ optal se zmateně, když ji bříšky prstů jemně hladil po zakrytém bříšku.

„Ne, jen - je mi moc líto, že ses takhle nechoval už od začátku. Mohlo to být úplně jiné…“

„Já - musím se ti omluvit Isabell. Byl jsem ten největší hlupák. Vyléval jsem si všechen ten vztek z toho, že utnou křídla mojí svobodě, na tobě… Na té nejčistší bytosti - ani ses ke mně nehodila, byla jsi příliš čistá a jemná, jako okvětní plátky lilie. Byl jsem opravdový hlupák!“ vydechl nazlobeně, políbil ji na spánek a ani jeho jemné hlazení neustávalo. Za to v ní najednou začal klíčit jakýsi neznámý pocit úplnosti a spokojenosti, což bylo nebezpečné.

Byla tak moc roztoužená a ty jeho něžné prsty, které pomaloučku jezdily po jejím bříšku a těsně pod ním, ji dováděly téměř k šílenství. Ta náhlá touha se k němu otočit, uvěznit ho v polibku a roztáhnout… Ne! Ublížil ti!

„Hm… Všimla jsem si,“ polkla namáhavě a oči jí lehce zvlhly, přesto ale Belle tělem pulzoval znovu i ten zatracený chtíč. Proč po něm jen musí tak moc toužit? „Na tom zásnubním plese, kdy jsi…“

„Kdy jsem se zachoval jako naprostý hulvát? Já vím, drahoušku, a nejen tam… Jen doufám, že mi to někdy dokážeš odpustit. Všechno,“ zašeptal tiše u její hlavy a opět se nosem zavrtal do Belliných kadeří a zhluboka nadechl. „Ano, nikdy v to nepřestanu doufat… modlit se za to, abys mi jednoho krásného dne dokázala všechno odpustit,“ zavrněl spokojeně. „Udělám pro to všechno!“

„Kdo ví, ale teď už dobrou noc,“ vyhrkla rychle a pokusila se pročistit si hlavu od zbytečných myšlenek, který by jí stejně jen nedaly spát - a ona nutně potřebovala načerpat novou sílu.

„Dobrou noc, miláčku,“ pověděl láskyplně a přišpendlil si ji k sobě ještě těsněji. Byla u něj tak neskutečně blízko, že pouhá myšlenka na jeho manželku, jak kojí jejich děti, mu montovala hlavu. Nemohl si ale dovolit, aby se pod představou jejích plných ňader vzrušil. Ona by to pak jistě cítila. A byl to téměř nadlidský úkol, vzhledem k tomu, že se k němu tak těsně tiskla tím drobným zadečkem… Edward v duchu neštěstím téměř zaúpěl.

Bella úplně celá chtivě hořela, jakmile ucítila Edwardovo tělo tak pevně na tom svém. Hlavně ji lákal jeho klín, který, pokud si dobře pamatovala, byl teď naprosto klidný. Přesto si ale všechno detailně pamatovala. To ráno se s ním seznámila skutečně precizně, třebaže jemu to asi nestačilo, když musel následně vyhledat společnost služebné. Sice jí tvrdil, že to udělal jen proto, že byl naštvaný sám na sebe…, kvůli jeho vznětlivé povaze, jenomže copak to bylo správné?

Povzdechla si a pokusila se zklidnit svoje rozbouřené pocity a myšlenky. Lepší bude, pokud se prospí, ale přitom si nechala Edwardovu horkou dlaň stále položenou na svém břiše, třebaže jí působila to divné napětí v podbřišku. Ovšem spokojeně si uvědomila, že už se nehýbe, protože v tom případě by to bylo daleko horší. Když se najednou celý Edward napjal, zvedl hlavu a jeho rty se téměř dotkly jejího ouška.

„Děkuju ti, lásko,“ zašeptal tichounce a měkce ji políbil na spánek, ale Bella mu na to neodpověděla, raději předstírala spánek. Doufala, že se o nic víc nepokusí, a taky že ne, znovu se položil, konečky jeho prstů lehce promnuly její podbřišek a Bella měla pocit, jako by ji někdo polil vařící vodou. Nebo se jí z žil snažila propálit žhavá krev? A pouhá myšlenka na tu červenou tekutinu jí hladově sevřela žaludek. Zítra si bude muset dát alespoň dva hrnky. Potřebovala ho kvůli ztrátě svojí vlastní krve a pak i k tomu, aby se jí tvořilo mléko.

Jakmile se Belle za několika desítek minut podařilo dostat pod kontrolu chutě svého najednou nekontrolovatelného těla, úlevně si oddechla a nechala se v náručí svého nově nalezeného manžela ukolébat k spánku. Ještě matně cítila, jak jí něco přejelo po jejích vlasech, ale ona už dávno zavítala do říše odpočinku a snů. Doufajíc, že alespoň tam ji nebude její muž pronásledovat… Marně, byl snad všude, a jeho temně kořeněná vůně ji neustále chtivě obklopovala. Zdálo se jí o pláži s panensky bílým pískem, azurovém moři s nekonečně dlouhým obzorem. Edward tam byl s ní, ležel v tom dokonalé písku, usmíval se a… zářil. Jak to? On přece není upír…

Jenomže nedostala žádný další prostor k přemýšlení, protože na ni nalehl. Vměstnal se mezi její nohy. Vyděšeně ho pozorovala a měla chuť ho za tuhle drzost pořádně praštit, ale když ji náruživě políbil a jeho ruce si šly po svých toulkách napříč jejím nahým tělem, sama zatoužila v svojí dlani pevně sevřít Edwardovu touhu. Přesunula ruku směrem dolů a… V dáli se ozvalo zafňukání.

Chtěla se dostat z Edwardova toužebného naléhání, ale šlo to dost těžko, zvláště pak když jeho prsty zamířily pod její podbřišek… Ale její vidina se začínala pomalu rozmlžovat, až úplně zmizela. Neklidně sebou v posteli pohnula pod zvukem jakéhosi zaplakání, když si najednou uvědomila, že má ruku na něčem…

Zmateně zamrkala do tmavého pokoje a uvědomila si, že už dávnou neleží tak, jako včera. Ne, ona měla hlavu složenou na jeho hrudi, nohu přehozenou přes ty jeho a jednu svoji ruku pod dekou na jeho pyžamu v místech, o kterých si myslela, že už se jich nikdy nedotkne. Rychle stáhla dlaň z té tvrdé věci, jako by byla jedovatá, a zvedla hlavu, aby se podívala do Edwardovy tváře. Bylo to příliš realistické a zdálo se jí, že se snad vrátila v čase do rána po jejich svatební noci… Téměř takové to bylo.

Rychle se podívala ke kolébkám, odkud se ozvalo další hladové zakňourání, a ona ucítila, jak plně nalitá prsa má. Při dalším tichém pofňuknutí se Bella pomaloučku zvedla a odešla ke kolébkám. Jako vždy se probudil první její syn a za další půlhodinku přebere štafetu Sofí.

Automaticky si rozepnula těch pár vrchních knoflíků od svojí košilky, osvobodila jedno ňadro a vzala si do náruče Tonyho, který už se nenasytně domáhal svého přídělu. Jeho malinké rtíky se obemkly okolo bradavky a v momentě začal hladově sát. Bella se spokojeně usmála a hladila ho něžně po hlavičce, přesto se ale jeho malinké dlaně držely jejího prsu, zatímco ona s ním tiše popocházela po pokoji.

Nechtěla vzbudit tak klidně spícího Edwarda, kterému se pořád nezdálo nic cudného, což bylo jasně viditelné i pod přikrývkou a kalhotami na spaní. Bella si povzdechla nad vzpomínkou toho rána, kdy si svého čerstvého manžela jednoduše vzala. Škoda, že on pak všechno tak jednoduše zničil. Nedalo mu to ani moc práce, uvědomila si hořce. Kdyby s ním ale tenkrát zůstala, on by se jistě nikdy nezměnil…

Vzala si plenu, kterou si přehodila přes rameno, aby mohla nechat do sytosti napapaného Tonyho odříhnout, ale ještě než to stačil, Bella opustila svůj pokoj. Tiše zavřela dveře, zakryla si odhalené prso a vydala se do kuchyně.

***

Rosalie už celá rozzářená čekala pod schody a nedočkavě sledovala toho malého nezbedu, který se v Bellině náručí tak nedočkavě mlel a natahoval ručičky právě ke svojí tetě.

„Můžu?“ zeptala se ostýchavě, protože netušila, jak se na její vražedné počínání kouká její nová sestřička. Měla obavy, že by jí už nemusela nikdy svěřit ani jedno ze svých dětí.

Bella pomalu sešla schody, podala malého do rukou té dokonalé blondýnky a pak ji ještě pohladila po tváři.

„Jistě, Rose, zachránila jsi mě a moje děti. Vím, že bys jim nikdy neublížila…“

„Nikdy!“ vyhrkla neochvějně Rose a láskyplně se podívala do obličejíčku toho drobného uzlíčku, který veškerou svoji pozornost věnoval právě jeho tetě. Natahoval k ní ručičky a snažil se dosáhnout na jeden blonďatý pramen, který měl nejblíže.

„Já vím, sice netvrdím, že jsi udělala správně, ale musela jsi snad pro to mít pádný důvod, ne?“

„Pokud bys jen tušila, co ta proradná jeptiška dělala, jistě bys chtěla, aby trpěla daleko víc… Teď, když je z tebe matka, myslím, že bys jí její počínání nikdy odpustit nemohla… Víš, Bell, nechci ti to ani říkat, snad ti postačí, když ti prozradím, že díky ní přišlo o život bezpočet dětí…“ Rose se zadrhl hlas a z krku jí unikl jeden bolestivý vzlyk, když si vzpomněla na malého umírajícího chlapce ve svojí posteli.

„A to tím nejhorším způsobem…“ Belle najednou přišla daleko bledší než normálně. Muselo to být něco hrozného, ale ona si nedokázala ani zdaleka představit, co tak strašného to mohlo být, aby to tak rozběsnilo Rose.

„Vraždila snad děti?“ zeptala se vystrašeně.

„Ne… ona ne, vlastně - nakonec to byla ona, kdo je vodil… Nechtěj to vědět,“ vydechla znechuceně Rose a pak se na její novou sestřičku usmála. „Nemáš náhodou hlad?“

„Jako vlk, ale hlavně - mám spíš žízeň,“ pověděla stydlivě a nedočkavě se ošila. Měla dojem, že si na to, že musí pít krev, snad nikdy nezvykne.

„Je mi to jasné. Něco jsem ti ulovila. Carlisle je v práci, aby dal do pořádku všechny resty, protože za pár dnů oficiálně končí, a Emmett si ještě pohrával s medvědem, když jsem ho tam v lese nechávala. Kdyby to záleželo na něm, asi bys nám hlady omdlela,“ rozesmála se pobaveně Rose s malým Tonym v náručí. Ten se snažil strčit pramínek jejích vlasů do pusinky…

Bella odešla do kuchyně a ohřála si hrnek s čerstvou, ale už vychladlou krví v kastrolku s vodou. Chvilku to sice potrvá, ale mezitím alespoň zakousne něco, co nemá rudou barvu. Na stole se jako obvykle pod tíhou čerstvého pečiva prohýbala slaměná mísa. Natáhla se po jednom kousku a staré vzpomínky se vrátily s o to větší razancí. To ráno, kdy sešla schody a kuchyň našla prázdnou, třebaže stůl byl perfektně prostřen a nechybělo na něm snad vůbec nic. Znechuceně se otřásla, aby už dál nevzpomínala. K jejímu rozptýlení jí pomohla i Rose, která za ní docupkala.

„Tak jak ses vyspala?“ broukla rýpavě.

„D-dobře,“ vykuckala ze sebe Bella a do tváří se jí nahnala obvyklá červeň.

„Já si to myslela, nešlo vás včera v noci přeslechnout,“ zaculila se.

„Cože?“ vyprskla vyděšeně Bella. „Ale my nic nedělali…“

„Já vím, však Emmett se tomu tvému Edwardovi posmíval,“ vyhrkla rozesmátá Rose. „Že ho zklamal, když se o nic nepokusil, a prý jestli je to skutečný chlap, nebo jen jeho náhražka,“ vtipkovala dál. Dřív by se Bella asi urazila, ale teď se jen pousmála a znovu se s chutí zakousla do svojí housky. Hlavou jí proklouzla ta dnešní příhoda a její probuzení. Zasněně si povzdechla.

„Věř mi, že Edward chlap rozhodně je - jen bych mu nic víc nedovolila za to…“ Zamyšleně se zachmuřila. Její předsudky ohledně tohohle rozhovoru se vypařily už dávno. Teď se svojí novou sestřičkou dokázala mluvit téměř o čemkoliv, což bylo taky nadmíru zvláštní.

„Za to, co ti udělal,“ dokončila za ni Rose. „Je mi to jasné, ale jak to vidíš dál? Promiň, že se ptám tak brzy, ale netuším, co bys teď chtěla dělat. Vrátíš se s ním?“

„Co kdyby ano?“ vyhrkla zničehonic Bella. Chtěla vědět, co by tahle rodina dělala, kdyby se je skutečně chystala opustit. Sebrali by jí její děti? Ne, toho by snad nebyli schopni…

„No, jednoznačně bys nám všem moc chyběla, ale Carlisle tě jistě poučil dostatečně ohledně naší rasy a té nové, jejíž součástí jsi teď ty a ti dva broučci, tak myslím, že bys žádnou neplechu nevyvedla,“ vydolovala ze sebe smutně Rose. „Samozřejmě, že bys nám neskutečně chyběla… a nejen ty!“

„Neboj, Rose, nechystám se s ním utéct,“ ubezpečila ji Bella a uvedla tak věci na pravou míru. Do Ameriky se až neskutečně těšila. Příslib nové budoucnosti a domova, kde může začít od začátku, ji příliš lákal. Ale co její muž? „Jenže co s Edwardem, tak to prozatím nevím,“ pověděla po pravdě a vydala se pro svůj už ohřátý hrnek čerstvé krve. Vzala si ho, otřela do utěrky a opět se posadila za stůl. Nešťastně si povzdechla, natáhla se po další sladké housce a podívala se na Rose. Opět se s chutí zakousla a sousto poslala dolů pomocí horké krve. Dřív by se jí jistě obrátil žaludek naruby, ale teď se div mlsně neolízla.

„Pravdou je, že Edward chce odjet s námi, ale nevím, jestli je to dobrý nápad. Sice se změnil, nebo to tak vypadá, jenomže vydrží mu to? Jak by mohl žít v domě plném upírů, navíc Jasper a jeho chabé ovládání…“

„Co kdybych se o to postarala sama?“ nabídla se urychleně Rose.

„Jak?“ prskla naštvaně Bella. Edward si smrt rozhodně nezasloužil, i když jí neskutečně ublížil. „Ne všichni si zaslouží zemřít!“

„Nechci jen riskovat naši budoucnost, a hlavně ne tu jejich,“ zaševelila a pohladila Tonyho po baculatých tvářičkách, ten okamžitě pod novou dávkou pozornosti radostně ožil a začal se znovu zajímat o Rosaliiny blonďaté kadeře. „Nesmí se o vás dozvědět ve Volteře, to by byl konec,“ zašeptala vystrašeně.

„Já vím, však Edwarda poučím a mezitím se rozhodnu, jestli s námi pojede nebo ne,“ vypadlo z ní přemýšlivě.

„Rozhodni se správně, sestřičko. Jde tady hlavně o tvoje děti,“ ukončila tak jejich debatu na téma Edward Rose. Pak ale ještě dodala: „Ale vybrala sis dobře, tedy co se vzhledu týče…“

„Já jsem si rozhodně vybírat nemohla. Tenhle sňatek byl plánovaný našimi rodinami už od mého narození,“ vypadlo z ní znechuceně a doplnila to smutným povzdechem. Rose bylo líto vidět její sestřičku takhle smutnou a zavrtanou do svých stejně těžkých myšlenek.

„No tak bych asi měla říct, že ti uměli vybrat,“ zasmála se, aby tak malinko ulehčila jejím chmurám, a tentokrát už skutečně ukončila tohle pro Bellu jistě bolestivé téma. „Všimla sis, jak je teď Carlisle celý pryč a chodí téměř jako tělo bez duše?“ Bella jí na to jen jemně kývla. Bylo skoro nemožné si toho nevšimnout. Carlisle jednoznačně trpěl…

„Ten rozruch uplynulého dne ho alespoň malinko vyrušil v jeho neustálém strádání po Esmé,“ dodala Bella s mírným úsměvem.

„Vidíš, abych nezapomněla, nachystal ti v tom pokoji, který měl být na nějaký čas Edwardův, nějaké oblečení pro něj,“ dodala ještě Rose a dál už věnovala veškerou pozornost malému Tonymu, který si ji náležitě užíval.

Bella zamyšleně přemýšlela a přitom v tichosti upíjela po doušcích krev z teď už poloprázdného hrnku. Dojedla i zbytek housky a dopila. Všechno to ještě zapila horkým čajem a už se chystala zajít pro svoji holčičku, která se měla každou chvilkou taky vzbudit. Cestou se zastavila naproti svému pokoji, sebrala tu hromádku oblečení, kterou tam nachystal Carlisle, a pak už tiše otvírala dveře toho svého.

Absolutně nic se za tu půlhodinu nezměnilo. Její manžel ležel pořád v té samé pozici a malá Sofí v kolébce. Bella si nemohla nevšimnout, že se Edwardovy sny pořád nijak neuklidnily. Bylo to jak za trest! Položila věci na stolek vedle postele, odkud záhadně zmizel tác s jídlem. Někdo pro něj musel přijít. Zřejmě Rose…

Na chvilinku se zastavila nad tváří jejího manžela a pozorovala ten klidně spící obličej. Z blízka jeho barva vlasů byla prostě nádherná a s kombinací jeho zelených očí byl jednoduše úchvatný… dokonalý, a vypadalo to, že teď už je dokonce jen její. A poprvé po dlouhé době byla ráda, že děti mají hodně právě z něj. Byly stejně překrásné jako jejich záletnický otec. Vlastně ani to už zřejmě neplatilo, kdo ví… Ale je teď ona dostatečně dobrá pro něj? Jistě měl už i daleko hezčí ženy. Osten žárlivosti se jí zabodl hluboko do srdce.

Vlastně dřív, jako člověk, byla spíše obyčejná, jenomže teď je z ní poloupír a je daleko krásnější než dřív, třebaže už má i dvě děti a často i bolavě nateklá prsa. Povzdechla si a zatoužila ho políbit na ty měkké rty, které ji doslova hříšně sváděly, ale nešlo to…, tak se raději znovu přesunula před kolébku a vzala si opatrně do náruče spící Sofí.

„Dobré ráno, maličká,“ zašeptala jí u ouška rozněžněně, načež si ten drobeček táhle zívl a párkrát překvapeně zamrkal. „Copak nemáš hlad?“ Odpovědí jí byly téměř jiskřící oči té malé čiperky, která už se začínala nedočkavě vrtět. Od pusinky jí utekla jedna bublina, a tu Bella okamžitě otřela plenou, kterou si následně položila přes rameno… jako obvykle. Rozepnula si ten jediný knoflíček, který držel horní díl u sebe, aby mohla nakrmit svoje druhé hladové miminko. Sofí na nic nečekala a stejně jako její bratr se nedočkavě vrhla k nabízenému prsu.

Apetit jejích maličkých byl opravdu obrovský, ale Bella za něj byla neskutečně ráda a díky čerstvé krvi měla pořád dostatek výživného mléka pro oba dva. Znovu se tiše rozešla a štrádovala po pokoji.

Nedalo jí to a začala horečně rozmýšlet o tom, co by měla a neměla udělat. Má s sebou vzít i Edwarda? Může svoje děti ochudit o jejich otce? A změnil se skutečně, nebo na ni hraje jen pouhé divadélko? Bella ani na jednu z těchhle dotěrných otázek nedokázala odpovědět, a tak si je začala v mysli znovu naléhavě přehrávat, když ji tak zvláštně výstražně zalechtalo v zátylku.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nel tempo 11. kapitola: