Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 30. kapitola

14.01.2013 (08:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2835×

30. kapitola

„Vím, že se něco děje,“ pověděla a já se zarazila. Opřela jsem se o strom a pozorně ji sledovala.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem a stále si přehrabovala v myšlenkách, co jsem udělala špatně. Nechovala jsem se tak, aby to poznala. Byla jsem opatrná, tak jak na to přišla? Překročila z jedné nohy na druhou a odtrhla oči od země.

„Ty a Emmett… Alice mi řekla, že jsi s ním byla v kostce.“

„Alice neměla právo ti nic takového říkat!“ řekla jsem naštvaně.

„Měla. Mám právo vědět, jak na tom jsem,“ zašeptala.

„Ale Rose, nic se tím nemění.“ Přišla jsem k ní, ale ona se mi vyvlékla z objetí.

„Mění se tím všechno. On už mě nemiluje. Ne tak jak dřív. Ano, je tam nějaký cit, ale… to, jak se na tebe dívá, to mě ubíjí. Poslechl tě ohledně Jane. Poslechl jenom tebe. Křičela jsem na něho, ale on poslechl tebe. Jen díky tobě se uklidnil. I Edward to ví, co k tobě cítí,“ řekla tiše a neměla daleko od zhroucení se na zem.

„Tohle jsem nechtěla, Rose. Řekla jsem mu, že mám Aftona a ty zase jeho.“

„Jenže ty už teď Aftona nemáš,“ pověděla.

„Ano, to je pravda, ale to neznamená, že ti chci přebrat Emmetta. To bych nikdy neudělala, taková nejsem. Navíc já k němu nic necítím,“ vysvětlila jsem a ona jen usměvavě zakroutila hlavou.

„Tomu sama nevěříš, Bells,“ pověděla a přišla mě obejmout.

„Tohle ti udělat nemůžu, Rosalie. Tohle nejde,“ řekla jsem.

„Už jsi udělala,“ pověděla vesele, „tak už se tím netrap.“

„Bereš to nějak moc pozitivně,“ řekla jsem a nechápala.

„Emmett nebyl moje první láska a nebude ani poslední. Milovala jsem ho a pořád ještě miluji, ale já chci, aby byl šťastný. A se mnou už tolik šťastný, jako bude s tebou. Navíc má rád Carol, je to dokonalý otec, vždycky jsem to o něm věděla. Nesmí ale vědět, že jsem odjela kvůli vám dvěma. To by si vyčítal a nakonec by tím potopil to, co máte mezi sebou. Musí to vypadat, že jsem se ho rozhodla opustit kvůli sobě,“ řekla.

„Cože? Ty odjedeš?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Bells, přemýšlej. Když tu budu, nikdy se plně neponoříte do svého vztahu. Budu tu jako koule na noze. Je načase, abych odjela. Všechny věci mám už sbalené a připravené v autě. Edward mi pomohl po finanční stránce a Alice mě zase nasměrovala, jakou cestou se mám vydat, abych našla to, co hledám.“

„A co hledáš?“ zeptala jsem se a ona se usmála. Objala mě a byla pryč. Chtěla jsem vzlykat, ale pak jsem se zarazila. Tohle by Rosalie nechtěla. Chtěla by, abych hned šla domů a šla najít Emmetta, což jsem taky udělala. Bohužel jsem zapomněla, že jsou na lovu, takže jsem musela počkat, než přijedou. Sedla jsem si na gauč a pustila si televizi.

„Co děláš, zlatíčko?“ zeptala se Esmé.

„Nepřemýšlím nad tím, že Rosalie odjela kvůli mně a Emmettovi.“

„Já vím,“ řekla.

„Ty to víš?“ zeptala jsem se.

„Kdo myslíš, že ji přemlouval, aby zůstala,“ pošeptala vesele.

„Je to jen moje vina.“

„Takhle si to nesmíš brát, Bello. Musíš o tom přemýšlet pozitivně, kdyby neodjela, nikdy bys nemohla být šťastná ty,“ pověděla a objala mě.

„Tobě nevadí, že tvoje dcera odešla?“

„Jasně že vadí. Beru to ale tak, že jednoho dne ji opět uvidím a bude šťastnější než kdy dříve,“ řekla a šla vařit. Šla jsem jí pomoct, aby to rychle utíkalo. Upekly jsme velký malinový dort a k tomu spoustu borůvkových muffinů. Potom jsme uvařily rizoto a brambory s kuřecím stehnem, aby si mohla Carol vybrat.

„Co výzdoba?“ zeptala se rychle Alice, když přišla i s Jasperem.

„Na tu jsme neměly čas,“ řekla jsem vesele.

„Neměly čas? Neměly čas? Nerozčiluj se, Alice! Carol a ostatní jsou tu za několik minut. Jaspere, podej mi ty tašky z Bellina auta,“ pověděla.

„Ty jsi použila moje auto?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Neměla jsem na výběr,“ řekla vesele a raději zdrhala do obývacího pokoje. Hodná holka. Když jsem dopomohla Esmé, šla jsem nahoru pro dárek. Měla jsem ho pečlivě zabalený a ozdobený parádní stužkou. Trochu mi pomáhala Rosalie, když jsme ho zabalovaly. Já v tom moc dobrá odbornice nejsem. Oslava byla parádní. Carol se líbily všechny dárky. Od Alice dostala krásné červené šatičky s tyrkysovým páskem a červenými balerínami, od Jaspera a Emmetta kolo a od Carlislea a Esmé dostala vlastní pokoj hned vedle mého. Rosalie jí nechala taky dárek. Koupila jí její první mobil. Potom si vzala dárek od Edwarda. Mrkl na mě a usmál se. Roztrhala balicí a papír a zůstala stát jak opařená.

„Tuhle šperkovničku jsem si přála, díky tati,“ řekla šťastně.

„No, to je toho, když jí vidí do hlavy,“ řekl Jasper vesele. Usmála jsem se a čekala, až otevře ten můj. Všichni pozorně sledovali, jak Carol už poněkolikáté roztrhuje balicí papír. Uvnitř byl medailónek a v něm byla ukrytá fotka, na které jsme obě dvě. Když ještě byla malá a vešla se mi do náruče.

„Mami, to je… to je tak krásné, děkuji,“ pověděla a objala mě. Začala plakat a já byla ráda, že se jí to líbilo. Po pár minutách si všechno vzala do svého nového pokoje. S těmi všemi dárky jí pomáhali snad všichni a zůstali jsme tu jen já a Emmett. Posbírala jsem balicí papír a hodila ho do odpadkového koše. Potom jsem sklízela nádobí, když přišla Esmé a udělala to za mě.

„Běž si s ním promluvit!“ řekla mi přísně a potom se usmála, když jsem šla. Seděl na gauči a čuměl ven.

„Promluvíme si?“ zeptala jsem se a sedla si k němu na gauč.

„Rose odjela kvůli nám, že jo?“ zeptal se a já neodpověděla.

 „Věděl jsem, že se s ní něco děje. Ty jsi jí o nás řekl?“ zeptal se znova.

„Uhodla to, Emme,“ odpověděla jsem smutně.

„Vrátí se?“ zeptal se.

„Pochybuji.“

„Takže jsme tu zůstali jen my dva,“ řekl a podíval se na mě.

„Už to tak vypadá,“ řekla jsem a přisedla si k němu blíž.

„Já vím, co k tobě cítím, jen si nejsem jistý tebou,“ pošeptal a stále se mi díval do očí. Bylo vidět, že mě miluje z celého srdce. Ten samý pohled jsem viděla, když mě viděl potom, co jsem vlítla do skladiště společně s Rosalie a Aftonem.

„Cítím to stejně,“ řekla jsem se smutným úsměvem. Nebylo správné ho milovat, když kvůli tomu musela odejít Rosalie.

„Takže je to pravda,“ řekl usměvavě.

„Co je pravda?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Edward mi řekl, že nemám přestat věřit,“ pověděl a já se usmála. Kdybych tu teď nebyla s Emmettem, asi bych vystartovala na Edwarda, ale byla jsem tak trochu ráda, že mu to řekl. Jinak bychom tu teď nebyli.

„Takže?“ zeptala jsem se s úsměvem. Emmett se usmál a dal mi ruku do vlasů. Dal si mě blíž a políbil mě.

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 30. kapitola: