Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemělo to tak být... - čtvrtá část

16.08.2012 (18:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3193×

Čtvrtá část

Bylo pro ni tak přirozené cítit blaho z ulovené kořisti. Podvolit se svým instinktům lovce a nechat se jimi unášet. Zlomit vaz a obrat ochablé tělo o jeho rudou tekutinu. Sama se již nasytila ve městě. Teď se pohybovala po lese a zajišťovala obživu pro svou dceru, nemohla zapřít, že si to řádně užívala. Zvířecí krve se ani nedotkla, ta tekutina jí přišla odporná, doslova nechutně hořká ve srovnání s jemně nasládlou lidskou krví. Snad ani za dob svého života neochutnala nic tak gastronomického.

Instinkty v jejím těle zabily na poplach. Nasála vzduch do plic a nenápadným pohybem se rozhlédla po okolí. Nikde nikdo, přesto věděla, že tam je a ne krátkou dobu. Uklidila po sobě mršinu a hodlala odejít, potravy pro svou dceru měla dost, ale když se vydala k odchodu, zamrazilo ji v zádech. Prudce se otočila a spatřila svou nemilou společnost.

Edward se ledabyle opíral o strom a čekal, kdy si ho žena před sebou všimne. Chtěl vyprovokovat její upíří pud a dosáhnout toho, aby ho napadla a aby bránila svou kořist. Schválně se zdržoval poblíž, pozoroval ji v boru na lovu a teď to hodlal dotáhnout do konce, ale přepočítal se, když zjistil, že lesní zvěř neloví pro sebe. Byl naivní, když si myslel… Co si sakra myslel při pohledu na její jasně rudé duhovky?!

Čekal, že ho napadne v afektu lovu a on pocítí po tak dlouhé době její dotek. Nic takového se nestalo. Možná za ní měl jít do města a vyprovokovat ji tam, ale nechtěl být svědkem toho, jak jeho Bella zabíjí nevinné lidi.

Podíval se Belle do očí, které jasně svědčily o její sytosti, a neušetřil si trpkou poznámku: „Konečně jsi dosáhla svého. Je z tebe upír, jak sis přála. Dokonce jsi pro to byla schopná udělat všechno.“

„Tvůj problém je, Edwarde, že já jsem šťastná, na rozdíl od tebe,“ škodolibě se na něj usmála, aby ho vyvedla z té jeho suverénní rovnováhy. Nechtěla se od něj nechat rozhodit. Měla obavu z konfrontace s ním, ale nedala to na sobě znát. „Pokud si dobře pamatuju, tak jsi to byl ty, kdo ukončil náš vztah a odešel.“

„Bylo to proti přírodě. Ty – člověk a já – upír. Nemělo to budoucnost.“

„Kdybys mě proměnil -“

Edward se trpce zasmál. „Nemluvilas o ničem jiném.“

„Chtěla jsem být s tebou v rovnocenném vztahu. Navždy. Jenže ty jsi o to nestál a já to pochopila, až když jsi odešel.“

Edward k ní udělal krok a ona obezřetně o jeden ustoupila.

„Nechtěl jsem, aby se z tebe stalo tohle.“ Gestem ruky k ní poukázal. „Zrůda. Vrah a …“

Bella to však nehodlala poslouchat a chtěla odejít, ale on jí to nedovolil. Rychle ji zachytil za paži. Při tom dotyku jimi oběma projelo něco jako elektrický výboj. Byl tak silný, až oba zarazil, ale ani jeden z nich by to nepřiznal. Bylo to něco, co naznačovalo, že oni dva si po tom všem nejsou lhostejní.

„Jak ses s ním mohla milovat po tom, co jsme my -“ nedokázal doříct větu. Ta vzpomínka v jeho nitru byla stále živá, jako by se to stalo včera. Vzpomněl si na její lidskou horkost a jemnost jejích rtů, když je ochutnával. Na lehkost jejího těla. Na noci, kdy zaháněl svou upíří podstatu, aby se mohli milovat.

Teď se znovu dotýkal její pokožky, která byla o tolik jiná, přesto stále jemná. Pod kůží už jí nekolovala krev a její teplota se rovnala té jeho. Nechtěně si musel přiznat, že si ten kontakt vychutnával.

„To není tvá věc,“ odsekla mu Bella chladně. Nechtěla si přivolávat vzpomínky. Stačilo, že se viděla v jeho očích. Chtěla žít přítomností a budoucností, minulost nechat za sebou a už se k ní nevracet. V den, kdy se jí narodila Loré se zařekla, že bude existovat jen pro ni.

Edward těžce polkl a hořkost se mu usídlila v krku. Došlo mu, že cit, který pro ni měl a stále má, ho bude jen za živa sžírat a mučit. Jeho mužské ego bylo existencí Richarda pošpiněno.

„Nedovolím, abys ohrožovala moji rodinu. Ty, a ani ten tvůj bastard. Dám si na vás pozor. Nepustím tě z očí, Isabello!“ nebezpečně zavrčel tak, až sám sebe překvapil. Paži, za kterou ji držel, bolestně zmáčkl, aby ho brala vážně. „Rozumíš?!“

Kdyby byla člověk, už dávno by měla slzy v očích. Místo toho bojovně vystrčila bradu a vyškubla se mu. Přesto z místa kde stáli, neustoupila ani o píď.

„Mně také není příjemné žít s vámi pod jednou střechou, ale jestli se přiblížíš k mému dítěti…“

„Tak co, Isabello?“ Nadřazeně ohrnul ret v uštěpačném úsměvu.

„Tak toho budeš do konce své existence litovat!“

. . .

Emmett byl stále nabroušený z toho, jak ho Bella dopekla nebo spíš mu utekla. Vzal si to osobně. Zaujímal své místo v hale, vlastně to byla strategická pozice. Všichni muži tak stáli, opodál svých manželek a pozorovali je. Tiše vychutnávali tu domácí pohodu, která tu panovala. A mohla za ni ta plačící potvůrka, kterou obskakovaly všechny ženy v domě. To dítě zahřálo tento dům a zaplavilo ho rodinnou atmosférou. Ženám nezmizl úsměv ze rtů, ať šišlaly na to maličké či jej zaměstnávaly jinak.

Rosalie byla doslova unešená droboučkými dlaněmi s drobnými prstíky a uslintanou pusinkou dítěte. V očích jí zářila jiskra mateřství a Emmett si toho moc dobře všiml. Chápal, proč se Edward staví k tomuto dítěti negativně. Všechny ženy si k tomu malému batoleti utvořily během vteřiny citové pouto, které jim všem ublíží, až si pro dítě přijde otec toho batolete a odvede si ho i s jeho matkou. Ale ať se k tomu stavěl, jak se stavěl, nikdy v životě svou ženu neviděl tak šťastnou a spokojenou jako teď a to ho na jednu stranu těšilo.

„Emmette, podívej, jak se ta malá na mě směje. Vůbec se mě nebojí,“ volala ho Rosalie nadšeně k sobě s Loré v náručí, ale on se k ničemu neměl, tak k němu sama přistoupila. Malá se v jejích rukou zamrvila a doširoka roztáhla svá zelená kukadla, aby si ho prohlédla. Zvědavost měla vepsanou v očích. Emmett se na ni usmál a ona mu to oplatila svým téměř bezzubým a dětským ostýchavým pousmáním. Zahřálo ho to u srdce.

Den ubíhal ve stejném duchu. Všechny ta malá nevýslovně fascinovala, ať naplnila plínku, rozbila hračku či jen zamrkala svými černými řasami. Ta dobrá nálada pohasla ve chvíli, kdy bouchly domovní dveře a před nimi se objevil Edward s ledovým výrazem. Nenávistně sjel dítě od hlavy k patě.

„Bella tu bude každou chvíli. Lovila ve městě. Měli bychom pro jistotu hlídat zprávy, abychom mohli popřípadě zahladit stopy,“ odfrkl si znechuceně.

Carlisle pokýval hlavou, že to vzal na vědomí a nebyl moc potěšen. Nechtěl, aby se po okolí rozmohly nějaké divné vraždy, celá rodina by se musela nenápadně odstěhovat a opustit nynější zázemí, aby na ně nepadlo podezření.

Edward si s veškerou nechutí přečetl mysl všech okolo a zklamaně zakroutil hlavou. „Uvědomujete si, kdo je otec toho stvoření. Hmm?! Já vám to povím. Richard Drake - nájemný vrah, krutý zabiják a žoldák bez smilování! Jak si myslíte, že to dítě vychová? Bude jako on. Naprosto stejná. Teď se podívejte na tu malou a vychutnejte si její dětskou nevinnost, protože až vyroste, budete se dívat smrti do očí.“

Cítil se ukřivděný a zrazený vlastní rodinou i iracionálním myšlením, které tu teď vládlo. Jako by nikdo neviděl, co se tu doopravdy děje. Pomáhají jednomu z nejnebezpečnějších tvorů z největších predátorů na této zemi a ještě jim to připadá úžasné. Připadal si osamělý, přesto připravený bránit svou rodinu za každou cenu. 

Esmé zaskočeně zalapala po dechu, chtělo ho okřiknout, ale Carlisle ji zastavil. Edward už na nic nečekal a odešel do své ložnice doprovázený nesouhlasnými myšlenkami.

Bella se vrátila o pár chvil později a její nálada nebylo o nic lepší ta Edwardova. Rodině došlo, že se mezi nimi muselo něco stát a nebylo to zrovna příjemné, ale jednou by k tomu stejně muselo dojít. Oni dva si museli promluvit. Přeci jenom kdysi bývali zamilovaný pár a teď se znovu setkali a mezi nimi bylo spousta nezodpovězených otázek.

„Co to má na sobě?“ zeptala se Bella při pohledu na svou dceru, kterou zdobily růžové šatičky s mašličkou. Látka toho oblečku nebyla nejlevnější a ona si toho byla moc dobře vědoma.

„Jsou nádherné, viď? A jak jí sluší,“ rozplývala se Alice. „Malá se upatlala a ty jsi na ni u sebe měla jen pár hadříků,“ ohrnula nos, „tak jsem jí doplnila garderobu.“

„To jsi nemusela,“ odsekla jí Bella nevděčně, moc dobře jí došlo, kam tím Alice míří. Ona ani její dítě neměly moc věcí, ale to málo co měly, jim naprosto stačilo. Její manžel byl samotář, zvyklý hledět jen sám na sebe, dokud nepřišly ony. Nežili si v luxusu a ani neměli stálý domov, ale Richard se o ně vždy dokázal postarat. Nikdy jim nic nechybělo. Přesto to Belle bylo líto. Věděla, že kdyby se Richardovi jen slůvkem zmínila, přinesl by jim modré z nebe, ale ona to nechtěla. Vyrůstala ve skromnosti a chtěla tak vychovat i své dítě.

Přešla k Loré, která seděla na dece a měla plné ručičky nových hraček a pohladila ji po bronzových vláskách. Tolik ji milovala a nedopustila, aby se jí cokoliv zlého stalo. Strach o ni, co pociťovala, když ji neměla u sebe, zmizel.

„Bell… ehm… Isabello, směl bych si s tebou pohovořit?“ požádal ji Carlisle. Nevěděl, jestli je ta správná chvíle, ale rád by slyšel příběh o stvoření Lorelain z jejích úst. Neměl důvod Richardovi nevěřit, ale rád by se dozvěděl, jak Bella žila ještě před tím, než se jí narodila dcera.

Bella by se nejraději vymluvila na únavu, aby s Carlislem nemusela mluvit, ale upíří těla byla neunavitelná. I když psychicky si připadala naprosto vyčerpaná. Nejraději by zavřela oči a spala.

„Nemůžeme si promluvit později?“

„Nač to odkládat?“

„Dnes jsem měla již jeden rozhovor s tvým synem a to mi stačilo,“ obořila se na něj. „Myslela jsem, že chápete mou žádost o soukromí při lovu.“

„Šlo jen o tvou bezpečnost.“

„Ano, vždycky jde jen o mou bezpečnost…“ odfrkla si znechuceně se vzpomínkou, kdy to slyšela naposledy. Těsně před jejich odchodem. „Nehodlám se s tebou dohadovat. Teď mě omluvte.“ Vzala si svou dceru a rázným krokem odkráčela z haly do svého pokoje. Na zádech cítila pohledy všech přítomných členů a znejistěla. V hlavě se jí vyskytla jedna otázka, která ji nenechávala chladnou: Ví to anebo to alespoň tuší? Ale jedno věděla jistě. Bude odtud muset co nejdříve odejít, dřív, než jí Cullenovi znovu zamíchají životem.

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemělo to tak být... - čtvrtá část: