V první kapitolce se seznámíte s Bellou a její minulostí. Tohle je jen taková úvodní kapitolka... Doufáme, že se bude líbit. Coollenky :o)!
06.01.2010 (18:00) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2700×
Prolog
Jmenuji se Isabella Marie Swanová. Můj věk? Něco kolem 350 let a smrt je v nedohlednu.
Vše začalo mými 21 narozeninami. Neustále mě sledoval nějaký velice pohledný muž s milým úsměvem. Schovával se za stánky když jsem byla na trhu, pokukoval po mě když jsem tančila na plese. Myslel si, že ho nevidím, ale opak byl pravdou. Po pár dnech se mi začal dvořit. Zval mě na divadelní představení, opery a nosil mi velmi cenné dary. Zanedlouho mi to začalo být nepříjemné. Sice jsem k němu něco cítila, ale byla to láska? Odpověděla jsem si: ne. Tohle není pocit tisíce motýlků v břiše jak mi to líčila chůva. Bála jsem se. Kamarádka mi řekla, že možná mě chce požádat o ruku. Pochybovala jsem o tom stejně, jako jsem pochybovala o pravosti citů mé matky ke mně. Hlavu měla jen pro peníze a zisky jejích obchodů. Mrzelo mě to. Vídávala mojí osobu jen u večeře a viditelně jí to nevadilo. Ptáte se proč vám to tu píšu? To abych vám vysvětlila, že jsem nejspíš nikdy nepoznala lásku a asi už nepoznám… A náhle se stalo to, co se stát muselo. Jednou se neudržel a proměnil mě v jednoho ze svého druhu - v upíra. Měl mě jako hračku, zbytečnost a pak mě opustil.
Můj první názor? Jsem zrůda. Možná i to mě utvrdilo v tom že chci být doktorka. A jakmile ke mně došlo poznání že nemůžu onemocnět, už jsem se svého cíle nevzdala.
17. století – ve městech propukl mor. Všude byl stejný počet potkanů a krys jako lidí, kteří umírali ve strašlivých bolestech na jednu z nejhorších nemocí na světě. Nemohla jsem to tak nechat. Pomáhala jsem co to šlo a někteří se začali uzdravovat. Po pár letech jsem se šla podívat na lidi co se protloukli chorobou. Měli peníze, děti, kariéru a štěstí. To mě jen utvrdilo v mém rozhodnutí. Budu lékařka. Později jsem vystudovala snad všechny obory medicíny a teď pracuji jako plnohodnotný doktor. Žiji v Chicagu. A doufám, že uzdravím aspoň část lidí, co to potřebují. Ale rozhodně to nenapraví to co na lidech spáchali jiní mého druhu.
Název
Současnost
„Ne, ne prostě ne! Klidně jí řekni ať si ty prsa vycpe ponožkami, ale já jí operovat nebudu.“ Vím že moje řvaní do telefonu bylo přehnané, zvláště po ránu. Emma mi ji pořád podstrkuje, protože se jí bojí. Ona je nafoukaná ženská, která má jen peníze, hezká auta a chlapy kteří se za ní honí od rána do večera. Je však pravda, že se to dá vyvážit věcmi, které nemá. Jako například mozek, zdravý rozum, ohleduplnost a tak dále a tak dále… Emma je fajn dělá mi asistentku a zaskakuje jako moje dobrá kamarádka. Má však hodně práce a tou jí zahlcuji většinou jen já.
„Tak mi prozraď co jí mám říct? A to že, by mohla dostat zástavu díky omylem zašitým nůžkám v jejím prsu nebo ucpaným cévám hrotem jehly, které se vyrábí čím dál víc nekvalitní prosím vynech!!!“ Tohle stačila říct doslova jedním dechem. Uznávám - už mě má prokouknutou.
„ Fajn. A co takhle...“
„Bello!!“
„Dobře to dořešíme pak. Zlomené noze dej druhou sádru, té co prolítla tím křovím dej ještě stroptan a uspi toho malého jestli už zase řve. Připrav mi na sedmou sál 1 a dvojku dej Jasonovi. Ředitelce řekni ať mi už nikdy nevodí do ordinace žádný blby, alkoholikky, dýlery a lidi postižený kreténismem nebo debilitou. Psychologie je na druhý straně budovy. Můžeš jí to říct slušněji. Dorazím asi za hodinku. Pa pa.“
Típla jsem to. Asi bych neměla být tak přísná. Co mám dělat?
Rozhlédla jsem se po svém domě. Je moc krásný a prostorný. Bývám v něm většinu času a ještě jsem se ho nenabažila. Skládá se ze tří pater a k tomu podzemní ve kterém mám bazén. Zvládnu v něm strávit i několik hodin v kuse. V prvním se nachází obývací pokoj a kuchyně. Hned vedle je i koupelna. Obývák má plazmovou televizi, sedací soupravu a prostě vše co má mít. Kuchyně je úplně obyčejná a zastavuji se tu jen když utírám prach. Druhé patro má čtyři pokoje pro hosty a knihovnu a zase koupelna i se záchodem. Třetí je mým královstvím. Moje ‚ložnice‘ je sladěna do oranžové a světle zelené. Sedačku krémově bílé barvy, televizi, počítač, stůl… a lednici. Není to obyčejná lednice, není ani kouzelná, ale je to lednice s krví. Má velikost větší skříně a je zasazená do zdi, takže si jí normální člověk většinou nevšimne. Mám tam jen zvířecí krev. Při mém povolání by nebyl problém obstarat si lidskou, ale zlatavá je hezčí než rudá. Nebo ne? Dále tu mám malinký operační sáleček – moje úchylka. A pokojík na relaxování.
Sakra, za čtvrt hodiny mám být v nemocnici. Skočila jsem do svého skromného jaguára a vyrazila směr největší cvokárna ve městě. Hned po té opravdové samozřejmě.
„Ahoj lidi.“
„Ahoj Bells.“ Ozvalo se jednohlasně. Vpadla jsem do své kanceláře rychlostí blesku, protože se za mnou řítila Samantha. Samantha je vedoucí na oddělení pro psychicky labilní. Pomoc psychologa by však potřebovala sama. Její osobní život je v troskách. Opustili ji všichni tři snoubenci. Říkala, že se ten pravý ukáže – ha ha to určitě. Moje rada vybrat si jednoho nebyla vyslyšena a už celý týden se mi chodí vyplakat na rameno. Jo jo mám já to těžký.
„Ťuk ťuk.“ Už je to tu. „Nejsem tady, šla jsem na záchod.“
„Bello, co mám dělat já to bez něj nevydržím.“
„Bez koho?“
„Bez Ji-ma.“ Snažila se to jméno vyslovit v návalu vzlyků.
„Včera to byl Lucas.“
„Ale né. Jim mi mi on mi přřecce každý ččtvrtek nnosil koláč.“
„Určitě si čtvrtky užiješ i bez tvarohového koláče za dvě eura.“ Ujišťovala jsem ji. Zdá se že to nepomohlo. Najednou se prudce otevřely dveře.
„Iss, naléhavý případ tržné rány a pohmožděniny na 3.“ Díky bohu za každodenní nehody na silnicích. Samozřejmě že je mi těch lidí líto. Tohle mě ale vždycky obrazně řečeno probudí. A ukončí to rozhovor se Sam.
„Už jdu.“ Otočila jsem se zpět na Samanthu
„Jdi do svojí kanceláře a dej se do kupy.“ Kývla a na třetí pokus se trefila do dveří. To nám to pěkně začíná…
Prosíme alespoň nějaký komentář, jestli se vám to líbí :o)
Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemocnice? Neřekla bych. - Prolog a 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!