Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeme být spolu - 4. kapitola

26.03.2012 (07:45) • Annie115 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1282×

Dorazily jsme do obchoďáku a v čele s Alice jsme šly za ní. Zamířily jsme k prvnímu obchodu a já se stala oblékací pannou. Alice mi do kabinky nosila spoustu topů, sukní, džínů, kraťásků a k ní se postupně přidávala Rosalie s Jane. Myslím, že ty tři si budou dokonale rozumět v nakupování. Když mi Alice do kabinky donesla růžové minišaty s mírným výstřihem, kolem pasu byl černý pásek.

„Tyhle ti budou slušet, tak si je vyzkoušej,“ štěbetala a hnala mě, ať si je vyzkouším. Šaty jsem si vyzkoušela a musela jsem uznat, že mi slušely. Nakoupila jsem toho spoustu, všechno mi vybíraly holky, a mám i basketballový dres od Emmetta.

Dával mi ho se slovy: „Ten ti bude slušet.“

Cesta domů probíhala v klidu. S Alice jsme vybraly pár věci i Edwardovi. Ze srandy jsme mu koupily růžové tričko Lacoste. Řídil Edward, já koukala z okna a prozpěvovala si písničku od Lily Allen, která hrála v rádiu. Edward zastavil před jejich vilou. Jako správný gentleman mi otevřel dveře. Zvesela jsem vystoupila. Za námi dojeli ostatní a Jane mohla na Rileym oči nechat. Co na sobě vidí? Asi to, co já vidím na Edwardovi. Když jsme byli ve vilce, Esme už pro mě měla připravenou večeři. No, spíš švédský stůl.

„Kdo to bude všechno jíst?“ zeptala jsem se Esme, když jsem si odnesla věci do pokoje uděleného Alice.

„No, to je všechno pro tebe,“ usmála se. „Vyber si, co budeš chtít,“ usmívala se.

„Děkuji,“ usmála jsem se a šla si něco vybrat. Sedla jsem si v jídelně, kde mě všichni pozorovali při jídle.

„Jak to můžeš jíst?“ zeptal se mě Emmett.

„Asi jako ty, když jsi byl člověk.“ Neodpustila jsem si vypláznout jazyk.

„Zítra si zahrajeme baseball, má být bouřka. Už se těším, jak Jasperovi nebo Rileymu natrhnu prdel,“ culil se Emmett jak malé dítko na písečku.

„A ty, švagrová, nechceš si někdy zvážit síly?“ zeptal se. Edward mírně zavrčel. Jakže mi to řekl? Švagrová? Usmála jsem se.

„Jasná věc, Emme,“ usmála jsem se a koukala na něj s jiskřičkami v očích.

 „Ale nebreč, až budeš protestovat,“ řekla jsem a pokračovala v jídle. Po jídle za mnou přišel Jasper, Emmett, Riley a Edward, jestli si s nimi nezahraju na Playstationu. Divila jsem se, že můžeme hrát všichni, ale Emmett mi vysvětlil, že se budeme střídat. Hráli jsme něco s auty. Ze začátku jsem to vůbec nechápala, ale po mých dvou prohrách jsem to pochopila rychle. Jazze jsem převálcovala celkem rychle. Riley byl horší, tomu to fakt šlo. Ani mě nenapadalo, co dělají holky. Stály blízko a pozorovaly naši hru. Moji a Edwardovu. Neustále jsme se předjížděli a naráželi do sebe, ale nakonec jsem vyhrála já. Nejlepší z nás byl Emmett, poté já, a kluci byli stejně.

Zbytek večera jsem si s holkama lakovala nehty, udělaly jsme si pleťové masky. Holky si pustily nějaký slaďák. Celkem jsem se divila, že si s nimi Jane tak rozumí, ale bylo to dobře. Konečně se obě odpoutáme od Volterry a budeme mimo Volterru. Ne, že bych to ve Volteře neměla ráda, ale přeci jen jsem mladá a chci si užívat, a to ve Volteře moc nejde. Je tam sranda hlavně s Felixem, Demetrim a Alecem. Kolem jedné ráno jsem šla spát.

Ráno jsem se probudila kolem desáté, protože jsem nemusela do školy, kvůli baseballu s Cullenovými. Snídaně mě čekala na stole a kolem mě pobíhala Alice, která se usmívala jako sluníčko. Jane si přisedla a propalovala mě pohledem.

„Jane, děje se něco?“ zeptala jsem se, když už mě pozorovala deset minut.

„Ne, nic, jen si pak pokecáme.“ Koukla jsem na Rileyho, který se napjal.

„Jasně, ale myslím, že samy,“ usmála se, já dojedla a kývla na Jane, že můžeme.

„Jdeme na chvilku ven. Za chviličku jsme zpět,“ oznámila jsem ostatním a my vyrazily do lesa. Zastavily jsme se u mýtiny.

„Tak, co se děje?“ Jane se na mě podívala a začala se potulně usmívat.

„Víš, Bells. On je tak úžasný, a tak sexy. Ten jeho úsměv, ze kterého se mi podlamují kolena. On je úžasnej. Já ho asi miluju,“ breptala Jane se zasněným pohledem.

„Myslíš Rileyho?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Jasně, že jeho. Koho jiného,“ usmívala se.

„Já vám to moc přeju, Jane.“

„Děkuju. Už se můžeme vrátit.“ S Jane jsme se rozběhly zpátky. U vily jsme byly za chvilku. To už nás Alice čekala v pokoji s oblečením na baseball.

„Oblečte se, za chvilku vyrážíme.“

Oblekla jsem se a šla do obýváku, kde všichni čekali.

„Pojedeme dvěma auty, nějak se tam naskládáme,“ oznámil všem Carlisle. Postupně jsme se naskládali do Jeepu a Volva. Já jela s Edwardem a vydupala si řízení. Dojeli jsme na velkou louku. Emmett a Riley si něco šeptali.

„Kdyby mu někdo na jeho auto sáhl, tak jsme po smrti. A vidíš…,“ ukázal na mne Riley.

„No jo, brašulín je zamilovanej.“ Edward vedle mě zavrčel a já se začala smát. Pozice v baseballu jsme si rozdělili lehce. Já nadhazovala, i když Alice uměla nadhazovat lépe než já. Riley byl chytač. První metu měla Alice. Běžec byl Edward. Carlisle měl druhou metu. Esme třetí metu a Jasper byl pálkař. Zbytek byl na polích.

* * *

„Hej, to byl aut!“ nadával Emmett.

„No tak, Emmíku, přece by ses nezlobil!“ uklidňovala jsem ho cukrovaným hláskem.

„Jazzi, chci tu pálku,“ dupala si před Jasperem Rosalie. Došla jsem k nim. Jasperovi jsem se smíchem vytrhla pálku a zdrhla i s pálkou. 

Autor: Annie115 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeme být spolu - 4. kapitola: